Příspěvky uživatele

Add krmení zbytky. Ono jsou zbytky a zbytky, a všeho moc škodí. My krmíme také zbytky, ale z vlastní kuchyně, a pak nám ještě nosí kamarádka z její kuchyně. Většinou to jsou různé druhy zbytků zeleniny, pečiva, prošlých mléčných výrobků, skrojky masa, případně prošlé měkké salámy nebo šunka. Nemám pocit, že cokoliv z tohoto by vadilo. Zbytky od oběda jaksi nevedeme, max. kosti, ty se jim nadrtí. Jinak se u nás dojídá do prázdného kastrůlku, že by dostaly zbylou rýži nebo těstoviny, tak to už by měly svátek! Zbytky, zvlášť ty přepálené z profi kuchyně, to už je tak pro prase, spíš než pro slepice. Ale jestli to může mít vliv na chuť vajec, tak to teda netuším, já nikdy taková nejedla.

Pokud nejste spokojená Vy, tak je to jasný. Netrápila bych se, zvlášť když tam někde vzadu v hlavě to prostě VÍTE, že takto už ne. On to člověk nevědomky pak přenáší i na toho koně, to vidím sama na sobě, jak se ke mě kobyly chovají, když k nim přijdu zpruzelá, protože musím, nebo s radostí, protože chci. To se nedá srovnat. Já právě hodně řešila stáje kolem nás, kam bych jako kobyly upíchla na tu zimu a prostě mě se nikde nic nelíbilo. Máme tu stáje hlavně s režimem 12/12, což nechci, protože vím, že to ony nedávají, umí být na boxe 3-5 hodin, ale 12h už je prostě moc, to už pak prudí, vymýšlí, prostě to na nich vidíte, že chtějí ven. Vyloženě takové pastevko, jak popisujete Vy, to jsem tu ani nenašla a sama nevím, jestli bych o to stála právě zase kvůli sobě, protože i když přes zimu nic moc nedělají, tak nějaké rutiny stále dodržujeme a jsou-li mírné zimy (a myslím si, že takových bude přibývat) chci s nimi pracovat lehce i přes zimu, což si úplně takhle na divoko nedovedu představit. Já jsem prostě zvyklá na určitý domácí komfort, jakože když zavřu koně na boxy, opečuji je, tak pak jdu domů sama sebe převlíknout, pak teprve cajkuju kobylu a jedeme. Což by na freestyle pastevku nebylo možné, tže tohle Vaše uvažování chápu. To, že je mám na krku 24/7/365 je holt daň za toto všechno. Nic není v životě zadarmo.

Je určitě dobře tady popustit svojí frustraci, proto tyto stránky existují a já jsem za to velmi ráda, protože právě náhled lidí, kteří nejsou nijak zatížení situací, může pomoci nejlépe!👍

A jo takhle, tak teď už tomu víc rozumím! Já jsem se právě domnívala, že schůzka byla právě k dořešení řekněme welfare podmínek pro jezdce, právě jsem myslela na tu lepší jízdárnu a nějaké bezbahenní místo pro vás majitele. Jako upřímně bláto všude by mi vadilo taky, vím, co nám dalo dostat výběh do kondice “bezbahenní” a nyní, pokud v zimě nemrzne, tak můžu jít pro koně i v teniskách, což je upřímně k nezaplacení. Nebo takové ty případy, kdy je prostě jenom jdete zkontrolovat, případně doplnit proviant a nemusíte se u toho navlíkat jak na výlov Rožmberka…

A jenom takový point pro Vás, právě díky tomu, co jste tu všecko napsala o Vašem ustájení, doma padlo jednoznačné rozhodnutí, že holky zůstanou přes zimu doma, nikam se stěhovat nebudou😉Zapojení rodiny je na úplně jiném levlu a já už se moc těším na dosečnou, která snad bude tento víkend a na počínající podzim a holá pole, až se zpět vyhoupnu do sedla. Řešíme už i jezdeckou zimu ve smyslu, že moje drahá tříčtvrtka shání všechno, co je reflexní a dá se to namontovat na mě i na koně, aby prej nás v tý tmě někdo nesestřelil😄. Sbírat bobky prý budou bez kafrání, abych já mohla jezdit i s postupující tmou. No tak uvidíme, zatím dělají vše, co řekli!

Sloní žrádlo je prosím toto:

https://www.prozeny.cz/clanek/recepty-sloni-zradlo-95453

A je to fakt neskutečný žrádlo! Děláme na chlebíčky místo brsalátu. Zdobíme kapií nebo porkem a nic víc není třeba na chlebíček dávat. Vzhledem k tomu, že jsem měla min. týden jmeniny a my toto doma neslavíme, tak se mě máma jen zeptala, jestli mám na něco chuť? Tak jsem si poručila mísu sloního žrádla, prosím pěkně bez chlebíčkové veky a žrala jsem to na hulváta večír u telky normálně lžičkou z té mísy😄. A to bylo žrádlo! A mám zas na rok pokoj😄!

4xJana - tak třeba kýžená změna přijde tam, kde jste, a ani se nebudete muset stěhovat?! To je dobrá zpráva!

Efe, ještě že tak, že si to nechá ošetřit, to je pak půlka práce a úspěch zaručen!

Jo a holky, musím se pochlubit, naše slepičky už snášejí👏! Nevíme, jestli už všechny, ale začly asi před týdnem a už vajíčka přibývají! Tedy přesně měsíc po tom, co jsme je přivezli. Tže už jsme nová vajíčka daly do buchty a do sloního žrádla a já si jedno už i uvařila jen tak k večeři s chlebem! Mňam mňam🙂.

Žínko, děkujeme! Já jsem hlavně zjistila, že čím jsem starší, tím míň toho potřebuju. A moje máti to má taky tak. Nikdy jsme nebyly marnivé, ani pažravé a když jdu do obchodu a vidím ty narvané košíky kdečím, tak prostě nechápu, kam to ti lidé dávají? Aktuálně bych si mohla koupit mnohem víc věcí, než např. před pěti lety, problém je v tom, že je nepotřebuju, tže vlastně spořím tak nějak samovolně. Jo a dneska a zítra mám k obědu lečo s bramborem🙂jediné, co jsem do něj musela koupit, byl kus salámu a paprika (ty totiž nepěstujeme), tže oběd na dva dny za pět pade.

Á teď čtu zlepšení! Tak to je super😉!

Efe, vypadá to děsivě, takhle na první pohled! Přeju, ať je to brzo dobré🙏! S očima je to hrozný, užila jsem si to s flekatou před dvěma lety, akorát že to bylo v zimě - v únoru, a my nemohli přijít na to proč a nač, oko zarudlé s bílým výtokem😟. Přesně jak napsala Verun, vetka řekla ošetřovat 5x denně, kapat, mazat, aspoň týden. To jsme nezvládli a po třech dnech ehm “ošetřování” jsem si vyrobila neošetřitelnou kobylu a s následky se potýkám dodnes🙄. Teď už alespoň akceptuje mojí ruku u oka a nechá si odstranit ospalky, otřít oko (zavřené) houbičkou, ale o nějakým kapání nemůže být řeč. Oči mě děsí, tže moc přeju ať je to u vás v pořádku a nechá si to ošetřit aspoň pár dnů!

Ošklivá zlobivá srnka😄😄, šup šup s ní na talíř😄😄. Máme přeci rádi, co je chlupaté a to v jakékoliv formě😄!

“Vy mi připomínáte mého dědu, když jsem nechtěla dojíst jídlo…říkával “ hlad a bídu na vás” “potřebovali byste zažít válku” a podobné výroky..”

Tohle říkala moje babička a měla pravdu. U nás se jídlem neplýtvá a pokud jsou nějaké zbytky, dostanou je zvířata. Popelnici na komunál máme prázdnou, občas se nám podaří zaplnit papír, plasty máme taky poloprázdné. Lidi dnes naprosto neumí vařit a neumí si vážit potravin a pak se diví…

Pro Evu (neregistrovanou):

“Promiňte, ale mohu se zeptat, čím topíte, svítíte atd??? Vám nevadí ty ceny energií? Ty neustále se zdražující potraviny a ostatní věci?? Tak takhle “dobře” jsme se opravdu ještě neměli….no vy jste mě tedy nadzvedla ze židle, to snad ani není možné, že to můžete myslet vážně?”

Myslím to smrtelně vážně, bez legrace. Vaši reakci jsem mámě přečetla a mám Vám vyřídit, že jste jí upřímně rozesmála (nekecám, fakt se smála). Vzkázat mám prý toto - zda vadí ceny energií? Od 90tých let jsme odběrateli E-onu, nikdy od této doby jsme neměli zafixované žádné ceny, protože jsme to nechtěli, nikdy jsme nepřešli k jinému dodavateli energií s vidinou lepších zítřků (jakože ušetříme), často jsme platili vyšší zálohy než ti, co tento krok udělali a byli jsme jim pro smích. Energetickou ehm krizi? jsme zaznamenali asi tak, že před ní naše měsíční záloha za elektřinu činila 2305Kč a nyní činí 4100Kč. Za tu dobu se nám ale úměrně zvedly mzdy a jí důchod, tže jsme furt tam, kde jsme byli. Máme úplně běžné domácí spotřebiče, asi jako každý, pračka, myčka, sporák, lednice s mrazákem, mrazák, mikrovlnka, varná konvice, kotel, čerpadlo, bojler…Spotřebiče, které se používají nárazově (pračka, myčka, bojler na vodu třeba) používáme pouze v levném pásmu, jinými slovy pereme a myjeme, či nahříváme teplou vodu v bojleru jen “když E-on řekne, že teď je to levný😀”. Ostatní spotřebiče, co musí být zaplé furt, máme nové, úsporné, v nejvyšších standardech. Koupené za své, nejsme fanoušky dotací. Veškerá svítidla v celém domě včetně stájí, garáže nebo kotelny, jsme loni vyměnili taktéž za úsporná a na spotřebě se to ihned projevilo. Topíme kotlem na biomasu, s Euro6, koupeným za své a bez dotací. Záleží jen na nás, kolik protopíme, nikdo nám nic nediktuje, komodity jsou letos levné, my koupili již v únoru dřevní peletky, ano prodělali jsme, naše chyba, kamion krmný pšenice by nás teď vyšel levněji a o dost. Jsme požitkáři a topíme v zimních měsících na 24,5°C, protože chceme a můžeme si to dovolit. Toliko k energiím.

Add potraviny - jakožto lidé pohybující se v chovatelských a pěstitelských kruzích (asi jakou spousta jiných tady) na potravinách ušetříme asi ze všeho nejvíc, základní potraviny, které hodně jíme (brambory, cibule, kořenová zelenina, jablka k uskladnění, aj..) máme vlastní, stejně tak jako nějaké druhy masa. I když já už sama nechovám, mám kolem sebe stále mnoho těch, co ano a co mi za lidovou cenu nechají. Jíme velmi skromně, tak to naučila babička mojí mámu a moje máma mě. Konkrétně nyní máme krůtí řízky (krůta od kamaráda chovatele za 1000Kč, kterou máme na celý rok a nemůžeme to sníst) s domácími brambory a pažitkou. Toto jídlo máme od neděle do středy. Když se toho udělá v neděli víc, vydrží to někdy i do čtvrtka (třeba vlastní slepice na paprice s těstovinou). Kolega v práci o mě prohlásil, že jsem prase, jako že žeru jedno jídlo pomalu tejden. Já mu řekla, že je debil, když musí každý den do kantýny/restaurace, kde dá za obědové menu i s nápojem 200Kč/den, to je pak litr za tejden, to sotva prožeru za měsíc. Jediné, co jsem v této situaci ochotna připustit je to, že muž sní více než žena, to ano, jinak je to rozežranost, mmch, taky furt heká, že nemá na plíny, na což jsem mu řekla, že pořídit si mimino snad bylo jejich dobrovolné rozhodnutí, nikdo je snad nenutil, já taky nehekám, co mě koníčci stojí peněz, mám je dobrovolně a byla to moje volba.

Závěrem? Ano jistě jsou velké rozdíly mezi lidmi, tohle nepopírám a napsaly to už holky výše. Každý máme nějaké podmínky, ve kterých žijeme a pokud se nám ty podmínky nelíbí, je jen a jen na nás, abychom je změnili, nikdy jiný to za nás neudělá. My jsme rekonstruovali naší, kdysi ruinu, dlouhých 18 let, za cash, bez jediného dne odpočinku a dovolené, k tomu jsme měli a stále ještě máme, hospodářství, jen už ne tak velké. Z práce (školy) rovnou na stavbu nebo na pole, podle toho, co mělo zrovna přednost. Byla to naše volba, které nelitujeme. Zatímco moji vrstevníci chodili po zábavách, později cestovali po světě a užívali si života plnými doušky a mě se smáli do obličeje, že chodím špinavá a v roztrhaných hadrech kolem míchačky? No tak jo, ať si teďka živí ty jejich hypotéky a děcka, jejich volba. A stěžovat si můžou třeba na lampárně😄!

Killian, nejste naivní, myslela jsem si totéž, a stejně jako Vy jsem došla k názoru, že to tak není! Moje máma o sobě ráda říká, že už je stará, no nevím, je stejně stará jako Bobča, tedy mě stará nepřipadá🙂, ale hned jedním dechem dodává, že nepamatuje dobu, kdy by se měla líp? Že teď se má úplně nejlépe ve svém životě a víte co? Prakticky to nemá s kým probrat, protože přece český důchodce musí být permanentně nasratý, nadávat na vládu, tu předchozí, tu aktuální i tu budoucí, nadávat na doktory, na počasí, cítit se ublíženě a být chudák. Jenže to ona není, necítí se tak, ale zkuste si to říct nahlas a ještě k tomu mezi vrstevníky!🙄Mám obavy, že jsem na tom stejně jako ona, mám se vlastně nejlíp, jak jsem se kdy měla, jasně, všechno není pořád zalité sluncem a taky si stěžuju, i tady, ale v reálu mi vlastně nic moc nechybí. A tohle lidem vadí! A jestli je na tom Čanka třebas podobně, že si prostě dobře žije, i tohle může někomu vadit! A jo, najdou se i tací, že pokud třebas nemáte socální sítě, nebo nějak úplně nežijete netem, jenom třeba chodíte na obyčejné chovatele sem na tyto stránky, vyšmírují vás i tady, když holt nemůžou na FCB, insta a já nevím, kde ještě. Proč? Protože jejich život je tak ubohý a smutný, že se raději zaobírají životem někoho jiného, to je totiž jednodušší, to nebolí a nemusí tím pádem řešit svojí ubohost. Stalking je nemoc.

Holky, tak včera uklizeny další otavy! Za cca posledních 4-5 dní jsme na tom málem chcípli, ale kvalita otav je na 1000%. Děláme to hlavně kvůli malé Dámě a jejímu nic moc chrupu, aby měla drobné jemné pokousáníčko. Flekatá důra může žrát i posušený kopřivy s malinama a kostřavou, ta pokouše všechno. Půda už je hezky plná. Jsme zhruba za polovinou, zbývají nám takové dvě malé loučky za vsí, dohromady jedna menší traktorová fůra. Necháme to asi na příští týden. Potřebujeme si odpočinout, zítra mají stejně přijít bouřky a o víkendu bude kdo ví jak, tak to necháme koňovi a bude. Jinak u mě střídavě zataženo a jasno, nálada se střídá podle stavu vyčerpanosti…

Bobčo, dost jste to trefila, ty dva úhly pohledu! Oba jsme s mužem dosti samotářští, nevyhledáváme společnost (já v ní přímo trpím, on to snáší lépe). Když jsme se seznámili, ke koním už jsem roky chodila, všechno věděl, všude mě doprovázel (do JK, na závody, na tréninky), nikdy mi v ničem nebránil. Že budou koně doma bylo jasný hned, sám se do všeho pustil, všechno udělal, bez keců. Nemáme přímo statek s uzavřeným dvorem, spíš takový poloviční statek, velký dům. Stáje byly astronomická investice už tenkrát, nedovedu si představit, dělat to teď! Zvedly nám celkovou hodnotu majteku, o tom žádná. Dělal to všechno pro mě. Co se týče dojíždění, tak to jste Bobčo taky trefila, nesnáším dojíždění, bohatě mi stačí, že to musím absolvovat každý den do práce🤮. Nebaví mě trávit život v autě a ještě za to platit, tže i to byl důvod, proč koně doma. Jak psaly holky výše, že jim chybí společnost na vyjížďkách, tak tohle já vůbec neřeším, nejraději jsem s kobylou sama, vnímám jenom jí a je mi tak dobře. Naopak, když mám nějakou společnost, tak jediné plus to má, že vyvenčím obě holky naráz, jinak nic.Prostě práce s koňmi je pořád super. Jen holt to okolo…Hodně jsme to diskutovali, říkala jsem doma i jednotlivé řádky od vás všech, rodinou zavádlo jednoduše překvapení. Oni vůbec netušili, že to takhle těžce nesu, zřejmě jsem byla málo důrazná. Aktuálně děláme otavy - všichni a bez keců, naštěstí toho není tolik, akorátže já už mám málo dovolené, tak se to tahá přes víkendy. Chození do práce už mě leze na nervy prostě, už jsem i přemýšlela, že bych se hodila marod, ale můj praktik je dost pedant a uzná tak akorát zlomenou nohu nebo syfils😄. A v září si muž jenom kvůli mě bere dovolenou (neměl to v plánu) a budeme výletit, sice ještě nevíme kdy a kam, ale je nám to jedno😄já už pak budu úplně bez dovolený, ale tuhle příležitost musím chytit za pačesy!! Zbytek se postará o kobylky, návod na údržbu koně jsem sepsala😄!

Verun, já to stavení holt zdědila a dobrovolně na něm zůstala! A váš děda byl moudrý muž, pravdu měl. Stavení, k tomu zahrada, a byť jen malé hospodářství, je dřina až do rakve, zvlášť když u toho ještě musíte dělat ( v zaměstnání).

Holky, předně děkuji vám všem, co jste napsaly! Velmi si toho vážím a mám o čem přemýšlet! Minimálně, nebo vlastně spíš hodně, jste mi pomohly ve vnímání sebe sama! Posledních několik měsíců žiju v přesvědčení, že jsem jenom lůzr, co nic nestíhá, všechno ho unaví, nic ho nebaví a kdyby do rána vysublimoval, tak si toho nikdo ani nevšimne. Ani pes neštěkne. Díky vám všem vím, že takhle to není!

Všechny máte kus pravdy a nejvíc to asi trefila Verun ve všech svých příspěvcích. 

Co se týče změny práce, tak o tom doma vedeme téměř nekonečné debaty. Vždy jsem toužila po HO, ale moje práce ho zcela vylučuje, tedy bych úplně musela změnit obor, už podruhé, a přiznám se, že na to momentálně nemám kapacitu. Nehledě na to, že v našem kraji se práce všeobecně shání velmi špatně. Nabídka se za posledních cca 8 let, kdy jsem hledala naposledy, prakticky nezměnila. U nás dominují mužské profese a ne fakt nepůjdu jezdit s kamionem, ani svářet kovy, ani házet lopatou na stavbu. Ženy se tu u nás uplatní tak max. jako prodavačka, čímž nechci tuto pozici hanit, ale dělat jí vážně nechci. A přesně jak píšete výše, změnit job a jezdit tu samou dobu, nebo ještě dál, jenom někam jinam, není řešení.

Paradoxem je, že když jsem jen tak zlehka před mužem nadhodila, že by holky šly třeba na zimu pryč, tak víte jaká byla reakce? Že proč prý to tady všechno budoval, co peněz a sil to stálo a já je chci dát pryč a platit nějakýmu nemehlu, co zdaleka nemá tak pěkné stáje a zázemí jako já, jenom za to to aby tam mohly stát a žrát seno? Když to prej můžou doma dělat zadarmo😄? Hustý co? A taky, že je rád, že jsem doma a né někde v nějaký tramtárii, že i když jsem s koňma venku, ví, že se pohybuju řekněme v rámci katastru a né, že jsem odjetá autem třeba v jiným okresu. On vůbec nechápe, proč platit někomu za to, že mu tam kůň žere trávu, když jí doma může žrát zadarmo😄. Ale prý bude víc pomáhat. Tak na to si počkám. Rozhovor se zbytkem famílie nechávám na weekend, aby se z toho nepotentočkovali. Dále i přemýšlím o tom, jak si tu práci kolem holek zjednodušit ještě víc, ale myslím, že tady už jsem vyčerpala všechno, co se týče welfare.

Coudas, díky za názor! Když to tak všechno čtu, tak vidím, že v té práci (zaměstnání) je nejspíš zakopán pes. Protože, když si vezmu víkend, dovolenou, svátky, prostě dny, kdy bývám doma, tak mi ta rutina nevadí, nebo ne až tak. Prostě jsem doma, tak si ten čas nějak rozvrhnu a vlastně to nijak neprožívám. Ale ten maraton do práce, z práce, objížďky, semafory, v zimě sníh a námraza, člověk domů dojde úplně vyšťavenej a místo plácnutí na gauč, šup šup, gumáky a jedeme dál🙄…tady to někde bude…

Holky, já jsem si myslela, že tohle se mi nikdy stát nemůže. A vono jo😢. Obávám se, že v mém případě to hodně souvisí se zaměstnáním, kde s vyhořením bojuju cca druhým rokem. A ne, nelepší se to. Vždycky jsem se právě upínala k tomu, že když je to naprd v práci, tak se těším domů ke zvířátkům a tam si vylepším náladu. Až do loňského léta to fungovalo. A pak se něco ve mě zlomilo a přestalo mi dávat smysl téměř všechno, až na koně. A to mě pořád tak jako uklidňovalo, že jsem si říkala, tohle mě nikdy nepřestane bavit, tohle mě vždycky podrží, být s nimi venku v přírodě je stále top a nabíjí mě to. Ta rutina nikoliv. Tak jsem si myslela, že tím, že se zbavím všech ostatních zvířat, se mi uleví. Ne. Blbý je ještě to, že doma to nikdo moc nechápe. Moje tříčtvrtka se snaží, ale prostě neprošel si tím, není schopen to nějak uchopit a moje vlastní máma na mě kouká zkrz prsty úplně, prostě když máte zlomenou nohu, je to viditelný handicap a nemocným se pomáhá, to je OK. Nemoc duše je ale blbost a má se ideálně řešit další prací, abych neměla čas na to vymejšlet bejkárny a nějaký vyhoření😏. Arboro, jak jste to dokázala překonat?

Jani a jo, tohle je určitě taky pravda “je nejzásadnější opustit myšlenku toho, jak je to doma a přijmout i jiné myšlenky a přístupy”. Tak s tímhle mám fest problém. K cizím koním jsem chodila, k soukromníkům i do JK, ale vlastní byli vždy jen doma. Já si to vlastně ani nedovedu představit, že tam nejsou? Celkem trapárna, že jo? Na jedné straně si chci odpočinout a vlastně si to na straně druhé ani neumím představit, jak se to jako dělá?

Mé nejbližší dvě kamarádky využít nemohu, protože ta jedna je na tom dost podobně jako já a ta druhá aktuálně v očekávání a stěhování…Tže zbývá komerce. Jsem z military kraje, kde frčí hlavně režim 12/12, je to tu samý A1/1 a ČT a sportovní stáje. Ani netuším, jestli je tu nějaké solidní pastevko, ale myslím, že spíš ne. Vůbec nevím, jaký je v mém okolí přístup ke koňotlouštíkům, je-li vůbec nějaký. Zkusím se poptat napřed těch, co znám, kováři, veti a uvidím, co se dozvím.

Já bych se také s dovolením vetřela s dotazem, který mě posledních několik cca měsíců prostě leží v hlavě a podobně jako Jana to nemám s kým rozebrat. 

Takže, u koní jsem celou věčnost, vlastní ustájení mám doma od roku 2007, tj.17 let. Vždycky to byl můj sen, který jsem si tenkrát za pomoci rodiny a zejm. drahé tříčtvrtky mohla splnit! A ten sen se mi začíná kapánek zajídat😢. Máme klasické venkovské stavení, stáje jsou součástí domu, výběh je trochu dál za sousedy a je na pronajatém. Za ty roky už máme všechno vážně vytuněné, tže jsme v zimě bez bahna, děláme částečně vlastní sena, aj. Po mnoho let jsme jako rodina chovali i rozličná hospodářská zvířata, malá i velká, zkušenosti mám snad se vším. Postupně jsem na všechno začala být sama, členové rodiny odcházeli a věk bohužel přibývá a síly ubývají. Zvířata jsem postupně začala dávat pryč, protože při neustále se zvyšujícím pracovním tempu v zaměstnání už se to fyzicky nedalo zvládat. Nyní už máme jen 2 koně, 4 slépky a 1 kocoura, tže oproti letům minulým prakticky nic. A přesto už mám dost, nemůžu. Ten každodenní dril, který trvá už bezmála třetí desetiletí, mě dostal.

Koně zbožňuju a jsou pro mě absolutně vším, dlouho jsem flekatou vybírala (2 roky, a půl roku se navštěvovala s majitelkou), naší mini máme taky rádi, i když nám umí pořádně zatopit😀! Ráda s nimi pracuji a ráda s nimi trávím čas, i jen nicneděláním, nebo koupáním. Co mě ale totálně ničí, je ta nikdy nekončící práce okolo. Každodenní dril, jak u blbejch na půdě🙄. Mám toho za ty leta dost a nevím, jak z toho vyskočit? Rodina pomůže pouze v případě nemoci, to mě zastanou bez keců, když vidí, že nemůžu. Také pomáhají cca od půlky listopadu do konce roku, kdy je tma jak v pytli a já bych neudělala zhola nic. Ale to vidím, jak je to nebaví, zvlášť když už se blíží Vánoce, to už je prakticky jenom tma a všichni by nejraději někam zalezli, ale musí se ke koním…🙄

Takže? Jak si odpočinout od té ubíjející rutiny? Měla jsem už dávno nápad, že bych si na zimu, řekněme listopad - únor, koně u někoho ustájila, abych si dala voraz. Moje vetka, s níž se často radím, mi to pořád rozmlouvá. Má spoustu argumentů včetně - dost dlouho nám trvalo, než jsme je po koupi řádně odčervily a teď už máme zajetý odčervovací plán. Dle ní je moje stáj a péče luxusní a nikde se nebudou mít lépe, zvlášť v zimě, kdy není pastva. S čímž souvisí, že ustájení se shání lépe v pastevní sezoně než mimo ni. Co když za pomocí nějakého stájového filuty dojdou k úrazu? Zvlášť ta malinká, nožičky má já drátky do betonu, stačí kopanec a je to hned. Spolu jsou sehrané a neubližují si. Kdybych to takhle měla dělat každou zimu, tak je budu pravidelně vytrhávat z jejich režimu, má to cenu?

Co nechci? Prodávat je. Cizí lidi (děti vůbec) doma. U nás to nelze oddělit (koně a obytné) tže bych dotyčné osobě musela dát klíče od baráku. Děkuju nechci.

Máte nějaký nápad? Díky!

Dublinbarzoj, konkrétně u mě mám pocit, že nicnedělání jim “vadí”. Právě konkrétně přes tu zimu, kdy nedělají ale fakt nic, veškeré rutiny přestanou existovat, protože zima a tma, a prostor výběhu není neomezený. Teď se mi sice taky flinkají, ale aspoň dodržuju rutiny - přijít domu, nachystat boxy s baštou, zavřít je, mezitím poklidit výběh a připravit ho na noc. Pak k nim na boxy, opucovat, zaplést, pozvedat nohy, když je hic, jdeme do vody, když je chladněji, tak lonž/procházka. Když se mi nechce nic dělat nebo mi není dobře, tak je prostě jen na noc zase odvedu zpět do výběhu, ale prostě alespoň nějaká rutina a kontakt tam je. V zimě tohle všechno chybí a zvlášť mini dává dost najevo svou prudnost a na konci zimy již bývá celkem nesnesitelná. Flekatá, ta by se zas prožrala až k smrti, tže se jí musí všechno v zimě regulovat, tže je pak prudná taky. Měla jsem to takhle u všech koní, že režim, ať už jakýkoliv, jim prostě vyhovoval. A nebo mám moc kontaktní koně😀.