Příspěvky uživatele

Christian Vieler a jeho úžasné a překrásné fotografie.

Jinak k tomu hubnutí, musí být pozvolné. Bambů zhubla za tři měsíce cca 300g. Za další čtyři dalších 200g. Pokud teda kocourek potřebuje hubnout. 

Bambule nás na cukrovku upozornila zvýšeným pitím. Při prvním odběru na lačno měla 18. Inzulín píchám jednou denně - ráno. Krmíme masem, dodržujeme dietu. Dlouho nám trvalo než se stabilizovala. Občas člověk propadal zoufalství a bezmoci. 

Jistotou je odběr krve na lačno. Odběr krve samo doma je otázka praxe, ze začátku jsem se s tím hrozně trápila, trápila psa( nešlo mi odebrat kapičku krve)… no časem člověk získá potřebný grif a praxi. Jestli můžu poprosit, pište dál zkušenosti. Sama vím, že získat zkušenosti přímo od majitelů diabetiků je občas složité (tak moc jich asi není) takhle aspoň člověk získá jakousi představu. 

Aha, no ještě jedna možnost, zkuste se zaregistrovat a pak ji napsat soukromou zprávu. Ona se tu teď neukazuje, ale třeba si zprávu přečte. Já mám fenku s diabetem, ale s neuropatií zkušenost nemám. Co mám jen načtené tak by se v první řadě měla stabilizovat hladina cukru v krvi. Já Bambuli dávám spešl vitamíny pro diabetiky, bohužel, už jsou dlouhodobě v Česku k nesehnaní. Po dobrání toho zbytečku co doma mám teda asi přejdeme na Alavis multivitamín. Jinak víc neporadím. 

Vím, že to každý máme jinak. Já před sebou měla fotky a popis více než deseti psů, ale přesto mě to naprosto táhlo k té jedné jediné. Můžeme tomu říkat intuice, láska na první pohled nebo prostě osud. To už je jedno. A to, že budu její oblíbenec bylo jasné snad do hodiny po příjezdu domů. Jistě není to tak u každého, ale já to takhle zažila. 

https://www.chovzvirat.cz/vyhledavani/diskuze/?word=Neuropatie&type=posts

Zkusila jsem zadat do vyhledávání jen neuropatie, snad se tím prokoušete a najdete to co hledáte. 

Vím, že tohle téma má 27 stran, ale zkuste ho přečíst od začátku, myslím že právě někde Fikovnice popisuje neuropatií jejího kocoura. Zkusím zapátrat kde se o tom psalo. 

Tiplice? Zkušenější napoví.

Na větu “On Vám nic neudělá, on je hodný.” jsem silně alergická. Svou prosbu budete muset, ale směřovat jinam. Zdejší pejskaři jsou (pevně tomu věřím) ohleduplní a zodpovědní lidé. 

A to jsem některé ty nejhnusnější pavoučí potvory zrovna smazala, protože jsem posera. Naši pavouci mi nevadí, ale Austrálie to je prostě jinej level 😀

Mé důvody, proč nikdy nebudu žít v Austrálii….

To bylo první co mě napadlo, že ten pes vypadá uraženě dokonce až nasupeně😀.  Jinak obleček dobrý, vím jaké to je když hledáte a nejde nic trefit, měli jsme Bostonského teriéra a to bylo to samé, nakonec jsem mu nechala ušít na míru u nějaké paní z netu ( jméno si už nevzpomenu). 

Já se teda přidám taky, když jsem doma rozhodla, že dalšího psa adoptujeme tak to poslední co mě zajímalo byla kastrace nebo podmínka kastrace. Prostě mi to v danou chvíli nepřišlo důležité. A když jsem uviděla Bambuli byla to láska na první pohled. Chápu spolky, proč kastrují a sama jsem se setkala s osobou, která množila jorky. To se jí to nakonec vymklo z pod kontroly a byla donucena rodinnou oslovit nějaký spolek, aby ji z té situace doma pomohl. Ale to už je úplně jiný příběh. Takže za mě, když se rozhodnu o adopci psa z útulku jsou pro mě jiné priority než jestli je kastrovaný nebo ne. 

Při pohledu na ty fotky mám pocit, že se nutně potřebuju převléct do plavek a jit se vyvalit někam do tepla k vodě ( v mém podání to bude max do aquaparku). 

Když jsem četla příspěvek drvodelkyfialove úplně jsem si na Idorka vzpomněla. Jak chudák malý páreček dostal naloženo. Ale je to pašák a bojovník a jeho panička to zvládla na výbornou 😀

😀

https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-uvaha-o-tykani-a-vykani-97160#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu 

Něco k tématu, článek mi mluví z duše. Možná jsem stará konzerva, ale cítím to přesně tak, že vykáním nejenže vyslovujeme respekt k osobě, ale také si od některých držíte odstup. Mám v práci ženu, která nás oslovuje zdrobnělinou křestního jména. Bohužel i po několika rozhovorech s tím není schopna přestat. Děsně mi to leze na nervy..

K tykání, i když nejsem nejmladší tak vykám. Je to mé vyjádření respektu k dané osobě. Vykala jsem i tchýni, i když trvala na tom, abych ji tykala. Nešlo mi to přes pusu. V práci někomu tykám, někomu vykám dle vztahu s dotyčnou osobou. Od nově příchozího očekávám vykání. 

Napsáno, podala jsem to velmi slušně. Uvidíme jestli se někdo ozve zpět. Budu informovat, když se mi dostane nějaké odpovědi.