Příspěvky uživatele

tak to je ztracený, když neví ani jeden 😀 

No mávající tváře v autech, kde mám 2x5 pikosekundy rozeznat jestl je to chlap, nebo žena a půl pikosekundy zjistit, zda znám……….. a pak kdo to teda je……….ne, to není proveditelný, to je past. Opravdu pak prostě střílím naslepo. Tuhle jsem to vytunila 😀 😀  V létě to bylo, tílko, kraťásky, pejsci, kocourek… kolem jede auto. Myslela jsem, že vím……… no…….netrefila jsem to. Výraz toho pána, poté, c ojsem na něj zamávala,  jsem ovšem zaznamenat stihla 😀 . Měla to bejt sousedka , mávala jsem vřele a hodně

botičky žádný nepomůžou?

To jsem se Zrzavci od srdce zasmála

to jsem ráda, to jsem ráda. 

Je to těžký, co? Nebo situace - tuhle jsem po delší době zabrouzdala ve vodách, kde jsme bydleli a potkala známou tvář……..kruci, kdo to je??? Nic, nulová informace.. hezky jsem se usmála, pozdravily jsme se, jako že vím a já měla v hlavě takovou šrotovačku. A pak mi to došlo - to byla úleva ale, byla jsem na sebe hrdobec. byla to paní z McCafé, kam ráno občas před prací chodíme na kafe /nesmí to být MCdonaldový kafe kelímkový, to je hnus, ale z McCafé do porculánu, to je moc dobrý kafe, když ešče nechcete jít do práce a oddalujete nástup 😀/. A já jí poznala!  Sem měla hnedle lepčí den. 😀

Pamatování příjmení a jmen mi taky nejde. A co hůř, tváří.

Se přestěhujte a uvidíte ten cambus. 😀 Já mám s tímhle potíž odjakživa. Kdyby lidi měli čísla, bylo by to fajn, ale ne, mají jména a gezichty. A já nulovou schopnost to vnímat. Čokly si pamatuju, děti si pamatuju, lidi ne. Druhá půle se mi směje, že jsem si v Dejvicích v činžáku - žádnej panelák - nepamatovala naše sousedy. Když jsme někoho na ulici potkali  a on nás pozdravil, vždycky jsem se ptala, kdože to je? 😀

A teď co jsme na vesnici, jsem v háji úplně. Těch pár lidí, co jsem už poznala prostě neumím vůbec zařadit. Pamatuju si jen pár z hasičů, s kterejma jsme pařili na čaroďkách a pak pár sousedek,  s kterejma jsme pařily při přípravě voleb. Ale jména k tomu nemám. Jen asi u pěti lidí! To je brutálně málo. A to nemluvím o tom, že jdu se psy (a kocourem na zádech), kolem jede auto, zatroubí, zamávají mi v něm A JÁ VŮBEC NETUŠÍM. Tak se tvářím přiblble a taky mávám. Ale vůbec nevím komu. Přijde mi to trapný ode mne. Oni mě znají, já je asi taky, ale vůbec, vůbec nevím . Asi nemoc nějaká.

pocit zmaru.

víte co je opravdu pocit zmaru?

Když vám robot rozjezdí průjem psa po celý místnosti, zatímco Vy vedle vaříte, nebo co to tam děláte.

😂

Navíc úplně zbytečně rozjezdí. Protože krátce před tím požádáte svou druhou polovinu, aby toho psa vzal ven, že se mu očividně chce. A protože druhá polovina je ducha kynologicky mdlého, zato ovšem občas propadne zcela mylné myšlence, že ví šécko nejlíp…………. tak rozhodne, že si pes vymejšlí.

A vy pak to vymejšlení musít co? No uklízet, uklízet. A není toho málo, protože než si toho všimnete, tak to trvá. A to jste navíc člověk, který se právě tomu, aby se něco podobného stalom snaží poctivě vyvarovat a nikdy nenechá uklízet robota, když on není doma a psi naopak ano… A ..jak je vidět nestačí to. Stačí mít moudrého manžela 😀 😀 

Bože já tehdy řvala tak, že hrozilo, že mě klepne. A jeho chuderu, pochopitelně, taky, páč ….no nedala jsem mu to zadarmo, nedala. A omluvila se až asi po roce. Dobrý to bylo v tom, že mi ani nemohl jít s uklízením pomoct, a seděl potupně ve verandě, neb se přes hovna domů dostati nemohl 😀 a celou dobu poslouchal trpně ty moje litányje! 😀

A hezky se na to dívá, že? Brouček malej šikovnej, srdce veliký má. Takhle to má Rumíček. Vím, že kdybych měla prostor dělat s ním cokoliv pořádně a měla na to hlavně taky nadání, tak spolu dáme cokoliv, je to ten pes, co prostě dělá všechno srdcem a pro člověka.

To stádo prasat? 😲 to nechtěl nikdo. Enem u Grobiána to bylo jedno 😀 . My to měli takový nadupanější. Podívat se za mámou, jak se rozptyluje, velkooběd u toho Grobiána a pak na vánoční trhy do Melnika, a pro nejskvostnější medovinu od místního včelaře. Je výborná, vůbec není sladká, chutná i drahá polovici. Tak jsem si musela tím pádem vzít dvě lahve 😀

To mi dělá radost, Vahine, že to čtení dělá radost. Ešče musej ti dva to dopsat do konce, že jo 😀 Zejtra asi ? 

ale jsem teď nějaká “vybzikaná” a nefunguju dobře, nevenčím…

Děje se nějakej průser?

Vážený pane Kilijáne,

sděluji Vám tímto, že jste neskutečně šikovnej a roztomilej péf 😀.

Vaše obdivovatelka.

Bombastický, jak von je brouček soustřeďovanej! Skvělá souhra tohleto.

Tak koukám, že jsme s Elišákem venčili v sousedních vodách. Jen my se tak neřítili prostorem a nezdolávali v trysku ty krpály. Na pohodu na pijánko jsme si to tam dali. Tahle krajina v sobě skrývá tolik kopců a krpálů, že to na první pohled vlastně není zjevný.

https://zrzavec.com.cz/2025/12/09/zuzo/#comment-19665

Arosku - čtu to až teď a váhám, jestli psát s takovým odstupem aby člověk zbytečně nejitřil živou ránu, čí spíše rány. Ale musím, protože Vy si zasloužíte poděkování za to všechno, co Saggy dostal. Domov, lásku a svou smečku. Odcházel milovaný. A já opravdu věřím, že tohle  je to, co se nikdy neztratí. A taky věřím tomu, že člověk a ani nikdo jiný, nevstoupí dvakrát do stejné řeky. Už Otík Vám to teď ukázal. Takže ne, situace se nebude opakovat. 

 Hladím bolavou duši na dálku a opravdu bez nadsázky se hluboce skláním před tím vším, co děláte a dokážete dělat.  

že jo? Já jsem sice koňa měla - Juráška - houpacího 😀 😀 , ale ke koním jsem chodila už jako malej tříletej šprček. Taky moc ráda nakukuju a čtu Horsanohlásání.

Dal mi je dobrovolně.

Ultra mega!

efe:

Mno čekala jsem od toho víc 🫤

POdle gezichtu von evidentně taky 😀 😀 😀 

Nééé, Horsanooo,  Vy máte svou lišku! Neznášam Vás! 😀

Myslela sem, že píšete o Liške - koníkovi a ona to kmotra liška. Ejch… to je krásný. Půjdu spát plná závisti, to se zas nevyspim 🙂

Dakujem

není zač, šlo to kupodivu velmi snadno, tím, že psala Buggyra, že to bylo v únoru. Tak hlavně, ať to zabere.

HOU-BY?? To není jako další sortiment k prodeji 😀, ale údiv . No ale, co bych se měla vlastně divit, pamatuju doby, kdy jsem dodávala funkční věci (odšťavovač, remoska atd) do aukcí kočičího útulku a nestačila se divit, co jim tam lidi taky nabízeli za šrot - kupř. rozbité květináče 😀 😀

užitků, které mám ze slepic, je radost.

Jo, na to se taky těším, jak je budu pozorovat 🙂 . Pro mě slípka k domku patří.

Zpeněžit se dá všechno

a to je hluboká pravda. Letos jsem nestačila valit bulvy, když mi kamarádka, kterou jsem obdarovala ořechy poslala odkaz na to, že lidi prodávají vyloupané půlky skořápek. Cenu za sto kusů půlskořápek už nevím, ale vyrazilo  mi to dech. A jo, lidi to kupovali. Což nechápu, protože ořechy si  vždycky můžu někde nasbírat.

škoda, že nejsi blíž, mohla bys na mě vydělávat 😀

No já se těším na svejch čtyřiažšest, to bude akorát. Dvacet to už je pro mě velkohejno. 

Tak - něco pozitivního, z čeho mám teda radost:

https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-objev-z-fotopasti-kocka-divoka-vyvedla-v-luzickych-horach-mladata-40551958#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=5&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Po tom volám už sto let, aby pes nebyl snadno dostupný zvíře. Protože to je fakt zoufalost.

U té paní jsem předpokládala, že ho dala na hlídání na nějakou omezenou dobu asi teda a ne stabilně, ale ono to je ve výsledku fučík. Prostě nechápu to, že psa strčim do rukou o kterých vím  kulovaný. Leč - jo, je to jak píšete.