Je spousta lidí, kteří už nechtějí podporovat Ukrajinu….a já jim rozumím, protože jasně…peníze tečou na Ukrajinu a když naše český dítě potřebuje nějakou speciální léčbu v zahraničí, tak jakio národ děláme sbírku, protože stát potažmo zdravotní pojišťovna tu léčbu nezaplatí.
Další věc je, jestli se vynaložené prostředky využijí opravdu účelně, kde je jich potřeba a že nebudou částečně rozkradeny….tady si nedělám iluze, bude to jako s každou “dotací” vždycky okolo budou lidi, kterým zůstane něco za nehty.
Ale co kdybychom byli v jejich kůži my…nechtěli bychom, aby nám bylo pomoženo? Aby naši civilové měli kam prchnout před válkou?…Myslím, že obecně jsme na tyhle věci možná citlivější, že pořád tak nějak v paměti národa je Mnichov…to se na nás taky všicí vyprdli s tím, že pak bude “klid” a víme všichni jak to dopadlo.
Takže co teď? Zastavíme pomoc Ukrajině a stane se co? Ukrajina přestane válčit a Putin udělá co? Podají si ruce a rusové odjedou dom a co jsme si, to jsme si?
Já jsem neměla iluze o Putinovi, ale nemyslela jsem, že je takový blázen, že se pustí do Ukrajiny…když anektoval Krym a normálně to prošlo, tak jsem dost čuměla, ale to svět neřešil, protože je smozřejmě lepší, když rusům necháme ukirajinské území, než aby byla válka. No tak měl Krym a skončilo to jak…tím, že chce další území. Dnes je pro mě Putin osobou ve stylu “stát se může cokoliv”
Jako to, že chrastí jadernými zbraněmi mě asi nerozhází, vyrostla jsem za studené války, kdy se chrastilo jadernými zbraněmi nonstop, takže jsem v klidu…na ruce a na nohy si navlíknu igelitové pytlíky, vezmu si pláštěnku a lehnu si patama k výbuchu….ale co se tak bavím s mladými lidmi, tak hlavně ti, co už mají rodinu, ty obavy mají.
Přijde mi, že to prostě není tak jednoduchý a ani jeden z těch dvou táborů nemá pravdu a není to řešení.
Co mě zneklidňuje je, že válku máme defakto za rohem a prostě nemůžeme dělat úplně, že se nás to netýká, protože by z poza rohu mohla vykouknout.
A že nás všechny to stojí prachy? No tak to emisní povolenky taky…a spousta dalších věcí, kde se nejedná o skutečné náklady, ale cena je navýšena politickými rozhodnutími. A nemám iluze, že sice máme nos nahoru jakože silná EU, ale skutečnost je jiná, nikoo nezajímáme, my si tady huntujeme průmysl a stáváme se nekonkurence schopnými a ostatní si mnou ručičky, protože pro ně jsme trh, kam můžou lifrovat svoje výrobky….jinak si myslím, že jsme všem u zadele.
No a k Ukrajincům…když to vezmu objektivně, tak spousta jich pracuje. V létě jsem byla příjemně překvapená, když jsme chodila se psy večer do parku a posedávala tam ukrajinská mládež…jak to bylo v klidu, jak se chovali slušně, na rozdíl od českých teenagerů, kteří bývají dost hluční a není to příjemný.
No a můj subjektivní pocit hlavně z ukrajinských žen je nadřazenost…když se mnou mluví, i když je to slušně, tak mi přijde jakože mluví s póvlem, i když děkuji, nebo prosí, tak to zní spíše jako rozkaz. Ukrajinky opravdu nemám obecně ráda…bohužel jsem znala osobně dvě, které defakto mojí teorii potvrzují….ale jak říkám, je to subjektivní, možná takové ve skutečnosti nejsou…
