Spíš to vypadá, že nějaký problém máte vy, když takto reagujete na jednu letmou zmínku o ER v pokecu o venčení asi tak před třemi týdny 🤭
Ani už nejde o Šustu nebo ER, ale o to, co tu z toho diskuzního prostoru někteří děláte.
Spíš to vypadá, že nějaký problém máte vy, když takto reagujete na jednu letmou zmínku o ER v pokecu o venčení asi tak před třemi týdny 🤭
Ani už nejde o Šustu nebo ER, ale o to, co tu z toho diskuzního prostoru někteří děláte.
Nemám pocit, že by toto tady někdo právě teď objevil.
Ale pochopila jsem, že vy a pár dalších uděláte dost proto, aby tady ostatní nepsali o věcech, které vám nevoní.
Takže zase jdu, no.
Skoro to vypadá, jako kdyby vás k tomu ER někdo nutil nebo co ….
Držím palce. Na vašem místě bych pokračovala u veterináře, kterému věříte. Ono se to na dálku strašně snadno řekne, co by se jak mělo udělat, ale člověk má v daném místě dané možnosti.
Ale až bude místní diskuzní parta provozovat veterinární kliniku, třeba tam ráda budu chodit 🙂 Trochu vtip, ale fakt… Pes má zrovna doléčenou kulhavou talpku, což je fajn, ale vůbec nevím, proč, jak, co, a jaká je prognóza do budoucna. Takže v případě opakování problému objednávat rovnou do Prahy na nóbl kliniku…😏
Já se zas ráno rozkřikla na labutě 🤪
Mají mladé, mají pro sebe celý rybník a většinu břehu, ale ne, musí prostě tábořit na té jediné úzké cestě (úplně na opačném konci rybníku, než kde mají hnízdo), kde se jim nedá vyhnout, že ano . A být agresivní na všechny, kdo by chtěli projít.
No nic, samozřejmě na tu cestu nelezu, když tam jsou.
Ale ráno tam nebyly, vzduch byl čistý, tak hurá, jdeme. Najednou se odkudsi doslova ZJEVILA celá labutí rodina a náhle byly mezi mnou a psem a vyháněly ho. Volám na psa, ať jde dál, že to nějak proběhnu, ale on raději zdrhnul skrz syčící labutě zpět za mnou (čímž mě dostal, že hledá bezpečí u mě 😍).
Otočila jsem se a mastili jsme pryč. Labutě se ale mezitím nasraně naskládaly na vodu, tak jsme nakonec přeci jen po úzké cestě mohli projít, a to jsem si fakt neodpustila jim říct, co si o nich myslím 😂
Mně přijde OK do 20 metrů.
Ale určitě může napsat Zrzavci, jak by to měl třeba mladej hyper ohař. Viděla jsem ohaře, fakt poslušnýho a vychovanýho, a ten než udělal - s mírnou nadsázkou - tři cvalový, byl těch 50 metrů daleko. A pak povel, dva cvalový zpět, a byl u psovoda. Příjemný rádius to určitě není, taky že nosil gps…
Vidíte to, já měla prvního psa ohařoidního křížence, a když jsem se seznamovala se současným útulkáčem (mix knírače), byla jsem chvilinku tajně zklamaná, že je takový klidný, neběhavý, snad ani ta zvěř ho netankuje… 😀 O zvěř postupně zájem projevil, ale s ním to obecně není složité.
Je to nepříjemné, ale zase vás to zvíře naučí spoustu nových věcí 😛
s EO nebo bez:Díky, emergency recall znám, ale mám za to, že to je pro velmi výjimečné přivolání - od slova emergency, zkrátka když už není zbytí a já jsem na tom momentálně tak, že bych ji potřebovala na procházkách odvolávat asi tak co půl minuty aby se slečinka nesebrala a neletěla hnát zvěř.
Šustu znám, ale jenom tak zběžně. Mrknu víc.
Jedna věc je číst psaný popis v pár větách, něco jiného je vidět konkrétního psa s daným chováním. Takže samozřejmě anonymní rady na internetu jsou dost omezená věc.
Trochu mi to zní tak, že
Ale jinak držím palce a přeju pevný nervy. O jaké jde plemeno?
Jiná cesta je pilovat přivolání a ovladatelnost ještě více, různými způsoby. Dost na mě udělalo dojem “emergency recall” od Franty Šusty, nedávno jsem na to odvolala psa z lovu zajíce. Určitě bych první zkusila to.
Ale obecně přístup Franty Šusty by na to mohl být dost nápomocný. Možná by vám pomohl nějaký jeho kurz, webinář, tábor, na toto téma.
(Tyjo a to jsem ještě donedávna myslela, že pro mě tenhle trenér fakt není, že na to jako nemám povahu.)
Ale jinak EO je samozřejmě taky způsob, jen se musí dobře naučit a dobře používat, aby to fungovalo a pes nezdrhal i přes to. Osobně bych nejprve vyzkoušela ty ostatní možnosti, jak přirozeně posílit přivolání nebo obecně ovladatelnost.
Evidentně se bavíme každá o něčem úplně jiném. Emergency recall, které jsem si u psa vybudovala, je úplně něco jiného, než co píšete vy.
Emergency recall - hledala jsem o tom nějaké články, ale to, o čem mluví Franta Šusta, nikde popsané jen tak není. Já to mám z jeho webináře o přivolání, bude určitě znovu, asi na podzim, a předpokládám, že o tom píše v nějaké své knize (očekávala bych to v Lidsko-psí konverzaci). Připadá mi fajn to slyšet nebo číst přímo od někoho, kdo umí vysvětlit, proč, co, jak přesně, výhody, nevýhody, atd. Takže bych případné zájemce nejradši odkázala k těmto zdrojům, než tady veřejně psát kusé informace a můj laický výklad.
A už vůbec ne, když pak nakráčí někdo chytrej jako rádio a vysvětlí všem, že to je krávovina 🙂 Jestli to někomu přijde zbytečné, zaměnitelné s přivoláním, nebo já nevím, co všechno, je to přece úplně v pořádku.
Dneska jsem po třech týdnech příprav poprvé naostro použila “emergency recall” (naučeno podle Franty Šusty), když mi pes vyběhnul za zajícem. Takže můžu odškrtnout, přivolání z lovu zvěře máme zmáknutý 🥳
Dost zírám, co je všechno dneska za vychytávky ve výcviku a výchově psů. Na spoustu věcí jsem skeptická, ale řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám. Vybudovat emergency recall nestálo moc práce, a můj chápavý a žrádlo milující pes si ten signál velice rychle a snadno zafixoval. Zajíce i srnky docela dobře zvládá, navíc v místech zvýšené pravděpodobnosti výskytu si ho víc hlídám, ale přesto se jednou za uherský rok utrhnul a vyběhnul lovit. Toto je geniální. Nechápu, jak jsem mohla s předchozím psem bez všech těch moderních triků fungovat 😀
“A třeba ve chvíli, kdy si jen vynucuje pozornost knucenim a mlácením do ohradky tak úplně nevím co dělat.”
Taky nejsem odborník a nikdy jsem štěně neměla, ale osobně bych volila mírné houknutí, dát lehce najevo nevoli. Jakmile toho štěně nechá, můžu dát zase lehoučce najevo spokojenost, počkám ještě chvíli, minutu, pět, různě, pak k němu “za odměnu” jdu nebo ho pustím, jdu na procházku, atd. Někdy ignorace jako výchovný počin nestačí.
U nás jsou TOP kartonový krabice, ale moc mě nebaví ten bordel z toho, člověk neustále uklízí. Předchozí pes to nežral, tento občas ano - musím včas odklidit rozkousané, a sundávat z krabic nalepené a izolepové části, to mu prý chutná nejvíce.
Taky je fajn zamyslet se nad tím, jestli budu potřebovat psa na výlety i v 25°+, což by daleko lépe snášel krátkosrstý pes (který ale zase často nedá celoroční pobyt na zahradě, fyzicky i psychicky).
“…O německým ovčákovi sem taky uvažoval, ale skoro vhodnější by mi vycházel Československý vlčák..”
Přijde mi, že tu zaznívají plemena velmi odlišných povah. Jen mezi NO, ČSV, čechohorákem, fouskem… jsou světy. Dlouhé výlety zvládne spousta plemen, ale otázka je, s jakou povahou psa chcete žít, co se vám líbí, co výchovně zvládnete.
V okolí mám dva čechohoráky, oba u začátečníků, takže těžko úplně posoudit, co je vlastně povaha psa. Takhle zpovzdálí mi přijdou jako fajn psi, v obou případech bydlí pouze na zahradě, ale pracovat na výchově se rozhodně musí. Mají v sobě kousek pastevce. Bez vydatné socializace na všechno možné z toho může být bázlivý pes, což při té velikosti a síle není úplně idylka (a fakt nestačí to trochu nějak pošolíchat a pak v roce věku psa začít hasit problémy). Ani nelovit zvěř se nenaučí sám od sebe. Atd.
Při výběru plemene koukejte především na povahu psa a shánějte hlavně pomluvy, negativa a nevýhody povahy daného plemene. Seznamte se s pár lidmi, kteří takového psa mají, a zpovídejte je. Chtějte vědět, jaké to se psem bylo, když mu byl rok, dva. Jaké problémy řešili, řeší. Zajeďte do nějaké chovatelské stanice. Krásné příběhy o úžasných vlastnostech plemene si domyslí každý snadno sám, ale jsou trochu k ničemu ve chvíli, kdy řešíte pubertálního psa v plné síle s nepříjemnými výchovnými problémy… a to se stane snáze, než by člověk chtěl.
Takové překousání zabere zkušenému psu pár vteřin.
Au au…. zdraví Fineček překousávač vodítek. Jen tak z nudy, a to klidně i když druhý konec vodítka držím v ruce. Ale vodítko tolik nebolí, to první fajnové fakt mrzelo a od té doby používám vodítka vyrobená z obyč stopovačky za pár korun.
(O rozkousaném pamlskovníku, co nebyl vůbec levnej, bych měla pomlčet, nemám to nechávat v dosahu psa.)
Nemáte někdo zkušenost s nějakým repelentem na psa? Tabletka zabijí zakouslá klíšťata, ale živých stále sbírám ze psa spousty…
Dávala jsem tabletku koncem ledna a stále drží (občas ze psa nějaké klíště vytáhnu, abych se přesvědčila, že je chcíplé).
Teď se chystám dát další, hlavně proto, že se chystáme na několikadenní a psí akci, tak aby byl pes řádně a “čerstvě” ošetřen.
Tím by mi vyšlo, že koncem léta dám tabletku poslední. Tím mi krabička vystačí víceméně na celou sezonu, jak mi říkala i veterinářka, když mi ji prodávala.