Tohle je nejhorší… i když člověk udělá max, tak to takhle skončí. Ta bezmoc, když nemůžu zvířeti pomoci.
Sestře přeju hodně sil… nové kotě té bolesti člověka nezbaví, ale když je nutné starat se o zvířecí mimino, tak není tolik času patlat se ve svých pocitech… mě to teda pomáhá.
No tak to si objednám…akorát s tím čtením jsem poslední dobou na štýru…teda spíš na sardel. Ale furt si říkám, že jednou…
bambule:Můj problém je to, že se žádné ze svých knih neumím vzdát. Ráda se k nim vracím. Jsem sběratel a křeček k tomu 😃📚📚📚📖📖.
Jo tak je fakt, že ze svého zlatého fondu taky nedám nic. Knížky, co jsem pryč dala, mi většinou někdo podaroval a nebyl to můj šálek kávy.
Na druhou stranu po antikvariátech zase kupuju knížky, co jsem kdysi četla … měla půjčené a chtěla bych je vlastnit, znovu přečíst. Je super, že antikvariáty mají eshopy a spoustu toho se dá i poshánět.
I
Dafi:bože,já Vás tak obdivuju!!
bych se zabila a psa taky-o toho bych se přerazila…..
To já taky… zase na druhou stranu, kdybych nastoupila s Ginou, tak to nehrozí, protože bychom se zasekly hned u první překážky… já bych řekla “ hopinky” a ona “ a proč?”… no na to nemám odpověď, tak bych začala blekotat něco o tom, že je to zábava a ona by otočila hlavu a koukala jinam a čekala až se vykecám.
Mě přijde až neskutečný, že jsou psi takoví torpéda a běží to s nasazením a nadšením, protože doma mám pravej opak, který mě pošle na tři doby do zadele, i když po ní chci, aby přeskočila resp. při její velikosti překročila 30 ti centimetrovej plůtek kolem trávníku a to se s ní ještě otočím a naklušu jak s kobylou a výsledek… já udělám hopsá a Gina zůstane stát, tak nakonec popojdeme 4 metry a ten plůtek obejdeme… prostě já skákat nebudu a fertig.
A tak to má být, ani jedna nejsme parkůrovej typ. A je super, když se sejde dvojka, která je a pak je na to radost pohledět.
50kilový tele by mě hned tak nikdo nevenčil..
Tak to může být opravdu problém…s mojí pyrenejkou na prochajdu nemůže ani nikdo z rodiny, protože ona je sice slušně vychovaná a dodržuje pravidlo nevláčet paničku za sebou na vodítku, ale problém je, že pouze mě…se synem se chová jako nevychovaná reaktivní čůza…a myslím, že kdyby s ní vyrazil manžel, tak ho potáhne jak lokomotiva.
S berňuchou je to jednodušší, neboť on už se vychovanej narodil a je to prostě rodinný pes, i když mamánek, tak venku ho může vést kdokoliv.
Je super, že existujou knihobudky…já knihy do antikvariátu nenosím, ale do tý knihobudky ráda odevzdám. Teď jsem vyklízela dcery studentský pokoj a měla tam spoustu knížek na které už je “stará” a už je nechtěla, tak jsme sbalili do tašek a odnesli…a když jsem šla kolem za týden, tak už tam nebyla ani jedna…tak jsem ráda, že se někomu hodily a při dnešních cenách knížek….
Tap:Zleva: Tobiášek, Ňufíček miláček (jejich strejda)
a Jyrka si dávají mletou vepřovou panenku.
Jyrka je autista, proto se píše s Y.
Super trojka 👍
Já su ráda, že mám psy, neboť nemít psy, tak bych určitě nikam trajdat nešla…a můj pocit zodpovědnosti vůči psům mě k těm procházkám nutí resp. já se psy chodím na procházky ráda, ale nějak mi dělá problém se k tomu dokopat…jak vylezem z branky, tak už je to dobrý a užívám si to.
Jde spíš o to, že když jsem nemocná nebo jako teď začátkem roku jsem byla nonstop v práci nebo je počasí, že by psa nevyhnal, tak prochajdy vynechám nebo to max oběhnu kolem komína (když teda chodím nonstop do práce)a pesani to v pohodě přežijou…obzvlášť pyrenejka, to je pes ve své podstatě ležící a nebo ležící spící, tak tam jí na tu procházku táhnu už jen z toho důvodu, protože prostě nemůže celý dny jen ležet. Ale já už od éry chrta pořizuji psy neakční, přiměřeného temperamentu vyhovujícího mé osobě a ty, kteří v případě nemoci se se mnou budou klíďo tejden válet v posteli.
Jo měla jsem knihu (před 36ti lety) “Pes a jeho výcvik”, kde se štěkání mělo učit tak, že člověk vzal proutek a švihal (teda jemně) psa po plamě (z boku)…a defakto výsledek měl být ten, že psu nakonec došla trpělivost a začal štěkat…no a pak k tomu člověk přidal povel. Neumím si představit, že bych takhle učila psa štěkat…
Já to teda nepraktikovala, protože spousta metod pro mojí outlocitnou dušinku nebyla použitelná, proto jsem ani nechodila na cvičák a cvičila jsem si ovčandu sama a literaturu brala jako inspiraci.
Za mě teda Dick Francis, Agata Christie, Frýbová, Sehnerová a v neposlední řadě Zrzavcová.
Jako přečtu i něco jinýho…nejčastěji Kinga, ale to se přiznám, že jsou knihy, které přečtu jednou a vůbec nemám potřebu se k nim vracet ani po letech.
Co teda nemusím jsou knihy fantasy. Ale mám ráda sci-fi…třeba Mariňáci od Roberta Fabiana a nebo čtivo od Lovekrafta.
Pár let zpátky jsem četla Hadrový panák od Daniel Cole…a musím říct, že zápletka super, ale nějak se mi to blbě četlo, často jsem se i vracela, protože jsem se nějak ztratila a co jsem teda měla jako nej problém…když čtu knihu, tak si ty postavy nějak představuju, takže když je o dotyčném řeč, tak mi naskočí v hlavě moje představa, jak ten člověk vypadá…tady absolutně nic, takže jsem se ještě ztrácela v tom, kdo je kdo…tak buď jsem už stará a nějak mi to nejde a nebo prostě jsou knihy napsaný způsobem, který mi nějak mozek nepobere.
Než dávat xy peněz za advokáta a soudy, tak to raději investuju ty peníze do toho, aby dotyčnému někdo pořádně rozflákal tlamu, popř. zlámal hnáty, dle míry provinění…protože podmínka je nic, odškodnění pokud je přiznané, tak je často nevymahatelné a když dotyčného zavřou na tvrdo, tak mu ještě ze svých daní budu platit ubytování a stravu ve vězení…..
Přijde mi, že současný stav udílení trestů fakt za chvíli povede k tomu, že kdo bude mít možnost, tak vezme spravedlnost do svých rukou…protože ty tresty mi kolikrát přijdou vůči oběti jako výsměch..
Poznala jsem, že je Žeryk učesanej🙂
chodil přítel-vždycky-běž ze psama!ale mě se nechce!a já-ale na to jsem se tě neptala🙂ehmm-nikomu to neříkejteale mě se taky často nechce🙂,ale jdu!
Mě když se nechce, tak nejdu…naštěstí mám psy, kteří se z toho nepotento. A někdy se mi chce a tak jdeme a já bych ještě šla a pyrenejka řekne “tak já mám dočucháno a jde se domů”.
U mě teda jsou psi víc vyřízení, když doma uklízím a nebo pracujeme na zahradě. Teď v pondělí jsem porážela broskvoň a v drtičce likvidovala větve, tak jsme to měli na celý odpoludne. Domů jsme zalezli po šestý večer…psi padli za vlast a i na večeři v osm jsem je musela budit…kam se na to hrabe nějaká procházka…berňucha pomáhal nosit větve, Gina nás bedlivě střežila v poloze ležícího střelce na dvorku….
Tak to já se pěšky orientuju docela dobře, ale tím autem…. 😵💫
Tak já si vždycky připravuju i trasu na papíře…vytisknu mapky, trasy, udělám si na papír body, kdy kde na který město jedu, kdy kde na kterým sjezdu sjíždím a podobně. Jak jsem už starší ročník, tak mám přeci jen vítr z toho, co když technika selže, navigace negude fungovat nebo se něco stane s telefonem, tak abych nezůstala někde bez pojmu, kam mám jet.
Můj manžel se mi kvůlivá tomu směje, protože on povětšinou dojede všude i bez navigace…ale když jsme jeli do Jizerek pro Ginu, tak to bylo furt “a kudy teď? koukni do těch svých papírů…” s tím mě teda trochu štval, protože to furt bylo keců…když bude nejhůř, tak zapnu navigaci a nakonec jsem navigovala já, podle mé papírové přípravy.
Ale tak já jsem zvyklá…jak se jezdilo dřív…vyfasovala jsem autoatlas a dělala navigátora.
Moje nejhorší noční můra bylo, když jsem jela k příbuzný na Sázavu a cestu znám, tak jsem si jen napsala asi dva sjezdy, abych to neminula a na pražským okruhu (či co to je) zavřeli tunely a byla jsem v zadeli, jak Baťa s dřevákama…tak nakonec jsem dojela, protože jsem věděla, že se musím dostat na dálnici směr Brno a zavěsila jsem se teda za autobus s brněnskou SPZ a za ním na tu dálnici dojela.
Tak mě naopak cukačky kolem komína nevadí…za ty léta už můj mozek řídí tak nějak automaticky, ještě pro jistotu hlídá ostatní účastníky silničního provozu a já zvládám myslet i na jiné věci…tam kde to znám se nemusím soustředit na cestu a zbytek bezproblémů zařídí autopilot v mé hlavě. Jsem vyježděná, řídím už 34 let, denně za volantem, ale 99% toho naježděno po městě.
Mám spíš problém když jedu trasu, kde to neznám…vyžaduje to z mého pohledu velké soustředění, protože musím hlídat nejen provoz, ale i kudy mám jet…to jsem potom dost unavená, když dorazím dom. S navigací je to o fous lepší, protože já mám na silnici orientační talent nula.
V článku bylo, že si děti hrály na trampolíně a tam jí buldoček napadl… no jak se tam asi dostal, někdo ho na tu trampolínu dal a co se dělá na trampošce… skáče… možná na něj holka skočila, spadla a bylo vymalováno…
Takže nechci se zastávat buldočka, ale možná nebyl agresor, možná se jenom bránil a bohužel se blbě trefil zubiskama a možnà to způsobí trvalé následky.
Prostě taková hodně nešťastná souhra okolností.
Ariška:Jsem majitelka už 2. shiby a znám pár chovatelských stanic shikoku. O dovozu z Japonska moc nevím.
Shib je celkem hodně, na výchovu nejsou vůbec tvrdí, chce to trpělivost , např. jedna paní skládá všelijaké zkoušky. Moje fenka chodí normálně na volno, srnky prohání stejně jako moje bývalá kníračka a jinak je hodnější. Je to prostě normální pes. Akorát je náladová, měly jsme i období, kdy jsme spolu bojovaly, ale našla jsem si cestu, jak s ní komunikovat.
Hodně jsem se jí věnovala, ale to mi přijde nezbytné u každého psa. I z labradora může vyrůst hajzlík 🙃
Hodně jsem se jí věnovala, ale to mi přijde nezbytné u každého psa. I z labradora může vyrůst hajzlík 🙃
Za tohle jsem dala palec nahoru neb to si myslím je pravda pravdoucí.
Moje fenka chodí normálně na volno, srnky prohání stejně jako moje bývalá kníračka
To byla nadsázka, že zlobí stejne. Mělo me napadnout, že se tady toho někdo chytí, když jsou tu všichni dokonalí.
No tady doufám, že to nadsázka byla, že má k tomu feňule tendence, ale že jí to není umožněno.
Jako paní nedokonalá si dovolím pounamenat, že pokud nemám jistotu, že můj pes je odvolatelný, přivolatelný, zastavitelný, tak ho bez jištění nepustím…afgán mohl na volno, protože byl odvolatelný i od běžícího zajíce, pyrenejka musí být pořád jištěná, protoýre není odvolatelná od vzdáleného křovíčka, protože má přivolání na 90%, takže z mého pohledu přivolání nemá…ale někdy si připadám, že já jsem asi divná, že spousta lidí to má jinak…
acher:Rána u nás,jen malá část
Já bych to ňuňala od rána do večera 😍
Tohle fakt nechápu…mám berňáka, který není konfliktní, psy má rád…dokonce ani nejde hned do kontaktu, zůstane stát opodál a kouká, co druhý pes, má přivolání i od psa a stejně pokud jdu po cestě, kde nemám přehled…zatáčky a podobně, tak ho vedu na vodítku nebo na flexy, abychom do někoho nevlítli nebo před zatáčkou poveluju k noze a nebo “pojď s námi”, aby neběžel napřed…ale pán má potížistu, evidentně bez přivolání a klíďo ho pustí i na místě, kde ten přehled nemá a tramtadadá….
Chápu, že všichni psi nejsou sluníčkový, sama jsem takovou čubu měla, ale tak se dle toho chovám…a člověk si říká, že tak to mají všichni s mozkem v hlavě, ale stále je vidět, že opak je pravdou. Navíc si myslím, že pro takového psa by měla být samozřejmost mít nasazený náhubek.
Jo špajzku máme taky… i když častěji se u nás říká špajz. … resp. už jsem dlouho nikoho neslyšela tohle slovo použít.
