Příspěvky uživatele

Nevím, jak budete ponejvíce cestovat, jestli jen vy s dítětem a psem, nebo i s partnerem. A taky jak dlouhé trasy plánujete. Při cestování dvou dospělých s dítětem a psem by u mě jeden řídil a druhý seděl vzadu vedle dítěte, aby mohl s dítětem komunikovat, dát mu napít, prostě se v případě potřeby o dítě postarat za jízdy. Psa bych měla v kufru, v kleci - přepravce, vedle kočárku. To předpokládá auto kombi s velkým kufrem, Octavii, Passat, Mondeo, a tak podobně,  nebo větší MPV, třeba Toytu Avensis Verso. Vím, že uvedené vozy jsou staré, ale uvedla jsem je pro ilustraci. 

Psa bych vozila v kufru i kdybych cestovala s dítětem a psem sama. Pro lidskou posádku je to bezpečnější.

Se mnou v posteli spal jen jeden pes… na dvoulůžku, takže jsme každý měli svou postel. Na té “své” posteli měl svou deku, kterou jsem měnila a prala často, minimálně jednou týdně, když byla špinavá i častěji. Vytřepávala denně. Postel převlékám jednou za 14 dnů, ve vedrech jednou týdně, bez ohledu na to, spí-li se mnou pes nebo ne. 

Pelechy klasické jsem doma pro psy nikdy neměla, ale povlečené staré štepdeky. Povlečení na nich jsem měnila dle potřeby. 

Na zahradě kavkazanky žádné pelechy neměly, spaly na obyčejných dekách - když výjimečně na něčem spaly. Jinak na verandě, na dlažbě, na trávě, pod smrky, kdekoliv. 

Chodka pelechy má, ale má na nich deky, takže pereme deky a ne pelechy. Do pračky by se nám pelech stejně nevešel. Teď jsem chystala pelech, který měla jako štěně, že ho darujeme někam  do oblasti zasažených povodní. Pelech není okousaný ani špinavý. 

My máme už pár dní, od těch dešťů, na zahradě pár baboček kopřivových. Drží se v blízkosti pasti na vosy udělané z pet lahve, která je v současnosti nefunkční, protože do ní napršelo tolik vody, že je plná skoro po okraj, ale ta voda je sladká, protože je to naředěný ovocný sirup. Moc ráda se na jejich poletování dívám.

Hrály si proto, že byly obě mladé, nedospělé, děcka… V dospělosti je to jiné, jak to píšu v předchozím příspěvku. 

Doplnění: když jste přinesli Matese, bylo to malé štěně, a Gina už byla jinde. 

Myslím, že i kdyby doma zůstala Jessi, tak si spolu s Ginou nebudou v úplné dospělosti hrát  nebo jinak dovádět. Stejně jako to probíhá s Matesem. Pastevci jsou dost jiní. My jsme k první kavkazance v jejích 4 letech pořídili štěně chodky, právě proto, aby nebyla sama. Volili jsme o dost menší plemeno, aby nebyly síly srovnatelné. Kavkazanka se se štěnětem smířila (co jí zbývalo, že), ale nadšená nebyla. Kamarádky ve smyslu, že by si spolu hrály, v dospělosti nebyly, protože kavkazanka neměla potřebu si hrát. Chodka by ráda, ale kavkazanku to spíš otravovalo. Spaly vedle sebe, seděly vedle sebe, chodily vedle sebe, neměly konflikty, ale kavkazanka by byla bývala radši, kdybyb zůstala jedináčkem.  

Kdyby vaše Jessi zůstala, tak čelíte problematice soužití dvou v podstatě stejně velkých fen samostatných plemen.  V případě fen jde o nepřátelství na život a na smrt. A nikdo dopředu neví, jak se bude soužití vyvíjet, a co nepřátelství vyprovokuje, tedy co si feny mezi sebou “řeknou”. Proto jste taky Jessi dávala pryč…

Pro někoho blbosti o postroji a flexi, pro někoho naopak. Pro někoho bude Desenský vždycky jak červený hadr pro býka. 

Držím vám palce. 

A já jsem reagovala hlavně na tohle - 

“Věřte, že tohle ani není o cvičení…je to o ochotě, o tom, co pasteveckou princeznu baví… nebaví… co chce.. nechce…” (Sardullah)

 no, nechci do toho házet vidle, ale tohle je, bych řekla ve značné míře, právě o výcviku (hmn) 

Myslíte tuto tázací větu?

trénovala balu někdy kao, sao, anatola,….., od štěněte a s klikrem?

Na otázku odpovídáte otázkou? 

Já se nezachovám jako vy a odpovím vám. Část odpovědi je vlastně už v mém předchozím příspěvku. Kavkazana, tedy obecně pastevce, si nepořizuji na výcvik a provozní poslušnost, takovou, jakou potřebujeme my, jsme vždy zvládli naučit bez berle, tedy bez klikru. 

Vaši teorii vám neberu. Kdybychom chtěli se psem cvičit, záleželo nám na tom, tak si pořídíme jiné plemeno než kavkazana, takové, s kterým cvičit bude radost a vynaložená námaha bude úměrná.

A za mě klikr fakt ne, to je metoda, která mě (ani mamku) neoslovila. I současná chodka je důkazem, že lze mít velmi dobré přivolání bez klikru i bez pamlsků. Ano, pes si předpisově nepředsedne, ale my netrénujeme na soutěž ani na zkoušky, tak je nám to jedno. Běžné provozní povely zvládá a nám to stačí. 

Měla jste KAO nebo SAO? 

Nechci nikomu brát iluze, ale když pastevec, u nás kavkazan, cvičit nechce, tak prostě NEBUDE. Nedonutíte ho. nenamotivujete ho. On má své úkoly pevně ukotvené ve svém vědomí a těmi se řídí, ví, co má dělat. Musel být ve své vlasti samostatný a to přetrvává v těch psech, v některém víc, v některém míň. Roli hraje i to, kdo s ním chce cvičit. Zase příklad z naší rodiny - kavkazanka byla maminčina, mamku uznávala a milovala. Ale cvičit  s ní jako cvičit? Nehrozilo, kavkazanka neměla proč. Malá neteř, kterou kavkazanka zbožňovala, s ní cvičit mohla. Kavkazanka se občas uvolila, že udělá neteři radost a pár cviků - podle neteře, nic cvičákovského - s ní absolvuje. Ale jen proto, že to byla i pro kavkazanku v té chvíli hra a protože to bylo s neteří.  

Ten váš muž je takový hezky naivní… a vy to s ním umíte. Vnutit člověku, který se bojí, že ho SAO pokouše, kavkazačku, to je odvaha. Protože kavkazák je podle mě ještě radikálnější než SAO. Ale chápu, informace zněla - “SAO pokousal svého pána”, nebyl to kavkazák, tak to bylo v pořádku. 

Držím palce, ať jste všichni v pořádku.

Když ti pastevci nejsou tak žraví…  Aspoň ty naše nebyly a venku moc nechtěly žádné pamlsky. 

Chodka si někdy pamlsek - odměnu sice vezme, ale jen ze slušnosti, aby neurazila a vzápětí vyplivne. Není motivovatelná na žrádlo, naštěstí má přivolání dobré bez pamlsku.

Paráda. Normální tempo pasteveckého psa když o nic nejde, jen o přivolání. Známe od kavkazanek. 

V jste museli být - nebo jste - fajn sousedi. Cvrčky v domě, to fakt každý chce. 

Já vám nikomu neberu, že to máte jinak než já. Ano, nevadí mi pes v posteli, ale vadil by mi ptačí trus na sedačce, na posteli, na stole, na lince, stejně jako by mi vadily kočky na lince a na stole, ale nevadily na sedačce. Nejsem nijak cimprlich, ani ujetá na hygienu, ale takhle to prostě mám.

Proto nemám ani kočku, ani ptáky, ani jiná zvířata jako mazlíčky, krom psa.

Já teda rozhodně preferuji, mám-li si vybrat, uslintanou psí tlamu před ptačím hovnem.