Příspěvky uživatele

V pohodě, každá to máme jinak. Pro mě je nemyslitelné, mít ptáky takhle doma, na druhou stranu je pro mě ještě nepřijatelnější vůbec chovat ptáky, protože mohou být jen v kleci - menší či větší, i byt je pořád klec. Vím, jinak to nejde, volnoletci se rekrutují asi jen z velkých papoušků a to zdaleka na volno nelítají všichni, jinak žijí v klecích a v poměru k jejich velikosti ne moc velkých - čest výjimkám. 

Ale tak to mám já a svůj názor nechci nikomu vnucovat. 

Díky za info. Chápu, že jsou to společníci vaší maminky a že každé zvíře má nějaká negativa. Zde vidím tu hygienu. Když ne peří a zrní, což se dá bez problémů zamést, tak trus. Ten přece utrousí kamkoliv, při letu, při postávání na bidle, a není to suchý bobek,… takže na sedačku, linku, atd… nebo je na to nějaký fígl? 

Jo, to máte pravdu. Tak tedy neuletí… 

A to se v době, kdy jsou ptáci puštění, v těch místnostech nevětrá? To bych nedala, já potřebuji čerstvý vzduch. A ještě by mi vadil nepořádek v těch místnostech - zrní, peří, trus,…

Přesně tak, psa nemáte. Pořízením psa se člověk nevzdává svých dalších zálib, zájmů a koníčků. Nebo by měl? Na patnáct let, třeba?

Pro někoho existuje jen pes a jiné zájmy nemá, pak není co řešit. Ale lidé  mají i jiné zájmy. To, že bude pes týden, po dobu dovolené, u rodiny nebo prostě u někoho, koho zná a který se o něj spolehlivě postará, neuškodí ani psovi ani jeho pánovi. Jinou otázkou je, jestli to zvládne páník. Většinou to pes zvládne líp.

Nikomu nepředepisuji, jak to má mít, ale někdy se mi zdá, že se některé věci přehánějí.

V Brně jen tak cmrndá, chvíli víc, chvíli míň, od rána. 

Vy někdo víte, že s tím štěnětem nebudou nějakou dobu doma, aby si zvyklo? Třeba je budoucí majitel či majitelka doma, nepracuje, nebo pracuje z domu, a na štěně bude mít čas. Sarah by asi nedala štěně někomu, jehož způsob života by se jí nezdál.

Nemyslím si, že pořízení psa znamená, že už nikdy za jeho života nepojedu na dovolenou bez něj. Nevidím problém, když se po dobu mé dovolené o něj postará rodina či někdo spolehlivý. Dovolená se psem může být hrozně fajn, ale taky hrozně omezující a nemyslím tím cestování k moři, či jinam do zahraničí. I v republice to může být se psem problém, když má člověk krom kynologie i jiné koníčky a zájmy, třeba historii a památky. Tam se většinou se psem nesmí, a i kdyby jo, je to pro psa nuda a vopruz. Neužil by si to páník ani pes.

Proč by? Nebo po pořízení psa už člověk nemůže jet na dovolenou bez něj? Nikam bez něj? Tady se dobře domluvili, že si ho vezmou až po dovolené, aby si na nový domov zvykal jednou, ne dvakrát, když by na dobu dovolené  štěně dali na hlídání třeba zrovna k chovatelce, když by byla ochotná .

Co je to za otázku? Každý jedinec obecně je originál a každý kříženec kříženců tím spíš. I variabilita sourozenců v jednom vrhu může být značná, takže sehnat stejného voříška - křížence kříženců - exteriérově i povahově se těžko podaří. 

Psa do letadla bych brala pouze kdybych se stěhovala do země, do níž se nelze dostat jinak. Ale na dovču? 

Já bych nechtěla mít klon svého psa, ani jiného tvora. V jedinečnosti, v tom, že každá bytost je originál, je ta krása. 

Nádherní!!

Spaní venku, pod širákem - za mlada jsem tak spávala často, ale nikdy ne úplně sama jen se psem. To by mě ani nenapadlo, buď s kamarády nebo se svým klukem a samozřejmě se psem (velkým), který chodil všude se mnou. Dnes už mě to vůbec neláká. Vlastně nikoho z kamarádů, co jsme spolu tak jezdili. Zlatá postel a koupelna!

Spát pod širákem sama žena s malým psem chce odvahu. Nebojíte se, šutříku? 

Jinak, aby to nevypadalo, že mám něco proti útulkáčům, tak ne, nemám. Ale je něco jiného, vzít si útulkáče do rodiny s dětmi, zvlášť menšími, a do rodiny bez dětí nebo s puberťáky.

Když mamce zemřela druhá kavkazanka, tak byla ve hře i možnost, že si vezme nějakou větší až velkou fenu z útulku (protože my jsme na velké psy). Jenže kavkazanka byla na stáří pak už nemocná, mamka to s ní prožívala, její smrt ji hodně vzala, tak nechtěla, aby se to brzy opakovalo. Proto chtěla štěně, a i když první rok a půl byl náročný, tak je to čím dál lepší a mamka je velmi spokojená. 

Pes z útulku, už dospělý, je mnohem víc sázka do loterie, než štěně. Protože nikdo neví, co v životě prožil a jak se bude chovat v té které situaci. Navíc pokud je to kříženec, nikdo neví, jaká plemena jsou v něm namíchána. Lidi v útulku nezjistí všechno.

Ale moje myšlenka v příspěvku, na který reagujete byla ta, proč je nedoporučováno štěně na pobyt na zahradě, ale útulkáč ano. Máte pravdu, že jsou psi (v útulku ale i obecně), kteří jsou zvyklí jen na život na zahradě, mnozí by neuměli žít v bytě, neumí být stoprocentně čistotní, atd. Ale to by tady vadilo, pes bude v noci doma. 

Je mi jedno, co si zadavatelka pořídí, stejně to tu jsme schopni ovlivnit jen našimi radami  a vypsanými zkušenostmi, ale pokud chce psa k dětem, byla bych u útulkáče velmi opatrná. Přece jen, štěně si člověk vychová k obrazu svému, u dospělého psa s neznámou minulostí bych měla strach, že se v nějaké situaci, která mu připomene něco zlého z minulosti, zachová tak, jak bych nečekala a třeba ohrozí děti. A to říkám jako člověk, který měl několik psů, jak sama, tak další v rodině a který si obecně líp rozumí s dospělým psem než se štěnětem. 

Je to těžké,  přemýšlím o tom a doufám, že já bych to nepřehlédla. Otázkou je, jak píšete, co dál…

Doufám, že nikdy nebudu muset takovou situaci zažít. 

Chingis, ale když jsou hladoví a žízniví, nevím,… že by odevzdaně čekali na “paničku”? Co pud sebezáchovy? 

Nevím, kde se bere přesvědčení, že štěně se na zahradu nepořizuje, ale útulkáč klidně. Vždyť ten útulkáč byl taky štěnětem, a to se na zahradu nepořizuje ..

Myslíte, že neštěkali, nevyli, nelomcovali klecí, když se snažili osvobodit? Já bych řekla, že ano. 

Interpretovala jsem článek. Nepolemizuji, jak dlouho byli v klecích živí a jak dlouho pak mrtví.