Příspěvky uživatele

Moc děkuju, tohle pro mě moc znamená. Dnes mě to zase nakoplo, že to co odvádíme s Bambulí má smysl a hlavně to má nějaké výsledky. 

Takže dnes máme za sebou kontrolu na veterině u naší doktorky na cukrovku (jsem tak bohatá, že si držím dva nezávislé vety pro jednoho psa😃) a výsledky jsou velmi dobré. Krev ok, jen trochu zvýšené jaterní hodnoty, ale ty jsme řešili, už před půl rokem, takže nasadíme ostropestřec a uvidíme za tři měsíce při další kontrole. Opět jsme dostali pochvalu a i přes obrovský stres měla Bambule cukr jen 13. Takže v reálu by měla mnohem menší hodnotu. Jsem ráda, spadl mi velký kámen ze srdce. Snad se nám bude takhle dařit i dál. Jinak podle doktorky jsme její jediní pacienti s diabetem, kteří drží takhle dlouho s tak dobrými výsledky. Takže i ona měla velkou radost😃

Bambule má zakalenou čočku, zakalení je vidět jen v určitém světle a při určitém úhlu. Někdy se zdá, že má oči úplně normální. Přikládám obrázek oka pro ujasnění. 

To je přece Eliška!!! Kříženec mopse a moc sympatická mladá dáma😉😋🥰

Děkuju, hned se kouknu.

U nás jede dýně a nebo špenát. Dýni beru v kaufu mraženou. Bambule zeleninu z misky separuje s přesností mozkového chirurga. Jenže ji v dávce potřebuje, takže ji v robotu rozšmelcuju, hodím do hrnce, přívedu k varu, hodím dovnitř želatinu a sleju do sklenic, zavíčkuju.  Skladuju v lednici. Mrkev dostává sem tam najemno nastrouhanou syrovou, protože vařená má vysoký gi. Pak ještě v akci když se dá beru květák nebo brokolicí pro diabetika taky  fajn příloha. 

Nevím jestli je to tím, že teď marodím a tak si procházky naprosto užívám, ale přijde mi, že letošní podzim je naprosto úžasný a překrásný. 

Já chápu “funkční” kupírování. Třeba v zemědělství nebo třeba u loveckých psů. Ale ořezávat štěňata jen proto, aby můj pes vypadal drsňácky, to mě fakt nebere. Není to nezbytné, nic co by jej ochránilo před zraněním, je to jen přání majitele. A ano je to jen můj úhel pohledu, každý to může vidět jinak. Zákon však mluví jasně.

Jo jasné, já psy tohoto typu vůbec nemusím. Jen člověka neznalého problematiky zarazí ty uši. By mě zajímalo, který řezník jim to dělá. Hnus.

U nás právě řeznictví není, jsme malé město. V COOP jednotě nějaké maso mívají, ale při její dietě bych tu sehnala jenom kuřecí. Tak jí kupuju králíka, krůtí a kuře celé mleté. Jasně kdyby bylo nejhůř koupím něco i tu ale nabídka je chatrná. 

Nemáte zkušenosti s obchodem papadon.cz? Měli by rozvážet i k nám. Mám pidi  psa, tudíž pidi spotřebu a u většiny jiných obchodů bych musela nakoupit zbytečně velký objem. Tady by stačilo za cca 1200 Kč (což je i tak docela dost masa na naší spotřebu). Teď beru z Rak Brno, zasílají přes ppl. V zimě je to na pohodu, ale v létě se občas stane, že je maso povolené. Jinak jsem s nimi spokojená. 

Nedávno na mě “vyskočil” inzerát na Bull xxl štěně za 50 klacků. No nekup to, tato “chovka” mívá štěňata tak třikrát, čtyřikrát do roka…. Tohle by jste mohli nazvat závisti, ale mě spíš vadí, že všem štěňatům kupírují uši a když na to někdo v komentářích upozorní tak na něj poměrně agresivně reagují a pak ho smažou. Takže na fcb jim zůstávají jen ty infantilní srdičkové komenty. 

Třetí fotka je úplně nádherná…. 

Dnes jsem venčila z druhé strany domácího komína… na jedné straně máme les listnatý a na druhé smíšený. Bambule byla natěšená, před druhou hodinou už stepovala u dveří. Taky měla dnes výborné hodnoty cukru tak jsme vycházku trochu protáhli. 8 km jak malina, pomalým tempem. To moje marodění očividně prospívá nám oboum 😉

Jinak ještě jednou děkuji všem za milé slova, ale nemyslím, že si takovou velkou pochvalu zasloužím. Bambule to nevzdává a dokud se snaží ona, tak já za ní budu bojovat jako lvice😉 Jinak dnes jsem jí dělala játrovou paštiku do lizací podložky, jsem tak trochu magor😋

Dnes jsme vyrazili opět doma kolem komína. Procházka pěkná, doma za oknem se zdálo, že je venku fajné počasíčko, no venku už to tak fajné nebylo. Hodně foukalo a teplota taky nic moc. Opět jsem narazila na prasata. Při focení první fotky jsem chtěla Bambuli nastavit jak modelku, pořád poposedávala, nechtěla vydržet. Tak jsem se k ní sehla a najednou jak zafoukal větřík tak jsem ucítila hrozný zvířecí pach, v zápětí se ke mě doneslo povědomé “chro, chro". Naštěstí prase mělo rozum a nehodlalo se nám jit na cestu představit. Nahoře v liduprázdné oblasti jsem narazila na ohradu s koňmi, nemají přístřešek, ohrada je vlastně jenom ohradník, vydupaný pidi výběh. Kolem poházené palety, bordel jak na staré hůře. No byla jsem z toho takova rozhozená, k výběhu vede jen polní cesta, která je často nesjízdná. Jak tam budou po deštích dopravovat vodu je mi záhadou. Navíc kdokoliv tam může koním cokoliv naházet do výběhu, nebo jim můžou právě prasata ten výběh poničit. No docela mi to hlava nebrala. 

Začínám povelem - čekej ( připravují stopu, ručník,  čmuchací kobereček nebo hlavolam) pak přichází povel hledej. Po ukončení hledáni zavelím hotovo a pak samo velká pochvala. Já jsem přemýšlela nad tím, že se Bambule tak rychle srovnala s tou ztrátou zraku a možná je to právě i to tím čmucháním kterým se bavime. Prostě jen následuje svůj nos. 

Děkuju 

Už druhý den jsem na nemocenské, doktor byl tak laskavý, že mi po objasnění, proč je potřebuju, pouze s lehkým pousmáním napsal vycházky. Od zítřka nám má začít pršet, takže dnes jsme to vzali pěkně od lesa …Bambule ťapkala s nadšením dokonce, když jsem ji chtěla některými horšími úseky přenést, zdravě protestovala. Les byl ovšem úplně tichý, až na to občasné “sněžení ” listí, jakoby se už chystal ke zaslouženému spánku.

Vlastě to bylo velice rychlé, v řádu snad 14 dní. První dny byli hodně divoké, byla zmatená a panikařila. Rychle jsme začali učit pokyny jako dolů - hop, nahoru-hop ( to je jeden hop, většinou obrubník), schody ( více hop za sebou), pozor ( postupuj pomalu před tebou je možná překážka), stůj!( Zastav na místě a ani se nehni) pozor pes (upozornění že někde blízko vidím psa a budeme se zřejmě míjet) atd. Jinak se jí daří dobře, většina lidí mi nevěří, že nevidí. Ze začátku jsem si na procházkách broukala nebo jsem si potichu zpívala, aby přesně věděla kde jsem. Teď stačí když slyší mé kroky. Když ji potřebuji navést na určité místo nebo když například sedím tak luskam prsty aby mě našla. Ona je fakt šikovná a myslím, že to zvládla skvěle. Já měla opět pocit vlastního selhání ( proto tak chápu pocity efe) ale i to se srovnalo. Já totiž když už jsem se srovnala s cukrovkou a přestala jsem se trápit myšlenkami, že jsem za to zodpovědná, tak přišla slepota. To byla pro mě další velká rána. Ale člověk bere dny jak jdou a i to se prostě srovná. Spousta lidí mi radilo ji nechat uspat ale já vím, že tohle pro nás není žádná překážka a že i tohle spolu zvládneme.