Příspěvky uživatele

No na obranu sester mají na starosti 3-4 klienty o které se komplet starají ( krmení, přetáčení, přebalování, umývání apod) nemůžou mít oči všude, proto se může stát, že některý klient prostě vezme kramle. U bytů v horních patrech je to jiné, jsou to soukromé byty, tam sestry nechodí. Klienti by se o sebe měli postarat sami. Záleží na posouzení rodiny a ošetřujícího lékaře. Proto když se stane něco v těch bytech tak tam sestry nechodí, zavolají záchranku, policajty, hasiče. Ony od těch bytu prý nemají ani klíče. U toho pána co sprostě nadával, ale prý na tom balkoně i obnažoval, rodina zasáhla, až když údajně začal z vrchu házet nějaké věci dolů po lidech. Jinak na noční je tam jedna sestra na celý domov. 

Tak ke skladování, já mám inzulín v malé vysouvací přihrádce v lednici, nic neohřívám, vytáhnu, natáhnu do stříkačky a opět ukládám do lednice. V lednici mám teploměr, aspoň jednou denně při návštěvě ledničky na něj kouknu. Mám Prozinc takže ideál teplota mezi 8 - 2 stupni. Udržujeme 6 stupňů. Stříkačky máme Braun omnican 40 natahuji 5 jednotek jednou denně, bublinu v nich určitě nemám. Víc neporadím, my dávku před měsícem také zvedali o 1 jednotku. Ranní hodnoty nám pořád skáčou včera 12,5, dnes 21. Ale beru to tak nějak v klidu (před třemi měsíci bych šílela), prostě dělám co je v mých silách a víc toho asi neovlivním. 

To ano máme babičku a dědečka, ale jak bych to řekla…. To je rodina a tam to člověk jinak bere, tohle jsou cizí lidé…. Já jsem jen nabídla svůj pohled na věc. Máme duchoďák cca 200 metrů od základní školy, v klidné části města. Charita má první patro s nemohoucími lidmi další patra jsou soukromé byty. 

https://www.drevostavitel.cz/clanek/domov-pro-seniory-horni-lidec 

Tohle jsem před nedávnem četla na netu a docela to změnilo pohled na celou věc. Sama bydlím naproti domova důchodců a upřímně jsem si na některé věci musela hodně zvykat. Noční příjezdy sanitek, coronera, hasičů, občas některá babička uteče a sestry ji tu nahánějí a násilím tlačí zpět, babičky se brání, křičí, nedávno nějaká zmatená paní volala z balkonu o půlnoci,  že ji ubližují. Není to tak dlouho co nějaká paní neustále i během dne volala o pomoc, starý pán co z okna všem sprostě nedával. Stáří není nic co by nepatřilo k životu, ale jak píšu víš, na některé věci jsem si prostě musela  časem zvyknout a otupět vůdči nim. 

Krásné a také nesmírně poučné. Jinak celý můj manžel😋. Já si zase s Bambulí musela zvykat na opačný problém, totiž až na přílišnou oddanost a závislost na mě. Nikdy předtím jsem to se žádným psem nezažila, naprostou bezpodmínečnou oddanost, ochotu mě následovat až do horoucích pekel…. 

Já občas dávám Amarant, protože je vhodný pro diabetiky. Jinak zeleninu maskuji do formy pyré, protože když je jen nasekaná tak ji Bambule s precizností mozkového chirurga z misky vypreparuje. Jediné co sežere nevařene je najemno nastrouhaná mrkev.( Tu nevařím, vařením se totiž zvyšuje její glykemicky index). Většinou má teda v misce maso a nějaké zeleninové pyré, plus nějaké doplňky. Jinak batatové pyré dostane občas také. 

https://liberecka.drbna.cz/zpravy/spolecnost/37357-neobycejni-vubec-jsem-tomu-nemohl-uverit-jako-nejmladsi-v-historii-tomas-se-psem-corrym-ziskal-liberecky-pohar.html#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Klobouk dolů před klukem. 

Po sebevraždě tatínka jeho byt vyklidil manžel…. Vytřídili věci a co mohl přivezl k nám. Těch věcí jsem nebyla schopna se sedm let dotknout. Nakonec jsem je trochu protřídila, ale nějaké mi ještě leží v krabici na verandě a čekají tam na mě. A to už je to letos deset let. Nemyslím oblečení spíš osobní věci, drobnosti, fotky, prostě vzpomínky. 

Posledních pár dní je u nás venčení divoké, opravují hlavní cestu, takže vedlejší dříve klidné ulice teď slouží jako objízdné trasy. Docela opruz, předevčírem pršelo, hodně, ale opravdu hodně jsem zmokla, ale byla jsem aspoň v ulicích skoro sama. Dnes jsme se vydali za město, čekala jsem liduprázdno ( byli u nás tři větší kulturní akce) ale kde ty věci. Všude moc lidí, řvoucích dětiček, pokřikující mládeže, pro mě introverta docela nepříjemné. Dál do polí se nedá jít, často a vydatně pršelo, takže budu muset najít nějaké náhradní trasy. 

Jakýkoliv stres způsobuje zvýšení nebo rozhození glykémie. Takže klidně to může být i jeho případ. U nás to bylo divoké když Bambule začala rychle slepnout, glykémie se jí rozhodila ale posledních cca 14 dní jsme zpátky na svém. Bambule si navykla na svůj stav, naučila se orientovat pomocí sluchu a čichu. Takže ano stres má na tohle obrovský vliv. A také rozhození denního režimu, to také může hrát svou roli. Diabetici potřebují pevný denní režim. 

Rozhovor s trenérkou mi kapl do noty. S dalším psem bych chtěla stopy zkusit. Obrany nejsou úplně můj šálek kávy. No otázka ještě je jaký pes to bude a kdy. Bambule sice oslepla, ale pořád je její zdravotní stav stabilní takže zatím je to pro mě spíš plán do daleké budoucnosti. Jinak i Bambule lehce stopy vyzkoušela, sice pomeranč, ale nos a chuť do práce má neskutečnou. Bohužel ji v terénu limituje slepota, ale na menším rovném placku to zkoušíme pořád. 

https://medium.seznam.cz/clanek/tereza-zrzava-stopy-jsou-krasne-ale-drina-rika-vycvikarka-91511#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-interne

Přes léto nosím ledvinku, mám tam vše potřebné v zimně to nacpu do kapes zimní bundy. Jinak věčně doma zapomínám mobil. Beru si ho jen, když vím, že budu chtít nějakou tu fotku z vycházky, nebo když jdu trasu kterou úplně tak neznám, mám tam offline mapy, takže abych nezakufrovala. On za tu moji výbavu může v podstatě manžel, on tahle ukazuje jak mě má rád a že má o mě starost. 

Ano, asi před rokem jsem ho vytáhla na tři jako pity, co tady měl jeden velmi podivný chlápek. Spíš jsem ho vytáhla pro odstrašení majitele, hafany jsem uřvala tak,že se trochu stáhli a jenom kolem nás kroužili. Majitel prý skončil ve vězení a psi v útulku. Ještě že tak, potkat je bylo o hubu a to byli takové trochu větší odrostlejší štěňata. Otázka je co by bylo teď až by dospěli. Spousta lidí se jich prostě bálo a nejenom pejskařů, ale i rodičů s malými dětmi. Venčil je v pídí parčíku uprostřed města a zásadně na volno. Já bych na ten teleskop možná i občas zapomněla, ale vždycky když se chystám ven tak slyším manžela:" Máš teleskop, baterku, nůž?".😁

Souhlasím s Vámi, já nosím poctivý teleskopický obušek. Vytažený a připravený k zásahu je během dvou vteřin.(Nosím i nůž, ale u něj si tolik nevěřím). Roky v zemědělství mě obdařily poctivou muskulaturou a taky potlačeným pudem sebezáchovy. Zažila jsem mnoho okamžiků, kdy první jednáte a až následně s odstupem několika minut  po incidentu, se Vám roztřesou kolena. Loni jsem zažila bitku dvou fen rotvajlerka začala cupovat stafbulku. První vteřina bylo koukám co dělají. Pak přiběhl majitel chytl větší rotvajlerku, ale stafbulka nechtěla pustit. Okolo stali chlapi a hleděli. Já obešla feny a vytáhla stafbulku za zadní do vzduchu. Pustila naštěstí hned. Ještě teď to mám kolikrát od chlapců na talíři, že jsem vypadala naprosto chladně a nevzrušeně. Svého psa bych bránila nekompromisně. 

Hele celé to zní jako ze špatného filmu, ženská ví že se jí pes už z obojku vyvlekl a stejně není schopná změnit výbavu, ví že má reakci na cyklisty, běžce a leze tam kde je nejspíš potká, místo toho aby se snažila psa polapit tak po něm jenom řvala povely, které stejně nefungují. Očividně někdo koho prostě nikdo z nás nechce potkat. U nás má jedna taky bula xl, obrovské zvíře ze kterého jde strach. Naštěsti ho má zvládnutého. Když jsem je potkala poprvé tak jsem mi pupík strachy stáhl až někam k páteři. 

Ne nemám, nikdy bych totiž svého psa nekrmila granulemi z Tesca. Na to ho mám až příliš ráda…

Já jednou v polích potkala starého žigula, v něm chlap, který si nad pornem proháněl žížalu…. Musela jsem kolem toho auta projít natěsno , hrozná cesta.  Byla jsem vyděšená, tenkrát jsem měla ještě velkeho knírače, takže jsem si říkala, že aspoň ten pes vzbuzuje respekt. 

Před nedávnem mi psal “můj osobní bankéř” že je potřeba aktualizovat údaje na účtu a tudíž mám kliknout na odkaz, samozřejmě pro mé pohodlí připravili pouze odkaz nemusím na pobočku! Prosím Vás já žádný účet nemám!!! Mám podpisové právo k účtu mého muže, kam mi chodí i výplata a to je vše. Musela jsem se i zasmát. Já mám prý osobního bankéře 😁. 

Jak někteří víte, mám malou fenku z útulku. Velmi oblíbené plemeno “jsem jako pomeranč” a všichni si asi dokážeme představit jak se takový pes do útulku dostane. A jak také někteří víte má docela velké zdravotní problémy. Jasně ona za to nemůže, ale pokud měla ( jakože určitě měla) ve svém životě někdy štěňata tak je velká šance, že i ony mohou mít diabetes jako ona. Teď ji postihla slepota způsobená cukrovkou. Bambule bude mít svůj život krátký, plný omezení a častých návštěv veterinářů. Nic o co by normální majitel psa úplně stal….. příští pes bude určitě s PP. A budu sakra vybírat plemeno a chovku, abych co nejvíc eliminovala “nebezpečí” nějaké choroby, protože nikdo normální nechce zažít to, jak tak mladému psu bere nemoc život. ( A to se nebudeme tady bavit o finanční stránce věci, která je pro mě ne tak podstatná, ale pro někoho může být zásadní!)