Mimina nesnáším… teď mám na mysli cizí mimina, ne moje děti. Jo už se mi taky stalo, že mi bylo šoupnuto na pochování, neboť povětšinou miminko pochválím, jakože “ no božínku, to je krásný mimčo” a myslím to upřímně, navíc vím, že to každou maminu potěší, ale opravdu nemám zájem o fyzický kontakt. Jsem v takové fázi, že se mi z miminek dělá až šoufl. No buhužel některé matky tu pochvalu považují za signál, že jsem milovnice mimin a zmírám touhou si jejich mimčo pochovat.
Nějak mi asi nefunguje ten přenesený mateřský pud k cizím dětem…. a teda asi jsen rozbitá, neboť naopak ke štěňátkům, koťátkům atd. to puzení mám.
Když pláče, neřku- li řve, nějaké mimčo, tak mě to hidně odpuzuje, když plakánkuje štěndo, tak hned běžím zjistit proč a jestli páníček nepotřebuje pomoci s pomazlindováním, konejšením a tak.
Když vidím moje přítelkyně, jak jsou z miminek paf a jak opravdu chtějí cizí díťátko chovat, tak si říkám, jestli nejsem divná.
Ale já tu averzi mám už od dětství… kámošky si chodily “půjčovat” mimča v kočárku, já si chodila půjčovat psy.
Co se týče psů, tak nemám absolutně žádnej problém se s cizím přátelským psem, po dohodě s páníčkem, pomazlit, když o to pes stojí a pro pomazlení si přijde, ale nesnáším psy, kteří jsou vysloveně otravní, nevychovaní…
