balu: Tak právě ty pondělní slovenské inscenace mi vadily, nesledovala jsem je, stejně jako dítěti mi vadily slovenské pohádky. Slovenštinu nemám ráda, i když jí rozumím (určitě ne všem slovům, třeba rušeň jsem neznala) a část pracovního života jsem pracovala se Slováky jako kolegy i zákazníky. A můj názor je, že mezi Čechy (Moravany, Slezany) a Slováky je větší rozdíl, než jen jazyk. Mentalita.
Rozdělení republiky jsem uvítala. Paradoxem je, že rozdělení chtěli hlavně Slováci a ti mohutně od té doby emigrují k nám.
Za celou dobu existence společného státu česká část dotovala slovenskou. V roce 1918 na Slovensku v podstatě neexistoval průmysl, byla to zaostalá agrární oblast. Průmysl tam začali budovat až Češi a na Slovensko se mohutně investovalo po celou dobu společného státu.
Vzájemné důvěře taky nepomohlo, že za druhé světové války bylo Slovensko fašistickým státem, ne proto, že by Slovensko Hitler spolkl, tak jako Čechy a Moravu, ale proto, že to byla vůle Slovenské reprezentace. A sama vláda Slovenského štátu organizovala odsun Židů do koncentráků. A když se karta na bojišti v Rusku obrátila a Hitlera hnali Sověti zpátky, snažili se Slováci napravit reputaci Slovenským národním povstáním. Měli štěstí, že západní mocnosti chtěly po válce Československo, a tak jen pod podmínkou, že po válce budou opět součástí společného státu, se mohli zařadit mezi vítězné mocnosti v rámci Československé republiky. Jinak by byli na straně poražených a čekala by je úhrada značných válečných reparací.
No a já se naopak potkávám se Slováky, které to mrzelo a mrzí. A slovenština mě dodnes hladí po duši.