Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 14.03.2024, 10:30:09
V panelákových bytech si uvaří na ohni na podlaze v kuchyni…
To vyprávěl i bývalý kolega, jak v restituci s kolegyní získali barák, kde hodlali vybudovat ordinaci + psí salón. Nevařili teda na podlaze, ale toaletu vyřešili tak, že vykopali díru do sklepa…
Odpověď na příspěvek uživatele balu z 14.03.2024, 10:06:10
už při tom narození mají ten osud najalnovaný. Jak se říká, geny nevyčuráš. Co by pro ně měl kdo ještě dělat? Zatím všemu, veškeré pomoci, snaze je vzdělat, se úspěšně brání.
Tak nějak. Už jsem psala - kamarádka léta učila na ZŠ s vysokým zastoupením romských dětí. Je to začarovaný kruh. Doma není podpora - ani nemůže být, když jsou rodiče sotva gramotní a žijí z dávek.
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 14.03.2024, 13:01:51
Rozumím.
Ale - už tady taky bylo - někdo se omluví dopředu, že je cizinec nebo dítě, to beru.
Moje kamarádka dyslektička - klidně do SMS napsala “přivez mi pitel ovsa.” Ale sama říká - vím, že jsem blbá. Takže, než něco vyšlu do světa, nechám si to zkontrolovat.
Tak to je ale vnitrorodinná záležitost. Ono je to dnes poměrně běžné,co vídám u mladých “osamostatněných” v blízkosti. Odstěhují se, ale rodiče je komplet podporují i nadále. To nemusí ve vztahu ke psům nic znamenat
Viz Zrzavci.
Studuji - dobrá, rodiče mě finančně podporují. I tak jsme se sestrou chodily na brigády.
Nestuduji = pracuji a tím pádem pro mě vyživovací povinnost rodičů skončila. A pořídím si jenom to, na co mám. Jinak by mě hanba fackovala.
Odpověď na příspěvek uživatele kocoura219 z 13.03.2024, 13:00:07
by veterináře rozhodně neubylo, kdyby se více vzdělali v oblasti výživy
Jestli se na VŠ nic nezměnilo, tak výživa zvířat je v osnovách. Akorát za nás se spíš řešilo krmení skotu a prasat. Veterina malých zvířat byla ještě v plenkách.
Spíš bych viděla provizi z prodeje komerčních krmiv.