Au au…. zdraví Fineček překousávač vodítek. Jen tak z nudy, a to klidně i když druhý konec vodítka držím v ruce. Ale vodítko tolik nebolí, to první fajnové fakt mrzelo a od té doby používám vodítka vyrobená z obyč stopovačky za pár korun.
(O rozkousaném pamlskovníku, co nebyl vůbec levnej, bych měla pomlčet, nemám to nechávat v dosahu psa.)
Nemáte někdo zkušenost s nějakým repelentem na psa? Tabletka zabijí zakouslá klíšťata, ale živých stále sbírám ze psa spousty…
Dávala jsem tabletku koncem ledna a stále drží (občas ze psa nějaké klíště vytáhnu, abych se přesvědčila, že je chcíplé).
Teď se chystám dát další, hlavně proto, že se chystáme na několikadenní a psí akci, tak aby byl pes řádně a “čerstvě” ošetřen.
Tím by mi vyšlo, že koncem léta dám tabletku poslední. Tím mi krabička vystačí víceméně na celou sezonu, jak mi říkala i veterinářka, když mi ji prodávala.
A jinak bylo super na nedávné víkendovce zažít něco-jako-komunikačky, na vodítkách. Kdybych měla někdy znovu psa s problémem v mezi-psím kontaktu, vyhledám komunikačky cíleně. Když to dělá někdo, kdo tomu rozumí, dozvíte se spoustu překvapivých věcí o svým psovi. A už jsem i slyšela o “beznadějně reaktivních” psech, že se díky komunikačkám hodně naučili.
Ten jorkšír by asi o nějaký kontakt stál, ale neví, jak na to. On pravděpodobně takzvaně “ vyjede”, protože se vlastní vinou dostal moc rychle moc blízko a dostal o sebe strach, vždyť je malinkej a křehkej, o polovinu lehčí než kdejaká kočka.
Nějak tak to měl můj předchozí pes, a to byl kříženej rotvík-ohař. Když se konečně naučil, že většina psů jsou přátelé, že není potřeba je preventivně vraždit, byl z něj naprostý a totální milovník kontaktu se psy, až do konce. To Finn je sociálně daleko zdatnější a psy rád potká, ale nepotřebuje nějaké extra kontaktování nebo snad dokonce hru ("jsem snad dospělej, ne?"), prostě jen takový normální pozdrav, pár slov o počasí a o zdraví, a jde si po svém.
Páníčkovi se otrimovaný pejsek moc líbí a nařídil trimování 2x ročně (toto bylo skoro po roce) 😀
Mně se knírač ve skutečnosti jako takovej nelíbí 😀 Pšššš 😂
No a taky máme vrtění ocasem a vrtění ocasem. Různé druhy a způsoby vrtění, hodně různý význam (nervózní, konejšivý, uvolněně přátelský, …).
"Teda spíš bych chtěla pochopit ten vstřícný kamarádský přístup a lusknutím prstů obrat o 180° a vystartování."
Já bych to viděla asi takhle:
“jé super, pejsek, kámoš, ahoj, dobrý den … teda vlastně jak tě vidím zblízka, tak jsem nejadnou znejistěl…. tak radši víš co… ? chramst.”
I můj pes má různé reakce na různé psy, vždy jde o velikost a tvar psa, voní / nevoní, chová se slušně / nechová, to je celá spousta věcí, ke kterým se ještě připočítává aktuální nálada, počasí, rosný bod, nálada psovoda, dnešní dosavadní zážitky, atd.
Jestli panička nemá zájem, šetřila bych slova a nervy, to se akorát člověk vyčerpává….
Jejda, to je krásné!
Jako já se trochu lekla, když jsem kývla na “tlamku na knírače?” Jsem se chvíli bála, aby nezačal vypadat jako knírač… 😀 😀 Ale dobrý, je to pořád vořech 😀 Já mám ráda, když je aspoň trochu střapatej a když je vidět, že to není nějaký salónový princátko 😂
Máme otrimováno, trvalo to 45 minut. On má ale jemnější srst než teriér a jak už jsem psala, ve svém novém povolání gaučového psa zdaleka nezarůstá tolik, jako když byl psem útěkářským a poté útulkovým. Přidávám foto před a po, na fotkách ta změna ale není tolik vidět 🙂 Na vedlejším stole se trimoval bordík a toho paní trimovala asi 4 hodiny.
Může to být prostě jenom nejistota, tak radši preventivně udělá, co udělá. Nehledala bych v tom nějaké hlubší tajuplnosti. Jednoduše neví, že by to neměl dělat, že to není na místě ani potřeba, a že by měl místo toho udělat něco jiného.
Řešení je dost omezené ochotou majitelky to řešit, případně jejími schopnostmi. Pokud paní nechce nic složitějšího dělat, tak ať psa k jiným nepouští, nebo jen k těm, kteří jsou kamarádi nebo kteří případné vystartování zvládnou - kde je na to i majitel druhého psa připraven a souhlasí s tím, že se psi seznámí i přes toto riziko. Jinak by se daly zařadit různé postupy, třeba “povídej se na” (u těch, na které pes reaguje už z dálky), kombinovat to s popsaným procházením “na pamlsek” tam, kde se hra hrát nedá, taky se dá asistovat u seznámení psů tak, aby člověk stihnul zarazit blbý nápad už v zárodku (stržení zpět ve chvíli, kdy už vystartuje, je pozdě, pokud je cílem zlepšit chování do budoucna). A u toho všeho se pokud možno nenechat pokousat.
Je to dost o tom, jestli chce paní dělat něco pro to, aby se chování postupně zlepšovalo. Nebo jestli jí to nevadí, nevadí jí to snášet, nebude kvůli tomu psa mlátit (ono po letech snášení takového chování člověku třeba ujedou nervy) nebo tak něco.
Problém může být na více stranách.
Třeba jen potkáváte “blbé” psy.
Někdy to může být ve výrazu pejska, který si není jistý, možná se malinko naježí, je nervózní, a už to může u druhého psa vyvolat nepřiměřenou reakci.
balu:Tak stání v klidu je jen jeden předpoklad. Jak změřit přesně ten rozměr od obojku ke špičce čumáku, když bude mít víc zvednutou hlavu nebo míň, co je správně? Vy to trefíte na první dobrou? Nemám sochu, ale živého psa. Jasně, nějak ten rozměr zjistit musím, ale asi spíš průměrem z několika měření…
Právě na to se dá použít naučená ošetřovací poloha, položený čumák na stoličce.
Ten rozměr je za cílem určit správně šířku límce, nebo tedy spíš poloměr. Aby si pes přes límec čumákem nedosáhl, kam nemá. Nemusí to být určitě na milimetry přesné…
Cena je nepříjemná, ale je to holt z kvalitního materiálu, šité na míru, malá česká firma….
Balu, i proto se hodí mít se psem nacvičeno nějaké ošetřování, stání v klidu. Aby se nechal změřit.
Vetlímec pro Finna stál 1350, ale na retrívra to bude určitě o něco víc.
Také máme “v rajónu” rybník, kde bydlí a jsou krmeny nutrie (volná příroda za městem). Takže dobrý vědět, že tam pes jednoduše nebude pouštěn, aby se šel napít. A vůbec k tomu nemusí být na vodítku, poslechne mě na povel.
Sardullah:Teď na mě vyskočilo na FB …
No a je to dobré doporučení?
Popravdě jako laik mám pocit, že pokud je pes ovladatelný a umí chodit na volno, je mu v případě útoku divočáka nejlíp taky na volno. Na vodítku nebo s vodítkem/couračkou má mnohem větší riziko, že se někde zasekne, že praseti nebude moct utéct. A představa, jak zdrhám před divočákem a vleču na vodítku psa, kterej se zdrháním nesouhlasí, no to asi daleko neuteču…
Kdysi dávno jsem se ptala lidí, co se věnovali lovečině, co teda dělat, když na nás vyběhne divočák. Rada zněla: pustit psa, zdrhat a modlit se.
A jednou jsme s minulým psem potkali v lese selátka. Pěkně to kvičelo. Pěkně hnusně jsem se vyděsila. Bachyně vidět nebyla. Tak jsme se otočili a honem rychle jsme šli stejnou cestou zpět. Pak jsem se tomu místu nějakou dobu vyhýbala. A pak jsem si řekla, že to můžu potkat úplně kdekoliv, tak jsem tam zase začla chodit. Už se to nikdy neopakovalo.
Značkování ale přeci není vázané jen na testosteron.
Vidím to 50:50, jestli kastrace u daného psa na tento problém (resp. prevenci problému) pomůže nebo ne.
Pokud bych měla dojem, že je pes až moc hormon a úchylák, že se kvůli tomu po většinu roku nedokáže chovat nějak normálně, pak bych klidně o kastraci přemýšlela. Ale pokud se to dá zvládnout výchovou, úpravou prostředí, atd., pes je jinak vyrovnaný, pak mi osobně přijde lepší nechat ho kompletního. Ale to je dost na osobní preferenci, každý to má jinak.
Nám v útulku kastraci vřele doporučili. Jsem ráda, že nenařídili (no to bych si odtamtud psa nevzala, žejo), protože si tyhle věci ráda zvážím sama. A psa opravdu nechám kompletního, pokud nebude zdravotní důvod. Radši budu snášet přirozené -a zatím zvladatelné - samčí chování než riskovat, co by se stalo po kastraci (ať už v chování, žravosti nebo třeba kvalitě srsti).
Nečistím.
Vím, že veterináři, zejména odborníci na zuby to doporučují. Přesto nečistím.
(Stejně tak veterináři doporučují kastrovat, určitě by doporučili nenechat psa blbnout doma s hračkou, protože by se mohl zranit, odborníci na srst taky doporučují psa koupat a česat, atd. … ačkoliv ta doporučení chápu, neřídím se jimi).
Tuším, že u malých psů bývá se zuby častější problém, tam bych asi nějaké čištění zvážila.
Ale zvyknout psa na manipulaci s čumákem, tlamou, je určitě dobrý nápad. Já na to jdu přes ošetření se souhlasem. Kdybych v budoucnu zjistila, že je přeci jen potřeba zuby nějak ošetřovat, už máme základ, ze kterého bychom to dokázali dotrénovat.
