To sú hormóny. Chlapovi žiadny hormón nepovie, že chce znovu nakopať, žene naopak hormón povie, že ten pôrod nebol taký strašný a že si to chce zopakovať znovu.
tak on mi hormon neřekl, že to nebude bolet
bála jsem se (ale zase člověk ví, že ta bolest je ohraničená, má jasný konec porodem dítěte, je tam to světlo na obzoru)
ale prioritou je ten silnější pud, který přebije strach, a tím je ten pud rozmnožovací
… .navíc to opravdu nikdy nevypadá jako to jejich vysněné plemeno….navíc bych si, i když bych tomu nerozuměla prostě nevzala stěně, které je tak rozklepané, vystrašené a snaží se zmizet kdyz nně vidí….
takové štěně vzbudí soucit a ochranitelský pud který řekne “já to štěně zachráním” = udělám úctyhodný čin, ne napomáhám prasárně
já absolvovala velmi bolestivou kolono (injekce do zadku, účinek nula nula prd) a kolono+gastro u jiné lékařky, “8-9 frťánků do žíly”, a zcela v poho, obojí
Takže je to normální a není v tom nic zlého? Ony totiž u toho také někdy syčí a ječí, sem tam i chlupy vypadnou. Když to dělaly jako koťata, tak jsem to brala jako hru, ale nemyslela jsem si, že si takto i dospělé kočky hrají.
no, ono v tom to zlé být může to je tak půlvteřina, během které se hra může změnit na rvačku
Odpověď na příspěvek uživatele Stelle z 04.12.2024, 22:40:26
tak tohle by u nás neklaplo….
on ten důvod, proč si ta druhá nebude hrát, může být i to, že si prostě v tom okamžiku hrát nechce a/nebo jí ta hračka jako hračka nepřipadá
když vytáhnu laser, abych prohnala Alberta, a uvidí to Baruška, tak se po tom světýlku okamžitě vrhne. Albert ji nechá. Přičemž platí, že Barča se Alberta fakt bojí a Albert ji napadá (protože ona se nijak nebrání), a že Barča je chodící submisivita.