Příspěvky uživatele

No co, když nemá hranolky, tak si zařídila, že aspoň poliftku. Musel to být nářez.

Horsano….. jsou boží.

Koukám Efe, že jste měli dost starostí!! Tak fajn, že paní Dadlička už si dávala u baru drinky a teď snad funguje?

To je poklad takovejhle zajoch, výbornej tréninkovej materiálek!  Taky jsme měli jednoho, ten dokonce občas seděl na podestě. A tam jsem se teda vždycky modlila, aby tam neseděl, když jsem šla v našich začátcích s Tali. Hlavně v zimě, to jsem se fakt hodně bála, protože to mi bylo jasný, že když na to dojde, zemřu. V té době třicetikilový hovado nemělo stopku a bylo mu fučík, že někdo je na druhým konci vodítka. Podesta měla nějakých osm schodů…. bolelo by to hodně. 

😊 Myslím, že Dadlička s přehledem zvítězila v tom,  co za největší nesmysl může kůň oblibovat 😀 

Klisna mojí kamarádky ujížděla na Mentolkách a její druhý koník miloval kokosy, pekla jsem mu je jednou k vánočkám 🙂

Buď konec obtočíš kolem ucha

vlastního?

nebude to bolet?

😀

Dovolím si tvrdit, že my lidé jsme pro ně(kočky) důležitější, než oni mezi sebou.

myslíte, že i pro dobu, kdy nejsme doma?  Teď mám na mysli kočky čistě bytové, kdy společnost jim dělá jen člověk a podnětů mají mnohem méně, než ty, co jdou ven. Přemýšlím nad tím. Já vím že ta zvířata značnou dobu spí, ale………. prostě nejsou tam sama, mají i partnera svého druhu s kterým mohou komunikovat přirozeně, sdílet stejné pocity… a tak……. 

Tohle je celý zapeklitá otázka.

Když přišla Tali a překonali jsme všechny ty přemety v začátcích, kdy to i pro Rumíčka bylo fakt tvrdý, tak pak jsem je kolikrát pozorovala a říkala si, je to dobře, je. I přes to všechno, co ho omezovalo, bylo mu nepříjemný /protože s Tali byl fakt cirkus a on je duše jemná/, tak když jsem viděla, že si povídají, říkala jsem si, že to za to stálo. A když pak bylo vidět, že už spolu mají pouto - ač se to neznalýmu klidně nemusí tak jevit - tak jsem si už byla jistá.  Jsou drobný gesta, úsluhy, nebo naopak zlobení, hrátky, který prostě s člověkem úplně nejdou.

Já mám tu výhodu, že ho nemusím přesvědčovat, že se jde tudy, kudy chci já. Počká na nás při zpáteční cestě a pak se připojí. Jen mě to nutí se buď vracet stejnou cestou a nebo pokud není už on sám doma, ho svolávat jak jsezd KSĆM

Se psem ne ale s motorkama. A úplně to nevyšlo, pak se narychlo shánělo náhradní řešení. Já moc Bookingu nevěřím, vždy je lepší do místa ubytování zavolat  či ještě líp napsat emila si sám a domluvit si to. Mít potvrzeno emilem, vytištěno a pak můžu v recepci mávat recepční před nosem tím, že takhle je to dohodnuto. V případě potíží mám lepší pozici, než s noname Bookingem. protože mi to potvrdila přímo emily z hotelu xy.

A připnout přes rameno to jde,

jak? řekni, může se hodit. dík

Přééésně, je to blbej krám. Ale…..někdy se hodí. Však je taky někde mám. Modrou pro ščenátka a červenou pro hovada zlotřilý 😀

Ešus měl takovou poslušnost, že jsem s ním chodila po Václaváku na volno, nebyl problém, nikde. I tak v metru, i kdyby to nebylo přikázaný, tak prostě vodítko, krátký. S další várkou psů jsem sama v sobě došla do momentu, že určitý věci nepotřebujeme - v tom smyslu, že nás to neba, že proč tam polezeme. Když jsem potřebovala, problém nebyl, ale nechtělo se mi ani sebe, ani je tomu vystavovat, páč to je prostě jeden velkej bordel  😀  a proč tam ztrácet čas.   A teď už jsem to vytunila úplně, vyrobila jsem z nás spokojený buráky, který na město ani nevzdechnou. ale jako jo, chovat se tam musí umět, ale už nevidím pro sebe ani pro ně důvod to provozovat víc, než je nutno. Samotnou mě to tam neba, natož ty čokle v tom bordelu, kde se lidi motaj jeden přes druhýho, strkají do sebe apod. ble. 🙂

Můžete být ráda že místo psa máte kočku, vzhledově je to lední medvěd, tak kdyby měla ešče jeho chování, máte problém. Takhle si holt jen počkáte, až se doválí, umeje si všechny čtyři nohy, uši, hlavu……. a pak vyrazí na druhou stranu 😀 😀 😀 

Jenže s tou krabicí nezareaguješ tak, jako s normoš správným vodítkem, to zase jako ne, když na to nejsi připravená - vic třeba ten nácvik při přecházení. Takže já v městským provozu vodítko, moje oblíbený propínací /ten supr origoš po Ešínkovi mi sežrala dorota flekatá 😀/ vodítko to jistí. Tam si můžu hodit vodítko přes tělo, pes mi jde u nohy a mám šanci to ještě korigovat rukou, druhou mám volnou na potřebný věci.

edit já zase radši víc kilo - aby to nezklamalo, když dojde na tvrdý.

To teda považuju za hrubě nepraktické kdykoli.

to úplně fakt ne, jak říkám na určitý  nácvik věcí je to fajn věc a na určitý  druh venčení taky. ale musíte používat mozek, psa mít - stejně mám - pořád v merku, netelefonovat u toho jak bloncka s kávičkou, nedopustit zacukávání nadoraz apod.

Mně tam vadí ta krabice, nedává mi to dostatečnej pocit, že mám situaci opravdu v ruce . takže já do města určitě ne, ale jak říkám na určitou fázi výcviku, nebo venčení - jak píše Sardulah, kde můžu psu dát volnost, ale ne stopro, je to fajn. Ale do situací v provozu programově ani náhodou.

Přesně tak, stačilo pár věcí. Já se přiznám, že dost často trnu, když vidím, jak jde matka do silnice a…….první jde vlastně ten kočárek.  ☹️ To si asi nikdo neuvědomuje. nebo málokdo. Já jsem na tohle hroznej magor. Možná od doby, kdy mi můj šéf vyprávěl, jak jeho soused přecházel na přechodu - tedy na bezpečném místě a vedl jejich malá trojčata. V jedný ruce jedno dítě, v druhé druhý a to drželo to třetí, to třetí se maličkatě opozdilo, tím, jak ho nevedl přímo ten dospělý…. a nezodpovědný hovado, co to smažilo městem ho zabilo. A ujelo.

My venčíme teď na mariáš. Neboli venčim tři. Zde doprovodný vozidlo. Po zimě lehce zasádlený:

https://zrzavec.com.cz/wp-content/uploads/2025/04/20250409_170612.mp4?_=2

Jojo, to pevné vodítko a dva psy v pohodě, na flexině si to představit nedovedu a to ani v malý velikosti. Nicméně, já za sebe flexinu nezatracuju, hezky se na ní dá se štěnětem učit třeba bezpečný zastavování u chodníku, když už ví , ale není spolehlivý. A i to přivolání. A nikdy jsem neměla potíž, že by z toho vzniklo tahání. Vlastně pak, když už se Tali nepohybovala tak, že bych lítala vzduchem ale, nebyla spolehlivá, nebo, když hárala, tak nám flexina hezky posloužila. ale je to jako se vším, člověk musí vědět kdy a jak to použít a nezapomenout, že pořád, pořád je tam ta funkce pevnýho krátkýho vodítka, že toho psa nepouštím jak draka na provázku.