Hned jsem zabrousila na stránky Ústavu pro jazyk český, neb jsme se nedávno s mým chlapcem dostali do názorového nesouhladu ohledně výslovnosti názvu řeky “Nisa”. Tak jsem prohlásila, že se na to musím podívat, že pokud má pravdu, tak se nad svou výslovností zamyslím. A on na to, že by ho nikdy nenapadlo si něco takového ověřovat, že prostě bude dál vyslovovat po svém a nebude se zabývati nějakým zkoumáním. Chudák chlapec má u mě teď malé bezvýznamné mínus 😀
Pro mě je dotažené hledání také užitečná funkce, často u nových dotazů hodím jako odpověď diskusi, kde se to už řešilo, abych nemusela dělat rešerši a odpovídat znova.
Mně se zobrazuje tahle diskuse normálně. Ve výpisu vláken, já si témata netřídím, takže se zobrazuje pěkně aktuálně ve výpisu nejnověji komentovaných vláken - bez problému 🙂
Já nemůžu dát dopustit na obyčejné piliny. Někdo zase přísahá na slámu (a nejsem si jistá, zda je zrovna v podestýlce rozdíl mezi ječnou a pšeničnou - možná spíš v ozimé a jarové, a teď nevím, která je jemnější). Ale také jsme podestýlali pár let hlínou. Jako že jsme ji do boxu pravidelně naváželi. A nových komerčních podestýlek ve formě granulí nebo pelet je docela výběr, v podstatě všechny jsou do značné míry málo/bezprašné, kompostovatelné. A pochopitelně z té bezprašnosti profituje právě kůň.
Použití té které podestýlky závisí nejen na její vhodnosti pro koně (tedy pokud je kůň zdráv - pokud není, pak nelze než se rozhodovat podle jeho potřeb), ale také pak na tom, jaké máte možnosti uskladnění, manipulace, a následně skladování nebo vyvážení hnoje. Pokud skladujete podestýlku venku, možná se vám bude spíš hodit nějaké to průmyslové stlaní balené jednotlivě v igelitových pytlích, pokud máte palety a plachtu, může být šikovná sláma, piliny se také dají skladovat pod plachtou, ale už odspodu dost degradují a samozřejmě po nich máte dané místo znehodnocené, pokud je nechcete mít rozplizlé na velkém prostoru, musíte postavit ohrádku, atd. Roli hraje také dostupnost těch materiálů, ještě krom ceny. No a pak ještě jestli si hnůj máte kde skládkovat (a jsou s tím srozuměni dotčení lidé a orgány) nebo ho budete k někomu vyvážet na hnojiště nebo do kompostárny - cílový příjemce toho hnoje si může vymínit, jaké materiály hodlá přijmout a jaké nikoli, a právě piliny bývají odmítány pro svou špatnou rozložitelnost. No a třeba v použití granofytu by nás konkrétně limitovala potřeba tu podestýlku po nastlání prolít vodou. My tu vodu nazbyt nemáme…
Vy musíte učit podle scénáře? No to naštěstí ani na té základce nebylo. Kdybych děti učila sestavovat atomovku, ale bylo to v angličtině (učila jsem AJ), tak by to nikoho nezajímalo 😀
Tak úplně nejjednodušší máte jít těm dětem příkladem. Pokud vy se budete chovat ke zvířeti ohleduplně a dítě vás bude mít za vzor od malinka, přirozeně se naučí základy nápodobou. 🙂 Samozřejmě moc pomáhá mít ty zvířata neustále doma, aby to pro dítě nebylo něco vzácného, a naopak aby dítě pochopilo, že když se chce zvíře ňuňat, tak si řekne. A když nechce, tak ho prostě necháme být.
S dospělými bych klidně taky kamarádila a nebo s kýmkoli, koho nemusím do ničeho nutit 🙂 To bych si tam prostě chodila přednášet, protože mě to baví, a ti studenti by ten předmět dělali, protože je to baví, si to vybrali, mají zájem to udělat. Ale když vám několik jedinců na základce pravidelně rozvrací hodinu a nemůžete nic, protože známky je nezajímají a na poznámky už není místo ani na tom dolepeném dvojlistě a rodiče jste za ty dva roky na třídních schůzkách ještě neviděla…
A proč jste vlastně Buggyro přestala učitelovat? Nebavilo Vás to?
Nebavilo to děti a rodiče 🙂 Já neumím haranty motivovat, nejsem s nima kamarádka, a to se dneska musí, když už se děti nesmí bít. Takže nejsem vhodná pro učitelování u základní školy. Ještě tak přednášet někde na gymplu volitelné předměty, kde ty děti mají vnitřní motivaci, to by šlo. Ale asi mi to nestojí za to 🙂 Na nervy je to fakt náročné.
Včera se nám tu koupala jedna otužilkyně, až po krk se válela v řece, která teče přímo z hor, tak jako fujky, jen jsem na ni koukla, a hned jsem kýchala 😀
Ve věku, kdy musím dítěti do jeho kontaktu se zvířetem fyzicky zasáhnout, funguje to jako výcvik toho psíka, který se učí, co ano, a co ne. Jednoduché 🙂 Jako samozřejmě dosaďte si tam slova, jaká vám budou příjemnější. Však výcvik je také nenásilný, stejně jako socializace. Nevidím rozdíl. Ten nastává až ve chvíli, kdy se s dítětem zvládám domluvit. Což se zvířetem úplně nezvládám (myšleno řečí, větami…).
“se k tomu používají” - to myslíte k drezuře? To jste si možná nerozuměly nějak v pojmech, mula se rozhodně pro drezuru nijak hojně nepoužívá, a to ani v zahraničí. Je totiž stavbou těla a temperamentem k drezuře nevhodná. Resp. k vyšší sportovní drezuře, samozřejmě. Ale i příznivci klasické drezury si vybírají plemena k tomuto účelu šlechtěná, zejména barokního typu. Tak si spíš myslím, že se jedná o nějaké nedorozumění.
Muly se využívají hojně k terénnímu ježdění a v některých oblastech k pracovnímu ježdění. K tomu jsou velmi vhodné, pohybují se krátkými kroky a nezvedají tolik nohy od podkladu, proto jsou pohodlnější a jistější při pohybu v terénu. To jsou v podstatě opačné požadavky než mají lidé na drezurní koně (kde je vyžadována vyšší akce končetin a energický kmih, schopnost se snadno podsadit a podobně).
Jen teda opravím, vojenské sedlo s výklopnými ližinami nesedí každému koni. Samozřejmě nejen úhlení ližin, které je automaticky nastavitelné tím, že jsou na pantu, ale také jejich délka a prohnutí a vzdálenost od sebe musejí koni sedět. A tam bývá již kámen úrazu. Dřív byly vojenské chovy a chovy teplokrevných koní pro armádu velmi uniformní a také se tato sedla samozřejmě podkládala složenou vlněnou dekou, která spoustu nedostatků vykryla.
Proto zdůrazňuji, že to sedlo musí sedět. A to tedy nejen koni, ale i jezdci. A ještě se v něm musí umět sedět.
Můžou ji vcelku - klidně jim tam dejte celý ten klas, jak je (vhodné chránit před znečištěním, někdo klidně i zavěsí do prostoru). Klidně jim ji můžete dát i čerstvou 🙂
