Příspěvky uživatele

keriton:

Já psovi naivně koupila uzel, protože to předchozí pes kousal rád. Tak jako uzel pod psychickým nátlakem a pro moje hezký oči Finn trochu pocupoval. Ale plyšáci … !!! … ano, prostě i za cenu toho, že neustále sbírám po bytě vnitřky, tu budeme vždy držet dva tři kusy. On se z toho ten pes raduje, ventiluje na plyšácích radostné emoce, ojíždět to neojíždí, oslintaný to je, a když potřebuju mít v nějakou chvíli hezkej byt, tak prostě musím pár minut před tím řádně uklidit a schovat plyšákový trosky.

Prostě a jednoduše, pes dal jasně najevo, co je nejlepší hračka, a je-li v mých možnostech mu to dopřát, nebudu mu nutit něco jinýho, co by mým představám odpovídalo líp. 

Jako Matěj si hraje rád s míčkem, uzlíkem, ale když dostane pyšáka, tak ta rodost je asi nejvíc. Vzhledem k tomu, že nám už zásoby plyšáků po dětech dávno došly a plyšák je prostě drahá sranda, tak sbírám bodíky za nákupy v Penny a za ně pak kupuju ty plyšáky…když je tedy akce na pyšová zvířata. 

Teď aktuálně jsou to teda takové plyšové polštářky se zvířecí hlavou…máme lišku a ježka. Jsou takový hodně měkoučký, tak jsem si myslela, že budou hned rozcupovaný, ale kupodivu jen urafnul ježkovi nos…hlava je přišitá zvlášť, tak jsem z ní vyndala náplň a teda drží.

Ginu hračky nezajímají, ale když dostane hračku Mates, tak ona musí taky…většinou to vyplivne ještě na dvorku, než dojde dom. Vylosovala si lišku a s tou teda odešla až dom, dala si jí na opěradlo gauče a lehla si na ní…tak není blbá, vidí, že to je polštář a že to patří pod hlavu. Trochu lišce ocumlala ucho…nějakou dobu si jí i před Matesem hlídala ..asi hoďku..a teď už po ní ani neštěkne.

Matějíček mě teď chodí z jedním ze zvířátek budit, dneska zrovna přiběhl do postele a hodil mi lišku na hlavu.

U mě to ani není o tom nutit psa do nějaké hračky…spíš takovej pokus/omyl…co psy nezajímá, tak to už prostě nekoupím a naopak pořídím to, co psa baví.

Granule nekomentuji, tak odpovím jen na dotaz ohledně konzerv. Za mě teda kvalitní od Falca.

Já jako nechovatel ovcí a teoretik…už jsem narazila na dost článků, kde jsou jako hlídací alternativa zmiňováni oslíci a takhle na první pohled to vypadá dost zajímavě. Někde určitě nelze použít smečku pasteveckých psů a nebo vystavět ploty do nebes, tak tohle by mohl být třeba užitečný pomocník. Fakt by mě zajímalo, jak je u nás oslík, co by “hlídač” stáda rozšířen a jakou mají případě úspěšnost.

Tyhle informace se mi nějak nedaří najít.

T…po přečtení úvodního příspěvku jsem řekla Gině, aby byla tak laskavá a v případě potřeby mě v noci nebudila, že při její velikosti stačí, když si nacouvá zadelí nad záchodovou mísu a při její inteligenci by to po sobě mohla i spláchnout. že by počůrala prkýnko se teda nebojím, protože chlapi ho nechávaj furt nahoře.

No Gina mi na to řekla, že jsem tydýt, že pokud jsem si toho nevšimla, tak když už mě v noci probudí, že je opravdu nutné, aby šla ven, tak to není z toho důvodu, že by neudržela moč, ale protože něco podezřelého se asi děje venku a je nutné to zkontrolovat fyzicky.

No co se týče zákazů, tak bych teda v tomto období nejraději zakázala ježkům pohyb v blízkosti domu a nebo ať se prosím pohybují nehlučně, že mě nebaví chodit ven s čubou kontrolovat, kdože je ten dupající narušitel. Tak ona se jen ujistí, že to je ježura a dál jí to nezajímá, ale kdo má potom přemlouvat Matěje, ať toho ježka nemorduje a že domů si ho teda taky rozhodně brát nebude. A jakože “Mates, chraň tě ruka páně, jak chytneš blechu ☹️” (teď zjišťuju, že mi v sadě smajlíků chybí nějakej červenej a hodně nas.ranej)

Lily:

Bohužel taky vidím dnes problém většinou hlavně ve výběru plemene. Paní chtěla šestikilometrové procházky a aby ji trošku pes povzbudil k větší aktivitě, tak si pořídila borderku z pracovní linie a borderce doma začalo hrabat. 

Nebo lidi si pořídili JRT a pes jim soustavně demoluje byt, protože procházka kolem paneláku je pro něj málo. Taky je to prý debil pes, protože měli už jednoho a tomu ty procházky stačily (toho jim ale přejelo auto). 

Pravidelně inzeráty na darování bulla, že si pořídili děti a pes je moc hrr a oni mají strach, že co by kdyby. Protože každý chce bulla. 

Další s pastevcem, že se nekamarádí s cizími psy a majitelka by hrozně ráda, aby si mohl pohrát na psím hřišti… 

Co jsem už zmiňovala lovečák s elektrikou nucený jít u nohy a když udělal krok bokem, dostal ránu.

Mohla bych takhle pokračovat do nekonečna. Však se stačí podívat na skupinu Daruji psa. To je přehlídka všemožně špatně vybraných plemen a hurá akcí. 

Kamarádka se mi nedávno zmínila, že po odchodu jejího dědouška rotvíka, že uvažují o pořízení dalšího pejska. Psa, co by spolehlivě pohlídal, miloval děti,  .…neboť mají malou vnučku, toleroval časté návštěvy příbuzenstva i kamarádů, byl by to venkovní pes, ale nechtějí dlouhosrsťáka.  No a co jim z toho vyšlo?? Že ideální kandidát je argentinská doga.  No tý brďo, já mám argentínu zafixovanou jako “jinou” ligu a osobně bych si na takového psa vůbec netroufla. Když jsem se o tom zmínila, tak mi bylo řečeno, že si o tom plemeni dost načetli a že jim přišlo ideální a kamarádka byla dost překvapená mojí reakcí. No já si pak schválně zadala do vyhledávače toto plemeno. Zjistila jsem, že je argentína označována za přátelského a veselého psa. Kamarád pro vás a pro vaše ratolesti a spolehlivý ochránce.  Tak si tak říkám, že jsem možná zaujatá, kvůli špatné pověsti argentínských dog a třeba je to opravdu fajn pes. Ale tak nějak mi v hlavě bliká výstražná kontrolka, že takovej pesan může být nakonec třeba i velkej průšvih. Navíc mi ten pes nepřijde úplně vhodnej na celoroční bydlení venku. A že si fakty myslím, že to není pes pro každého.

Tak říkám…hele a co takhle pořídit leonbergera nebo (přihřála jsem si polívčičku, ne že ne) pyrenejku…miluje děti, pohlídá, venku mu zima nebude, není to žádnej echt temperamentní magor, co nepotřebuje někde trdlovat na cvičáku, stačí domácí výchova a to, že má kolem sebe svojí rodinu a nějaká ta prochajda, nějaký to pomazleníčko, nějaká ta hra. No tak to prej ne, opravdu nechtějí nic dlouhosrstýho.

No tak jsem sama zvědavá, co si nakonec poříděj.

Moje kavkazanda auto bytostně nesnášela. Byla z toho tak ve stresu, že i blinkala…samozřejmě to můžeme částečně přičíst na vrub kinetóze, ale vzhledem k tomu, že se často poblinkala po malé chvilce jízdy, tak si spíš myslím, že stresík, takhle možná prvotní příčinou byla právě ta kinetóza. Do auta jsem jí musela donést. Jako štěně jsem jí vozila na přední sedačce spolujezdce a při jízdě jsem na ní mluvila, popisovala, co se děje, hladila….u ní teda byl problém i obecně s opuštěním pozemku resp. s prvotním přemluvením, aby se hnula vůbec od branky.

Jezdily jsme krátké trasy…10-15 minut…každý den…jak rostla a byla těžší a těžší, tak jsem si taky říkala…tý brďo, co bude až jí neunesu, jak jí do toho auta dostanu. No nakonec si i do toho auta bez problémů naskočila.  Auto teda v oblibě stále moc neměla, ale už to bylo v klidu.

No a nakonec tohle naprosto neautomobilové stvoření, jezdilo s novým páníkem běžně na traktoru.

Obecně myslím, že jde především o to, aby si pes s rodinou sednul, aby vyhovovala povaha, temperament, aby zapadl do aktivit rodiny. Pokud k tomu pes na 100% splňuje představy, co se vzhledu týče, tak juchůů. Prostě pokud pes sedne do rodiny jak poklice na hrnec, tak je to ráj na zemi…pro všechny zůčastněné. Bohužel mi přijde, že lidi jako hlavní a nejdůležitější kritérium řeší vzhled…tak zase chápu, každej člověk si chce pořídit psa vzhledově dle svých preferencí, ale bohužel často se z toho tak nějak vytrácí to, co plemeno skutečně potřebuje…jaké aktivity. A často jsou i tyto potřeby plemen přehlíženy. Prostě tenhle pejsek se nám líbí nejvíc ze všeho a je přátelský k lidem…super…berem…ale že je s ním potřeba pracovat xy hodin denně, aby byl spokojený….tak to i před pořízením vědí, ale třeba to nebude tak horký…

Já neustále nevycházím z úžasu, co mi lidi často vykládají o svých psech…doma se to počůrává, je to hloupej pes, vůbec neumí poslouchat, na vodítku táhne jak lokomotiva, doma furt něco ničí, skáče nám po hlavě atd atd…a vždycky je jako viník označován pes…je to prostě debul a magor…ze strany páníčka absence jakékoliv sebereflexe, že by chyba nemusela být na straně psa.

Doron:

Test žravosti se dělával. A v inzerátech se psávalo “ dobře krmitelný” 😊.

No a pak si koupíte dobře krmitelné štěně, které si ale v 7-8 měsících řekne, že už je překotný růst ukončen a že tedy vlastně jíst ani nepotřebuje.😴

Trickyvoo:

Ještě v sobotu jsem šla s dcerou a pomalu jsme se vlekli. Bylo tak dusno.

V sobotu jsem šla pěkně svižnou chůzi a užívala si to. I Malina pookřála.

Dneska jsme venčili Chlumci nad Cidlinou.

V sobotu se stala zvláštní věc. Před měsícem jsem šla stejnou trasu jako nyní s dcerou. V jednom místě mě napadlo, že mě někdo sleduje a dostala jsem strach. Nemívám v lese strach jen tak bez příčíny. Uklidňovala jsem se tím, že kdyby tam přeci cokoliv bylo, Malina by to registrovala a ta šla klidně.  Na událost jsem zapomněla, ale jak jsem šla s dcerou, v tom samém místě řekla: “ten les je divný”. Já si uvědomila, že je to na tom místě, kde jsem já měla taky dost divné pocity, ale nedala jsem to na sobě znát “proč myslíš” Ona"já nevím, je tu něco divného, ten les je mrtvý" a za chvíli “mám pocit, že nás něco sleduje, já se tu bojím". No uklidňovala jsem jí, že přece Malina by poznala, že tam něco je a ona vypadá nyní klidně… No dceru pak začalo hrozně bolet břicho a měly jsme problém dojít na místo, kde jsme byly domluvené, že pro nás přijede muž. 

Jo…když jsem měla Sáru, tak jsem se nikdy nebála, protože každému “Bubulákovi” by Sára ukousla palici. Pokud byla Sára v klidu, tak jsem byla v klidu i já. Pokud mě Sára stopla a začala dunět, což se stalo pouze několikrát za její život, tak jsem se otočila na patě a tradá pryč. Protože jsem věděla prdličky, co se děje v temnotě lesa a teda většinou mě napadlo divoké prase a tak jsem raději vyklidila prostor. Naivně jsem se považovala za nebojácnou ženštinu. No a pak jsem zůstala bez Sáry. No a s mladinkou Ginou a štěnětem Jessinkou jsem zažila těžké období strachu…strachu naprosto iracionálního, ale nemohla jsem si pomoci. A mohla jsem si stokrát říkat “Sardullah seber se, nic nehrozí, není čeho se bát”, ale svojí psychiku jsem prostě nepřeprala. Dneska je Gina dospělá…sice není takovej radikální zabiják draků jako byla Sára, ale tak viděla jsem jí v situacích, kdy se proměnila z bílého hodného anděla na anděla pomsty a tak už mě strachy zase nepřepadají.

Ve své podstatě jsem zjistila, že jsem vlastně posera, že odvážná jsem jen ve chvíli, kdy mám po boku živou, odjištěnou zbraň. Kterou doufám, že nebudu muset nikdy použít…ale ten pocit jistoty tady je. Nicméně není to taková slepá důvěra k schopnostem mého psa, jakou jsem měla se Sárou a tak když se mi Gina začne prapodivně rozhlížet a je to na nějakém z mého pohledu né moc příjemném místě, tak to teda znejistím. A uklidním se až ve chvíli, kdy Gina zruší ten svůj monitorovací režim a jde si zase po svém. 

tuhle organizovanost u potenciální kořisti nečekala. Tak pak dělala, že tam nejsou a támhle ta travička je mnohem zajímavější

😂😂👍

Fatia:

Já byla v zoo s předchozí psicí a byly to nejvíc vyhozené prachy v mém životě. Celou dobu naprosto ignorovala všechna zvířata. Ne že by si jich nevšímala, ale koukala skrz ně, předstírala, že tam nejsou. Ona byla srábek a stejně reagovala i na kočku na plotě. Prostě dělala, že tam není a když tam není, nemusí se bát… Jediné zvíře v zoo, které opravdu viděla, byl oslík v dětském koutku. Ten se jí líbil a dokonce si k němu čuchla. Z procházky v zoo tedy byla nic moc venčící procházka. Hodně lidí, nemohla být navolno a furt jsem ji někde uvazovala (u pavilonů). Musím to zkusit s Boe, ta se nebojí, mohla by si zvířátka užít. 

Já musím říct, že do zoo se štěňaty nejdu primárně kvůli zvířatům ve výbězích, ale protože je tam plno dětí, co pobíhají, piští, křičí…maminky s kočárky a i lidi se psy. Navíc teda kupodivu docela dost lidí chodí (alespoň u nás) do zoo (u nás je to teda spíš taková malá zoo a chová se u nás jen evropská zvěř, takže třeba lvi, tygři, žirafy, antilopy a podobně nee) na socializační procházku se štěňaty. A to je fajn, protože takoví lidi opravdu stojí o to, aby se jejich štěňátko pozdravilo s vaším štěnítkem….

S kozénkama má smůlu, na to nemáme pozemek, máme docela malou zahradu. Ale obecně myslím, že ona by to milovala. Už jsem i přemýšlela, že jí třeba pořídím indický běžce nebo třeba dva angorský králíky…ale zase na druhou stranu…mě nebaví se o to starat a madam je gaučák…ta kolikrát za celej den vystrčí nos z baráku, jen když potřebuje čůrat a pak vyleze večer, když si jdu sednout s kafíčkem na zahradu. Takže by se mi taky nakonec mohlo stát, že bych doma měla nakýblovanou nejen pasteveckou čubu, ale i její svěřence - kachny, králíky….už to vidím, jak chrápeme všichni u mě v posteli…😂

Jejkote, ten nám nějak povyrostl… 🤗

Doron:

Kometo, nemučte mě 😅 !

Taky bych se chtěla zase cicmat s koňmi..

Oni tak hezky voní , i dech mají voňavej, když člověku dýchnou do obličeje…🥰

Bože …s koňma už jsem se necicmala hodně dlouho…😴

Mám pocit, že mám rozbitého australaka, všude jsem četla a slyšela, jaký je to super aktivní blázen, ale mě nepřipadá.

To tvrdí moje dcera taky…resp., že jejich ausík není tak akční, že je to v podstatě klidnej pes, ve srovnání s jinými. No já mám doma pasteveckou potvoru, ta celej den proleží, neboť musí šetřit energii na chvíli, kdy přijde zlý vlk sežrat její ovečky. A Matějíček, tak ten je možná o trochu akčnější resp. hravější, ale jinak taky ve své podstatě klidnej pes. A když hlídám našeho Ikiho, tak mi připadá, že oproti mým psům óbr akčňák.

Tak ať se daří…malej je roztomilouš 😍. 

Ad zoo…pamatuju si, jak jsme byly s malou Ginuš na socializační procházce v zoo. A na cestě vedle rybníku s vodním ptactvem někdo rozházel takový ty granulky, kterýma je dovoleno krmit to ptactvo. A tak se tam motalo slušný hejno kachniček a zobaly. A Gina teda nehla ani brvou, ani náznak, že by chtěla popoběhnout a ptáky vyplašit..ulovit…vstoupila “do davu” a zobala s nima. Z oveček a kozének byla nadšená. A pak jsme šly kolem výběhů medvědů a jeden ležel kousek od plotu a to teda štěkala a moc…ale žádnej strach, prostě hrr na medvěda a to byla asi 4 měsíční špunt. A velikostí medvěda to být taky nemohlo, protože předtím viděla zubry, pratury, velbloudy a nic. Navíc medvěd s ní ani neměl oční kontakt, ležel zády k ní. Tak si tak možná naivně říkám, že to má prostě v krvi, že jako pastevec má medvěda za třídního nepřítele a to i když ho viděla poprvé v životě.

Mi:

Moji psi ( teda byly to až na jednu výjimku feny)nikdy houna neolizovali… Ty hlodavce mám spojené s nemocemi a parazity. Když vidím jak se lidi cicmají, pusinkují,jedí z jednoho talíře se psem….Ale proti gustu…

Když vidím jak se lidi cicmají, pusinkují,jedí z jednoho talíře se psem….

Tak to jsem přesně já. S pejsama se cicmám, pusinkuju a jíme z jednoho talíře…ale samozřejmě to musí mít nějakou štábní kulturu, takže pěkně z cibuláku, u stolečku a psa krmím z vidličky nebo lžící….nejsme přeci žádní burani, základem výchovy je naučit psa jíst slušně příborem😜

Nemám teda ráda, když mě psi olizují, takže tohle neprovozujeme, ale ani ne z nějakých hygienických důvodů, ale prostě nemám ráda, když jsem oslintaná. Ale teda zase se rozhodně nezhroutím z toho, když mě pes olízne.  

A jak píšete….proti gustu….každej to máme jinak.  

hmn:

teď poprvé v životě potkala cizího psa na stejné straně plotu, a dokonce 3. Se mi tak rozdivočila, že jsem ji musela domů potupně donést, no sodoma gomora…..😄😎
A to se fakt bojí štěkotu psů (jako štěně narodivší se do smečky 11ti psů 😲)

Tak to u nás nastala ta horší varianta. Gina jako štěňátko byla …jak to říct…hodně vyrovnanej pejsek, absolutně nic jí nerozhodilo. Když jsme i třeba potkali psa, kterej na ní štěkal, tak se chvilinku zastavila, koukala, pak zakroutila hlavou…jakože “to jsou věci” a šla si po svém. Jako i docela dost jsme socializovali, byla naučená přijít k pejskovi v klidu a v klidu mu “říct” ahoj…teda trochu to kazilo to, že potom pejskovi dala babu…plácla ho tlapkou. Nejhorší to bylo u malýho buldočka, se majitelka chtěla seznamovat, buldoček dostal babu, Gina po něm přeběhla tam a zpět a pak si na něj sedla. Prostě s pejskama v pohodě. Na vodítku to netahalo. …jako v tomto směru jí opravdu nebylo co učit, takže jsem jí jen za to chválila, což jí bylo samo domo šumák……ona si pěkně počkala a peklo začalo až někdy v sedmým měsíci, kdy sice byla ještě naše štěňátko, ale tak už né úplně malinký a už byla ve váhové kategorii…no nepamatuju si přesně, ale kolem 40ti kilíček měla a když už takovej “drobek” začal dělat cirkus a divadlo, tak to stálo za to a když divadlo, tak nejlépe před obecenstvem, čím víc diváků okolo, tím většatější divadýlko, tím větší ostuda. 

A nej bylo, že jsem si řekla, že na to půjdu stejně jako se Sárou, že když budu mít sebevědomí na max, když budu opravdickej bůh, kterej všechno zvládne, tak to musím na pohodu dát, protože Sára byla jinej kalibr. No a….a Gině to bylo úplně u zadele. 

Moji berbeři-dvojčata oba jako štěňata vždycky škytali, když se probudili. Takže ležím v obýváku a z chodby slyším “škyt, škyt, škyt….”…ááá, broučkové se nám probuďánkovali "🙂

No u mě štěkání a ticho na povel selhalo. Resp. čuba se naučila na povel štěkat a na povel ticho, ale neřešilo to začátek, spuštění štěkání, max to, že šlo to štěkání povelem utnout…na nějakou dobu. Navíc potvora třeba chodila štěkat i sama, neboť se jí v hlavince tak nějak vydedukovalo, že po štěkání následuje povel ticho a pak je pochvala nebo odměna….

Pokud pes štěká v nějakém rozrušení…jako je třeba ta přivítaná. Já bych teda minimálně zkraje nedělala rozdíly…jakože nás ať si vítá jak chce, ale u jiné osoby musí být zticha. Prostě nebude vítat štěkotem nikoho. Osobně bych za prvé psu pomohla tím, že bych se s ním nevítala ani já hned ve dveřích, tak max “ahoj Punťo” a to ještě nezúčastněným klidným hlasem a dál bych si ho moc nevšímala, ale třeba až se zuju, převlíknu, odnesu nákup do kuchyně a pak, kdy už vidím, že pejsek je pěkně v klidu, tak si sedneme do křesílka a pěkně se přivítáme, poňufáme. Ty počáteční emoce vyprchají nebo už nebudou tak vysoko. A co teda jsem používala já u mého štěkacího vítače, tak bylo, že jsem ho naučila, aby si vzal něco do tlamy…v našem případě povětšinou uzlík. Když má člověk trpělivost, tak se časem z “ježíííši někdóó přišééél domůů, hurááá, hurááá a tak štěkám jako hrom, ať je těch mých lidiček milion” stalo “sakra, kde mám ten uzlík”…ono to za prvé trošku pejsovi zacpe tlamajznu, ne že by s uzlíkem nebo míčkem v tlamě nešlo štěkat, ale jde to hůř a za druhé to žvýkání taky pejskovi pomůže s těmi emocemi. Vyzkoušela jsem toho vícero, pak mi někdo poradil tohle a za mě je to teda TOP. 

PS: tak teď koukám, že už to bylo zmiňováno výše…