Příspěvky uživatele

Díky za postřehy. Ona mi tu bezkostru napasuje i ta Janča, jsme velmi dobré kamarádky (a bývalé stájové kolegyně, než “utekla” za Tomem B. kamsi za Prahu) 🙂 

Na PSSM jsem si ji nechala testovat ještě před koupí (tedy pouze na jedničku). Ona byla při tý první fyzio fakt hodně bloklá a bolavá, takže jsem zatím nic dalšího neřešila. Předpokládám, že pokud by měla něco z výše uvedeného, projevovala by to i jindy, než pouze pod jezdcem a hlavně oboustranně? Třeba na lonži, při práci ze země apod…?

Sedlářka Jana Poživilová.

Naše martýrium se zády pokračuje… Poté, co morgáně podstoupilo fyzio ošetření, se zdálo vše v pořádku. Čekala jsem na návštěvu sedlářky a do té doby jezdila na padu. Kobyla  v pohodě. Při návštěvě sedlářky jsme mj. zjistily, že má kobyla oproti levé straně výrazně nedosvalenou pravou lopatku a tudíž sedlo v tomto místě nesedí tak, jak by mělo. Sedlářka tedy vycpala pravý polštář o trochu víc. Při zkoušce se kobyla tvářila výborně, krásně se uvolnila a natahovala dopředu a dolů, přešlapovala se ve stopě a prostě se vše zdálo ok. Jenže jakmile sedlářka odjela a já šla po pár dnech jezdit, morgáně opět projevovalo stejný diskomfort, oháněla se zubama po pravém boku, zastavovala se a odmítala jít dopředu. Po domluvě se sedlářkou jsem tedy nasedlala na podložku vypodloženou na té pravé straně, ale kobyla se stále chová stejně a odmítá se pod sedlem pohybovat. Takže jsem znovu povolala fyzio, zřejmě se znovu blokla nebo co a vážně začínám uvažovat o bezkostře, jako o dočasném řešení, než se zase rovnoměrně dosvalí… Nějaký další nápad prosím? 

Nomádský způsob života, koně a hlavně ty HORY 🥰 Už od dětství jsem si vždycky představovala, jak žiju někde v jurtě nebo chajdě uprostřed ničeho, kolem se pasou stáda a v dálce všude vidím hory. Já vím, naprosto nereálná a romantická představa, ale nikdy mě nepřestala fascinovat. 

Pár dnů po našem odletu začaly v Biškeku Světové nomádské hry. To bych chtěla vidět ❤️

https://youtu.be/DwYBlrjnGQ8?is=Yv0m5ya108pFmFZm 

Jeho to nikdy nepřejde. To ho můžete u toho načapat 10 x denně a patřičně mu to okořenit a on v klidu jde a udělá to po jedenáctý… 

Protiznačkovací pásy používám pro Vasila - je to dobytek nejvyššího kalibru, značkuje nám nejen terasu, ale i nábytek přímo doma. Takže když je bez dozoru, má plínu. Je to obrovská úleva. 

Jen když je doma s nima manžel sám, tak je vypustí na zahradu a nehlídá, takže milej Vasil si samozřejmě chčije, kde ho napadne, což znamená nejvíc na terase - na nábytek atd. A já zaboha nemůžu vycídit ten smrad a jsem z toho nešťastná, už ty chcanky cejtim úplně všude… 😈

https://www.chovzvirat.cz/diskuze/tema/16451-vseobecny-pokec/415/

Taky o něm vím. No mám ještě dost času na rozmyšlenou 🙂 

Mno, taky jsem tam asi nebyla naposled, už koukám na příští rok 😀

Pokud mohu udělat reklamu:

https://www.kyrgyzstantour.cz/

Je to organizovaný zájezd, organizátorem je Kyrgyz, má zastoupení v ČR. Platili jsme tedy cenu zájezdu, která obsahovala ubytování, stravování (kromě asi 3 večeří, které byli ve vlastní režii), průvodce po celou dobu, pronájem koní vč. vybavení, veškeré transfery v místě plus transfer z/na letiště, 1 l vody denně na osobu, další případný program (jezdecké hry, návštěva historického komplexu Burana…).  Toto vše na 7 dní (6 nocí) bylo za cenu 1.199,- EUR, letenky byly ve vlastní režii, ta mě vyšla na 17,5 tis. Kč. Takže to rozhodně není nic k nezaplacení. Jo a v místě jsou ceny pro nás příznivé, dalo by se říct, že je tam pro nás levno. 

Jako myslíte celá ta dovolená?

Koninu jsem měla jednou, v restauraci, chtěla jsem ochutnat. Pamatuju si z dětství, že se doma dělal guláš z koniny, protože to bylo levný maso, a mně to rozhodně nechutnalo - typická nasládlá chuť.

Tady jsme měli takové velmi slabounké plátky svaloviny podávané za studena - to bych připodobnila k hovězímu (vzhledem i chutí), kdybych nevěděla, že je to konina, tak bych to nepoznala. Bylo to moc dobré. 

Potom ještě takové jakoby rolky, nedokážu říct, jaké maso to bylo, ale tam byla ta konina cítit velmi silně, to mi nechutnalo.

(na obrázku dlouhý talíř - je to to maso uprostřed a vpravo to světlé, vlevo je hovězí)

V chrtech se nevyznám a o taiganovi jsem nikdy neslyšela. Když ale koukám na obrázky, mohl to být klidně on. 

Ano, pouze krokem - ve většině terénu to ani jinak nešlo. A byli jsme skupinka šesti Čechů. 

A ptejte se, proto jsem to dala do diskuze 😉

Koho by to zajímalo, přidala jsem do sekce “Koně” svoji reportáž z Kyrgyzstánu:

https://www.chovzvirat.cz/diskuze/tema/29841-kyrgyzstan

Kyrgyzské jídlo 

Kuchyně je zde stejná nebo podobná, jako na Kavkaze a v okolních zemích a zároveň ovlivněna islámem. Takže spousty různého masa, kromě vepřového, na různé způsoby s velkými porcemi zeleniny, ať už čerstvé, grilované nebo dušené. Maso je výborné, ochutnali jsme hovězí, skopové, jehněčí i koninu, v různých úpravách a s různými přílohami. Vždy jsme si pochutnali. V restauraci jsou Kyrgyzové zvyklí objednávat velké porce jídel doprostřed stolu, každý pak dostane malý talířek a nabírá si dle svého uvážení z prostřed stolu. Jedí dlouho a hodně. Na stole je vždy zároveň nějaký druh pečiva k přikusování, ve většině restaurací mají i mojí oblíbenou chačapuri. Mají také výborné husté polévky a spousty různých zeleninových salátů. Co se týká alkoholu, je k dostání tak max. ve třetině restaurací a ve velmi omezeném výběru. Pivo jsme tu pili české, resp. české, ale vyrobené tady. Jinak se dal pořídit Heineken, Corona apod. značky a také víno. Chtěli jsme vyzkoušet i kymyz – skvašené kobylí mléko – ale byli jsme od něj raději zrazeni, že by to nemuselo dopadnout dobře. Vyzkoušeli jsme tedy alespoň čalap, což je nealkoholický nápoj z kyselého mléka, který se dosoluje a pije se hlavně v horku, měl by být osvěžující. Pro nás ale velmi nezvykle chutná, asi jako slaný kefír, který je cítit buď koninou nebo kozou 😊 Abych to shrnula: myslela jsem si, že přijedu hezky zhubnutá po tom celodenním výdeji kalorií, místo toho jsem byla neustále přejedená a přijela jsem s kilem navrch :D

Kyrgyzští koně 

Ат — адамдын канаты. Kůň je člověku křídly. Kyrgyzské přísloví 

Jak už jsem psala, kyrgyzský kůň mě na začátku překvapil svojí velikostí. Není to zvíře, které jsem očekávala – malé, vychrtlé, zbídačené, zlomené. Jsou to koně nesmírně pracovití a zvyklí vyžít z mála, ačkoliv pastvy se zdálo všude dost. Lidé je v těchto končinách využívají k práci a podle toho se k nim chovají. Rozhodně to není pet zvíře, jako u nás a náš pohled by Kyrgyzové asi nepochopili. Přesto si svých koní nesmírně váží a jejich kultura je s nimi nerozlučitelně spjatá. Pokud není kůň zrovna využíván k práci, pase se. A to jak v létě, tak v zimě, kdy si musejí vyhrabat stařinu pod sněhem. Toto se týká hřebců. Kobyly se používají na chov a chovají se ve stájích, kde se v zimě dokrmují senem. Práce představuje především shánění stád krav a ovcí a přepravu lidí z místa A do místa B. Pokud je kůň starý, nemocný nebo zraněný a nemůže už dál pracovat, tak skončí na talíři. Tady se masem rozhodně neplýtvá. Sedla používají lyžinová, dřevěná a kovová kostra potažená kůží. Sedlo se usazuje na dvě až tři většinou vlněné nebo plstěné tlustší podložky, připevní se na něj poprsák a podocasník a nahoru na sedlo se dává tlustá měkká deka, na které sedí jezdec. To celé se utáhne obřišníkem, který je uvázaný na kravatu. Uzdečky jsou většinou nylonové, dlouho používané, otěže krátké bavlněné. Kyrgyzové používají k pohánění koně něco jako bič, krátký karabáč upletený z kožených řemínků. A jinak se do koně kope a tahá se za hubu :/ Koníci, na kterých jsem seděla, ale neměli nejmenší problém pochopit jemné pobídky a fungovali po pár chvílích i na jemné ťukání prstů do otěže. Všichni koně jsou kovaní na ozubech, podle stavu kopyt bych řekla, že jsou strouhaní tak jednou za 4-6 měsíců. Pastviny nejsou nijak obehnané ohradami nebo ohradníky, takže se koně pasou buď s pouty na předních nohou nebo s jednou zadní nohou uvázanou ke kolíku nebo velkému kamenu. Nemají lehký život, ale rozhodně nestrádají a jejich páni si jich váží. Řekla bych, že právě turističtí koně na tom jsou asi nejhůř.

Sobota 29.9.2026 – Neděle 30.8.2026 

Dnes jsme strávili volný den v Biškeku, po nákupech, kavárničkách a restauracích. V noci na neděli odjezd na letiště a dlooouuhá cesta domů. 

Sbohem Kyrgyzstáne, nechala jsem v tvých horách velký kus svého srdce…