Na Svatojánské proudy bych taky chtěla. Nikdy jsem nebyla. Jen to bude muset chvíli počkat, teď pokud budeme výletit někde dál od domova, tak chci hlavně s Čerticí, ať si užívá , dokud tu je. Ale s ní je to spíš na popojíždění autem, už neujde víc než 3-4 km.
Zrzavci, Anet10 - je to stezka údolím Lužnice. Nedávno někdo na fb skupině (Via Czechia) psal, že ji rád chodí proti proudu, z Bechyně, aby měl jako poslední úsek tenhle, od Příběnic do Tábora.
U nás zatím neprší, jen v dálce hřmí a obloha hezky tmavá. Všude ticho, hmyz nikde, ptáci nikde, jen jedna voda z hnízda na verandě mi lezla po ruce a teď už se šla taky schovat. Chtěla jsem využít chladného počasí a k obědu konečně udělat pizzu, protože troubu mám jen v kamnech na dřevo, ale patřím k těm divnolidem, které tohle počasí nesmírně láká k toulání se po venku. Pizza může být i k večeři, obědvat nepotřebujem.
Já musela na jaře (po přestěhování) Čertici dávat při večerním venčení na flexinu, protože mě ve tmě neviděla ani na pár metrů, takže se stávalo, že koukne přímo skrz mě, koukne na všechny strany a rozeběhne se někam mě hledat. Pak vždycky byla tak strašně šťastná, když jsem jí doběhla, že mě našla. Teď je dlouho světlo, tak může být na volno, ale jak začneme venčit ve tmě, bude znova na šňůře.
A taky mi až tady došlo, že tu hluchotu asi vnímá jako že jsme s ní přestali komunikovat. Jednou se mi nedařilo jí zavolat z louky, tak jsem fakt zařvala, a ona se tak radostně otočila, usmála a zavrtěla ocasem, prostě jako by říkala, jak je ráda, že na ní mluvím, že jí to chybělo. Tak se teď na procházkách a i doma snažím na ní víc sahat, hladit, mazlit se, mluvím na ni z blízka a nahlas, přeháním mimiku i gesta. A je na ní vidět, že je víc spokojená.
U nás se teď trochu zatáhlo, uvidíme jestli z toho něco bude. Dopoledne chvilku zafoukalo, jinak je celý den dusno, bezvětří. 37 venku, 31 vevnitř. I smečka už trochu funí. Slyším hřmění. 🤞🏻
Druhý pokus o video
U nás bylo dnes venku 39, vevnitř 32. Pršet doufám nebude, potřebuji mít okna dokořán, aby to přes noc vyvěralo. Teď jsme se vrátili z procházky a shodli jsme se, že je to jak v Mexiku u moře, ne jen to teplo, ale vysoká vlhkost vzduchu.
Balú a Tori byli několikrát přes den plavat v řece, i Čerta se přišla smočit, zbytek tvrdí, že voda je fuj. Do bazénku si chodím máčet nohy jen já. Nejhůř to teplo zvládá Mína - kočka. Zato Maggie se v poledne šla vyvalit na sluníčko. Vlastně celá smečka to bere jako úplně normální počasí.
Krásný fotos, kterej úsek jdete?
Okolo Lužnice, ale to byla jen půldenní procházka. My totiž bydlíme hned u stezky, takže vlastně všichni už šli aspoň kousíček. Chtěla bych to projít až na Šumavu, ale až příští rok. Takovej okruh, od nás na jih, do nejzápadnějšího bodu, středem zpět k nám.
Víte jak poznáte mexického psa? V 35 stupňovém vedru se jde vyvalit na sluníčko 🥵
Tento týden venčíme trochu dál od domova, ale jen o kousek. Video - Blue dnes zjistil, že molo ho nesežere🙂. Zato kleštičky na drápky mu budou muset zítra sežrat další kus paciček, to bude zase boj. Jedna z věcí, co mi vůbec nedošla, když se přestěhujem z betonového sídliště na polosamotu, jak strašně jim tu budou růst drápy. Všem, i Tori Rose, u které jsem v Mexiku řešila pravý opak. Blue se na to vždycky těší, radostně nastaví packu, ale cvaknu jeden dráp a začne drama - řev, schovávání všech pacek pod tělo, za chvíli se uklidní a s každým drápkem to opakuje. Jinak je to zlatej pes, zadarmo.
Balú si prošel kus Via Czechia, pokaždé, když před námi zavětřil lidi, přidal do kroku, a v momentě, kdy jsme je předešli tak zpomalil, abychom jim náhodou neutekli. Taky se poprvé projel autobusem. Na jedničku to teda nebylo, ale zvládl to, nikoho nepomlátil ocasem, nikoho neoslintal, ani sedačku, a kdybych se nezasekla batohem o dveře, tak jsme i ten výstup a nástup zvládli civilizovaně. 🙃
Takhle jsem měla kryté předělávané akvárko pro hada, jen větší 150x50cm. Koupila jsem někde v Baumaxu lišty do L a 1cm úzké lišty kterými jsem zespodu přibila to pletivo.
To jsem četla právě o tom novém. Přístup budou mít jen veterináři a úřady. Nevím jak to vidí přímo veterináři, ale mně přijde, že ten nový systém budou “milovat”.
Tak koukám na ten registrační formulář a jediný povinný údaj o psu je jeho jméno. Vše ostatní - čip, očkování atd. “vyplňte pokud znáte”.
Krásné mokré ráno přeje Bailey 🙂
Dnešní ranní venčení bylo striktně oddělené, nebot mám jen jednu větší a jednu menší pláštěnku a smrad z osmi mokrých psů doma fakt nechci. Jednu výhodu to počasí ale má, Balúa jsem bez problémů mohla pustit bez náhubku na volno, protože pravděpodobnost, že tu někdo bude v tomhle nečase výletit, je prakticky nulová. Kupodivu s námi do toho deště vyrazily i kočky.
https://www.jcted.cz/fena-pitbula-napadala-v-tabore-ostatni-psy-urady-zvire-majitelce-odebraly
U nás bylo včera docela hezky, až večer začalo foukat a byla kosa, ráno mínus 4. 🥶
O tom, jak se ráno venčilo vám poví Bailey:
Z deníčku psa k adopci: Dneska jsem měla tak produktivní ráno, to vám musím lidičky povědět. Místo na louku jsme šli k řece. Trochu jsem se bála lodi, ale po důkladném ohledání jsem si řekla, že od ní nic nehrozí. Pak něco ze břehu náramně zavonělo. Nejdřív jsem olízla písek a klacíky okolo. Ne, to nebylo ono. Párkrát jsem hrábla packou - a tam to bylo, úžasná dobrota. Ta paní co se o nás stará to pojmenovala "fujchcíplejkapr" a protože dobrého pomálu, hodila zbytek do vody, ani neochutnala. Šla si potom sednout až na poslední lavičku v lodi. Měla jsem o ní strach a hned jsem ji šla zachránit. Nastoupit normálně vypadalo podezřele jednoduše, tak jsem radši skočila doprostřed lodi přímo ze břehu. Cizí lodi, a do té naší se z ní nedalo skočit, ale i ta snaha se určitě počítá. Třeba mě konečně vezme taky na výlet tou naší lodí, jsem skoro poslední kdo ještě nebyl. Zatímco jsem nasazovala život k záchraně paničky, Blue za ní normálně civilizovaně došel přes příď, sednul si jí k nohám a usmíval se, šplhoun jeden. Stejně mu to nepomůže, je taky k adopci. Radši jsem šla dál proti proudu zkoumat břeh. Nejednou žbluňk, něco mě stáhlo do vody, ale že jsem holka nebojácná a vynalézavá, hned jsem doplavala na břeh, i když jsem ještě nikdy neplavala, a vyběhla jsem od břehu takovou rychlostí, že mě ta mokrá příšera neměla šanci chytit. Po pár krocích mi došlo, že to vlastně byla děsná psina a běhala jsem a běhala a rozdávala tu nálož zábavy celé smečce, dokud nezačali remcat, že mají hlad a šlo se na snídani. A nebudete mi to věřit, po snídani mně panička dovolila sedět na lavici na verandě. Mluvila něco o sluníčku a schnutí, ale já vím, že to bylo za odměnu, jak jsem dneska byla náramně šikovná.
