Příspěvky uživatele

Pokud byste chtěla čistě pozitivní postupy, napadlo mě postupně ho “zcitlivit” na ostřejší a ostřejší povel. Takže na procházce dám hezoučký povel na přivolání, odměním něčím fakt hodně dobrým, a za nějakou chvíli ho znovu přivolám, ale o nepatrný stupínek ostřeji. Po chvíli dám třeba ještě jeden stupeň ještě o maličko ostřejší. Vždy tak, aby ještě přišel a mohl dostat super skvělou odměnu. Jestli se na jedné procházce povede projet tři stupínky nebo pět, je celkem jedno. Na příští procházce začínám znovu od nejhezčího, ale dál postupuju rychlejc. Pak se s tím dá všelijak hrát, náhodně měnit stupně ostrosti, držet se vždy v rámci toho, co bezpečně zvládá, opatrně zvyšovat náročnost. A pomalu se propracovávat směrem k cílovému “houknutí”. Představuju si, že tímto postupem to může být proces na několik týdnů.

No nevím, jestli bych o tom, jak pracovat s čtyřmesíčním štěnětem z pracovní linie, čerpala rady z anonymních internetových diskuzí… (nebo teda já vím, že bych si takovýho psa nepořídila)

Nevím, jestli nejsem divná, ale já psa do vody i bahna klidně naschvál posílám, a pak se raduju, jak ho to baví. A to rozhodně nemá samočistící srst 🙂 Je důležitý, aby uměl do vody taky nejít, když řeknu, většinou ho ale do vody častěji posílám než zakazuju.

Sardullah, a přeučit to přivolání cíleně se stopovačkou? Aby věděl, že se chodí i na ostrý povel a je za to taky velká odměna….

Ještě grifonek je dobrej pes, jen teda splácnutej čumák a občas nutno nechat upravit srst, ale mně by to přišlo  jako dobrá “cena” za pohodovýho malýho pejska. Pochopitelně pouze pokud půjde o psa s PP.

Ona klasická krátká srst není až taková výhra.

Ono je celkem jedno, jestli “je reaktivní” nebo není, to je tak trošku jen nějaký pojem a slovo. Pes byl formován tím, v čem vyrůstal a doposud žil, a někdy je to celoživotní běh k nápravě a formování, aby fungoval k naší spokojenosti.

Můj předchozí pes měl evidentně nedostatek socializace ve štěněcím věku a doháněl to celý život, víceméně až do konce života se nechoval ke psům dospěle.

Takže co je asi podstatný, že je potřeba na tom makat a že některé věci nemusí být hotové za měsíc nebo rok, ale můžete je řešit třeba i celý psův život. Zase se tím člověk ale hodně naučí. Přijde mi, že výběr trenéra je úplně zásadní, dobrý trenér může ty věci nesmírně urychlit. Ne že by to udělal zas vás, ale dá dobrou radu a najde funkční postup. U mýho současnýho psa vidím, že jsme se s věcma, který už máme docela zvládnutý, mohli trápit klidně roky, kdybych se snažila to zpracovat sama.

U Brna teď dělá socializaci i individuálky Eva Štemberová, můžu vřele doporučit.

My měli nedávno zase zážitek… Teď už se nad tím usměju, ale v tu chvíli jsem moc v klidu nebyla, když pes nechal veškerýho vyvádění před víc jak půlrokem a najednou tohle (navíc s vidinou, že další den musí být opět sám a ještě delší dobu).
Bylo to patrně únavou po jedné větší akci, další teorie je háravka, možná kombinace obojího. Naštěstí toho po dvou dnech nechal a vrátil se do normálu. 

Každopádně jsem se “aspoň” dokopala přestat se vymlouvat a začít makat na lepší samostatnosti, protože jinde než doma mu zvládání samoty teda moc nejde.

Klíště už jsem tahala a sundávala i lezoucí. Mám nasazenou simparicu už od ledna kvůli jedné psí akci a teď jsem za to ráda. 

Šňůra v modré barvě vypadá suprově 🙂 

Včera jsme měli také mrznoucí mlhu a pocitově to bylo horší jak běžný mráz, pořádně jsem na procházce vymrzla. 

A mám pocit, že mi pes v poslední době začíná častěji řešit divné a podezřelé lidi. Budu muset prozkoumat, jak se s tím vlastně zachází. Jako chápu, že lidi nemají co divně koukat a podezřele postávat, ale říkat každému, ať jde podezřele postávat někam jinam, asi nebude ideální řešení 😀 

Zatímco v pátek odpoledne venku ani noha (pršelo), o víkendu tu byly úplné davy. A tak jsme na procházce potkali spřátelenou smečku a chvíli jsme šli “v davu” 7 pejsků. Moc jsem si pochvalovala, jak stačí pár pejsků a necelý kilák společné cesty, a za tu chvilku se stihlo stát nejmíň pět důležitých věcí, co si Finn potřebuje mezi psy trénovat.

Ten náhubek  pomůže tomu, že v nejhorším můžu svého psa pustit a chytat toho druhého. Mně to vyhovovalo, mít psa takhle zajištěného, ale každému to vyhovovat nemusí.

Strašný zážitky ☹️

Myslím si, že pro člověka i psa by bylo žádoucí zajistit si co nejdřívější setkání s nějakým normálním psem. Léčit psychiku je důležitý, čím dřív, tím líp. 

Dobře, počíhám na zajíce u nás na sídlišti 😁

Fakt je, že nejefektivnější by bylo udělat si třeba týdenní soustředění u známých na českotřebovsku. V tamních lesích, které mám prochozené z dob minulých, se srnky taky potkávají každý den.

No tak to bych brala, pošlete nám ty srnky? 😁

 O jakou jde lokalitu?

Jinak k té eliminační dietě, veterinář dermatolog mi sdělil, že v případě barfu se musí vybrat typ bílkoviny, se kterou se pes doposud nesetkal. Takže třeba ten králík, pokud ho doteď nikdy neměl. A jedna příloha, nic dalšího do toho nemíchat, na pamlsky jedině opět to konkrétní maso, dietu držet striktně 8 týdnů. 
Po sečtení případných nákladů na takhle striktní barf-eliminačku (a to jsme pořád jen u králíka) mi přišla granulová eliminačka stejně nákladná nebo levnější. Ale jsem jen teoretik, my eliminační dietu zatím nedělali.

Krevní testy na potravinovou alergii jsou dle doktora nespolehlivé. Testy na alergii na prostředí jsou OK, ale mají smysl až po vyločení potravinové alergie.

“ve které věří křesťané, že když budou žít podle Bible, podle přikázání, že se tam dostanou”

Já jako křesťan tomuhle teda nevěřím. Teda třeba to někdo dokáže (nikoho neznám), ale já určitě ne. Ještěže to podstata toho, čemu věřím, není. Ani pohřeb nebo mše a koneckonců ani ten křest.

Je to samozřejmě otázka víry. Co je podle koho nebe a peklo, kdo tam jde nebo nejde, proč, kdo o tom rozhoduje. 

I pokud se zeptáte křesťanů, dozvíte se minimálěn sto a jeden názor.

V Bibli o tom nic konkrétního napsané není. 

Já bych si tipla, že pro zvířata nebe bude, a je mi celkem jedno, jestli mají nebo nemají duši, všichni víme, že mají povahu, vztahy, přemýšlení, a každý jedinec je naprosto originální. Ale myslím si, že je to fakt jen tipování a spekulace o něčem, co, stejně jako existence života po smrti, nelze nijak vědecky prokázat. 

Tak proč na to nezaložit vlastní téma? Někdo si u toho evidentně třeba i s chutí zahejtuje, tak ať nehejtuje v pěkným tématu o ohaří knížce…. 

U černých drápků mi připadá nejbezpečnější stříhat “na plátky”, prostě vždy odstřihnout jen malinkatej kousek, plátek. A věnovat se tomu trochu častěji, zpočátku jsem na ně koukala třeba i co dva týdny, teď už vím, jak rychle zhruba rostou a které se přirozeně obrušují méně. Tak kouknu prostě jednou za čas, třeba jednou za měsíc za dva.

Jejda no tak to mě hanba ani trochu nefackuje, že jsem si psa naučila systém, kdy já můžu v klidu ošetřit a on se z toho ještě raduje. Jasně že bych mu to natrhnutý ucho (zachytil se o trnitej keř) ošetřovala a máčela do řepíku i bez souhlasu a nějak bysme se prostě domluvili. Ale když už na to máme nacvičenej postup, tak ho mileráda použiju a nemusím nic vysvětlovat. S předchozím psem jsem si vždy nějak poradili i “bez souhlasu”, jenže mě už pak vážně vůbec nebavilo koukat na ty jeho xichty týranýho psa. Tak proto jsem tohle chtěla naučit.

Zase jsou psi, kteří nelehají rádi, ono je to takové “nebezpečné” si jen tak někde lehnout, navíc to vyžaduje víc energie, kdyby bylo potřeba rychle vystartovat. Aspoň tak to vnímám u Finna. Předchozí pes toto neřešil, lehal v pohodě a taky uměl z lehu rychlé starty.