Příspěvky uživatele

Niki a zatopit v tvém případě vlastně znamená co? Že otočíš ventilem na radiátoru? Tak to je jasné, že neseskočíš z koně, to by jsi si zrovna nepomohla🙄 Jedině, že bys to pojala: čím sas pokazil, tím sa naprav…jak se říká, asi ne jen u nás😛

kocoura219:

Pěkný víkend přeji, chtěla bych se zeptat na krmení kuřecími krky. Krmím je běžně, kocour je miluje, ale prý to může způsobit problémy se štítnou žlázou…. Vaše zkušenosti? Jak často kuřecí krky krmíte? Děkuji. 

A ještě jsem si uvědomila. Tohle někdo pomotal se psy a hrtany.  Nejspíš zase nějaký špatný překlad z angličtiny a je z toho další fáma na světě…

A já jsem psala, že pomáhaly? Přečtěte si ještě jednou prosím. Ale jak píšou i chlapi, vyrostl ze mě kupodivu dospělý člověk, který se choval a chová zodpovědně a průšvihy už nedělá. Řekla bych, že spíš žiju tak slušně a spořádaně, jako málokdo. Psala jsem, že jsem to nikdy rodičům nevyčetla, nebyla bych jiná. A proto taky zodpovědně děti nemám. 

Jééé, co já bych dala za to, kdyby mi ty krky chtěli žrát!🙄 Udělala několik pokusů, i mlátila paličkou a nic. Vařené, to je další věc, do huby nevezmou absolutně nic vařené, podle nich to není jídlo.

Asi tak. Byla jsem sice holka, poznámky jsem tedy nenosila a to nejspíš z důvodu, že když po mě učitel chtěl žákovskou, tak jsem ji ,,zapomněla"😉 Jinak jsem byla fracek neskutečný a rodiče mou výchovu prostě nedávali. A myslím si, že to by nedal nikdo. Pomatuju si, jak se snažili do mě hučet, vysvětlovali, ale bylo to, jak když hrách na stěnu háže. No a popravdě,  ani to přes zadek a facky moc nepomáhaly. Nikdy jsem to rodičům nevyčítala naopak, mamce vždycky říkám, že já mít takové dítě, tak už nežije. Já žiju, takže se mnou měli svatou trpělivost. Většinu času jsem byla s prarodiči, babča mě nefackovala, ale dávala herdy do zad, taky se se mnou nemazala. I na polínkách jsem klečela, taky prd platné. Nemám diagnostikované, tehdy se to nevědělo, ale pravděpodobně nějaké ADHD či co, byla jsem přidušené dítě. Ale tehdy se to neřešilo, pro naše jsem byla spratek prostě, žádné úlevy typu: ona chuděrka za to nemůže😏 

Konečně někdo😉 A to jste připomněla: Nikčo, co tedy ta noha, uklidnilo se ti to od včera?

Poledne a nikdo nikde😟 Já se teda nakrknula s tenisem, tak jsem sem ani nešla, až jsem se trochu zklidnila, abych tu jen nedštila síru😛 Ráno na obchůzce to bylo tedy výživné😉 Cesta jedna poledovica, takže o rychlochůzi to fakt dneska nebylo, spíš o tom…přežít😏 Než jsem došla na polňačku kolem potoka, což byla jediná cesta, po které se dá jít, sem se málem 4 krát zabila. Vždycky jsem to vybalancovala…naštěstí. Ale jak mám stále v paměti, jak jsem v létě v ložnici na mokrých parketách prásknula na ty lokte(záda)tak to bych zažít opět fakt nechtěla🙄 Teď hlásí týden bez mrazů, tak snad ten led brzo sleze.

A abych se vrátila k ptáčkům…nějak je tu mrtvo, u krmítka i na vrbičkách ráno nikdo😟 Na platanu teda ráno seděla poštolka, myslela jsem, že tam chrní, ale houby, jak jsem se otočila za chvíli zpátky, už tam nebyla. 

kometa:

Já vím, že je to nějakým vnitřním nastavením člověka, ale není ti líto hezkého dne?

Jenže to vnitřní nastavení člověk fakt nepřebije. Ze mě sovu taky nikdo neudělá. Vyhovují mi “večírky”, které začínají ve tři odpoledne a v devět můžu jet domů.

Já vím, mám to stejně, ale to nemění nic na tom, že by i bylo líto dne, kdybych ho do oběda prospala🙄 Musí to mít asi člověk i přeprogramované v mozku, páč žít v noci, připadala bych si jak upír, jak zombie. 

A zajímalo by mě, jestli to takto měli lidi i staletí zpátky, co šmarjá dělali, když nemohli teda v noci spát? Telka a compy nebyli😉 svítit a třeba si číst vlastně taky nemohli, když spali všichni v jedné světnici. To už se asi nezjistí🙄

My Dájo taky tak, ale musíme mít oddělené ložnice, protože můj má k tomu(možná to tak ty sovy mají, co Sardullah?) lehké spaní, nejspíš bych ho budila i dýcháním natož tím, jak já se v noci melu a házím sebou na posteli levá-pravá. Já o tom nevím, jen z doslechu, či podle toho, v jakovém stavu se probudím😏

Ale já snad ani nejsem skřivan, spíš medvěd. Klidně usnu v 8, jasně, pak se někdy v noci probudím, chvíli čumím na telku a probudím se třeba až v 6🙄

Sardullah:

Jo stane se, že si člověk pořídí štěnítko a ono je poslušné samo od sebe a umí věci, které je nikdo neučil. To člověk tak plácne povel, protože je zvyklej od předchozích psů, vlastně ani nepočítá s tím, že bude splněno a hle… štěně to provede. Celý štěněcí období berňuchy jsem na to koukala s otevřenou pusou… jakože vážně? Takhle jednoduchý to je? Pak když v pubertě 2x neposlechl na první dobrou na přivolání, tak jsem vlastně měla radost, že mám normálního psa.

Na druhou stranu Matýskovu samovychovanost dokonalost kompenzuje Gina, která má vše na praku a selektivní hluchota je její druhé jméno. Takže je svět v pořádku a v rovnováze.

A teda koukám, že Maťulko a není jediný pan dokonalý na světě😜

Tak to vlastně žiješ to, co jsem měla před lety se svýma klukama. Nikdo mi tehdy nevěřil, že Berušku nemusí nikdo vychovávat, stačilo mu prostě jen říct. A tím, že byli stejně staří, bylo pro mě pak těžko chápat, že Woruška takhle není schopný fungovat. Respective…on prostě chtěl hlavně dělat, co chce on, ta spolupráce ho nebavila a prděl na to. A taky to dokázal kompenzovat svou láskou k lidem a roztomilostí.

bambule:

Nějak si nedokážu představit, že by někdo kastroval větší prase jen tak “na živo”. To je příšerný masakr. 

Já si to nechci představovat vůbec, předevčírem jsem viděla sousedů nové bull štěně s ostříhanýma ušima a nemůžu to vypustit z hlavy už dva dny👎

kometa:

Naopak. V jiných zemích (co vím, konkrétně v GB) kanečky nekastrují. Tam jsou možná na ten smrad zvyklí. 

Ahááá, tak jste asi na to kápnula! Nevozí se to maso nakonec z takovýchto zemí? Já to nestudovala, na ty cedulky, aby měl člověk ještě manuál. A bylo to pro Viktěnu, tak mi bylo jedno, odkud je, tam je vodítko: chutná-nechutná😉

Já vím, že je to nějakým vnitřním nastavením člověka, ale není ti líto hezkého dne? Co máš z toho, že v noci poskakuješ po baráku, čučíš na bednu či paříš videohry?(vůbec netuším, co děláš, jen vím, že to tak lidi mají😉) Brzké ráno, když vychází slunko, všechno ožívá, je tak hezké👍 No já jsem zase ochrapa, takže se pokochám a klidně chrápu dál, do 7h😛

Koukám, že chudák admin snad musel přizvat brigádníky, aby to stíhal všechno kontrolovat😛

kometa:

Není možné, že by ta prasata nekastrovali jako mimina, ale třeba střelím, v roce

Není. V souladu s veterinárním zákonem se bez anestézie roční prasata kastrovat  nemůžou. Nehledě na to, že v tomto věku jsou už po smrti.

Reni, ale my se bavili, řešili čuníky v jiných zemích. Tedy nevím, třeba je to veterina EU, ale znáte to: vyjímka taková, maková…

Sarah01:

Tak nám to vlastně taky vyšlo, jen 15 bylo jenom mně, manžel byl o 4 roky starší. 🙂 Brali jsme se, když mně bylo 20.

👍

Tak jestli můžu, přispěju svou troškou do mlýna. Začali jsme s mužem spolu chodit v posledním ročníku na ZŚ. Nebyli jsme ve stejném ročníku. Na střední každý jinde, on ještě vysoká. Pak zaměstnání, každý jiné. Ale celou dobu stále spolu, od 16 jsme spolu bydleli, chvíli u našich, chvíli u tchánů. Od 21let už sami. Vlastně jsme nikdy bez sebe nebyli dýl než týden. Až někdy ke třicítce, co začal jezdit na služebky, to bývalo dýl, protože po světě. Od 38let jsme spolu doslova pořád, muž povětšinu pracuje z domu, pokud má služební cestu, bere mě sebou. Podotýkám, že dobrovolně😉Když jsemkvůli nemocnému kocourovi nemohla, byl nakrklý…tak ale chápal to. Já jsem doma doslova, pracuju v zahradě. Jsme spolu 39let. Děti nemáme, záměrně (pro ty, co by snad ještě nevěděli😉) Žijeme jen pro sebe..jak se říká. Muž má tenis, já měla psy, teď už bohužel nemám, třeba se vrátím taky k tenisu(houby, už jsem zdechloň) Vsunu se sem také s postřehem. Ono tak nejde ani tak o tu ,,vodu"😉 jako prostě o společné zájmy. Pokud chlap chodí na ryby a ženská s kámoškou na kafe, budiž. Jenže když se k tomu přidá i rybaření v Norsku a ona dovolenou s kámoškama v Egyptě…cesty se stále rozcházejí, až se rozejdou úplně. 

Piercingy předpokládám😉

(aha už to vidím, Kometka mě předběhnula😏)

Odpověď? Nevím kolikrát, to chcete ještě napsat. Rozhodně omluvu neuslyšíte a přeberte si to, jak chcete. Respective je mi jedno, co si o mě myslíte, pokud to necháte ve své hlavě.