A když jsme u té kondice prakoní, tak poslušně hlásím, že moje vzducholodě přes zimu zhubly, což jsem přesně chtěla! Držela jsem je opravdu hodně zkrátka, seno dostávaly na deko přesně, a protože u nás přes noci mrzlo prakticky celou zimu až do minulého týdne, tak ty špeky sklepaly dolu. Tže při aktuální návštěvě kovářů a vetů tu nepadla jediná nejapná poznámka o tom, že “je tady něco tlustý”😄. Tak s tímhle jsem spoko!
Já jsem strašně zvědavá, co vám řekne fyzio! Budu ráda za info, píšu to proto, že mě moje fyzio hodně otevřela oči a hodně holkám pomohla! Což jsem upřímně ani neočekávala. Teď když vidím na koních něco divnýho, nahlížím na to mnohem komplexněji, než dřív, ale to mě naučila ona. Tak vám moc přeju, aby našla příčinu a pomohla. Třeba najde nějakou blokaci, časem se to odstraní rozpohybuje a bude to OK👍!
A koukám, že už jste byla rychlejší, budou mít vlastní apartmán👍!
Buggyro, jenom hloupý dotaz - já myslela, že vaši koníci přístřešek mají? Kdysi jste sem nějaké fotky dávala, nebo možná do jiného tématu a tam přístřešek určo byl, nebo si to blbě pamatuju? A nebo mají buclíci prostě jen svůj vlastní apartmán, jakože separé? Protože jestli je takhle velký, tak to znamená jediné - přikoupit poníky!!😄😄
Jdu se přidat do klubu frustrace😏. Už třetí týden ze sebe vyháním jakýsi moribundus. A už mě to fakt nebaví👎. Přežít v práci rovná se božímu utrpení. S koníky naštěstí pomáhá obsluha, ale obsluha nezvládne všecko a není k dispozici pokaždé, takže tam stejně vždycky na chvíli musím. Je to vyčerpávající. A Horsano, nejste v to sama, protože momentálně taky likvidujeme sarkoid na hrudi malé Dámy. Už je 10 dní po napíchnutí, zmenšuje se, zasychá, ale kuva ještě neodpad, zmetek jeden😠! V našem kraji se taky zima nechce pustit a už je to vážně otravné, ještěže už je alespoň více světla, to je tak asi jediné pozitivum. Člověk (tedy já) se celou tu hnusnou zimu těší na jaro, slunce a teplo, když to jakž takž přežiju bez nějaké větší úhony (nějaký nachlazení jsem přes zimu měla, ale člověk to do týdne ze sebe dostal), tak mě to skolí už ale úplně a nemůžu nic😠!
Naštěstí kobylky jsou moc hodné, asi na mě vidí, že sotva lezu, tak při všem asistují, jsou gently, poslouchají a prostě vůbec neprudí, zlatíčka moje❤️. Tak ještě by si mohly vylézt na půdu pro seno, dopustit vodu, udělat hnoje a vyvenčit se, na tomhle budu muset ještě do budoucna zapracovat😄. Jak naučit koně lézt po žebříku a shazovat si seno😄😄!
Horsano, držete se! Upřímně já bych na tohle neměla morál a ukončila to taky. Chápu, že vy máte zcela jiné možnosti než já, a jste na klinice, kde máte “všechno po ruce”. Prostě jsou to úplně jiné podmínky, než má většina z nás, ale stejně…Na prvním místě by mělo být to zvíře a jeho prognóza do budoucna…
Vetcheck jsem dělala naposledy v březnu 2022, tže před třemi lety. Cena 7 500 Kč se vším všudy, kraj Jihočeský. Jak teď nevím, ale myslím, že bude hodně záležet na kraji i veterináři. Ale určo to bude víc.
Pro Jaruš a Čanku, nejde o to, že bych se nemohla nikdy vrátit, i když na svoje místo do té konkrétní firmy, kde pracuji jistě ne, protože to je tzv. místo, které se neopouští, tam se člověk drží zuby nehty až do důchodu😄. Ale spíš pro to, že když bych svou profesi chtěla vykonávat někde jinde, třeba v tom slova smyslu, že chci kariérně růst, musela bych se přestěhovat. Práce v mém oboru mi byla na současné pozici nabídnuta 2x, naší konkurencí😄 a jednalo se právě o kariérní postup. Ten nejbližší možný zaměstnavatel je od mého bydliště vzdálen 115km, ten druhý 185km. Dojíždět denně se to nedá a stěhovat se za prací nechci nikdy. Nenalila jsem do baráku a zázemí pro hajtry několik mílí proto, abych to pak prodala a začínala někde jinde od nuly. Někdo jiný by to třeba udělal, já ne. Moje profese je vázaná na místo a zařízení, nelze pracovat na HO odkudkoliv, bohužel. Vzhledem k tomu, že jsme v prostředí internetu a číst to tu může naprosto kdokoliv, blíže se vyjadřovat nechci. Ale můžu vás ubezpečit, že se skutečně nejedná o žádnou trestnou ani nelegální činnost😄. Jen je to prostě práce, která není úplně běžná a není všude k mání, většinu svých kolegů od konkurence znám, přestože nás často dělí stovky kilometrů a už roky jsou to ty samé tváře, nemění se, stejně jako já stále zůstávám. I když mám občas výhrady, ale to je v každé práci.
Děvčata, děkuji vám🙏! Já jsem o nejbližší příbuzné přišla v relativně mladém věku, tže už to mám, jak to tak říct? Odžité? A jsem s tím smířená, ale to se týkalo mě. Tohle se týká jeho a jemu se to vlastně stalo poprvé, ještě mu před rokem umřela jeho oblíbená babička a to taky vsakoval dlouho, ale prostě rodič je rodič, to je jiné. Pomáhám mu, jak to jde a jak to nejlíp umím, on mi zase v těchhle mrazech pomáhá u koníků, abych tam nezhebla, a s koníkama si povídá, což nikdy nedělal, asi ho taky uklidňují. Chce to čas, moře času.
Lesnížínko, měli jsme teď během dvou měsíců dvě úmrtí v mužově rodině😢 (děda a otec). Já už krom mámy nikoho žijícího nemám, ale muž má poměrně rozvětvenou rodinu a všichni poměrně dlouhověcí, ale teď to vzalo takhle rychlý spád a jeho to hodně zdrblo, tak dělám opěrnou zeď a polštář a pochopitelně nebyla nálada cokoliv psát. Od tchánovi smrti je to 14 dní, tže nic moc😢. Proto mě ta Buggyra a její hollywoodská story tak rozesmála, protože přesně něco tak ujetýho, že by to člověk nevymyslel, jsem potřebovala slyšet👍!
Všechno jde, když se chce. Otázkou zůstává, jestli se doopravdy chce, a jestli to za to stojí. Život je otázka priorit, a ty má každý člověk nastavené úplně jinak. Samozřejmě jiná situace je, když do života zasáhne nečekaná a nepříjemná událost (nemoc, smrt blízkého, …), ale furt jsme u těch priorit, nebo životního stylu, chcete-li.
Nelze vůbec porovnávat člověka, který celý život žije městským stylem života, ale prostě má vztah ke zvířatům, potažmo koním, a v jejich držení může vidět sportovní vyžití, relaxaci, určitou prestiž a co já vím co ještě, ale je mu jasný, že na balkoně to fakt nezaparkuje, tedy musí jít cestou nějaké komerce, protože to prostě jinak není možné, s člověkem, co v tom vyrostl a žil od plenek. Protože v tom druhém případě to není jen výběr koníčku (jako hobby), ale spíš životní styl. A to je prostě úplně něco jiného. Alespoň já to tak vnímám.
A pak to právě souvisí i s prací a nejen s ní. Co jsme ochotni a schopni obětovat. Já jsem vyrostla na hospodářství, což tu většina z vás asi ví. Vyrůstat mezi zvířaty bylo naprosto přirozené a patřilo k tomu všechno, od příchodu na svět, výchovu, až po smrt, výroba vlastního krmení, atd. Moji předci, včetně mě, dělali všechno tzv. po práci. Jinými slovy, nikdy nás tato činnost neživila. Pořízení koní byl vlastně jen další logický krok, tže jsem nad tím rozhodně nemusela nijak bádat, jako se nad tím bádá jinde. Koně jsem si k dalším hospodářským zvířatům pořídila ve třetím ročníku na VŠ, tedy jako plnoletá a vydělávající a zároveň studující, neb se sama o sebe starám od svých 17ti let. Po ukončení VŠ nastalo “pracovní fiasko” a silné rozčarování, protože zaměstnat ženu mezi 26-35 lety, na malém městě, studovanou, a s hospodářstvím, byl zcela evidentně vééélký problém. Práci ve vystudovaném oboru jsem sháněla dva roky. Zcela bezvýsledně. Vzdala jsem to, a nastoupila, nejprve do dvousměnného, později do třísměnného provozu do fabriky na oddělení kvality, jako směnový mistr/kvalitář. Je to velmi smutný paradox, ale s dvěma titulama jsem dělala středoškolskou pozici, na které jsem si ale paradoxně vydělala mnohem víc, než když bych pracovala ve vystudovaném oboru. Smutný fakt, taky fakt. Peníze tu byly víc než pěkné, tže jsme doma rozjeli na plné obrátky velkou rekonstrukci stavení, včetně stájí, která trvala několik let, tuším, že asi 14 let. Vše bez hypo, rekonstruovali jsme jen to, na co jsme ušetřili. Doma byla kupa domácích zvířat, včetně koní, velké zahrady a mnoho dalšího. S prací na směny na 7,5h tohle skloubit šlo celkem hladce, a taky jsme byli mladší, že jo. Když už my směnování začalo lézt na mozek a nedalo se nikam profesně posunout, v rámci firmy, odešla jsem a začla hledat jiné uplatnění, bohužel jsem stále patřila do té kolonky 26-35 let, což je asi nějaká vražedná kombinace nebo co?! Nakonec jsem práci našla úplně mimo studijní obor i dosavadní praxi, musela si doplnit kvalifikaci, abych se dostala tam, kde jsem teď. U toho stále byli doma nejen koně. Nyní mám práci na 40h týdně bez přesčasů, směn, pracovních víkendů či svátků, dojíždění je opruz a zabere spoustu času, ale co s tím, když všechno ostatní víceméně vyhovuje? Moje profese je ojedinělá, jak v rámci firmy, tak v rámci pracovního trhu, čili odejdu z ní jenom jednou, bez možnosti návratu.
Koně k mému životu patří, neboť nejsou mým koníčkem, ale životním stylem, což mimo jiné dokazuje to, že po celé ty roky jsem je zvládla uživit, i když byla období, kdy jsem byla bez práce a nebo taky měla tři práce naráz, aby bylo na tvárnice. Zvířata nikdy nestrádala, zatímco já jsem spala 4 hodiny denně a živila se rohlíkama a vodou z vodovodu. Bohužel překvapivě nemládnu, tže postupem času, jsem všechna zvířata krom slepic, kocoura a koní dala pryč. Síly došly. Časem vím, že až nebude kocour a slepice, koně zůstanou. Dům máme po reko, bez dluhů, oba stálou, dobře placenou práci, tže teď poprvé začínám využívat různých koňoslužeb, o kterých jsem do té doby ani nevěděla, že existují. Holky koňské mají všechno, přesto nerozhazuji a vše dělám i nadále s rozvahou.
Koně se dají skloubit s kdečím, když se chce!
Buggyra Hollywoodská stááár😄😄😄! A já tady z toho mám úplně poprskanej monitor😄. Tohle muselo být teda solidní, paní má zcela evidentně problém ve své hlavě, doporučila bych Chocholouška, ale prý je psychiatrů málo, tže asi nic😄.
Bobčo, jste šikovná a pěkná ženská, kdybych já uměla aspoň půlku toho co vy, jak já bych se mohla mít!☀️
V tom případě je tohle příprava a výcvik na budoucnost, a to přímo vás😄! A přijde mi celkem vtipný, jak to máme stejně namyšlený, jako tu koňobudoucnost😄, tak teď už jen, aby nám to klaplo! Mě je o 7 let víc než vám, kobyle je 5 a té malé 9. Bavíme se teď čistě hypoteticky, samozřejmě, ale taky jsem si říkala, že s holkama zestárnu. Až mi bude 60, tak velké bude 25 a malé možná 30 let. Pokud se toho všechny dožijeme ve zdraví, což teď nikdo neví, taky se nemusím zítra probudit a koně tam můžu najít třínohýho, že jo…Pak pustím výběh, který není ani nikdy nebude můj, ať si s tím majitel dělá co chce a buď už si nepořídím nic, nebo se vrátím k chovu králíků a nebo si koupím 2 mini ve středním věku, prdnu je na zahradu, která má nějakých 900m2, což jim stačí, boxy mám už teď s výlezem rovnou na tu zahradu a bude!
Jo jo, plány jsou to pěkný, tak teď jen, aby mě předčasně nekleplo a za těch 20 let si to tady třeba povíme😄. A nebo to za nás poví umělá inteligence🤣!
Jani, tak to si hlavně nikdy nikdy nikdy nepořizujte minihorse😄! Z toho by vás šlehlo na místě😄! Já mám koně doma teprve 18 let, není to málo, ale není to ani moc, ale jak tahle malá prudna se mnou cvičí, to jsem ještě nezažila😄! Je extrémně senzitivní a všechno hned ukáže, je to první kůň, který mi opravdu “nastavil zrcadlo”! Po tolika letech chovu! Měla jsem koně normální, koně pařeza, ale tohle je extratřída! Moje fyzio, co tu byla na obě holky před Vánoci, mi řekla, že teprve teď jsem koňsky dospěla, proto mi vesmír seslal tuhle malou dračici, protože teprve teď jsem schopná si s ní nějak poradit…Je to bezva věc, vidět jak nás ti koňové formují, tedy aspoň mě.
Přeji vám mnoho úspěchů na vaší společné cestě, snad už to bude zase lepší!
Jani, díky za info! Z psaného jasně vyplývá, že co je super pro člověka, nemusí být super pro zvíře! Tak teď holt budete zase lehce trpět vy😀, ale vypadá to, že komoňová bude oukej! Za ní mám radost, a protože už se nacházíme v půlce zimy, alespoň kalendářně, tak vyderžať pijaněr! Na jaře bude všechno veselejší😉, tím se aspoň uklidňuju já, páč zimu, a hlavně tmu, těžce nesnáším, tže už mám taky zatnuto a držím!
Je vidět, že kobyla je úplně normoš, prostě jí kolektiv nesedl, je to jako u lidí, taky někdy přijdete do společnosti, kde to prostě neklapne a jinde si to sedne hned a samo.
Buggyro, já jsem asi stará škola a nějak to ve mě zakořenilo. Vždy jsem byla vedená k tomu, že napřed práce, potom zábava. A upřímně, mě to takhle i vyhovuje, proto to tak dělám. Což v době, kdy je dostatek světla je v poho, v zimě holt ne. Já vždycky když se odkudsi vrátím s kůňou, tak vím, že už mám všechno hotovo, že se v tu chvíli postarám jen o ní, vrátím jí ke kolegyni a mám po nějakých 14 hodinách každodenního kmitání, padla. Při představě, že po návratu z vyjdy, půjdu ještě makat, ale no fuj, to bych morálně ani fyzicky nedala. Jsem už holt asi za ta leta každodenního služkování unavená. Přes zimu bych navrhla hibernaci, pro mě i pro koně. A problém by byl vyřešen😄!
Buggyro, je to tím dojížděním, dělám normálně 40h týdně, asi jako vy, ale to cestování tomu nepřidává. A to si ještě pískám, jsou na tom lidi hůř! A hlavně vy máte pomocnice, aspoň občas, tže když přijdete, je něco hotovo a můžete jít drandit. Když přijdu já, všechno tam hezky na mě čeká, tže poloprázdná vana, prázdný krmelce a prázdná břicha koní. Jenom než jim nachystám boxy, zavřu je, aby se v klidu nažraly žlabového a něco sena, doplním seno a vodu na noc do přístřešku (je úplně někde jinde než boxy), máte pomalu hodinu v trapu. Mezitím dorazí z práce chlap a jde mi pomoct se sbíráním koblih, sbíráme každý den dočista, zimní výběh je malý, tak proto. Hotovo máme kolem páté, což je v normálním období čas, kdy jdu s koňma ven. Tže v období od půlky listopadu do cca konce ledna, je u nás hotovo. Světlo si prostě nevyrobím😏. Blbé je, že zázemí koní není na jednom pozemku a nelze s tím nic udělat, jiným slovy, nestačí otevřít branku a zavolat “holky pojďte”…Njn, mít koně doma je prima, ale zimní období je strašná daň!
Buggyro, infekční to nejspíš nebylo, neb zbylé pozůstalé stále žijí, akorát tedy dvě přepeřují a je mi jich líto, u nás je nasněžíno, mrzne až praští a ony jsou zrovna takové bolavé. No nic s tím nenadělám! Zima už je v půlce (kalendářně) a jako obvykle už mě to začíná silně točit! Koně stojí a čumí (naposledy jsme byli venku na Nový rok, tssss…), protože panička je nevyspalá, prudná a nic jí neba🙄. Jednak mi pořád chybí světlo a už mě nebaví chodit na 5:00 do práce, tak chodím na 5:30😄 a od příštího týdne už od 6:00 a pak, jestli se někdy hodlá dostavit jaro, chci chodit ještě na dýl a žít zase jako normální Saga a ne jako trilobit🙄. A taky už bych právě jako chtěla s kůňou do luhů a hájů a na to jaksi potřebuju vidět, protože objevovat taje okolí s čelovkou prostě nebudu. Páč je to o hubu, koňovu i mou.
A kérka je tak krááásná! A já se tak skvěle hojím, že lepčejší už to ani být nemůže! Jak tu Buggyra psala, že její chlap se pořád v zrcadle zhlíží, tak to já jsem úplná Krasomila, co vyhledává společnost zrcadel, aby se mohla kochat potetovanou paží🤭. Nevím jak to ta Čanka dělá, když to má na zádech a nemůže se tak kochat! Jsem moc spokojená a zvažuju ještě jednu symbolickou návštěvu, ale zatím to nechávám uzrát v hlavě, jestli jo nebo ne! Protože tohle co mám jsme měly ještě dobarvovat a já se rozhodla, že to nechám tak, ale v hlavě mi uvízl ještě jeden nápad, tak ho nechám proplouvat a uvidím👍!
Bobčo, omlouvám se, že reaguji až teď, ale dřív jsem to nestihla. Já mám ty víkendy jako Čanka, hodně divoký😀!
V naší rodině trempoval strýc z matčiny strany, než umřel a strýc z otcovy strany, tomu aktuálně táhne na 70, ještě na potlachy jezdí, ale už málo. Věk a zdravíčko už ho prostě omezuje. Moje máma začla trempovat před pár lety, má partu se kterou jezdí pravidelně každé léto. Mě to zatím tak nějak míjí, tže já vandruju s koňma krajinou, což mi aktuálně asi vyhovuje nejvíc👍. Nicméně na country a folk hudbě jsem vyrostla, můj otec trempovat nemohl, tže aspoň jako takovou náhradu se u nás stále odněkud linuli Fešáci, Michal Tučný, Věra Martinová, Nedvědi a mnozí další. A někdy mám prostě takové nostalgické okénko a ráda se k téhle hudbě a společným vzpomínkám na už nežijící členy rodiny vracím. V dospělosti mě pohltil metal, ale prakticky krom dechovky jsem schopná naposlouchat téměř vše, aspoň dočasně😀. Kytaru mám po strejdovi, ale je tak brutálně rozladěná a já se svým hluchem jí neumím dát dohromady, stejně jako jsem se nikdy nenaučila hrát, bohužel…Tak jsem ráda, že jsem vás takhle aspoň navnadila👍.