Já bych s ostouzením chovatele počkala až budu mít v ruce výsledky DNA testu.
Asi nejsem sama, komu přijde divné, že si někdo koupí psa o němž již od pohledu není přesvědčen, že je v pořádku. A řeší to až po roce.
Někdo tu zmínil, že je běžná praktika, že se na feně chová jeden vrh s PP a druhý bez PP, a tak se to točí. Opravdu někdo znáte takového chovatele? A pokud ano, řešili jste to s příslušným klubem potažmo s ČMKU?
Odpověď na příspěvek uživatele JanaJanaJanaJana z 11.03.2024, 12:06:40
Vidíte, a já mám vic horších zkušeností s mladými holkami a ženami co si myslí, že si před nimi a jejich psem každý sedne na zadek, než se starými ženami (nechci použít slovo “bába” protože bych pak musela použít v případě mladé “nána”). Ale že bych se s někým, kýmkoliv, dohadovala kvůli psům, nebo dokonce “dořvala”, to se mi nestalo už roky. Takže o věku to asi nebude. Spíš o toleranci a respektu z obou stran.
Dětská obrna nebyla obávaná kvůli smrtnosti, ale kvůli následkům. Mamka vykládala, že když byla holka, bydlel blízko nich kluk po obrně. Nechodil, tedy ne po nohou, posunoval se po zemi rukama a měl zdeformovanou i páteř. Strašná nemoc a jen díky povinnému očkování se ji podařilo u nás eliminovat. Až doteď. Důvod? Antivaxeři/antivaxerky? Migranti? Směs obojího. Jak začala ta nekontrolovaná migrace z primitivnějších podmínek, z oblastí bez proočkovanosti, bylo jen otázkou času, kdy se to k nám pěkně vrátí.
Hodně toho tu už bylo řečeno, tak snad nebudu moc opakovat.
Jak je na tom paní fyzicky? Kolik tak ujde?
Počítá paní s tím, že když si pořídí štěně, bude ho muset vychovat a minimálně do roku to bude hodně náročné, bude muset uzpůsobit byt, aby se štěně nezranilo, aby nezničilo něco, na čem paní záleží, bude muset se štěnětem pořád běhat ven při učení čistotnosti? Bude muset se psem běhat často ven když bude mít průjem…
Paní měla kdysi na vesnici, asi v dětství, psa, ale to je od panelákového bytu diametrálně odlišný způsob života. A i obecně přístup ke psu se v čase změnil. Uvědomuje si to?
Bude ho mít kam dát, kdyby musela na pár dní do nemocnice?
Já to vidím u nás. Mamka je zdatná hodně, s Kazi chodí denně na dlouhé procházky, vychovala ji od štěněte, fena na ní visí. Ale mamka má zkušenosti se psy, vychovala jich už několik. A přesto nebyla chodka ta úplně nejlepší volba na to, jak je mamka zvyklá na kavkazanky. Ale to vidíme až zpětně. Nicméně jejich soužití je v pořádku a mamka zvládá sama. Přesto jsem po ruce já i další členové rodiny, když je potřeba. Vyvenčit, pohlídat, postarat se když byla mamka v nemocnici, když jede na výlet s kamarády kam psa vzít nemůže. Zavézt na veterinu, protože mamka už nemá auto a už neřídí. A tak dále.
Odpověď na příspěvek uživatele Fikovnice z 07.03.2024, 23:19:24
Napsala jsem to trochu expresivně. Protože si myslím, že krom těch lidí, kteří se opravdu narodili “do jiného těla”, nekompatibilního s mozkem, se roztrhl pytel s těmi, kteří si na to jen hrají. Myslím, že pro ty je to módní póza, protože třeba nevědí v pubertě co se sebou a tohle jim někdo nabídne jako možnost a svého druhu východisko. Bohužel to tihle někteří dotáhnou do konce a pak toho litují, protože tak ve skutečnosti nastavení nejsou.
Dnes, kdy je mezi herci a umělci silná koncentrace gayů, kdy se různé úchylky vydávají za něco normálního a jsme přesvědčováni o existenci spousty jiných pohlaví než je mužské a ženské, jsem čím dál míň tolerantní k těmto jinakostem. Fakt to na sobě pozoruji, že to neustálé zviditelňování má na mě opačný efekt.
No já teda nevím jak vy, jestli bych se měla rozhodnout mezi sledováním nějaké trans osoby nebo Kajínka, tak radši vypnu televizi a počítač nebo je rovnou zahodím.
Můj první pes, kříženec vzhledu groenendaela, je měl. Nebyl to ale zcela jistě kříženec belgického ovčáka, protože tehdy se na našem území vůbec ještě nevyskytovali.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 07.03.2024, 08:46:41
Tomu se nedá říct jinak, než zvěrstvo. Ať se nechá přeoperovat kdo chce na co chce, třeba na velblouda, ale až jako dospělý a po zralé úvaze. Ne jako momentální nápad nebo jako výsledek bitvy hormonů v pubertě, kdy se spousta teenagerů teprve hledá - a to myslím všeobecně, ne jen v sexuální oblasti.
Nechápu, jak a proč k tomu, aby se puberťák začal ládovat hormony jako přípravou na změnu pohlaví, a pak k operaci, mohou dát doporučení psychologové a psychiatři.
Odpověď na příspěvek uživatele Doron z 06.03.2024, 20:43:49
Paspárky, dvojité, jsou plemenným znakem jak pro briarda, tak pro beaucerona. Podle standardů obou plemen je jejich absence či jednoduchý paspárek vylučující vadou. Takže na to rozhodčí musí klást důraz.