Včera jsme byli mamce popřát a zprovozňit náhradní mobil. Samsung jsme hodinu chystali, byla teda hláška, že tam blbne mikrofon. Až jsme tam konečně všechno nainstalovali zjistili jsme, že ne, že blbne, ale prostě nejde, takže volaný ji neslyší🤔Takže další mobil, další hodina. Podivný Huawei😏Roky máme všichni Samsungy+chytré televize Samsung, takže zvykat si na jiný celý mobil, ikonky, ovládání…v 73letech…nic moc. Ani já bych to teda nechtěla. Takže Tom dostal direktivně nařízeno, že tenhle je tak max na týden náhradní a koupí nový!(dobře mu tak, když jí nechtěl dát svůj starý😜) Když jsme se už skoro za tmy vraceli domů, tak před naším po silnici poskakoval sousedův kocourek Kvído. Hupsnul do křoví k potoku. Viktínu jsem kolem baráku nikde nenašla bála jsem se, aby tam nebyl někde s ním😕Naštěstí po chvíli přicupital. Soused taky netušil, že Kvído chodí až na cestu(nemají pozemek ani oplocený) On to bere v klidu(Kvída dostal od spolupracovnice, co ho už nechtěla) ale já teď budu nervní, že tam ne, že najdu rozjetou některou ze svých koček, ale i Kvída🙄Dneska čekám návštěvu tchánů🥳 takže musím letět vyrábět pohoštění, udělám párečky v listovém a hermelínový salát(minichlebíčky) Tom mi koupil dorty, tak sladké naštěstí nemusím tvořit😉Stačí, že musím odbordeizovat barák😎
Niki, jak u slepiček?
Bobi, u vás na bojišti klid?
Dájo, musím se obézní paní zastat. Jestli to nepletu s jinou, tak Bobi psala, že měla zápal plic. Já celý život nějak trpím na průdušky, prostě mám problémy s dýcháním, zahleňuju se, odkašlávám po ránu jak tuberák. Máme to z dědovy strany, je tam astma i CHOPN. Svou diagnozu teda neznám. Ale cca tři měsíce zpátky jsem se nachladila a to bylo peklo na zemi. Chrchlala jsem imrvere, ne kašlala, prostě chrchlala, hnus fialovej, co vám budu povídat. Jeden den už to bylo napínavé, bylo to tolik hlenů, že jsem to nemohla dostat z krku a jako by mě to začalo dusit. Jsem si říkala, že jestli přežiju noc, tak snad budu muset jít k doktorovi. Pak mě napadlo, že tam mám vyrobený sedmikráskový sirup, který je právě na to chrchlání. Začala jsem to do sebe valit ve velkém a snad už nemoc jako taková polevovala…ulevilo se mi, pomalu se to vyléčilo, i když jsem myslela, že to snad nikdy neskončí. Šílela jsem sama ze sebe, litovala jsem Toma, že to musí poslouchat(i když on už je zvyklý😊) Jenže to prostě nejde ovlivnit. Já jsem ale tedy chodila chrchlat na WC, což tlustá paní nemůže, že áno🙄 A tady vidí Bobča na vlastní oči, co udělá s lidma obezita. Ano, dokud je člověku 30, tak ještě to může omlouvat slovy, že ,,umí ta kila nosit". V 50 je z ní nemocný člověk a v 60 troska, co se o sebe sama nepostará👎
