Příspěvky uživatele

Je dobrý si to připomínat…. že se věkem přibývá nejistota a strach i u věcí, které byly v pohodě.

To asi dost záleží na konkrétním psovi. I u svého minulého psa si to “představit” dovedu, jen ta představa, jak by pak vypadaly procházky s takto “vystátým” psem, ta už moc lákavá není. Současný pes je daleko klidnější, ten by to asi zvládal lépe co se týče množství pohybu, jen si zase umí lépe obstarávat zábavu sám (tj. on by na té zahradě samozřejmě nezůstal 😄). 
Preferuju dávat psovi tolik vyžití, aby byl na procházkách příjemně aktivní a doma zbytek času bez potíží prochrápal. Pokud bych mu to nemohla zajistit, hledala bych někoho na pomoc, kdo by psa třeba i za úplatu vzal ven.

Předchozí pes se bál, sice nepanikařil, ale už od prvních petard (klidně od konce listopadu) venku nechtěl být, odmítal chodit na některá místa, blokoval, proste se bál. A to trvalo ještě 2-3 týdny po posledním střílení, takže dohromady klidně 2 měsíce nepříjemností. Měla jsem mu na to kupovat aspoň ten alavis, no….

S Finnem nás čeká Silvestr poprvé a vypadá to dost slibně. Většinou ani nehne uchem! A to se přitom ještě pořád malinko bojí vysavače a zvuku páry z žehličky (“nene, já se nebojím, já si jen nejsem jistej”). 

U nás to letos zatím střílí daleko méně než před těmi 2-3 lety, kdy jsem naposled měla psa.

My jsme po vyzkoušení pár značek (třeba i N&D)  asi zakotvili u Primal Spirit. 

My měli dnes úspěch, když nám přes cestu běžely srnky a zvládli jsme to bez vyběhnutí za nima. Ještě to nepovažuju za samozřejmost. A jsem hrozně moc zvědavá na Silvestra, zatím to fakt vypadá, že to pes vůbec neřeší, což mě fascinuje.

Dnes je i tráva v lese učesaná, jakej je vichr. Tentokrát jsem psovi i věřila, že mě špatně slyší 😄

Potěšilo mě, že po pár procházkách s bundou ji přestal úplně řešit a při oblékání je se situací zcela srozuměn.

Já tuhle potkala kluka v podobným věku a šly s nim dvě pidi-čivavy na volno. Když nás uviděl, řekl potichu jména pejsků, ti k němu hned přišli a dal si je na vodítko. To jsem obdivovala.
Ten váš případ bude horší… pokud máte na to, abyste mu pomohla, určitě to zkuste 🙂 

Moje zkušenost je, že je velmi reálný. Klidně bych věřila takový dotaz někomu z mých přátel a známých ….

Souhlasím s hmn a ještě dodávám, že bych si na vašem místě co nejdříve sehnala jiné rádce. Protože takové rady můžou být dost nebezpečné.

Tak se přiznám, že v tomto případě vic “slintám” nad fenou než nad štěnětem… Njn, zatížení na rotvíky se mi asi jen tak snadno nevymaže 😄

Zkušenost nemám, asi bych se zkusila poptat třeba na FB ve skupinách, kde je víc lidí, nebo nějakýho dobrýho veterináře nebo trenéra. Jestli to nebude nějaký zdravotní problém a odkud začít hledat.

Jednou či dvakrát jsem u někoho viděla náhubek zespodu vycpaný (třeba kouskem kůže), takže přes to pes nemohl nic sežrat.

A popravdě bych zvážila i náhubek na doma v době, kdy na psa nelze dohlížet.

Jelikož takhle už může jít psovi o život.

Tak já taky vidím obrovský rozdíl mezi Finnem a předchozím psem. Finn má to poslouchání daleko výše v žebříčku priorit a je v povaze mnohem větší pohodář, takže máloco je pro něj tak silný impuls, aby to byl argument pro neposlechnutí. Taky jsem teda zkušenější a jdu víc na jistotu co se týče metod výchovy/výcviku a výběru trenérů…

Ale i přesto se na procházkách příliš nevzdaluje a na zavolání přijde hlavně proto, že jsem ho k tomu vedla cíleným postupem, výcvikem, nikoliv pro moje hezký oči ani z čiré lásky. (A to zrovna on by té čiré lásky měl na rozdávání, stejně jako předchozí pes byl na mě hodně fixovanej, a přesto to k ovladatelnosti venku příliš nepomohlo.) 

JanaJanaJanaJana:

Tohle je strašně důležitá rada, to, co popisujete, a kterou si tak dle mýho odhadu 75 % pejskařů neuvědomuje a na cvičáku je učí různý nlbosti,a le tuhle podstatu vysvětlí málokdo. Vlatsně je úplně jedno, jestli pes umí sedni nebo lehni, a stojky na hlavě a podobný blbiny. Ale my musíme hned na začátku učit psa nás následovat a hlídat si každý náš krok, jinak se to později hrozně špatně dohání. Pes by neměl přijít “protože jsem řek a jsem ten dominantní”, pes má přijít, protože nás prostě chce následovat, my jsme jeho smečka, je u nás bezpečí, opora a řád a pes to tak prostě vidí jako nejlepší možnou variantu jeho žití 🙂 To je to, co smečkové zvíře potřebuje. Když člověk pochopí tyhle základní principy, nemusí být žádný extra kynolog, aby dobře vychoval neproblematické plemeno psa/problematického jedince.

A Váš praktický popis je geniální 🙂 

“Pes by neměl přijít “protože jsem řek a jsem ten dominantní”, pes má přijít, protože nás prostě chce následovat, my jsme jeho smečka, je u nás bezpečí, opora a řád a pes to tak prostě vidí jako nejlepší možnou variantu jeho žití”

Když si porovnám tohle s tím, jak funguje můj současný a jak fungoval minulý pes, asi jsme to měli jinak. Pes má přijít proto, že je k tomu vedenej a naučenej, že o tomhle se nediskutuje (a že mi to u prvního psa trvalo hooodně dlouho, naučit dostatečně spolehlivě). Stejně tak se drží poblíž proto, že je k tomu opět vedenej a učenej, kde a jak se může svobodně pohybovat a kde už je to naopak moc daleko. 

Ale možná je to tím, že jsem ani jednoho neměla od štěňátka. 

Tak já právě začala dávat stopovačku, dokud nedojdeme do lesa, právě abych nemusela volat, že je hodný. Anebo pokud ho pustím i na sídlišti, tak v nepřehledných místech jde pod povelem u mě. Protože mi dvakrát zdrhnul za nějakým psem a nemíním čekat, až zdrhne za nějakým, co hodnej není. 

Také mám venčení omezené, asi covid s lehčím průběhem, ale i tak ležím už několikátej den. Ještě že je ochoten venčit i páníček. Je super, že pes funguje i s ním, že ho může pustit na volno. To předchozího psa nemohl.

Hezoučký 🙂 mám od toho režiséra ráda pohádku Korunní princ, a myslím, že se povedla i Princezna a půl království.

Až dnes jsme na procházce potkali dělbuchy, což je hustý, od minulýho psa pamatuju, že to začínalo vždy už koncem listopadu. A dobrá zpráva je, že Finn na to nijak zvlášť nereagoval. Jsem zvědavá, jak dá celkově silvestra, zatím to vypadá nadějně.

Souhlasím, náš roztomilouš (čti manipulátor) je též kompletní, ne všechny útulky kastrují a pořád se ještě dají najít ty, které to ani nevyžadují po budoucích majitelích.

Nedávno jsem byla v Praze (dost v centru) a usoudila jsem, že by bylo nejlepší občas do těch pražských parků jen tak zajet. Protože takovou spoustu psů, kdy většina z nich je v pohodě a můžou se aspoň očichat, nejrůznější situace, hrající si psy, psy všech velikostí, … to tady fakt nepotkáme. Jasně, asi by mě to přešlo, kdybych tam bydlela a musela to zažívat častěji. 

A roušky chápu, vždyť to teď lítá všude, ať už covid nebo jiné virózy. Proč si z covidový doby nevzít něco užitečnýho. Myslím, že je celkem typické, že jakmile to není nařízeno shora plošně, lidi to klidně budou nosit, když uznají za vhodné 🙂 

Napadá mě dárkový poukaz do nějakého e-shopu, to už by si pak člověk vybral, co si za to koupí.