Tak je fakt, že když projíždím někdy útulku, tak bulloidních psů tam bývá fakt docela dost a další početnou sortou jsou hodně aktivní psi. Přiznám se, že bych asi taky měla problém si třeba v místních útulcích vybrat vhodného kandidáta.
S tím dovážením bezprizorních psů ze zahraničí je problém i v tom, že spousta lidí si to představuje, jak Hurvínek válku… dám psu mega lásky a vynahradím mu všechno ošklivé, co prožil a budeme spolu žít šťastně až do smrti, ale ta láska často nestačí a je potřeba hodně práce se psem a to “vynahrazování” může být cesta do pekel.
Já třeba bych si na psího asociála netroufla… takže pokud bych si chtěla nějakého psa vzít, tak raději zvolím nějakého staršího, který byl zvyklý na život se svým člověkem a ten mu třeba umřel. Prostě “normálního” psa, kde doladím eventuelně nějaké výchovné detaily.
Ale to nás to nehrozí… manžel se psů ve své podstatě bojí a psu, kterého jsme nevychovali od štěněte, nevěří. Už jsme se bavili i o tom, že bychom až nebudeme mít současné psy, poskytli domov nějakému psímu důchodci, třeba i vícero po sobě, ale tam jsme narazili zase na to, že manžel je cíťa a že by nedával ty odchody.
