Bylo to v tom podcastu, že se i cevečka pouštěli na lidi, asi ne pokaždý konkrétně jako SUP a asi ne pokaždý to skončilo smrtí člověka.
Ale nevim, zkoušela jsem dohledat, jestli někde není jací psi se na co používali a nikde jsem nic nenašla.
Bylo to v tom podcastu, že se i cevečka pouštěli na lidi, asi ne pokaždý konkrétně jako SUP a asi ne pokaždý to skončilo smrtí člověka.
Ale nevim, zkoušela jsem dohledat, jestli někde není jací psi se na co používali a nikde jsem nic nenašla.
Bylo to v nějakém historickém podcastu o lidech, co se snažili dostat přes hranice, že to byli často ČSV.
V 60. letech pak nahradilo miny opatření stejně strašlivé: SUP neboli samostatně útočící psi. Pohraničníci jim přezdívali „supi“. Před agresivními zvířaty, vycvičenými už od štěňat k pronásledování a útoku na člověka, měli respekt i psovodi. K nejotřesnějšímu případu nasazení psů došlo v roce 1986, kdy se osmnáctiletý německý mladík Hartmut Tautz pokusil přejít slovenskou hranici. Vybral si k tomu místo u bratislavského sídliště Petržalka, které dělí od Rakouska jen několik set metrů. Nebylo to šťastné rozhodnutí, právě tento úsek hranice totiž střežily smečky psů vycvičených k útoku na volno.
Jak popisuje web Ústavu pro studium totalitních režimů, „na vnější straně drátěných zátarasů byly vybudovány kotce, které ovládal psovod na dálku lankem, a automatické kotce pro smečku, jež se otevíraly současně se signálem i dálkově z roty Pohraniční stráže“. To ovšem Hartmut netušil. Pozdě večer 8. srpna přestřihal kleštěmi týlový plot a prošel až k signální stěně, kde opět použil štípačky. Přestřižením drátů se spustil alarm a pohraniční hlídka poštvala za uprchlíkem dva služební psy. Dostihli ho v kukuřičném poli.
„Po osvícení baterkou jsme viděli muže ležícího na zemi na levém boku s hlavou obrácenou směrem k demarkační čáře. Vedle něj ležel služební pes Roby a služební pes Ryšo obcházel kolem. Muž měl vícero zranění, pokousání od psů. Měl strženou kůži s vlasy na zátylku, krvácející zranění na tváři u spánku a na stehně,“ popsal nalezení uprchlíka jeden z dvojice pohraničníků, osmnáctiletý vojín Oldřich Kovář. Hartmut zemřel druhý den ve Vojenské nemocnici v Bratislavě. Jak vyplynulo z pitvy, smrt způsobil šok z velké ztráty krve. Tělo vrátili k pohřbení matce, nesměla však otevřít rakev.
ČSV už lidi nehoní 3 generace, zato picbumové leckde ještě pořád zápasí.
To už asi málokdo má žijící prarodiče, kteří by v nějaké chápavém věku zažili válku, to leda kde se dožijou stovky. Těch žijících pamětníků už moc nebude, tak spíš jsou naživu lidi, co se za války na rodili a vědí o ní stejný prd jako pozdější generace.
No tak pokud je mi známo nelegální psí zápasy jedou pořád, zatím nelegální hony na lidi pomocí psů bych si tipla už nikdo fakt od té války nepořádá. 😀
Jj, bordeří povídačky, kupovala jsem to neteři, tak jsem si to taky přečetla a jsou to skvělý knížky.
a tohle na mě vyskočilo dneska na seznamu, zajímavý rozhovor a krásný fotky
Mě to jde, když se odklikne ta přihlašovací obrazovka dopryč.
Já vim, na YT jsem nic jiného nenašla a na FB se blbě hledá.
Nějaká genová mutace, asi stejně jako u lidí ochrana proti malárii s nevýhodou neb černý kožich jinak pro vlka taky žádná extra výhra nebude.
Si uvědom, že dneska už tu máš dospělý lidi, kteří nezažili ani komunisty, natož nějaký nacisty. A ve školách se tenhle novověk moc neučí, vědí o tom celkem kulový.
80 let,, i když budeš počítat jednu generaci 30 let, tak to už máš skoro 3 generace, prostě pravěk
Dávná historie nikoho nezajímá.
Za válek se používala i jiná plemena, jít daleko do historie, museli bychom zakázat psy komplet.
My jsem taky 400mnm a zatím taky nic.
Už smazáno, to je rychlost, super.
obrázak huskyho je z pinterestu z nějakého ruského účtu
Ano, stejný telefon, jiné město, jiní psi
Asi protože viděli kam ten nezájem vede a už to nikdo nechce opakovat?
tady je nějaký video
Ono je to stejně fuk, tady máme zase rozhodnutí soudu, že týrání zvířat je víceméně OK