Příspěvky uživatele

Dobrý den, měl bych dotaz k danému protokolu o analýzách z JCU (https://site-651756.mozfiles.com/files/651756/vysledky_pro_chovatele.pdf). Že nemá formu vědecké práce či vědeckého článku k publikaci, je pro mě pochopitelné; cílem bylo nejspíš jen sepsat protokol a závěr k rutinnímu laboratornímu úkonu, ne tvořit impaktový článek.

Ale proč u protokolu není nikdo podepsán? Kdo ho sepsal, kdo je za obsah protokolu zodpovědný? V zápatí první strany, kolonka “Vyřizuje”, je prázdná. Tento fakt samotný zásadní měrou - minimálně z procedurálních důvodů, snižuje věrohodnost dokumentu. 

Zdravím. Jedna možnost je, jak píše ančovička, že ta “husa” je také samec. 

Druhá je, že se tato samice prostě houserovi nelíbí, je spokojený s tou druhou. To je v chovu hus naprosto běžná záležitost, jsou to z drůbeže zdaleka nejintelintnější zvířata, inklinující mnohdy k monogamii, a osobní sympatie a antipatie jednotlivců hrají zásadní roli. 

Kamarádství dvou houserů či naopak válečný stav samce k určité samici není vůbec nic neobvyklého.

Zdravím. Část populace prostě zjara (březen) do vody při prvních otepleních (skokani hnědí bývají první, ropuchy chodí většinou až když hnědáci končí) leze dost brzy, a když po oteplení přijdou mrazy, tak ano, prostě umrznou a chcípnou. Prostě běžná a přirozená ztráta. 

Přidám nějaké foto. Mamčiny kropenky (domácí hobby chov na konzumní vejce + 2x zkoušela odchovat, nakonec se po okolí udali vždy všichni z odchovaných kohoutů), nakonec je jednalo dokonce o 2022, kdy konec chovu, z foto jsem to dohledal... Původní zvířata od př. Bukovského cca 2010-2015 (vč. jedné té ruské holky) + 1 kohout (brzy u nás měl úraz nohy - na foto je vidět zbytnění, ale v chovu zůstal a plodný byl dál taky), dále pak mamčiny odchovy = kohouti + 2 slepice (= nekroužkované). 

V exteriéru, standardu, přesnému zachycení plemenných znaků jsem nebyl, a dosud nejsem, na czk zvláštní znalec, třeba někdo z vás uvidí něco zajímavého. Fota jsou z let 2019 - 2022 z různých ročních období.

Zdravím. Stejné do určité míry jsou. Plemena husa čínská, africká, labutí - vše toto má (zcela či s naprostou převahou) divokého  předka Anser cygnoides. Proporce některých částí, a zbarvení plemen (v divokém rázu) jsou tak velmi podobné. Husa africká je však v rámci této skupiny samostatné odlišitelné plemeno se specifickými znaky.

I pro laika je okamžitě patrný rozdíl této celé “cygnoides” skupiny od skupiny domestikovaných plemen hus, odvozených od divokého předka Anser anser (plemena husa pomořanská, landéská, česká….)

A jsou dále plemena s krví obou skupin (štajnbašská, královská, cholmogor…)

“Diskusi jsem zakládal já. Rozhodně není umněle vyprovokovaná.”

Řeč je o něčem jiném - prapůvod diskuse s většinou zůčastněných je ještě z Ifauny. A toto vlákno tam zahajoval Martin Paclík dne 17. 4. 2023. 

Kropenky jsem já právě nikdy osobně nechoval. Ale měla je moje matka v době, kdy jsem byl ještě na střední, a vejšce. Samozřejmě jsem se kolem nich také motal, ale když nejsem majitel a odpovědnou osobou, tak to nepočítám. Celkem asi 8-10 let, tak kolem roku 2008 - 2016…? Vlastně ne, poslední zvířata jsem udával už v nové práci, takže konec czk u nás v 2019. Domácí užitkový hobby malochov.

Půltucet kuřic, po několika letech dokoupený i kohout. Asi po dvou letech pak průběžně ještě dokoupeny (tuším celkem 4…?) mladší holky. Všechna zvířata od př. Bukovského. Jedna z původních holek byla avizovaná ruská linie. Na pohled i chování lehce odlišná od zbytku, ale nijak nápadně. Silné zvíře, v hierarchii slepic stabilně číslo 2. Odolná, zdravá, a dobrá nosnice, zůstala v chovu u mamky až do konce, kdy s czk končila a rozdávala poslední kusy. 

Kvokaly standardně tak 1-2 holky z hejna jednou ročně. 2 x mamka odlíhla kuřata, přirozeně pod kvočnou. V obou případech v kuřatech 1 slípka a 5 kohoutků... V posledním roce zbyly dvě slípky z jejího odchovu, jedna ta původní “ruska”, a asi jedna či dvě pořizované v mezidobí opět od př. Bukovského + kohout už také z mamčina odchovu. V tom roce zrovna žádná nezakvokala a celkově mamka pak přešla na snadno dostupné hybridky. 

Předloni jsem přebíral chov slepic a zázemí od mamky už já, postupně vyházel hybridky. O návratu k czk jsem chvíli uvažoval, avšak za ty roky se prostor pro chov slepic u nás zmenšil; volil jsem tak méně temperamentní faverolky. Ale celkově mě situace kolem czk stále zajímá více, než kdybych s nimi do styku nepřišel nikdy.

Martin Paclík:

Jestli jste zvyklý na akademické prostředí, tak se přeci musíte řídit něčím jiným než je čtivost, ne? Leda záleží jaké akademické prostředí to je…

To myslíte jak? 😀

Vašica:

Dobrý den. Dle vás. Dokládá pan Šlehofer věrohodně kvality svého chovu a nekvality dlouholeté chovatelské komunity CZK, které navic ventiluje poměrně nevkusnou formou?

Zdravím. 

“které navíc ventiluje poměrně nevkusnou formou”: Z mého subjektivního pohledu se o nevkus nejedná. Ponětí o vkusu a nevkusu se však liší člověk od člověka. Nejedná se o objektivně měřitelnou veličinu.

Reakce, odpovědi a články pana Šlehofera jsou pro mě osobně, jako člověka zvyklého na akademické prostředí, čtivé. Mají logiku, hlavu a patu. Mám k dispozici staženou samozřejmě též původní diskusi z Ifauny. Jestli věrohodně jeho tvrzení alespoň VYPADAJÍ - za mě ano. 

Kde je však PRAVDA o současném stavu chovů. To nevím. Osobně “nenahlížím do kuchyně” těch desítek konkrétních chovů, stovek chovných kusů a tisíců odchovů. 

Udělat si jasný a vyhraněný názor o věci, s níž nejsem veledůkladně obeznámen, považuji za ryzí diletantství. Proto pouze nestranně pozoruji vývoj situace.

PS. Naopak bokem dotaz ode mě - ohledně kvokavosti současných kropenek, zejména chovu pana Šlehofera. Původní zdroje uvádí u kropenek mírnou kvokavost (cca 10% slepic, jednou ročně) jako v populaci přítomnou, a žádoucí. Vím však o několika amatérských chovatelích, kteří všem kvočnám vyhlásili svatou válku, jsouc přesvědčeni o správnosti takového počínání…

Zdravím. Uvedu na pravou míru Vaše nepřesnosti. 

“Plemenářsky kvalitní zvíře dělá kombinace známého rodokmenu oficiálně registrovaného, oficiální kvalitní výsledky posuzování od nezávislého posuzovatele, případně nějaká kontrola užitkovosti, a v dnešní době i třeba nějaké ty genetické analýzy. A třeba i dobrá pověst.”

a) kombinace známého rodokmenu oficiálně registrovaného. Ne, lejstra a vydané doklady jednoznačně z braku plemeníka v praxi neudělají.

b) oficiální kvalitní výsledky (mluvíte o posouzení exteriéru?) od nezávislého posuzovatele. Opět ne. Kvalita samotného posouzení se liší - posuzovatel od posuzovatele, i moment od momentu - velmi markantně. Velkou část zvířat kvůli věku či z důvodů, že se v kleci v klidu nepředvedou, prostě objektivně vyhodnotit nelze (zde mluvím hlavně tedy o husách, u slepic nejsem takový expert). A stejně řeší pouze vystaveného jedince - ne celý chov. Není problém vybrat z desítek či stovek křížených sourozenců pár kusů, kteří exteriérem odpovídají čistokrevnému zvířeti.

c) kontrola užitkovosti. To jednoznačně ano.

d) genetické analýzy. Též ano.

e) dobrá pověst. Chápu, kam tím míříte. Ale objektivně vzato - ne, nehraje roli.

Kauzu ohledně kropenek sleduji jako nezaujatý pozorovatel. Sám ani toto plemeno nechovám. A neznám ani osobně nikoho ze zainteresovaných  stran (možná z “druhé ruky”, jako chovatel hČ). Působím ale profesionálně v oboru zoologie a chovatelství, s celem solidní zásobou znalostí i praxe, a vlastnímu zájmovému chovu se věnuji také už nějaký ten pátek.

Ing. David Blažek

Jsme chladnější kraj. Většina plemen tu teprve začínala se snáškou, nebo byla před ní. Navíc on sám spíš vždy líhnul svou kohortou kvočen a na přirozený oddchov - spíš později v sezoně.

Zdravím. Ve jmenovaných očkovaných chovech “českých” hus samozřejmě o plemeno česká husa nešlo. Zajímavé míšené linie bílých křížených hus italskorýnských, na poloviční cestě k samostatnému plemeni. Sám majitel a provozovatel je však zcela transparentní a nikde nešíří, že by se jednalo o plemeno husa česká. Pokud používá přídomek “česká”, je z kontextu evidentní význam “tuzemská”. Novináři a laičtí chovatelé si to však vykládají po svém a omyl je na světě. 

Jinak chovatele, který teď právě přišel o chov drůbeže, z Tachovska, znám osobně. Mnoho čistokrevných plemen, jmenovitě třeba faverolka velká německá lososová a husa česká. U hus českých včetně několik chovných samic jeho geneticky cenné vlastní linie založené před 30 lety. Faverolky také choval asi 40 let v kuse a šlo o předního znalce plemene. 

Zdravím. Ono to “obden” je po zaokrouhlení. Běžný inteval není 48 hodin, ale spíše 35-40. 

Tak ona si husa sama vybere dle svého uvážení nejvhodnější místo. Moje práce chovatele je předpřipravit a “zatraktivnit” jí flíček, který je co do zabezpečení i dle mých představ; aby se pak mé a husí představy nerozcházely. 

Zatím jsem měl jediný případ, který jsem musel operativně řešit. Dospělou husičku, zvyklou z minulých úspěšných sezon na její boudu a zázemí, jsem toho roku přidělil nové zázemí (téměř totožné s původním). A staré jsem obsadil novým párem hus.

Připraveným místečkem v rohu nového husníku pohrdla a chystala se zrovna snést na nechráněném místě u plotu u potoka. Ihned jsem ji přehnal do její staré boudy (mladý pár vyhodil a přesunul), a pro jistotu ji tam na pár hodin zavřel. Tam si tedy i snesla první tohoroční vajíčko, a dál už vše běželo v pořádku jako jindy. 

Zdravím. 

1) se vší pravděpodobností zůstanou na rybníce. Leda by od Vás byly dobře naučené se vracet na žrádlo; i tak bych na to nespoléhal. Nadto jsou na rybníce vystaveny nebezpečí např. rybářských háčků a vlasců, pozření olůvek, parazitace a nemoci od divokých kachen.

2) pozemek s rybníkem, či samotné rybniční vodní dílo Vám patří/máte v nájmu? Či máte alespoň slovní souhlas od majitele/pachtýře/hospodářského subjektu k využití pro svůj chov drůbeže? Jinak chovatelství nedělají právě dobré jméno případy, kdy majitel svévolně bez dovolení vypouští své svěřence na cizí pozemky.

Zdravím. Přístup daného veterináře je zcela v pořádku. Otevřeně přizná, že s drůbeží zkušenosti nemá, a volí “univerzální ” léčbu. Majitelka je předem informovaná, že se jde improvizovat. Vše po této stránce v pořádku. A když generalizuju, téměř na veškeré neduhy drůbeže zabírá jedna ze tří věcí - antibiotika, antiparazitika, sekerka. Šance že ATB stav čehokoli zlepší, je univerzálně cca 30%, a jeho použití dává logiku. 

Na fotkách máte spoustu těch pařátů, na kterých též nevidím nic závadného. Holt opeřené běháky, vždy horší na čistotu a údržbu než slípky s hladkými běháky; i zdravé tak vypadají jinak, než neopeřené. 

Ten napuchlý ksichtík slípky je zajímavější příznak, také však lecčehos, typický třeba pro hemofilovou rýmu. Skleslost a apatie je velmi obecný příznak…obyčejné nachlazení, vnitřní zranění, ptačí chřipka, sešlost věkem…

Jinak, mnohá onemocnění vyvolaná konkrétním původcem se mohou u každého jedince projevovat různými příznaky. Některé nemoci jsou bezpříznakové, dokud se konkrétní zvíře nedostane např. vlivem stresu do zhoršené kondice…

Velmi důležitá je informace, kdy jste třebas přidávala do hejna poslední zvířata, resp. kdy naposled měla kontakt s cizí drůbeží - pokud máte např. stejné hejno už pár let bez přidání nových kusů, tak pravděpodobnost, že se vám tam z ničeho nic šíří něco infekčního, je nízká (ne však vyloučená).

Na Vašem místě bych zkusil opět detailněji nafotit problematické tělesné partie a jedince, i foto prostředí (už ne pařáty); a pak zda se Vám třebas vyjádří vet. Bodlinka. Sám mám zkušenosti s vlastním zájmovým chovem, též působím i profesionálně v oboru zoologie a chovatelství, leč specializovaný zvěrolékař opravdu nejsem.  

Zdravím. Možná přispěju se svou trochou do mlýna. Svého prvního chovného housera hČ (u mě 2020 - 2023) jsem bral z přirozeného odchovu (všechny mé husy jsou přirozený odchov), když mu bylo asi 5 měsíců. Krátce poté jsem s ním řešil zdravotní problém; během ošetřování si na mě více zvyknul, což vyhovovalo i mě. Běhal ke mě, žral z ruky, toto jsem u něj i dále podporoval. I během prvních dvou let odchovů bylo chování přijatelné. Během ochrany housat si ke mě troufal o něco víc, ale stále v mezích. Husy však plně tělesně i psychicky dospívají až jako víceleté; a v jeho třetím roce nastal zlom. 

Během toku a hlavně odchovu housat už lidi vůbec nerespektoval. Manželka i matka odmítaly k němu do výběhu chodit (třeba záskok za mě při výměně vody). Křídly jednou manželce zpracoval lýtka do pěkných modřin. Občas takto vyběhl i na mě. Zvlášť chňapání po rukou a nohavicích bylo jeho. Což o to, svým způsobem obdivuju každou bytost, která je odvážná či šílená natolik, že mi hodlá fyzicky čelit😀. A nebyl problém pro mě ho pak kdykoli zpacifikovat a chvíli podržet v náruči. Ale už to byl poněkud opruz, pořád si ho během obsluhy zázemí hlídat, a hlavně nikdo z rodiny také nebyl ochoten k němu vkročit. 

V tom třetím roce byla pro mě poslední kapka, když se v dubnu chovný kmen s housaty zapomněl navečer zaklidit sám do husníku (zcela standard po 340 dní v roce, zalézají mi samy dobrovolně jen když mají malá housata). No jako běžně, otevřu dvířka, a pokynem naháním zvěř dovnitř. Chytil ho úplný amok a vystartoval na mě. V pohodě kvituju, čapnu ho do náruče, zaháním zbytek. Jak jsem mu v náručí blokoval hlavu aby nemohl na mě, zakousl se zuřivě alespoň do vlastního křídla. Které si pak v tranzu rval ještě půl minuty poté, co jsem ho vypustil k ostatním. To bylo už i na mě moc. Shodou okolností však kamarádka těsně předtím přišla o svého chovného housera a potřebovala zachránit sezonu, aby měla alespoň vejce oplozená. Deponoval jsem ho u ní, než ho pak do roka zakousl jejich pes. 

Jako chovných jsem měl pak více houserů hČ, různého věku. V tento okamžik u mě je kluk sedmiletý, dvouletý (polobratr toho rváče), a lončák z vlastního odchovu. S žádným už záměrně nenavazuju bližší konktakt, jako zvykání na krmení z ruky a hlazení. A situace zatím uspokojivá, typické výstražné a ostražité chování samců, ale žádný z kluků do fyzického kontaktu s lidmi nejde. 

U toho rváče jsem si zatopil ze začátku tím přílišným puštěním k tělu a přivyknutím; leč i dle jeho pozdějších interakcí s okolím (vč. veverek, sojek…) soudím, že ty behaviorální predispozice k přehnané agresivitě byly do značné míry vrozené. Jeho druhý polobratr v mém chovu (2021 - 2023) byl naopak vyložený zbabělec, a třetí polobratr (2023 - dosud) má celkem vyrovnanou povahu. 

Zdravím. Sám teprve též sbírám data v této oblasti, před svou první sezonou s pižmovkami. Informace od kolegů se velmi různí. Pravděpodobně to bude tedy silně individuální dle konkrétní samice. Od těch, co odvodí skoro vše, po ty, které po líhnutí vyvraždí vše co není pižmovčátko. 

Pokud se sám o podstrčení či líhnutí cizích vajec pod pižmovkou pokusím, budu počítat s tím, že jde o risk, a případně jí nechám odlíhnout pouze jeden druh vajec - aby neměla přímé srovnání ze dvou typů mláďat. Ale čas ukáže. 

Zdravím. Obdobné dotazy jsou řeším i v náplni své pracovní činnosti. 

Co se týče samotného druhu pozemku - to je vcelku jedno. 

Podstatné je, co říká platný územní plán dané obce. Ty jsou dnes běžně k nahlédnutí na internetu. Z toho se dočtete, co je to konkrétně za plochu, a jaké jsou běžné a jaké jsou přípustné využití. 

Dále pak můžete na příslušném stavebním úřadě podat žádost i předběžnou informaci - tj. jestli jste si věc správně dle územního plánu vyložil a případně zda a jaké jsou tam podmínky. 

Zdravím. Tak agresivní je a útočný k lidem? Zabít. A ne, kohout se časem neuklidní ani nepůjde “vycvičit”.