To sice ano, ale ten, kdo chybuje, neví, že chybuje, a když mu to nikdo neřekne, tak se to ani nemá šanci dozvědět.
To sice ano, ale ten, kdo chybuje, neví, že chybuje, a když mu to nikdo neřekne, tak se to ani nemá šanci dozvědět.
Nevyzněla. Buďte v klidu.
V téměř každé diskuzi se po čase původní téma změní, nebo se rozdrobí na více témat. Kdybychom se všichni měli striktně držet jen toho úvodního tématu/dotazu, tak to nebude diskuze, ale poradna.
Všichni tu máte nádherné fotky z venčení. Já jsem přes víkend hlídala bišončí holky našich mladých, jak jsem již psala v předchozím příspěvku s fotem. A protože ta fotka z venčení je jen jedna, dnes dávám domácí, abyste viděli, jak holky nejraději tráví čas doma po návratu z venku.
Ještě taková malá úvaha - neměl by ten, kdo ví, poučit toho, kdo neví? To je přece i gró mnoha zdejších diskuzí…
Neschopnost se nad to povznést? Nad co ještě bychom se měli povznášet? Jak jsem psala, to můžeme češtinu rovnou zahodit a vykašlat se na jakákoliv pravidla. Bude to OK?
Mohlo to zde skončit jen tou opravou hrubky, autor by se poučil a možná by to příště napsal správně. Na jiném fóru, kam jsou diskutující posíláni těmi, kterým se vývoj diskuze nelíbí, by mu byla oprava jeho chyby platná jak mrtvému zimník.
Chápu že by se tu někteří rádi pasovali do role admina, ale doufám, že zvítězí rozum a něco takového nenastane.
Jak píšu, je to vaše věc a když vám to tak vyhovuje, není co řešit. Jen jsem nabídla trochu jiný pohled.
Je to vaše věc, ale já bych psa neučila, že má poslouchat každého. Může to být nebezpečné, může vám ho kdokoliv bez problémů odvést - ukrást. Krom toho mně by vadilo, že poslechne každého, protože má poslechnout jen mě a členy naší rodiny (ne cizí lidi, ne široké příbuzenstvo).
Zde je příkladná ukázka toho, proč je dobré znát pravopis a tuto znalost používat. Kdyby na začátku nebylo v nadpisu “Bílí jogurt”, nikdy by se tahle diskuze, s jogurtem nesouvisející, nerozvinula.
Taky mám s Endiaronem jen ty nejlepší zkušenosti.
Důvodem může být spousta věcí a spousta lidí, souvisejících i nesouvisejících s místním diskuzním fórem.
Někdo odejde třeba kvůli mně, někdo třeba kvůli vám. Naděláme s tím něco? Asi sotva, že…
Ne mluvit, aby se mluvilo, ale prostě dál volně diskutovat. Jestli vy mluvíte jen proto, abyste mluvila, tak já ne. Mluvím/píšu, když chci něco sdělit. A jestliže někdo v nadpisu diskuzního tématu napíše “bílí jogurt”, je naprosto zbytečné jít diskutovat do jiné, češtinářské diskuze, protože tam si to dotyčný autor hrubky nepřečte a zůstane v blažené nevědomosti, že to napsal chybně.
Neuvěřitelné…
Diskuze dělá živé i to, že se v nich “přemele” páté přes deváté, a příspěvky přibývají. Pokud bychom se měli striktně držet jen úvodního tématu/dotazu, často bude po pár příspěvcích téma vyčerpáno, protože vše už bude napsáno - řečeno.
Je to jako živý rozhovor - pokud se budeme držet jen jednoho tématu, nebude za chvíli co říct.
Kdybych chtěla být učitelka, byla bych.
Když sem chodíte už osm let, tak víte, že tohle jsou živé diskuze, a že se často stává, že se odchýlí od původního tématu, nebo že se diskutují dvě témata zároveň, jako zde. A protože bez českého pravopisu bychom se v žádné diskuzi neobešli, patří i sem. Určitě by se zde tento pravopisný směr nerozvinul, kdyby na začátku nebyla v nadpisu hrubka. Tak jestli chcete někoho vinit, tak jedině autora úvodního příspěvku.
Jsem ráda, že jste zmínila zvláštní školu. Dost se na ni pro samou falešnou korektnost zapomíná. I tam se učí pravidla českého pravopisu. Já na ni myslím skoro pokaždé, když čtu váš příspěvek.
Já tedy pokud píšu, snažím se vždy psát správně, ať je to oficiální dokument, nebo příspěvek na sociální síti. Pravidla českého pravopisu platí stále.
Je to tak trochu srovnatelné s dnešní módností rozlišovat směrem ke psu, kdy cvičíme a kdy necvičíme. Povel by ale měl být splněn vždy, bez ohledu na to, jestli “teď cvičíme” nebo “teď necvičíme”. Nikdy jsem nerozlišovala cvičíme - necvičíme, cvičili jsme pořád, protože každý povel je cvičení. A nikdy jsem k tomu nepoužívala nějaké zvláštní pomůcky - obojek pouze na výcvik, aby si pes uvědomil, že teď teda cvičíme. Výjimkou je stopovací vodítko. I obrany se kdysi dělaly bez postroje, jen na obojku.
A dodržování pravidel českého pravopisu je to stejné. Nelze říct, že na fb neplatí, ale ve škole /v práci ano.
Jenže my tady neopravujeme jemné nuance češtiny, ale základy, tedy učivo prvního stupně základní školy. A to je rozdíl. Základku jsme absolvovali všichni (snad 🙂).
Jistě chce, ale třeba to bere trochu jinak. Třeba si říká, že je důležitější slovní zásoba, než úplná správnost. Nevím. Třeba to bere tak, že on česky taky nemluví, neumí, zcela správně,…
Feminar se taky platil.
Nemyslím si, že je opravování gramatických chyb jen česká specialita. Kdyby ty chyby každý nechal plavat, tak se tak časem zprzní jazyk, že nebudeme rozumět, co chtěl autor sdělit. Právě proto jsou důležitá ta pravidla českého pravopisu. Každý jazyk má svá pravidla…
Vy dáváte jako příklad učení angličtiny, tedy cizího jazyka, a rozdíl mezi českou učitelkou a rodilým mluvčím. Já se nedivím, že vás učitelka opravovala, protože vás chtěla naučit angličtinu správně. Rodilý mluvčí je rád, že něco řeknete, protože i on je v pozici, kdy se učí nebo učil češtinu a chybuje v ní taky. Snažím se učit angličtinu a neskutečně mě štve, že musím dodržovat slovosled na rozdíl od češtiny, kdy stejná slova mohu poskládat do věty různě a i tak věta dává stejný smysl.
V anglicky mluvících týmech nejsou jen rodilí mluvčí, ale i směsice lidí, jejichž rodným jazykem není angličtina. V takovém týmu samozřejmě je, musí být, obsah nad formou.
U člověka jehož rodným jazykem je čeština, jsou pravopisné chyby neomluvitelné, pokud není dys-. I to je ale třeba brát s rezervou a lidi by na to neměli hřešit. Hodně lidí má pocit, že na sociálních sítích, v sms, atd. , a hlavně po opuštění školních lavic, nemusí pravopis řešit. Ale jakýkoliv písemný projev o autorovi něco vypovídá.