No jasně..poklidí kotec, upraví boudu a jede se dál…
Mě na tom nejvíc děsí, že majiteli psů tohle připadá v pořádku a že vlastně on chová furt stejně dobře, ale změnily se ty podmínky…to je prostě neskutečný.
No upřímně, vzhledem k tomu, že to jsou lovečtí psi…tak mám takovýho tucha, jestli pan majitel nebude zároveň myslivec a upřímně myslím, že dřív se s lovečákama nikdo moc necrcal…ve své podstatě si myslím, že mnoho z nich mělo dost sparťánskou výchovu a životní podmínky, protože kdyby ne, tak by byl takovej loveckej pes nepoužitelnej měkota. Jako už je to dlouho a léta letoucí, ale když jsem viděla, jak to mají někteří myslivci se svými psy, tak se mi chtělo hodně brečet…
Já fakty nevím, že má někdo na tohle žaludek…myslím, že v tomhle případě psa nebere ani jako nějakého živého tvora ke kterému má citový vztah, ale spíš jako pracovní nástroj, popř. u fen eventuelně jako výrobnu štěňat.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 04.07.2025, 17:51:12
No už při první návštěvě jsme byly defakto domluvené, že budeme hledat příčinu…jako první přišly ty stěry a antibiotika..s tím, že v pondělí kontrola (to je pořád ještě v průběhu braní antibiotik) a že se teda domluvíme na dalších vyšetřeních..
Upřímně…nechce se mi tam nastoupit jako “veterinář-amatér”, možná jsem i na poprvé takhle působila…dotáhla psa, který byl po odstranění drápu a z rukávu rovnou vysypala možnou diagnózu…ale řeknu na rovinu, že jako první chci jít po té SLO…
Máťovi jsem po návratu z veteriny šoupla jeden rimadyl….mysdlím, že víc jich nebude potřeba…povětšinou se mu po odstranění drápu uleví…
Jsem ráda, že už je Dráček v pořádku….doufám, že už se ten sajrajt nevrátí.
Jinak, vždyť to znáš…byla bych radši, kdybych to mohla vzít na sebe…já bych pochopila, proč mi odpadávaj nehty a proč musím brát prášky, ten pes to nechápe.
Nejhorší na tom je, jak moc se vždycky těší, když nastupuje do auta a tadá..a zase veterina…
no dneska jsem mu alespoň sjela do Penny koupit zviřátka…a teda duhovej zajíc to vyhrál.
No, jestli je to opravdu autoimunitní SLO, tak samotná ATB to nespasí.
Jestli to bude opravdu autoimunitní, tak tam si nedělám iluze, můj syn má taky autoimunitní nemoc…předpokládám, že princip je stejný u lidí i u psů, takže já si myslím, že tomu můžou napomoci nějaká imunosupresiva, aby imunitní systém tolik nebojoval proti tělu a možná i kortikoidy…možná něco protizánětlivého…
Takže dnes na veterině. Máťovi odstranila ten dráp….
A jsem ráda, že to vetka konečně viděla v reálu, jak to vypadá …musím říct, že jí dost překvapilo, že ten dráp šel do hajzlu v průběhu pobírání antibiotik.
Dneska nám žádný vyšetření nedělala, měli už předtím domluvenej termín na pondělí, takže dneska jen ten dráp a další vyšetření budeme řešit v pondělí.
Přikládám foto drápu. Tenhle dráp byl resp. vypadal ještě v úterý večer v pořádku….ve čtvrtek ráno už bylo vidět, že je tam hnis a dneska ráno to vypadalo takto…to jen abyste měli představu o nějakém časovém průběhu.
My v baráku nikdy myši neměli…ten problém začal před několika lety. Jediný rok, kdy jsme myši neměli byl ten, kdy k nám do sklepa (máme pootevřený okýnko kvůlivá větrání) chodila přespávat cizí kočena. Jako možná je to náhoda, ale ten rok jsem neměla v baráku jedinou myš.
Já se o tu kočku teda dost bála, protože v tý době jsem měla berbery a kdyby jí Sára na dvoře drapla…nicméně kočena přicházela zřejmě někdy v noci a věděli jsme o ní jenom proto, že manžel chodil kolem pátý ráno do práce a několikrát jí viděl z toho sklepa vylézt (teda píšu kočka, ale pohlaví neznám)
Já jí do toho sklepa podstrojovala…masíčko, konzervičky…ale nikdy se ničeho nedotkla…chodila k nám asi dva měsíce a pak už nepřišla.
Odpověď na příspěvek uživatele drvodelkafialova z 03.07.2025, 18:23:44
No jsou i horší varianty než kočka, co si myší nevšímá. Moje švagryňa má kočku, co místo, aby jí myší zbavovala, tak jí je nosí živý do baráku, jednou jí takhle přitáhla i živýho potkana.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 03.07.2025, 09:33:44
No já si to taky myslim, že horko a sucho na to nemá vliv…zrovna včera jsem našla dva pokoutníky..živé…venku…místo: náslunečná strana domu, mám tam takový malý výklenek a v něm bylo opřených pár prken…byly v rohu za těmi prkny. Živí a velmi pohybu schopní, když jsem je vyrušila…miluju tyhle překvapeníčka, když na mě vyběhne pavouk, když to nečekám a toho jednoho jsem naháněla zpátky za prkna, protože si to začal štrádovat otevřenými dveřmi do baráku.
Tak další dráp v čudu😴…zítra frčíme na veterinu. Drápy mu prohlížím téměř denně nejpozději obden, protože už jsem paranoidní…v úterý večer všechny v poho, i mu to očuchávám, jestli to nesmrdí a dneska ráno už se zase začíná odlupovat a je to zhnisaný. Tentokrát pravá zadní. (ty první 3 byly na předních)
Ve své podstatě se mu odlupujou skorem pravidelně po třech týdnech…zatím to bylo vždycky pár dní po dobrání antibiotik, nyní aktuálně antibiotika Máťa bere už týden.
No tak alespoň doktorka uvidí, jak to vypadá v reálu, protože když jsme k ní začali chodit, tak to bylo až po odstranění toho posledního drápu.
Já teda netrpím arachnofobií, ale zrovna třesavka se mi vůbec nelíbí, ten její Kardašijanskej zadek a twerkování🙄. Předevčírem jsem pozorovala malou třesavku, jak s naprostou lehkostí došla k většímu pavoukovi, kousla ho do nohy a opodál čekala, až si bude moct dát večeři. Mně přijde nechutně vyčuraná.
Odpověď na příspěvek uživatele Ph z 02.07.2025, 23:36:14
Omlouvat se nemusíte… já jsem jen chtěla říct, že moje kynologické schopnosti jsou omezené.
A speciálně u Giny jsem šťastná, že ta moje výchova dopadla tak dobře… a dodnes mám v určitých situacích tik… obavu, že bude problém… feně je 5 let, žádný problémy nedělá, ale to trauma z její puberty ve mě zůstalo.
Za normálních okolností mi u psů venku stačí když netahají na vodítku a přijdou na zavolání nebo mají zmáknutý povel čekej. U Giny se to smrsklo na netahání na vodítku a jsem šťastná…. to jestli 2x do roka hodí hlavou a sundá si obojek… to jsou malý věci.
Mrtví pokoutníci…. to je moje noční můra, já se štítím mrtvých pavouků víc než živých… a z domácích pavouků je pokoutník top aktivace mojí arachnofobie.
Ve své podstatě tím, že třesavky likvidují ostatní pavouky… tak pokoutníka v domě potkám tak 1-2x do roka…
Hele já si vždycky myslim, že už to víc utáhnout nejde…a stejně je to málo…a i kdyby jsem se v tom zlepšila, tak budu trnout, aby se z toho nevyvlíkla.
Vono aby to nevypadalo, že to dělá Gina permanentně…když to řeknu blbě, tak za poslední …co já vím…2 roky…se mi to stalo 3-4x…takže v tom je ten problém. Třeba když jsem začala používat stahovák, tak několik měsíců nic a už jsem si říkala, že je to cajk a pak ho sundala.
Takže já už tomu prostě nevěřím a radši si Ginu pojistím.
Ono stejně, pokud jdeme na prochajdu, kde může být “na volno”, což je v našem případě 20 metrů dlouhá stopovačka, tak jí stejně tu stopku připínám k oku postroje, co je na zádech, aby se jí stopka nemotala mezi nohama. Takže stejně jí postroj doma navlíknu…no tak to holt dělám i na prochajdy, kdy je jenom na vodítku nebo na flexině, protože na rádius stopovačky není prostor.
tak ono na tom zase tolika magie neni - vyvlikne se driv, nez se pres ten jeji kozich stahovak zatahne natolik, ze uz by to neslo. Prostoru tam ma bohate 😇
Svym psum bych to zakazala delat😇
Svym psum bych to zakazala delat😇
Na to moje kynologické schopnosti nestačí.
Ona začala tahat a dělat “divadelní” představení někdy v osmi měsících….záhy zjistila, že dopředu to tahem nejde, že takhle se nikam nedostane, takže začala používat taktiku trhu…přišla blíž ke mně, aby nebyla na konci napjatého vodítka, flexi, stopovačky a vyrazila kosmickou rychlostí, aby se mnou pořádně škubla…v té době jsem jí vodila pouze na vodítku, protože flexina i stopovačka hrozily vykloubením ramene a ještě teď, když mám Ginu na flexi a nebo stopce, tak mám přes plece pověšené vodítko, ke kterému to mám připnuté, protože to bych jí v ruce fakt neudržela a takhle holt za ní pojedu v poloze ležícího střelce jako zátěž (jako už asi 3 roky mi to neudělala, ale ve mě to její pubescentní blbnutí zůstalo a tak si to přeci jen takhle jistím)….no takže když zjistila, že trhem to taky nejde, tak začala se sundaváním obojku…resp. jednou a na poprvé se jí to povedlo…ale zase její akce vyvolala mojí reakci…a jakmile jsem měla pocit, že chce madam udělat tenhle manévr, tak jsem jí to nedovolila a ona teda zvolila naprosto jinou taktiku…dělala jakože je vše v poho…třeba když jsme procházely kolem psa…a už jsme ho minuly a já jsem trochu polevila v pozornosti a Gina dává pozor, jestli dávám pozor a když ne, tak šup s obojkem dolů.
Jako upřímně, než být celou prochajdu ve střehu, tak to jí radši budu jistit tím postrojem.
To je přesně ono.Taky se o to někteří čuvači pokoušeli i Alan.Mně se více osvědčil pevný kožený obojek utažený opravdu na fest až pod chlupy pevně na krk.
Já na Ginu vyzkoušela všechno, kožený obojek, nylonový, softchelový…ty teda na klasickou přesku…utažený tak, že se mi tam nevešly ani ty dva pověstný prsty…až jsem si říkala, že jí tím obojkem škrtím…a i ty sundá jak nic. Zkoušela jsem polostahovák od Blizardu…ten jsem jí na tu hlavu doslova rvala…a stejně ho dokázala svléknout….vždycky jsem provedla zkoušku, jestli je nepřetáhnu zpět přes hlavu a drželo to fest….no všecho dočasu…
Myslím, že u ní je nej problém, ten její obrovskej “kožešinovej límec” kolem krku…přes to žádnej obojek nezapnu pořádně, protože i když to vypadá, že je utaženej, tak díky té vrstvě srsti je tam vůle a jakmile se jí posune za uši, tak je volnej…tekže obojek má defakto na nejužším místě, kousek za ušima, než začíná ta její chlupatá krční ozdoba.
Jako vidím to i u sundavání obojků…běrňucha má obojek hodně na volno a i tak musím rukou prostrčit jedno ucho, abych mu ho v pohodě sundala, u Gina ho stáhnu normálně…chytím jednou rukou a je dole. (teď se teda bavím o kovových stahovácích).
Jednou se mi stalo, že se mi v parku vyvlíkla z obojku…a už to nehodlám nikdy riskovat…na to moje trojné salto s pěti vruty zakončené parakotoulem, když jsem po ní skočila, abych jí drapla a pak jak jsme se tam válely obě na zemi, já jí nemohla pustit, aby se mi nevyškubla, ale potřebovala jsem jí nasadit obojek…a nějak mi chyběla třetí ruka…to fakt byla podívaná pro bohy…a že jsme obecenstvo měly.
Odpověď na příspěvek uživatele Vahine z 02.07.2025, 10:23:33
Chudinka malej…osiny jsou moje noční můra, vyhýbám se místům, kde bychom je mohli nasbírat jak čert kříži…takových zkazek..osina v pacce, v uchu…jsem tady a na minulém webu přečetla bambilion.
Takže pacientovi přeju, aby ta potvora vyšla ven a aby to bylo co nejdřív ok.🍀
