Zajímavá úvaha.
Pokud má někdo dobré důvody, možná poradíme.
Pokud má blbé důvody (posuzujeme subjektivně dle vlastních měřítek), pěkně ho sprdneme a dáme najevo, jak je blbý.
Někdy mi to tu přijde celkem hnusné 😉
Myslím, že tady ze stálých účastníků diskuze to tak má opravdu málokdo, naprostá většina má psy doma. Ale jsme tu malý vzorek, vždyť sem píše jen pár desítek lidí.
Zkuste se poptat v hojněji navštěvovaných pejskařských skupinách na facebooku 🙂
Já mám ve svém okolí takto držené dva různé čechohoráky, ale nedokážu říct, jak je to vlastně s povahou a snadnou cvičitelností, v obou případech je mají začátečníci. O jiných psech v tomto režimu nevím.
Jinak ještě z praxe, můj pes v předchozím životě pobýval na zahradě, asi ne teda výhradně. Jelikož se v té době stal útěkářem (poté útulek), v současnosti už sám na zahradě nebude moct být asi nikdy, a zvýšenou pozornost budeme muset věnovat i případným pobytům v chatkách a podobných objektech, u kterých pes vyhodnotí, že by z nich dokázal odejít. Na to, že je bytovým psem, si vůbec nestěžuje, bundu nosí zatím jen v případě mrazů.
orionka:Pozorný majitel feny zaregistruje změnu na děloze a včasným zákrokem (odstraněním dělohy) pyometře předejde, nebo zasáhne včas, než dojde k fatálním problémům.Kastruje-li se fena ve vyšším dospělém věku, na část možných negativních dopadů nedojde. Když bude majitel dodržovat stejný životní styl, jako před kastrací, nedojde ani k psychické změně, ani k tloustnutí.
To jsou dost odvážná prohlášení 🙂
Kastrace má celou řadu výhod a nevýhod, vedlejších účinku žádoucích a nežádoucích. Nejde říct jednoduché “ano, jděte do toho” nebo “rozhodně v žádným případě”.
Zkuste si to vygooglit, počíst si o tom trochu víc.
Co mě na první dobrou napadá…
+ prevence rakoviny orgánů, které se při kastraci odstraní
+ prevence nežádoucího zabřeznutí
+ přestane hárat, nebudou falešky, atd
- velká břišní operace, narkóza
- riziko inkontinence
- riziko zhoršení srsti
- riziko, že začne víc žrát a tloustnout
- riziko změny povahy
Atd.
Já bych si malinko tipla, že máte na psy takovej ten správnej cit a k tomu ještě i selskej rozum. A to dnes prostě není obvyklé (proto třeba jezdím za trenérkou i s pohodovým psem, protože to ve mně tak automaticky není).
Tak dříve taky byli psi venku u boudy a vůbec nic se s nimi nedělalo. Prostě k baráku patřil pes u boudy, a to bylo vše, nikdo s ním čas netrávil.
Zadavatelko, chce to ujasnit si, jaké máte priority. Má-li být pes pouze na zahradě, je potřeba vybrat plemeno, které to zvládne fyzicky i psychicky. Známí mají takto třeba čechohoráka (český horský pes).
Pokud je prioritou snadná cvičitelnost, pak je zase pravděpodobné, že to bude pes, který je kontaktní, a potřeboval by žít s člověkem doma.
To je smutný ☹️
Známým takhle nedávno auto srazilo grifonka, pes to zázrakem přežil bez zranění… Čekali u silnice, až budou moct přejít, pán pohnul rukou a pejsek si to vyložil tak, že už teda může jít. Je to jinak velmi dobře vychovaný pes.
No tak od té doby si taky říkám, že jakkoliv mbudu mít psa spolehlivýho, u silnice budu jednoduše vždy používat vodítko.
U nás na rybníku jsme bruslaře viděli, akorát on si u toho bruslení pískal, a to přišlo psovi krajně nevhodné. Říkal, že to snad bude muset jít zkontrolovat. Tak jsme radši šli pryč 😄
Já se chci pochlubit novým obojkem. Vypadá skoro stejně jako starý, a to je super, nemám ráda změny 😀 Starý obojek je po necelém roce na odpis, a to mám přitom netahavýho psa. Možná dokonce mrknu po účtence, že bych ho reklamovala, určitě nebyl zrovna levný.
U nás je pes počasím jako téměř vždy nadšen, nemá námitek ani proti užívání psích bund, a dnes venku fungoval v turbo režimu. Já mám jedinou otázku: Už bude jaro?
Když se ještě přidám, i když už jsem nechtěla… tak jsou i lidi, který na cvičák nebo k trenérovi z různých více či méně pochopitelných či objektivních důvodů nepůjdou (a klidně může být další diskuze o tom, jestli takoví mají mít psa). Anebo to zkusili a pořád ještě jsou dost rozumní na to, že poznali, že to na tom cvičáku bylo fakt na nic, a další zkoušet raději nechtějí. Takže dál válčí sami.
Pokud pro takové bude existovat dobrej online kurz, kterej neublíží, ale pomůže, navede, inspiruje, tak je to přece super, ne? Že bude spousta kurzů jen tahání peněz, no to je stejné jak se spoustou cvičáků a trenérů… Byl tu dotázán jeden kurz a jmenován druhý. Myslím, že bude super, když sem občas přijde někdo, kdo něco vyzkoušel, a řekne “ten a ten kurz byl na nic” nebo “tohle nám pomohlo v tom a tom”.
Příspěvky typu “neumím si to představit” a “podle mě to nemůže fungovat” mi v tom kontextu připadají v tom lepším případě jako úsměvné spekulace 🙂
Jen se tu ujistím - dostali jsme od myslivce kus divočáka. Automaticky jsem si říkala, že z toho dáme psovi kost, ale pak jsem si vzpomněla na tu Aujezskyho chorobu. Takže nedávat ani tu kost, je to tak?
Pořiďte stopovačku 10-15 metrů a pejska z ní nepouštějte. Během procházky ho učte přivolání asi takto:
1. Dám povel.
2. Nechám proběhnout reflexní oblouk cca 1 vteřinu (po vyřknutí povelu si v duchu řeknete “jednadvacet”).
3. Poté pes buď začíná přicházet anebo ho přitáhnu pomocí stopovačky plynulým tahem až k sobě.
4. Pochválím, odměním.
5. Psa nenechám odejít pryč. Přiměju ho zůstat u mě, dokud nedostane jiný pokyn (volno anebo jiný povel - je fajn to trochu střídat).
To je takový základ, který může mít tisíc podob, úprav, variant dle situace, ale to už musí člověk umět trochu vyhodnotit, vycítit…
Obecně by bylo dobrý zajít na nějaký cvičák nebo k dobrýmu trenérovi, protože evidentně netušíte, jak psa naučit základy 🙂
Finn taky takhle spí, a ještě mu u toho vždycky cuká jedna zadní tlapka.
Sedák a postroj na tahání jsem občas používala u předchozího psa, spíš aby mi "pomohl" do kopce (ve výsledku to byla vlastně větší makačka i pro mě, protože jsem se snažila mu tah co nejvíc usnadnit). Hodilo se to hlavně v zimě ve sněhu. Prázdné ruce jsou fajn, na druhou stranu pak stejně potřebujete buď aby pes spolehlivě reagoval alespoň na nějaké povely, anebo já jsem si psa jistila vodítkem k obojku.
No, jinak, já jsem takový to tintítko “50 kg s postelí” a nejsem si zcela jistá, jestli bych chtěla takto zapřahat většího nebo méně zvládnutýho psa, než byl ten můj třicetikilový drobeček. Taky mi víc než sedák lépe fungovalo zapřažení do bedrního popruhu většího batohu, v tom jsem se cítila jistěji.
Myslím, že je to prostě na vyzkoušení konkrétních psů a psovoda, jak a jeslti to bude vyhovovat …
Tak třeba pro mě největší objev, když jsem začla cvičit podle online kurzů a výzev KD, byl: “Jejda, takže on ten pes jako vážně potřebuje dva tři dny na to, aby si tu novinku přechroustal a zpracoval v hlavě, a za ty tři dny to najednou chápe daleko lépe!”
A to už jsem předtím psa měla, ledacos jsme se spolu naučili, navštívila jsem spousty cvičáků a akcí, trenérů…. Ale až tady mi konečně poctivým následováním postupů docvaklo, že prostě na to zvíře moc spěchám, a že nemůžu ani po chytrým jedinci chtít, aby tu novou věc uměl hned zítra, i když ji evidentně již začíná chápat. Jsem trochu natrvdlá, no.
Vlastně i kurz ošetřování se souhlasem byl hooodně o tom, že 1. naučit psa dobrovolnou fixiaci, ale především 2. naučit se, jak psa naučit, že mu budu dělat nějakou (libovolnou) konkrétní věc.
Jinak když budu mít se psem jakejkoliv problém v chování, kterej budu chtít co nejdřív vyřešit, a nebudu se moct dostat dostatečně brzo k trenérce, prostě to nějak vymyslím, aby se udělalo aspoň video (seženu si pomocníka, figuranta, atd) a zeptám se na dálku. Dobrej trenér už snad umí posoudit, jestli mu takový video stačí anebo jestli potřebuje lepší, komplexnější video.
On je vážně za odměnu 🙂
Tenhle typ vody miluje asi nejvíc, všelijaké potoky, škarpy, velké louže. Tuhle jsme šli celodenní výlet a on poctivě vymetl snad opravdu každičkou takovou vodu, co byla v okolí, a že je teď opravdu na každým kroku 😀
Jooo, to chápu, s jedním středně velkým psem se to věčné utírání ještě dá přežít…
Stále vichr a déšť. Pes je spokojen s množstvím vody v lese.
Ten kurz ošetřování je myslím za 2500, to mi připadá jako dobrá cena, zvlášť když to ten kurz opravdu naučí 🙂
Zato třeba zmiňovaný mentoring klub už je měsíčně za dost peněz a do toho já nejdu, s takřka bezproblémovým psem. Využila jsem jen měsíce zdarma k zakoupeným kurzům, a bavilo mě to, zejméne každoměsíční výzvy a sdílení úspěchů, spousta inspirace, co se psem dělat. S tak pohodovým psem, jako je Finn, si ale penízky radši pošetřím a dám pak nárazově za osobní cvičení nebo socializaci, když se naskytne příležitost 🙂