Příspěvky uživatele

Šutříku - to ale byla výborná reakce s tím paralyzérem! Supr nápad. 

Odkud jste vlastně koupila a jaký? Vyhovuje Vám? je skladný?

To je běžná smečková reakce. Rumouš - můj pan Hluchoň, neslyší mnoho, ale když Tali začne řvát za plotem, aniž by vůbec tušil, okamžitě se přidá a řve taky 😀 Ostatně dřív toho i využíval na chalupě, když ona měla něco, co chtěl on, rozběhl se k plotu a začal štěkat, že jako hlídá, blbka flekatá se musela přidat, pustila to co měla, letěla zastrašovat  a……… pak se divila, že nemá, to co měla 😀

konečně je mu malý jeho štěňátkovský postroj od 4dox 😄…

SLÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁVÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ, VIVÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁT!!

Ještě jen vysvětlení- proč to sem dávám takhle a ne do inzerce - protože nechci aby šel někam jen tak do neznáma. Moc bych chtěla, aby šel do domova, který někdo bude znát, doporučí ho a bude vědět, kam ten malej prďola půjde, proto se ptám tady takhle “mezi námi”, kde alespoň nějaké spojení je a lidi psí jsou tu povětšinou znalí. Záleží mi na něm i když u nás byl jen na první návštěvě, aby se vidělo, jak psi, kocour a tak. Hrozně moc nechci, aby musel jít do útulku.

Takovej malej šprček

https://zrzavec.com.cz/2026/04/20/s-o-s-hodne-velky-s-o-s-volam/

Moc milý stvoření, kterýmu umřela už druhá panička a který by býval mohl být novým členem naší smečky, kdyby díky zbytečný kastraci nebyl voňavý tak, že Rumouše málem kleplo, protože pojal myšlenku, že jsme mu přivezli háravku v nejlepším. Můj malej profesor pak seděl u dveří a vyl . :o , takže u nás to nejde, když nechci, aby Rumíčka fláklo.

A tak já se snažím pomoci najít mu kvalitní a láskyplnej domov. Psovi zadarmo - doslova, protože s ním není nutné řešit nic - viz článek. Je malej, je milej, ftipnej a roztomilej. Takže - kdyby někdo věděl o někom ve svém okolí, kdo je zodpovědný a ochotný si vzít psa na svůj gauč - protože rozhodně ne aby skončil na zahradě, nebo s vyvenčením kolem bloku - budu já ráda a on posléze taky, protože Rexík, jak se jmenuje, je fakt fajn parťák, co nemá s ničím problém.

Dík, já si to totiž představila 🙂

Ha, tak to jsem právě netušila, díky, dobrý vědět. 

Supr, že se na to díváte takhle. Ad cvičák - chce to opravdu dobře koukat, jak se na něm pracuje, dneska je schopen se za lektora vydávat kde kdo, kdo třeba s úspěchem vycvičil svýho prvního psa. Důležitý je nacvičit tu ovladatelnost nejdřív na skvělou úroveň “na sucho”. Aby pes měl zájem, vnímal, těšil se na spolupráci s Vámi. Je důležité vybudovat si se psem vztah - což ale neznamená, že mu nestanovím hranice a “povinnosti” - myšleno v tom smyslu, že když ty splníš to, co je potřebné a já požaduju, přinese Ti to něco fajnovýho. Což může být pamlsek, hračka,hra, nebo právě i ten kontakt s jiným hafanem, který pes chce. Připodobním to k vycházení ze dveří. Pes se vždy těší, to je jasný, čeká ho venku spousta zajímacích věcí. Ale! Nemůže vystřelovat z branky jak zátka od šampaňského a řvát při tom jak prokopnutej. Musí to mít nějakou štábní kulturu. Tedy - chceme jít ven? Pak si tady na chvilku u branky sedneme a podíváme se na páníčka. A teprve pak se branka otevře a můžeme jít. To že se branka za klidné sezení otevře je v podstatě už samo o sobě pro psa odměna, těší se ven a ven se dostane, když nabídne patřičné chování. Stejně tak za brankou - nemůže letět na vodítku jak dětský drak vypuštěný na poli. Mohl by někomu nechtít ublížit, takže od branky se jde až s klidným psem. Ano, je to v těch počátcích velmi, velmi velký opruz, to zapírat nebudu. A ne každý je ochoten to absolvovat /sama mám jednoho takovýho doma/. Ale bez toho se nikam nedostanete. Vždy je nutné klidně a pevně trvat na svých požadavcích. Není třeba nátlak, jen trpělivost. A je to tak ve všech krocích, kdy psa něco učíte. Je to takový obecný soubor Vašeho chování, které psa učí to, že Vy vedete, rozhodujete. A když pejsek něco chce, je zapotřebí dodržovat nějaká daná pravidla. Vždy. Ne že v pátek jsem utavená z práce a tak to odmávnu a neřeším, že ječí před brankou, za brankou vystřelí…… Ne vždy a vždy. Až si pejsu vychováte, můžete si dovolit být v něčem benevolentní.

Řekněte si, co je pro vás podstatné, abyste spolu mohli fungovat. Pro mě je to přivolání (a sem patří i přivolání od zvěre, psů, lidí a humusů - žratelných či válecích) , zastavení, odložení (ne cvičákový, ale aby pes setrval tam, kde mu řeknu), chůze u nohy. Doma pak, aby pes dokázal být doma sám v pohodě, neničil věci , nekradl jídlo, nevylupovatl koš 😀 A na to, co potřebujete se zaměřte. Cvičte v krátkých blocích - zahrada je velkou výhodou - a na pohodu, pomáhejte si stopovačkou, vodítkem - začínejte vodítkem, pak prodlužujte stopovačku. Páč pokud pes nevnímá na vodítku, kdy je od nás vzdálen kousíček, na stopce nám to nepůjde taky. Snažte se o to, aby pes vnímal cvičení jako radost, těšil se, že jdete cvičit. Raději klidně cvik jen jednou, když vidíte, že vám to dnes nepůjde a skončit tím pádem v momentě úspěchu.  Cvičení je v podatatě taková….. kasička. Každý povedený provedení cviku je jak koruna do kasičky, když se to nepovede, je to, jako, když naopak tu minci vyberete. tedy se snažte, aby povedený cviky převažovaly výrazně nad nepovedenýma /páč voni budou, no/, páč plná kasička mincí = zvládnutý cvik. Já vám přeju, aby vás to oba bavilo.

Je před Vámi dlouhá cesta, ale…. věřte, že ta cesta, na který budete pracovat vede k tomu nejpodstatnějšímu - ke společnýmu vztahu, k tomu, že budete parťáci, kteří se na sebe můžou spolehnout. Páč bez vztahu se při tom cvičení nikam nepohnete.  A proto mám ještě jednu radu - krom těch základních věcí si do programu zařaďte jednak společný hry se psem a druhak učení se něčeho nepodstatnýho, nějaký blbinky. Proč? No protože tady o nic nejde, budete uvolněnější, ta důslednost tady není to nejdůležitější, jako u těch vážných cviků a pes se tak učí to, že cvičit s vámi je fakt zábava. 

A pardon ještě jedna rada - dělejte se psem různé - jednoduché hlavolamy,kde může snadno uspět a ty pak použijte při nácviku třeba přivolání. Osvědčilo se mi u feny, kterou jsme si v jejím pubertálním věku - tedy v tom nejhorším na sžívání se  - přivedli domů jako její 5. majitelé. Fena o lidi vůbec neměla zájem. Bydleli jsme tehdy v bytě, na sídlišti, tedy v prostředí, které na psa, který neumí lautr vůbec nic,  klade velké požadavky. Doma jsem ji ukázala, že jednoduchý hlavolam v podobě plata od vajec, kde si má vybrat malinké dobrůtky, je zábava. A tu  zábavu pak vložila do cvičení přivolání - kdy ona byla na jednom konci místnosti, já na druhém a mezi nás jsem vložila to plato od vajíček. A jejím úkolem (v té době už měla základ - tedy věděla, co po ní chci, když zavolám Ke mně, ale uměla to jen doma) bylo, proběhnout nejdřív kolem toho “hlavolamu” skutečně Ke mně a poté za odměnu teprve mohla jít vybírat to plato od vajíček. Když se tohle povedlo, její zájem o přivolání se značně posunul jinam.

Nu, tak ať se daří.

Já si myslím, že to, když bytost odchází a je jedno, zda jde o člověka nebo zvíře, tak to, že má kolem sebe právě tu lásku je ta nejpodstatnější věc, krom péče a úlevy, to je jasný, ale prostě to zvíře není opuštěné, má o koho se opřít. tohle je věc o kterou se opírám já, když si beru domů staříka. Že tu se mnou třeba nebude dlouho, ale zažije především lásku, to, že ho někdo má rád, ty ostatní věci navíc, které s nima provozuju, jako že je něco učím, hrajeme si, jezdí na výlety, poznávají na svoje starý kolena nový věci, to je fajn a důležitý, ale tu lásku, tu potřebujou nejvíc a ta je podstatná. Je skvělý, když to opuštěné, nemocné, staré zvíře, kterýmu by to nikdo jinak nedal, kolem sebe má a neodchází někde opuštěné bez podpory a toho, že ho někdo má rád.

Ať se jí lehce za duhou běhá. 

no … ono asi žádnýmu zvířeti nesvědčí nemít kontakt se svým druhem. člověk to nedokáže nahradit. Výhoda toho psa je v tom, že na rozdíl od toho koňa má možnost venku jedince svého druhu potkávat. když ho nenecháme zavřenýho na dvorku - tam se pak, když se dostane ven, právě projeví to, že ty kontakty nemá. Kůň na procházku tam, kde by mohl potkat jiné koně a pobýt s nimi, nechodí. Je to dle mého prostě špatně.  Moc nechápu, že to ještě není uzákoněný  - jako je to u koz, ovcí… no nechápu, asi chápu, páč lobby - neb kdejakej hejhula má potřebu mít  dneska koňa.

Já nejsem koňoznalec - můžu soudit těžko, ale vyběhla mi na mysl kobylka mojí kamarádky - nevyrůstala původně bohužel u koní, tak jak koník má a byla tak napůl člověk, měla sice potíže s ostatními koníky, tak by člověk řekl……. že jí bude líp samotný…ale měla pak parťáka a byl pro ni důležitej. Asi nejvíc se to projevilo, když parťák umřel. Nechtěla být sama, odcházela z ohrady.  Tak ji kamarádka přesunula do společnosti koní - ne v jednom výběhu, to ne, ale měla jako parťačku malou vzteklou - jak jinak  - poncli a i když měly dámy občas nějaký věci k řešení, bylo stejně vidět, že ta společnost druhého koně, dělá svoje. Plus měla koně kolem sebe, když byla na boxu.  ASi málokdo chce být úplně, úplně sám bez jedinců svého druhu. Proto už nikdy nebudu mít andulku, i když jsme jim vždy dokázali dát hodně naší společnosti, ten poslední mohl létat i volně po zahradě na chalupě a měl tak kolem sebe jiné ptáky /které notně napomínal, aby byli zticha 😀 😀 , řvát mohl jedině on/. Však i psu, ba co víc i kočce o které se říkávalo, že samotářka.. je líp, když není sama.

Na klus jsem měla Čekej tiše, ve cvalu Nohavicu - býval jsem chudý jak kostelní myš.

velice se omlouvám předem:

😂😂 to je výborný todleto 😀

No, prostě běžíte a zpíváte, uděláte si takový rytmus  a vlastně se vám líp dýchá, běží, protože to sladíte. Jak ti emerický vojáci ve filmech 😀

Nejhorší nebylo to zpívání, ale ty zpívaný jazykolamy, to byla tvrďárna 😀

heh, tak jsem to poslední video právě pustila drahé půli. Tak prej: " Žjo, no to je drsoň!"

To je změna - z placatýho koníka na drsoně! 🙂

jen to v poslední době má prostě takový ustaraný.

no bať právě, voni starosti prostě člověka vycucnou, no. A pak…….když se to takhle povede a hlava dostane volno, nadechne se duše. Krása, krása a ta huba zkřečovaná, za to stojí.

rotože tam jezdí hodně těch prťat s poníky a jak nesnáším bytostně děti

řiká ta, která furt pro děti něco vymejšlí…. aha, tak pak to máte za trest, tu zkřečovanou hubu 😀

To se poddá to dejchání, nejlepší je u toho zpívat 😀. Ale fakt, proč myslíte, že v těch emerickejch filmech vojáci při běhání zpívaj? Když jsem běhala závodně a trénovalo se /ne sprinty, tam teda fakt ne 😀 /, tak jsme zpívávali jazykolamy _KrálovnaKláranaklavírhrála, královna….. od poklopu ku poklopu….jojoj, to ty kilometry kolem Xaverova pěkně utíkaly 😀

Tahle byla taková chuťově nakyslá nebo co, ne zkažená, byla pevná, ale prostě nebyla nic moc, tak jsem to holkám nakrájela, aby se zabavily, když za tím běhaly, páč jsem jim to porůznu rozhazovala. A jedna byla za plotem - je blbá, neví jak domů, neměla jsem čas ji nahánět, šla jsem s ohařema, tak jsem jí to procpala za ten plot, aby nepřišla zkrátka, než se sama dostaví dom 😀

Já naprosto miluju, když to osud takhle propojí

i se to tak moc líbilo, ona v životě asi moc radostí nemá, a zdá se, že se zamilovala do poníků, chce začít chodit dvakrát týdně a pomáhat mi s dětičkama…

Měla včera u koní a dneska v kanclu taky hubu jak žába a já pak taky měla hubu jak žába a pokud nás někdo nepřejel na jarním tahu, tak máme vykloubený čelisti doteď

Buggyro - zasloužíte řád zlatý žabí huby za ten nápad ji tam vzít. 

Mně takhle po mým posledním povodňovým nápadu někomu pomoci, život přivál sice na dálku, ale to neva - do života stařičkou paní, neskutečně silnou  a obdivuhodnou. A vždycky, když jí po nějaké době zavolám a strávíme spolu takhle na dálku notně času, mohla by mi Lucka Bílá velikost mé huby zdatně závidět. Nikdy jsme se s tou paní neviděly, ale jsme spolu.  Je to krása a přeju ať máte vobě ty huby vykloubený vostošest!

já jsem běžela asi kilometr a ještě mi to nepřipadalo tak hrozný (jo, bylo to z kopce…) 🙂

jooooooooooooo běžet s větrem ve vlasech - to je pro duši hodně velká injekce. Gratuluju.

No už jen to vícebarevný samec, samice  😀 . No jasný podvod, hlásil jste to někdo jako závadný inzerát?

edit - už jsem nahlásila

Příčiny můžou být různé - buď špatná zkušenost-tedy bojí se,  nebo naopak ten kontakt chce a proto štěká a nebo je to marná socializace.

V každém případě je dobře, že na tom chcete pracovat, to je chválihodný.  Bylo by fajn, kdyby bylo možné navštívit nějaký dobrý cvičák. Podívat se na recenze, domluvit se s nimi na tom, proč chcete na cvičák jít, co je za problém a že se tam nejdříve přijdete podívat sám. V klidu pozorovat, jak to tam probíhá a jak to vedou - dívat se třeba na to - zda lektor má přehled, jak kdo cvičí a opraví ho, jaký má přístup ke psům, zda dokáže majiteli vysvětlit co dělá špatně /protože je to zpravidla člověk, který to dělá špatně a nevede toho psa tak, jak je třeba/ a podívat se i na to, zda je třeba po hodině nějaké společné venčení a pokud ano, zda ho dotyčný lektor také dál řídí a nedopustí třeba to, aby jeden ze psů prudil ostatní, tlačil na ně, hrál si drsně…prostě zda má přehled. A pak si domluvit zkušební hodinu už se psem a vyzkoušet si tak, zda vám to tam bude vyhovovat. Přemýšlet a dívat se.

A sám se psem i pracovat na problému v reálu. Zapracovat na základní poslušnosti, aby pes zvládl nejdříve doma třeba chůzi u nohy, zastavení se, usednutí a oční kontakt s vámi. Až toto zvládne doma, přenést to ven - máte-li zahradu, nacvičit do dokonalosti na zahradě, pak se přesunout před branku a cvičit totéž venku - bez přítomnosti psů a jiných rušivých elementů. Až toto zvládne, můžete tohle cvičit v situaci, kdy je cizí pes ve vzdálenosti, kdy se ještě ten váš na vás dokáže soustředit. Až toto zvládne posouvat se blíž a blíž. Ideální by bylo mít pro začátek také někoho s vyrovnaným psem, na kterého ten váš nereaguje a cvičit to v jeho přítomnosti. Nebude to hned, ale když si s tím dáte práci, půjde to. Musíte se na to soustředit a kontinuálně na tom pracovat. Stačí po chvilkách, pes se nesmí unavit. Vždy nacvičit co potřebuji v domácím prostředí tak, aby to bylo spolehlivé a pes nechyboval a pak postupně přenášet do rušnějšího a rušnějšího prostředí,vždy po krůčku- ten dovést ke spolehlivosti a posunout se na další úroveň.

Jak dlouho pejska máte?

A já , já, páč sem zamilovaná až po uši, vidím otomilýho blbeška, co frajeří 😀 . Je sladkej jak mrkvovej dort.  Zas jsem si to pustila a zas mám hubu velkou jak ta žába! 

Omlouvám se za přiblblý výlef, leč nemohu si pomoci, láska si nevybírá 😀