Příspěvky uživatele

No on každej není zběhlej…upřímně, pokud by můj pes měl penis venku nějakou delší dobu, než je z mého pohledu obvyklé, tak bych asi taky volala na veterinu.

Vy jste odborník, vystudovaný, v praxi už jste toho viděla bambilion, tak vám něco může připadat jako banalita resp. víte, že s tím a oním se na veterinu nemusí, ale pak je tady bambilion laiků, kteří raději budou za hysterku na veterině, než aby něco zanedbali nebo prošvihli.

Máťa je můj třetí psí kluk…a teda nevím, jak dlouho měl ten “problém” pes zadavatelky, ale já se třeba u svých kluků nesetkala s tím, že by to trvalo třeba v řádu hodin…tak bych to možná taky na veterině řešila.

Budování cyklostezek asi na jednu stranu super, na druhou stranu pokud už někde vedla pěkná polní cestička, po které se dalo taky pěkně jet, tak nechápu, proč se to musí nutně vyasfaltovat.

Já s cyklostezkami nemám moc zkušeností, chodíme jen po jedné v našem krásném údolí a to teda jedu na konec cyklostezky (která je zároveň i pro pěší)…odměsta to vede asi 6-7 kiláků…a pak buď pokračujeme dál směr hory po silničce, kde můžou je zákaz vjezdu mimo lesáků a povodí Ohře, takže minimální provoz aut…nebo směr přehrada a nebo jdeme cyklostezku v obráceném gardu směrem do města. Nechodím hned na začátku, protože pokud je hezky, tak je to tam jak procesí k panence a ani se nedivim, je to moc hezká procházka a i na kole se to dá jet i s děckama na pohodu.

S cyklisty mám vesměs dobré zkušenosti…tedy s těmi “normálními", co nejedou na výkon, ale co se jedou jet projet…nefrčí rychle, ale na pohodindu, dají o sobě vědět, když je mám za zády, zdraví mě…

No a pak tady máme ty cyklisty s těmi čupr barevnými oblečky, kteří jedou na výkon a ne se kochat. No a tam teda problém trochu vidím…já teda se psy chodím u kraje a i když jsou na “dlouhém vodítku” tak nezasahujeme víc než do středu, většinou se ale šmrdolíme v “krajnici”.

Nejvíc mě sejří, že už neexistujou zvonky na kolech…za mých mladých let prostě člověk jel a dal o sobě vědět tím, že cinknul o zvonek…ale to už neexistuje, takže já jsem jak radar, co se neustále ohlíží, jestli za námi někdo nejede….jenže to bych musela mít oči permanentně i vzadu, protože se ohlédnu…nikde nikdo a za sekundu kolem nás prosviští cyklista.

Psala jsem to tu už několikrát…už jen z meritu věci, že mám sebou psy a cyklisti určitě mají bohaté zkušenosti s tím, že spousta psů reaguje na cyklisty tak, že je chce ulovit…cyklista neví, jak budou reagovat moji psi, ale ani nezpomalí, ani neudělá “ehm ehm” a nepočká, než psy stáhnu ještě víc ke kraji, ale prosviští těsně kolem nás…stačilo by, kdybych udělala jeden krok stranou a sundá mě, protože já o něm nevím.

Na druhou stranu ..můj kolega je cyklista, ten zase říká, že na lidi zavolá třeba “předjedu vás z prava”..ten má zase problém s pejskaři s malými psy na flexině…páník na jedné straně, pes na druhé, flexi defakto natažená přes stezku.

Možná kdybych ty brejle neměla v práci celý den na ksichtě, tak by mi to asi nevadilo si večer brejle nasadit a něco si přečíst, ale po celodenním brýlování jsem ráda, že je odložím.

Knihy si raději poslechnu večer v posteli audio.

Já jsem strašná konzerva a stěhování je pro mě problém… je velký problém než se v “novém” začnu cítit jako doma.

Naviíc se opravdu nehodlám stěhovat nikam od rodiny a hlavně od přátel… prostě neumím si představit, že bych bydlela jinde… žiju tady celý život a nechtěla bych to jinak.

Prostě tohle máme každý jinak… pro mě domov není jen nějaký prostor k bydlení, ale prostě domov… ale spousta lidí to tak nemá resp. stačí jim, když mají kde bydlet a nemají problém se stěhovat klidně jednou za rok…

V nájemním bydlení vidím ještě jeden problém…lidi do toho nechtějí investovat peníze, což se nedivím a pokud se s pronajímatelem nedohodnou třeba na nové podlaze, lince, dveřích a pod. tak prostě nic nevylepší.

Problém vlastního bydlení dnes teda vidím dostupnost…jak si ho může někdo pořídit, pokud ho nezdědí nebo mu třeba nepřispějí rodiče. Ono často ti mladí ani nemají výši příjmu, aby tu hypotéku dostali.

Dál si teda myslím, že spousta mladých dneska ani po vlastním bydlení netouží, protože mít vlastní nemovitost je vlastně omezuje..drží je to na jednom místě a je jednodušší změnit nájemní bydliště, než prodat nemovitost na kterou patím hypotéku a koupit jinou.

Dokonce mám takový pocit, že mladí…tedy alespoň někteří, preferují už zařízené byty, kam nemusí kupovat nábytek, prostě jen sbalí kufr a nastěhují se a stejně tak se pak vystěhují…

Ono všechno má své výhody a nevýhody…jak nájemní bydlení, tak vlastní.

A když se teda budu bavit o nějakém seniorském věku, tak vidím velkou výhodu ve vlastním bydlení. Ne každý měl šanci si naspořit tolik, aby si v důchodu mohl udržet předchozí životní standard. Bydlení ve vlastním…pokud už na něm nevázne nějaká hypotéka apod. je podstatně levnější, než nájemní bydlení.

My byli včera ráno v arku…chtěla jsem, aby mi to vyšlo tak, že pak doma jen “vyhodím” Ginu a pofrčíme s Máťou na veterinu.

Tak už když jsme přijeli, tak mrholilo, ale na pohodu, nejsme z cukru, jenže za chvíli začalo fest pršet, tak to jsme to teda vzali přímo k autu, nechtěla jsem na veterinu dorazit s naprosto mokrým psem…tak jsmefakt měli uťapáno jen asi 1,5 kilometru.

Myslela jsem, že to doženeme večer, ale u nás teda bylo takový zvláštní horko, dusno…já byla s mamkou kolem pátý večer na hřbitově, aby se zkontrolovaly a popř. trochu poklidily hroby, vyměnily kytky a jako fakt jsem jen trochu pometla od listí a lilo ze mě ..hrozný…a to jsem čloěk, co se normálně moc nepotí a na čele už vůbec ne. No tak jsme ani na procházku v takovým dusnu nešli.

Tak dneska jsme teda ráno našlapali 3,5 kiláku a večer…pokud bude příhodná teplota, tak bych ráda kolem těch 3 kiláků dala taky…

Já bych četla až bych brečela…jenže nějak nejsem schopná se na čtení soustředit, ponořit se do děje.

Mi přijde, že od tý doby, co potřebuju na čtení brýle to šlo s knížkami tak nějak do kopru…

No Bobí, tak to je asi klasika…parčík okolo vypadá z fotky\ docela příjemně.

Tak hlavně…aby ti to trošku pomohlo, resp. alespoň trochu ulevilo a moc přeju, abys měla štěstí na spolubydlící na pokoji…protože na tom taky záleží, jak to potom člověk zvládá takovej pobyt…

Tak včera jsme byli na veterině na kontrole….

od diagnózy této nemoci a od zahájení léčby, jsme teda nepřišli o další dráp. Nic nehnisalo, rány po odstraněných drápech se teda hojily dlouho, ale nakonec i to je v pořádku.

Takže vysazujeme léky…resp. dobrat to co ještě máme. Mám z toho trochu obavy…vlastně ne trochu, ale moc…hlavně z vysazení apoquelu.  

S tím, že bychom měli kontinuálně a doživotně mít dermanorm olej…teda tady musím najít nějakou alternativu v kapslích, protože to je boj…no a pak samozřejmě péče o drápy, udržovat v čistotě a teda ideálně je lakovat….no a já teda ještě dávám každej den pupalku.

No tak uvidíme, jestli budem mít kliku a už se nám ten hnusanec nevrátí.

Máme teda propadlý očkování, ale tam jsme se dohodli s vetkou, že minimálně půl roku zatím očkovat nebudeme a pak uvidíme…

Věřte tomu, že zrovna tohle opravdu znám… a jo máte pravdu, jde spíš o ty naše rozdílný povahy a jak to kdo snáší a řeší.

Mně je prostě s mojí povahou… a ta moje povaha by se dala nazvat “ ta je tak hodná, až je blbá” …. příčí nastoupit s tou surovou upřímností na někoho, kdo to se mnou myslí dobře, nedělá to schválně s úmyslem mi ublížit a to přesto, jak je to pro mě otravný, obtěžující a já nevim co ještě.

Já to spíš vždycky beru ze svého pohledu… kdyby na mě takhle někdo upřímně nastoupil, tak jak bych se cítila…no a dle toho jednám.

Na druhou stranu jsou situace, kdy bych byla raději, abych byla větší drsňačka a řekla opravdu, co si myslím v jakékoliv situaci.

Si tak myslím, že prostě víc psů žije na hromadě a první hárání dopadlo takhle.

Zrzavci:

Tak tohle je taky výborný, supr je věk matky a narození štěněte

https://www.chovzvirat.cz/inzerat/215868-maminka-se-stenatkem-beauceron/

Zavřít na nucený práce.

nový domov, kde budou milovány tak jako u nás

Tak snad najdou lepší domov…někde kde je nebudou milovat tak jako u původního majitele, ale opravdicky…

Kupodivu si to představit umím… několik měsíců jsme u tchánovců bydleli, kdyzž jsme dodělávali barák a pak jsme bydleli naproti. Moji tchánovci byli hodní, zlatí měla jsem je ráda, ale byl to velký boj, abych si dělala věci po svém a často jsem zjistila, když jsem přijela dom, že za mé nepřítomnosti bylo něco uděláno a nebo předěláni. 

Jako myslím, že dneska bych to zvládla v klidu s prstem v nose, když to tak řeknu…. ale za mlada? To jsem sice byla pořád na venek diplomat, ale často jsem pak soukromí brečela zoufalstvím.

Jak psala Coudas… jde spíš o povahu konkrétního jedince, jak něco takového zvládá.

Jo a ještě bych dodala, že po dobrém a s milým úsměvem jsou lidi přeci jen se s nimi dá trochu lépe manipulovat a sem tam se to k povede nějaké to chování odbourat, ale je na to zapotřebí velké úsilí … u některých lidí určo.  A někdy si tím člověk prostě trochu pomůže.

 

Já bych ještě k té upřímnosti…"syrovou" upřímnost očekávám od svých kamarádek a ony ode mne a můžeme si říct cokoliv, protože to vnímáme jako takovou zpětnou vazbu k mému všemu. Ale to jsou velmi speciální až bych řekla intimní vztahy a nemyslím fyzično.

No a pak jsou ostatní lidi, od kteří si svojí upřímnost můžou strčit někam, protože já na ní nejsem zvědavá…jsou snad jen dvě vyjímky a to jsou kolegové v práci a pokud by se mě někdo snažil upozornit, že moje chování a jednání někoho obtěžuje nebo pohoršuje.

To, že společensky zakonverzuju a teď si vezmu jako příklad citaci:

Jednou jsem cosi sadila, a tchyně jako vzdy přišla s větou “co nám to tady poroste”, na což jsem já odpověděla “Vám nic”.

Hele nevim, jak kdo z toho má nějakej pocit, ale třeba tohle mi nepřijde jako upřímnost…jako sorry, k tomu mě napadá jediná odpověď “tak si to strč do zadele ty bú” (jako tu informaci)

Pokud budu chtít být já upřímná mimo moje nejbližší, tak bohužel pořád jsem především empatik a nechci nikomu ublížit, tak se snažím ty upřímné hroty otupit…prostě být upřímná, ale nějak kulantně to zaobalit….

No a pak jsou další lidi, kteří mi absolutně nestojí za to, abych k nim byla upřímná. 

Nevím, jsem introvert, ale moje vydřené sociální dovednosti mi říkají, že někdy je upřímnost zbytečná a nevyžádaná. 

Tak co si budem…s povinností čipovat psy, měla být povinnost i čip registrovat, protože pes s neregistrovaným čipem je furt anonymní a čip u něj vůbec neplní účel, kterým se prsil stát, že ten účel…dohledatelnost majitele..plnit bude. To, že nefunguje žádný centrální registr je na prdlačku a teda dost mě překvapuje, že za tu dobu, kdy je povinnost mít psa očipovaného, ještě nevznikl. Ale tak registry fungují…možná by stačilo vybrat jeden..udělat nějaký výběrko, že tenhle registr bude ten VYVOLENÝ, kam bude povinnost psa čipovat.

Je teda fakt, že když povinnost nastala, tak svoje berbeří důchodce už jsem nečipovala..ty už jsem ani neočkovala. Sára přežila bez čipu, po povinnosti mít čipovaného psa 5 měsíců A Jack asi rok.

Současné psy samozřejmě čipované mám a jsem ráda, že čipy existují, ne kvůlivá nějaké povinnosti, ale kvůlivá tomu, aby byl pes lépe dohledatelný. Moji psi mají sice na obojcích známu s adresou a telefonním čísle, protože kdyby se stalo, že je někdo najde, obyč člověk, co nemá čtečku, tak nemusí volat měšťáky a nebo psa vozit do útulku, ale zavolá mi nebo psa přivede a hotovson. Ale co kdyby se stalo, že někde obojek ztratí (jako je to nepravděpodobný, ale stát se může cokoliv) nebo nedejbože by se psi dostali nějak ze zahrady…doma obojky nenosí, tak pořád mají čip a policajti nebo útulek mě může neprodleně kontaktovat.

Jako moje finanční náklady na psy jsou velké…třeba oproti tomu, když má někdo malého voříška..než když někdo živí dva chlupatý mastodonty, plus cena papírového psa a o veterině u velkého psa ani nemluvím… nějaký poplatek za registraci čipu je v tom jako kapka v moři.

Co se týká koček, tak já kočku nemám, ale pokud bych měla, tak bych čipovala a registrovala čip taky…pokud bych chodila ven, tak to mi už v dnešní době přijde jako samozřejmost…u kočky domácí to sice vypadá jako zbytečnost, ale zase…co člověk ví…pojede s nějakou banalitou na veterinu a kočka mu nějakou špatnou konstalací hvězd na cestě z auta do ordinace zdrhne..

Když měl dcery ausík hotspot…teda u něj se to bohužel táhlo dlouho…rozlezlo se to…ale strupy jsme strhávali (zrovna jsem ho v tu dobu měla na víkend na hlídání)…resp. co šlo tak nějak samo, ne že bychom ho nějak drhli do krve, právě tou gázou v něčem namočenou (to už si nepamatuju v čem, ale předpokládám, že to byla desinfekce) a pak se to mazalo nějakou mastí…a on teda od veta i nějaký antibiotika mě…a to měl místa s hotspotem opravdu vyholený, poprvé mu to holili u veta v narkóze…pak už to mladí zvládli tak nějak sami bez uspání nebo nějaké sedace.

A teda musím zaťukat, že od tý doby už žádnej hotspot neměl…je to asi úřed dvěma lety…nemohli se toho zbavit 3 měsíce. Když už jedno místo vypadalo skoro cajk, tak se to objevilo jinde…on měl teda hlavně krk a pak uši. 

Tak mně se teda nějak rozplynul plán, že budeme denně dělat ráno a večer kratší prochajdu. Ukázalo se, že když jsem v práci, tak je večerní prochajda sci-fi. Domů přijedu večer povětšinou mezi půl osmou a osmou…než se vyprdelíme na procházku, než dojedeme na místo určení…půl hoďky chození a zpět domů…tak už se skorem blíží devátá večerní..no a pak nechat psy chvíli v klidu, abych nedávala večeři hned po procházce…což Gina teda striktně dodržuje minimálně hoďku…takže véča kolem skorem desátý večer…a to si teda Gina snědla jenom půlku a prej, že na noc se jíst nemá…no prostě celý na prdlačku…my normálně krmíme, když přijedu z práce.

No takže jsme se shodli na tom, že teda dvě denní prochajdy jenom když budu mít volno a když půjdu do práce, tak holt jenom jedna. 😕…no jak jsem měla tu dovolenou, tak tyhle provozní věci, když chodím do práce, mi vůbec nedocvakly…. 

Tak my ráno udělali 3 kiláčky, tak večer až přijedu z práce, tak ty 2 kiláky někde dobrouzdáme, abychom měli splněno…

Mě teda hodně limituje finanční stránka…do práce chodit musím, protože ten příjem potřebuju. Pokud by mamka potřebovala péči 24/7 tak bychom bohužel musely zvážit přesun do domova důchodců. 

No a další limit je moje zdraví…dokud budu moct, tak pojedu jak parní lokomotia, abych jí obstarala, ale kdyby přišly nějaké limitující zdravotní potíže….