Bože, jenom ne ježky…nechci zas celý podzim v noci několikrát vybíhat ven, protože Gina ty ježky venku slyší a tak dělám noční bojovky, nechci furt lovit ježky a někam je odnášet kvůlivá psům…Matěj není zakapanej proti klíšťatům a blechám a ani nebude a při představě, že chytne od ježka blechy😴
Dublinbarzoj:Čtyřka roste🤣😍, pořád si ještě nejsem 100% jistá, jestli to je dobrý nápad nebo sebevražedné mise.
No to je na zvážení každého z nás kolik psů zvládne.
Teď máte 3 kousky a jak to cítíte? Jakože jeden se mezi nima už ztratí a nebo…tvl už teď mi přijde, že mám téměř naplněné kapacity…?
Já třeba, když opomenu finance, tak třetího psa bych nechtěla…několikrát jsem hlídala psa dceři, takže jsem si ty 3 kousky mohla vyzkoušet v reálu a vím, že ti dva psi jsou max…a to vůbec ani neberu v potaz, že bychom se už nevešli všicí do postele a na jeden gauč…
Nicméně si tak soukromě držím palečky, aby to barzojí mimčo bylo, navíc ta barva je můj šálek kávy…no když ne, tak se alespoň budu kochat fotkami barzojích miminek dokud to půjde…a upřímně vám přeju, ať už vaše rozhodnutí bude jakékoliv, tak aby bylo to správné…
Nemyslím si, že to je o nějakém…někdo hledá jednoduché řešení…myslím, že v případech maminkovství je to spíš o tom, jak je ženská nastavená…asi každá mamina je na něco úzkostlivá, co jedný může připadat jako věc, přes kterou vlak nejede, tak druhá v tom nevidí žádnej problém, kterej by měla extra řešit… ve stylu “na takový bejkárny nemám čas”.
Takže nesuďme, ale buďme realisti…rodina to vlastními silami nezvládla, takže buď vyhledají někoho, kdo kočkám rozumí…prostě nějakého kočičího psychologa a investují čas a teda i peníze, protože takový člověk taky asi nebude charita zadáčo a pokusí se s tím něco udělat s odbornou pomocí…ale musí to chtít taťka i mamka……..a nebo na nic nečekat a začít intenzivně hledat nový domov.
Zadavateli opravdu radím najít kocourkovi nový domov…ideálně tam, kde bude středem pozornosti, protože on bude ten benjamínek o kterého všichni pečují a rozmazlují a v případě kočky se vůbec nebojím říct, že jí slouží. Sama mám hodně bolestnou zkušenost s tím, když je diametrálně odlišná vůle a hlavně schopnosti řešit problémové chování u zvířete u partnerů… Nikdy jsem si nemyslela, že tohle řeknu, ale jsou situace, kdy je pro zvíře lepší, když se mu najde nový milující domov.
Upřímně mi přijde, že tady to za ty nervy, frustrace, stresy nestojí, ať už se to týká kocoura a možná, že se tohle promítá i do partnerského života a myslím, že to třeba může vnímat i to děcko.
No tak já mám doma dva psy jako den a noc…Máťa je nadšenej ať se jde kamkoliv, je mu to jedno, je spokojenej, pořád dobře naladěnej…no a prostě Gina je Gina, když jí miluješ, tak není co řešit a mně je v podstatě jedno, jestli půjdeme tam nebo sem, ven chodím kvůlivá psům, berňuchovi je to šumák, hlavně, že se jde ven, tak to prostě přizpůsobíme Ginušce, ať si to prostě i ona užije dle svých představ.
To jen já jsem ta brzda veselosti, kterou vždycky napadne ta kravina zpestřit psům procházku neznámou trasou…jakože to bude pro ně zábavnější…a vždycky zjistím, že u Giny se nic nezměnilo, tak dám na nějakou dobu pokoj a pak to zase zkusím a zase je to pruda, tak zas chodíme známé trasy.
No vypadá to, že by to mohl být stejný tazatel… a evidentně se to nepovedlo.
Já bych maminky rozdělila na dvě základní kategorie a nemyslím to ve zlém, nikoho nesoudím… na ty “ zvířecí”, který to pofackujou tak nějak zvířata, mimina dohromady…a přijde jim to samozřejmý, zvládnou to tak, aby nepřišlo k úhoně mimčo a později, až bude děcko větší, ale bez potřebného rozumu a často ještě s nevyvinutou jemnou motorikou, tak aby nepřišlo k úhoně zvíře, potažmo v návaznosti na tom i dítě. Lidově bych to nazvala, že se s tím prostě neserou. A není to myšleno tak, že by miminko nemělo potřebnou péči, že by bylo ohrožováno zvířetem.
A pak jsou maminy nezvířecí, které už před porodem mají obavy o to, jestli jejich mazlík neohrozí dítě… a teda možná je to jen můj dojem, ale přijde mi, že v takové domácnosti jsou potom ty problémy častější, protože zvíře cítí, že je něco hodně jinak.
Prostě myslím, že i ten přístup ke zvířeti, v tom hraje podstatnou roli.
Psi často fakt neví, co jim může ublížit… ať už je to “požírání” polínek, kamenů, ponožek, igelitových pytlíků, gumových hraček, zahradních hadic a dalších xy nepoživatelných věcí.
Bohužel je teda na nás psům zabránit v tom, aby to žrali… takže polínka zabezpečit lépe…
No já si taky nemyslím, že Gina ausgerechnet na větší vzdálenost pozná naše auto…jo když jedu z práce dom, tak to třeba Máťa vždycky auto poznal podle zvuku motoru…u nás u baráku je plná čára, takže se jezdím otočit na kopec, protože barák mám na opačný straně silnice a to Máťa pozná už když profrčím kolem baráku nahoru, tak doma všichni ví, že se panička blíží….ale Gina si samozřejmě pamatuje, kde jsme zaparkovali , obzvlášť když tam parkujeme pokaždý.
Prostě to je ta její konzervativnost….my chodíme křížem krážem, ale kolem auta to během tý cesty parkem nebereme nikdy, až když se má jet dom, tak jdeme k autu.
Jsou prostě psi, kteří milujou, když se jde někam, kde ještě nebyli, kde to neznají, ale Gina je pravý opak…no tak chodíme jenom těch pár jejích oblíbených.
Fakt bych vám přála vidět ten její výraz, když jí táhnu jinudy a tuplem, když to jinudy je někam, kde jsme ještě nebyly…prostě zpruzenej pes hadr, co celou dobu dává jasně najevo, co si o tom myslí.
Ráda bych si myslela, že je to nějaká pastevecká vlastnost, ale vím, že jsou pastevci, kteří rádi chodí po výletech…na druhou stranu, jsou i tací, kteří neochotně opouští svěřené teritorium…to byla Jessinka, tu musel člověk ze dvorku fakt odnést…později defakto odtáhnout alespoň o dva baráky dál, kdyby nemusela, tak by vůbec z pozemku nešla…to byl první pes, který se vůbec na procházku netěšil…
nevyhudýnil… 😂😂😂
To je super slovíčko…👍
kombo obojek+postroj znám… moje čuba vulgo Lady Copperfield to misí mít taky, ale koukám, že mít doma Houdiniho je ještě minimálně o level…
Mám děti a taky mám doma dveře, který teda zavřu, aby kočka do postele neměla přístup.
Mám děti a mám zvířata, moje děti se zvířaty vyrůstaly a zvířata jsou u nás vnímána jako členi rodiny. A tady bych řekla, že kdo chce hledá způsoby, kdo nechce…
Zajímalo by mě, jak to u tazatele bylo… kdo chtěl kočku nebo jestli už kočka do vztahu přišla, byla některého s partnerů ještě předtím než spolu bydleli…celý mi to přijde takový… hrc prc a kocour půjde z domu, to mi nepřijde jakože byl rodinný zlatíčko největší…
Upřímně si myslím, že by bylo dobrý kocourovi najít nový domov… pokud nemá zdravotní problém, tak by se s nějakou snahou časem srovnal …zatím mají miminko v postýlce… co až mimčo začne lézt, chodit… nebude už v omezeném prostoru, kam teď můžu snadno omezit kočce přístup.
Pokud chce dát novopečená maminka a paní domu kocoura pryč, pokud nemá vůbec snahu hledat způsob, proč to kocour dělá a jak by se to dalo napravit, pokud není zoufalá z toho, že přijde o milovaného kocourka, tak začněte hledat nový domov hned, protože se obávám, že bude hůř… že vztah mezi paničkou a kocourem bude horší a horší… a nemysllím, že to přispěje k psychické pohodě kocoura a čůrání mimo záchod samo přestane.
U nás jasno…vyloupl se zatmělý, ještě teď kousek chybí do konce zatmění. Jen mě trochu mrzí…čekala jsem barvičku do oranžova, u nás bílá klasika.
Metoda Markovič Hojer… už jsem viděla a teda myslím, že se ten seriál fakt povedl…jsem zvědavá, až udělají druhou řadu Markoviče..
Hele to není nic ojedinělýho…dokud platíš a nemáš pojistnou událost, tak je to všechno zalité sluncem a pak když mají platit oni, tak v horším případě hledají proč a jak plnění nevyplatit…v lepším případě plnění vyplatí a pak tě “vykopnou”.
A není to jenom u aut…můj známý měl úraz…měli hradit za úraz plus za hospitalizaci v nemocnici plus ještě za pracovní neschopnost…takový to xy korun za den a tahá se o to s nima už pár měsíců…ale zapomněla jsem se zeptat, co je to za pojišťovnu. Ale říkal, že teď už to bude dávat k soudu.
No tak já nejsem odborník na kočky, ale přestěhování do novostavby a narození dítěte…takže i chod rodiny se změnil, asi možná i chování novopečené maminy ke kočanovi.
Známe kočky, ona i z našeho pohledu maličkost může být spouštěč takového chování.
Moje příbuzná taky měla problémy s kocourem po určitých změnách v domácnosti a teda když už vyzkoušeli všechno, co je napadlo, tak zkontaktovali Kláru Nevečeřalovou a ta jim nastínila zase jiný pohled na věc a nakonec se to močení na mimo kočičí záchod podařilo odbourat.
Ono třeba jen to mimčo…to známe i u psů…najednou je v domácnosti mimino, panička ve snaze mimčo chránit psa neustále odhání, nevěnuje se mu tolik, je vyčerpaná, nemá na psa čas, může se na psa zbytečně utrhovat a problém se psem je na světě. A to bych řekla, že psi jsou jednodušší v tomhle než kočky.
Mě nejlíp zabírá, když mi oznámí, že hovor je nahrávaný, já jim oznámím, že si hovor taky nahrávám a ať mi laskavě řeknou, kde vzali moje telefonní číslo…vždycky zavěsí😄…tenhle tejden mi volali z “klientského centra”…ohledně nějakýho pojištění…to jsem se ještě zeptala “z klientského centra které společnosti” a bylo po rozhovoru.
Vahine:A my dnes byli v zoo..z domova po svých, pak vlak, tramvaj, bus, tak už za půlkou zoo si šel bělouš odpočnout do kočáru a když jsme byli na kafi, dokonce na chvíli usnul 😉
A má na fotce na uchu cedulku perte na 30 st. 😅
Kočárek je super…pěkně si pesan odpočine a pak může zase ťapat bez omezení.
lesnizinka:Jéé děcka, z úplně jiného ranku, ale musím, než to zapomenu😊 Setkali jste se někdo, nebo vaši známí či příbuzní? Tchánům uplynulý týden začala Pošta vozit balíčky na dobírku - 1000Kč. První tchýně vzala, protože si myslela, že to má něco objednané syn, co bydlí s rodinou ve stejném baráku. Bylo v tom obyčejné černé tričko. Ještě Pošta přivezla dva, ty už měla instrukce nebrat. Už jsem upozornila mamku, ale ta dobírky nebere, když brácha či já něco objednáme, tak je to zaplacené.
Jo…před 14ti dny a nebyla to pošta, ale PPL…přišel mail, že pro mě mají balíček s dobírkou asi za 1500,- …já nic objednaného nemám a od uvedeného odesílatele ani nic neobjednávám (vypadalo to čínsky a já z čínských eshopů neberu)…ještě jsem se teda zeptala chlapů doma, jestli si něco neobjednávali, protože většinou si nechávaj posílat balíky ke mně do práce a když řekli že ne, tak jsem psala na PPL, že jde o nevyžádanou zásilku, co jsem si neobjednala a ať to vrátí zpátky odesílateli.
To víš, na mě si nepřijdou, já koukám na ČT na pořad Černý ovce a tam už jedna paní byla…co takhle zaplatila 15 stovek a měla tam bakelitovej holící strojek s hodnotou nula nula prd.
No mě se arabové taky moc nelíbí…já jsem taky na ty klabonosy…
Spíš mi vadili ty karimatky, celty, spacáky, stan, všude binec, krabice s jídlem, strojení…
No to by mi taky vadilo…
Tak to říká hodně lidí…nejíst pečivo. Já třeba jedla celej červenec jenom stejky se salátem…no upřímně ne proto, abych zhubla, ale tak nějak jsem měla takový období…žádný pečivo, žádný přílohy…no a nezhubla jsem nic.
Tak my procházkujeme v parku…vzhledem k tomu že z pátku na sobotu v noci pršelo, tak naše druhá procházková trasa mi nepřišla vhodná ohledně Máťových drápků a případného bahna.
Jako včera ráno fakt nej prochajda ever za poslední dobu…po dešti, v parku bylo fakt příjemný klima…blbý je, že máme fakt malej park, kolem dokola ho člověk i tím naším pomalým tempem obejde za 10 minut, ale tak chodíme křížem krážem, abychom nechodili furt dokola, tak tu půl…v nejhorším i třičtvrtě hoďku se tam dá pochodit. Mám už tam nachozenou trasu, kdy projdeme skorem všechny cestičky a travnatý plochy tak, aby bylo minimum úseků, který jdeme víckrát. No a včera jsem se tak rozhodla, že bychom mohli jít trochu jinak…no tak to bylo něco pro mojí konzervativní Ginu…ona furt…"co blbneš, teď se má jít tudy"…a já “tak dneska změna, jdeme tudy”…a ten její výraz…"no tak ta se dneska zbláznila, si dělá prdel". No a pak teda se Máťa na trávě vykadil…já to seberu a rozhlídnu se, kde je nejbližší odpadkovej koš…no tak asi 10 metrů od nás, ale musela jsem se k němu vracet…no tak to byl pro Ginu vrchol…"no tvl, kam zas jdeš…se jde tudy, kam mě zase táhneš a proč jdeme rychle…" no táhla jsem jí k tomu koši, jak kozu. A pak jsem to chtěla vzít ještě na jeden trávník, ale udělala jsem zásadní chybu, že cestou jsme šli kolem našeho zaparkovanýho auta a to byla konečná.."kam jdeš, tady máme auto…"…" jo jasně, ale myslela jsem, že to ještě obejdeme támhle"…"no neobejdeme, jsme u auta, tak nastupovat a jedeme dom" a prostě už nikam nešla.
Dneska musím říct, že v parku bylo pár “nevychovaných” pejsků…resp. když nás viděli, tak k nám tahali a i štěkali…no a pobavila mě jedna paní, co mi říká, že mám štěstí, že moji psy si cizích psů nevšímaj, že ten její je hroznej….no jasně…moji psi si cizích nevšímaj, to mám ale štěstí…jsem si tak jen vzpomněla na těch xy zoufalých pubertálních měsíců s Ginou, ale nechtěla jsem zase dokola opakovat, že to byla fuška naučit tu bílou krasavici, aby se chovala slušně a nevláčela mě na vodítku a nedělala divadlo, když vidí psa…ale vyprdla jsem se na to…už jsem to párkrát zkoušela a když lidi slyší, jak dlouho to může trvat a jak člověk musí být důslednej, tak jim ten jejich malej tahálista a štěkálista zas až tak nevadí.
