Mně ten morfin ještě dvakrát připíchli a když jsem bolestí už málem skákala z okna (fakt něco šílenýho), tak mi šoupli něco do žíly, po čemž jsem na další půlden usnula…
Druhý den ráno mě vykopli domů a na cestu mi dali Novalgin.
A proč kvůli játrům opouštět BARF? Měla jsem na BARF jaterní dietě fenu šest let. Aspoň jsem věděla, co opravdu žere, narozdíl od hyper super vet diet v sušených bobkách nebo konzervách.
Buggyra: mně se stalo něco podobného včera, když jsem seděla na morgáněti (mladý nezkušený kůň). Šly jsme po dostihovce podél naší vesnické silničky. Zdáli přijížděla silniční hlasitá motorka. Místo, aby přibrzdil, tak to těsně u nás ještě otúroval… Knedla to samozřejmě nedala (to by nedala ani moje stará mazácká kobyla) a uskočila se mnou značnej kus do louky. Naštěstí jsem to useděla, ale nadávala jsem jak špaček a kobyla chudák byla po zbytek vyjížďky pěkně vycukaná a bála se pak už každýho stínu a sebemenšího zvuku 😈
Odpověď na příspěvek uživatele Vahine z 13.05.2024, 10:00:16
Už je to dost dávno, ale pamatuju si, že prvních šest týdnů jsem měla francouzský hole, po pár dnech (možná týdnech)? jsem si musela pořídit takové to kopyto - bota na prstech otevřená, pod patou vysoký podpatek, aby při chůzi zůstávaly prsty nezatěžované. Dalších šest týdnů jsem chodila ještě s hůlkou. Pak už jsem mohla nohu plně zatěžovat, ale to vůbec nešlo, měla jsem pocit, že se mi ta noha zkrátila o 10 cm a nedosáhnu s ní na zem. Vůbec mi nešlo chodit, nedokázala jsem vědomě tu nohu zatížit, kulhala jsem z hlavy - mozek mi nechtěl dovolit tu nohu zatěžovat. Seděla jsem doma v slzách, že už nebudu v životě normálně chodit… Děs. Ale samozřejmě časem to šlo. Jen ta noha šíleně dlouho otékala, jakože třeba rok, nevešla jsem se do bot a to jsem měla operaci koncem září, takže celou zimu jsem prochodila v pantofli. Pak se mi ještě v jizvě udělal granulom, takže jsem musela na “opravu”, ale to už byla brnkačka. Výsledek celého martiria je, že palec mě od té doby opravdu nebolí. Sice má omezenou hybnost, díky tomu hřebu, ale nebolí. Bohužel teď ale tím, že mám každou nohu jinou, velmi trpí záda…
A jinak tedy samotná operace byl pro mě taky horor, byla to moje první operace v životě a když mě po přesekání kostí a sešroubování vzbudili do plnejch, tak se jaksi zjistilo, že moje tělo nereaguje na morfin a takovou bolest bych nepřála ani svýmu nejhoršímu nepříteli…
Taky mám halux valgus - teď už jen na jedné noze, na druhé jsem si ho nechala operovat, mám tam doživotně titanový hřeb. Pak mě už začal velmi bolet i ten druhý, ale protože jsem věděla, co operace (a hlavně teda rekonvalescence) obnáší, vůbec se mi do další nechtělo. Tak jsem začala nosit barefooty, naučila se správně chodit (předělat vzorce chůze po 40 letech to teda fakt dalo zabrat) a taky občas cvičím se svojí fyzio a palec mě konečně po desítkách let nebolí. V barefootech může noha správně pracovat a hlavně nemáte ty prsty utlačené k sobě, protože klasické konfekční boty absolutně nerespektují přirozený tvar nohy. Nebo existují i tzv. kompromisní boty, které mají místo pro prsty, ale nemají tak slabou podrážku - což je pro začátek asi lepší, než se naučíte správně chodit.