Příspěvky uživatele

Vážení…mám takový pocit, že některá veselá okénka už tady asi byla, ale jsem sklerotik a tak si nepamatuju jaká…tak pokud se s nimi moc opakuji, tak se omluvuju😎

Jo a když jsme jako děcka někam vlezly, kam jsme neměly a někdo nás načapal a taky na nás hulákal, co tam děláme, ať mažeme pryč…no ruku na srdce, co jste jako děcka v takový situaci dělali...?…Předpokládám, že to co já, prostě jsme zdrhli, aby nás dotyčný náhodou nechytil za flígr a nepřitáhnul náhodou domů k rodičům…jako, že bychom z toho utrpěli nějaký psychický trauma, tak to určo ne…

O tom to tak nějak je…jasně, jsou děti, kterým to třeba moc nejde, i když se snaží a ty je potřeba povzbudit a pochválit dílčí úspěchy a zaměřit se na jejich silnější stránky.

Ale když je někdo lempl, kterej na školu sejří a navíc to dává najevo, jak je mu to všechno šumák, tak fakt nevím, jestli by se mu mělo říkat “Honzíku, v pohodě, zítra to třeba bude lepší”…nebude, to by se musel stát zázrak.

Tady bohužel některá děcka doplácejí na to v jakých vyrůstají rodinách, jak k tomu rodiče přistupují a jak byly vedeni…nevedeni…k přístupu ke vzdělávání.

Ano..do školy jsem chodila za komančů, takže asi to bylo i tou dobou, že teda rodiče chtěli, aby byli děti ve škole cajk..slušné…co si budem, kluci třeba raději schytali od učitele pohlavek hlavně, že nedostali poznámku a nemuselo to být tudíš řešeno doma…a aby si někdo doma postěžoval, že ten pohlavek dostal? No to ani omylem, protože by mohl dostat ještě přidáno, poněvadž je jasný, že si ten pohlavek určitě zasloužil.

Ne rozhodně nejsem pro nějaké znovuzavádění tělesných trestů, spíš mi přijde, že po nás rodiče chtěli, abychom se chovali slušně a měli nějakou úctu k autoritám resp. k učitelům….dneska se spíš stane to, že rodič řekne i před dítětem, ať si z učitelky nic nedělá, že je to kráva a eventuelně si to jde s učitelkou vyříkat…mně přijde, že my jsme se to tak nějak jako děcka snažily vyřešit tak nějak samy s učitelem, jenom aby to “zůstalo ve škole” a když jsme dostaly na výběr nějakej trest nebo poznámku, tak jsme si raději vybraly ten trest.

Inkluzi jsem vůbec nepochopila…jakože proč?  

Pořád si myslím, že by byly lepší speciální šloly nebo pro ty, co třeba zvládají, ale je potřeba větší individuální přístup a třeba pomalejší tempo, tak raději nějakou speciální třídu, kde bude znatelně méně dětiček. A třeba i teda nějaký ten asistent….

ADHD …za mých školních let žádné ADHD nebylo…nebo možná bylo, ale takové dítě se označovalo jako neposedné, zlobivé a kupodivu i takové děti to zvládly bez toho, aby se musely protahovat a nebo dřepovat.

Někde jsem četla, že snad i domácí úkoly děti stresují a že by se neměly dávat. Jo jasně, domácí úkoly jsou vopruz, tak určitě jako školák bych hlasovala pro to, že by být neměly….ale…některým dětem nestačí jen učit se ve škole, je potřeba aby se připravovaly, učily, procvičily se ještě i doma a nějaký ten domácí úkol je k tomu alespoň v nějakém minimálním rozsahu donutil.

Prý je jiná doba, prý je pro děti těžká, ale přijde mi, že místo toho, abychom se zamýšleli nad tím, jak udělat z dětí větší “tvrďáky”, aby to zvládaly, tak se jim furt snažíme ten život…v tomhle případě ten školní život, to vzdělávání ulehčit…tak jim nebudeme dávat známky, jen slovní hodnocení, protože známky stresují, tak jim nebudeme dávat úkoly, protože úkoly stresují a za chvíli ani nebudeme zkoušet a psát písemky, protože to stresuje.

Jasně, asi je to pořád pohled člověka, který školu odchodil za komančů a to se s námi moc nesrali…ale zase mi nepřišlo, že by to byl nějakej óbr stres, tak jak je možný, že dneska to ty děti nedávaj…a teda jaké nám rostou generace…resp. jak se s tím životem poperou, když ve škole se k nim budeme chovat jako ke křehkým květinkám a pak narazí na tvrdou realitu života…

Hele a nemaj tam třeba na půjčení invalidní vozíky, že bys to oddrandila na něm… jestli by ti to teda taky nezpůsobovqlo bolesti.

 Jo přesně…existují, ale s takovou schopností se opravdu nehrnou pracovat do maloobchodu…

No my se synem začali jenom tak zlehýnka zvažovat, že bychom si po těhle psem přeci jen ještě jednoho mohli pořídit….vzhledem k tomu, že jsme spíš na specicické povahy, tak uvažujeme o tom pomoci vysloužilýmu chrtovi nebo chrtičce, spíš starší zvíře, třeba čubu co tam měli ještě jako výrobnu štěňat…prostě, že bychom mohli pokud budou kapacity, rozmazlovat nějakou greyhoundí dušičku.

Protože chrtů v našich útulcích ani “chrti v nouzi” moc není…teda spíš nic než moc. Jako nejsem úplně zastáncem toho tahat psi ze zahraničí do republiky, ale tohle je takový specifikum…uvažovala jsem i o bíglovi, co je zachraňujou z laborek, ale na to nemám patrony. Uvažovala jsem i třeba o “berňákovi v nouzi”, ale tam jsem bez šance, ty dávají jenom k domku se zahradou a já už asi v té době budu bydlet v bytě, takže to jsem bez šance. 

Prostě si neumím představit, že za pár let budu bez psů a už dalšího si nemůžu pořídit…no tak vymejšlím, jestli by to přeci jen nějak zodpovědně nešlo.

No tady pak je ještě další problém…ty ženský, který mají potřebnou kvalifikaci a praxi mi nenastoupí, protože si představujou trochu jiný peníze, než co my nabízíme…takže já potřebuju někoho, kdo umí dobře provozně s počítačem a ideálně má zkušenost s nějakým účetním programem….zbytek jí naučim, ale musí se chtít učit…nemám problém se podělit o můj balíček vědomostí😎, ale když je ten můj balíček příjímámjako nevyžádaná zásilka, tak to je potom těžký.

Jak mi říkal můj manžel…"a co jsi si myslela, když si příjmala mladou holku, ta si to k vám přišla za ty prachy odsedět".

No a zase s ženskými v mém věku..50+  co se mi hlásily, tak tam byl zase problém s počítačem…když nemají dobrou uživatelskou úroveň, tak to je pro mě pasodoblé…nemůžu učit vše od základů…prostě když dotyčná neumí ani zkopírovat a vložit, tak může být i snaživá, ale na tohle já nemám čas ani prostor učit to od píky.

Tak u mě je ten počet psů jasně limitující…mám dvě ruce, kterými můžu najednou drbat a hladit dva psy…

Jako kolikrát si říkám, že kdybych měla jenom jednoho psa, tak by to bylo jednodušší…ale zjistila jsem, že jsou věci, kde já psa nezastoupím, neodsupluju a protože už s chrtem jsme měli bídu o psí kámoše, tak je samozřejmě jednodušší prostě mít dva psy doma.

Upřímně…vím, že se Gina s Máťou mají rádi, občas si tu náklonnost dají najevo, občas si spolu zablbnou, ale berňuchu jsem kupovala primárně jako společníka pro Ginu a Gina by upřímně byla klíďo spokojenej jedináček. Jenže když byla mladá a obzvlášť jak fungovala s Jessinkou, tak to vypadalo, že prostě k sobě psího parťáka potřebuje. 

Tak teď jste popsala mojí noční můru…samozřejmě administrativní úkony jiné, ale princip naprosto stejnej. Když mi v lednu nastoupila nová mladá kolegyňka, tak jsem si říkala…jo, to půjde, je mladá, počítač jí není cizí, cokoliv jsem jí zkraje ukázala, tak to hned pochopila, ale tím veškerá pozitiva a sociální jistoty skončily.

Ano, to můžu stokrát říkat…"vždycky si to napiš, jak postupovat a nějak polopaticky a detailně, abys to podle toho byla schopná na pohodu udělat, když tady nebudu"…tak to byl nadlidskej úkol, když jsem ty její taháky viděla a hlavně zjistila, že podle toho nic neudělá a nejen to, není ani tak systematická, aby to potom mezi ostatními zaháky našla…takže já jsem vždy vysvětlila, nechala já to vyzkoušet, udělala tahák, že by to podle něj zvládlo dítě ze základky i prinscreenami účetního programu v PC v jednotlivých krocích…no a děvče vyzkoušej si to podle toho návodu, jestli to jde, když ne tak poupravíme….no tak výborně, jsi schopná to podle toho udělat…ano…tak si to vyzkoušej třeba klidně padesátkrát, jen na konci nedávej uložit, aby ses to naučila…vyzkoušela jednou…a že prej už to umí…druhý měsíc, co u nás byla jsme byly pouze a jen u základu…tak třetiny toho, co y měla umět a furt jsme se v tom plácaly. 

Jako holka to byla hodná, ale taková mouchy snězte si mě s naprosto laxním…nebo teda spíš žádným zájmem si to trénovat, když mám čas a vim, že mi to nejde…já vždycky říkám své kolegyni “když si nebudeš něčím jistá, tak mi radši zavolej, než abys to posrala”…no tak to máte volno a třeba za den 10 hovorů a takový banality, co už by dávno měla vědět, tak skřípu zubama, ale radím, protože potřebuju, aby to udělala dobře a pak dorazím do práce a tam tři věci kvůlivá kterým nevolala a ty udělaný na hovňajs.

Vůbec nemluvím o tom, že byly rutinní úkony, které se provádí někdy i několikrát denně a vypadalo to, že to je zrovna jedna z věcí, co dělá dobře, co se dělá furt dokola a tak je to automatický…a na konci února, když začnu kontrolovat doklady do měsíční uzávěrky, zjistím, že celý leden a půlku února to dělala dobře a pak to začla dělat blbě…

Byla jsem fakt ráda, že nakonec projevila zájem o návrat moje bývalá kolegyně a že jsem se s touhle holčinou mohla rozloučit ve zkušební době…jako už jsem si pár fakturantek zaučovala, ale já už na to nemám nervy….

Jenže jsme zase u toho…když se chce, všechno jde…ale když to člen domácnosti nedává, tak pak je z klidného domova peklo..

Bože, jenom ne ježky…nechci zas celý podzim v noci několikrát vybíhat ven, protože Gina ty ježky venku slyší a tak dělám noční bojovky, nechci furt lovit ježky a někam je odnášet kvůlivá psům…Matěj není zakapanej proti klíšťatům a blechám a ani nebude a při představě, že chytne od ježka blechy😴

Dublinbarzoj:

Čtyřka roste🤣😍, pořád  si ještě  nejsem 100% jistá, jestli to je dobrý nápad nebo sebevražedné mise.

No to je na zvážení každého z nás kolik psů zvládne.

Teď máte 3 kousky a jak to cítíte? Jakože jeden se mezi nima už ztratí a nebo…tvl už teď mi přijde, že mám téměř naplněné kapacity…?

Já třeba, když opomenu finance, tak třetího psa bych nechtěla…několikrát jsem hlídala psa dceři, takže jsem si ty 3 kousky mohla vyzkoušet v reálu a vím, že ti dva psi jsou max…a to vůbec ani neberu v potaz, že bychom se už nevešli všicí do postele a na jeden gauč…

Nicméně si tak soukromě držím palečky, aby to barzojí mimčo bylo, navíc ta barva je můj šálek kávy…no když ne, tak se alespoň budu kochat fotkami barzojích miminek dokud to půjde…a upřímně vám přeju, ať už vaše rozhodnutí bude jakékoliv, tak aby bylo to správné…

Nemyslím si, že to je o nějakém…někdo hledá jednoduché řešení…myslím, že v případech maminkovství je to spíš o tom, jak je ženská nastavená…asi každá mamina je na něco úzkostlivá, co jedný může připadat jako věc, přes kterou vlak nejede, tak druhá v tom nevidí žádnej problém, kterej by měla extra řešit… ve stylu “na takový bejkárny nemám čas”.

 Takže nesuďme, ale buďme realisti…rodina to vlastními silami nezvládla, takže buď vyhledají někoho, kdo kočkám rozumí…prostě nějakého kočičího psychologa a investují čas a teda i peníze, protože takový člověk taky asi nebude charita zadáčo a pokusí se s tím něco udělat s odbornou pomocí…ale musí to chtít taťka i mamka……..a nebo na nic nečekat a začít intenzivně hledat nový domov.

Zadavateli opravdu radím najít kocourkovi nový domov…ideálně tam, kde bude středem pozornosti, protože on bude ten benjamínek o kterého všichni pečují a rozmazlují a v případě kočky se vůbec nebojím říct, že jí slouží. Sama mám hodně bolestnou zkušenost s tím, když je diametrálně odlišná vůle a hlavně schopnosti řešit problémové chování u zvířete u partnerů… Nikdy jsem si nemyslela, že tohle řeknu, ale jsou situace, kdy je pro zvíře lepší, když se mu najde nový milující domov.

Upřímně mi přijde, že tady to za ty nervy, frustrace, stresy nestojí, ať už se to týká kocoura a možná, že se tohle promítá i do partnerského života a myslím, že to třeba může vnímat i to děcko.

No tak já mám doma dva psy jako den a noc…Máťa je nadšenej ať se jde kamkoliv, je mu to jedno, je spokojenej, pořád dobře naladěnej…no a prostě Gina je Gina, když jí miluješ, tak není co řešit a mně je v podstatě jedno, jestli půjdeme tam nebo sem, ven chodím kvůlivá psům, berňuchovi je to šumák, hlavně, že se jde ven, tak to prostě přizpůsobíme Ginušce, ať si to prostě i ona užije dle svých představ.

To jen já jsem ta brzda veselosti, kterou vždycky napadne ta kravina zpestřit psům procházku neznámou trasou…jakože to bude pro ně zábavnější…a vždycky zjistím, že u Giny se nic nezměnilo, tak dám na nějakou dobu pokoj a pak to zase zkusím a zase je to pruda, tak zas chodíme známé trasy.

No vypadá to, že by to mohl být stejný tazatel… a evidentně se to nepovedlo.

Já bych maminky rozdělila na dvě základní kategorie a nemyslím to ve zlém, nikoho nesoudím… na ty “ zvířecí”, který to pofackujou tak nějak  zvířata, mimina dohromady…a přijde jim to samozřejmý, zvládnou to tak, aby nepřišlo k úhoně mimčo a později, až bude děcko větší, ale bez potřebného rozumu a často ještě s nevyvinutou jemnou motorikou, tak aby nepřišlo k úhoně zvíře, potažmo v návaznosti na tom i dítě. Lidově bych to nazvala, že se s tím prostě neserou. A není to myšleno tak, že by miminko nemělo potřebnou péči, že by bylo ohrožováno zvířetem. 

A pak jsou maminy nezvířecí, které už před porodem mají obavy o to, jestli jejich mazlík neohrozí dítě… a teda možná je to jen můj dojem, ale přijde mi, že v takové domácnosti jsou potom ty problémy častější, protože zvíře cítí, že je něco hodně jinak.

Prostě myslím, že i ten přístup ke zvířeti, v tom hraje podstatnou roli.

Psi často fakt neví, co jim může ublížit… ať už je to “požírání” polínek, kamenů, ponožek, igelitových pytlíků, gumových hraček, zahradních hadic a dalších xy nepoživatelných věcí.

Bohužel je teda na nás psům zabránit v tom, aby to žrali… takže polínka zabezpečit lépe…

No já si taky nemyslím, že Gina ausgerechnet na větší vzdálenost pozná naše auto…jo když jedu z práce dom, tak to třeba Máťa vždycky auto poznal podle zvuku motoru…u nás u baráku je plná čára, takže se jezdím otočit na kopec, protože barák mám na opačný straně silnice a to Máťa pozná už když profrčím kolem baráku nahoru, tak doma všichni ví, že se panička blíží….ale Gina si samozřejmě pamatuje, kde jsme zaparkovali , obzvlášť když tam parkujeme pokaždý.

Prostě to je ta její konzervativnost….my chodíme křížem krážem, ale kolem auta to během tý cesty parkem nebereme nikdy, až když se má jet dom, tak jdeme k autu.

Jsou prostě psi, kteří milujou, když se jde někam, kde ještě nebyli, kde to neznají, ale Gina je pravý opak…no tak chodíme jenom těch pár jejích oblíbených.

Fakt bych vám přála vidět ten její výraz, když jí táhnu jinudy a tuplem, když to jinudy je někam, kde jsme ještě nebyly…prostě zpruzenej pes hadr, co celou dobu dává jasně najevo, co si o tom myslí.

Ráda bych si myslela, že je to nějaká pastevecká vlastnost, ale vím, že jsou pastevci, kteří rádi chodí po výletech…na druhou stranu, jsou i tací, kteří neochotně opouští svěřené teritorium…to byla Jessinka, tu musel člověk ze dvorku fakt odnést…později defakto odtáhnout alespoň o dva baráky dál, kdyby nemusela, tak by vůbec z pozemku nešla…to byl první pes, který se vůbec na procházku netěšil…

nevyhudýnil… 😂😂😂

To je super slovíčko…👍

kombo obojek+postroj znám… moje čuba vulgo Lady Copperfield    to misí mít taky, ale koukám, že mít doma Houdiniho je ještě minimálně o level…

Mám děti a taky mám doma dveře, který teda zavřu, aby kočka do postele neměla přístup.

Mám děti a mám zvířata, moje děti se zvířaty vyrůstaly a zvířata jsou u nás vnímána jako členi rodiny. A tady bych řekla, že kdo chce hledá způsoby, kdo nechce…

Zajímalo by mě, jak to u tazatele bylo… kdo chtěl kočku nebo jestli už kočka do vztahu přišla, byla některého s partnerů ještě předtím než spolu bydleli…celý mi to přijde takový… hrc prc a kocour půjde z domu, to mi nepřijde jakože byl rodinný zlatíčko největší… 

Upřímně si myslím, že by bylo dobrý kocourovi najít nový domov… pokud nemá zdravotní problém, tak by se s nějakou snahou časem srovnal …zatím mají miminko v postýlce… co až mimčo začne lézt, chodit… nebude už v omezeném prostoru, kam teď můžu snadno omezit kočce přístup. 

Pokud chce dát novopečená maminka a paní domu kocoura pryč, pokud nemá vůbec snahu hledat způsob, proč  to kocour dělá a jak by se to dalo napravit, pokud není zoufalá z toho, že přijde o milovaného kocourka, tak začněte hledat nový domov hned, protože se obávám, že bude hůř… že vztah mezi paničkou a kocourem bude horší a horší… a nemysllím, že to přispěje k psychické pohodě kocoura a čůrání mimo záchod samo přestane.