Příspěvky uživatele

“Pastvina má 24/7, cca 7 ha, koní 10, 2 přístřešky, 3 balíky sena.”

Rozloha i počet koní je naprosto adekvátní. Vím, že tohle jako ustájená nemůžete ovlivnit, ale nejsou 2 přístřešky a 3 balíky ehm málo? Zrovna před Vánoci jsme tohle welfare probíraly s vetkou, kdy jsem jí říkala, že jakmile přijde zima, já kobyly stáhnu na zimní výběh, který je prostě malý, tak přestože mají 2 krmné bedny (každá svou) a přístřešek, že by se tam vešlo stádo slonů, furt se mezi sebou perou o seno🙄. Jako bonus přes zimu stojí a nudí se a vidím, jak jejich prudnost narůstá. To je ovšem moje vina, nejsem schopná přes zimu adekvátně služkovat. V sezoně tohle vůbec neřeším, sice taky dostávají seno, ale i trávu, je pastva, denně s některou z nich něco dělám, prostě nemají důvod vymýšlet hovadiny. V zimě je všechno obráceně. A ona mi právě říkala, že bych na zimu měla mít víc krmných míst (resp. o jedno krmné místo víc, než je koní, tedy u mě 3), třeba mobilních, které s příchodem jara odstraním a ideálně i nějaký náhradní, opět třeba zase mobilní, úkryt. Nebo je zavřít na nějakou část dne na samostatné boxy, kde má každá svůj klid. Což dělám, protože na pastvině jsem v nájmu a opravdu už tam nic budovat nemůžu a ani nechci. A je relativní klid. Dámy jsou celé odpoledne separé, naplní si v klidu pupky a na noc odchází do výběhu v celkem dobré náladě. 

Vím, že tohle není ve Vašich silách, to ovlivnit, jen, že mi to prostě přišlo málo ze strany ustajovatele. Ale neznám do detailu vše, berte to s rezervou!

Pro mě je to celkem filozofická otázka - kůň se jako šikánator narodí, nebo to z něj vyrobí člověk? Úplně ani nevím, jak bych to od sebe odlišila, tolik zkušeností nemám, jen tu jednu desetiletou s vlastní kobylou, která prostě byla svým způsobem unikátní. Z její historie než přišla ke mně vím, že vyrůstala v malém stádečku. Koní se od narození stranila, nejprve se jim vyhýbala, pak když zesílila, vzala si je na paškál, dorubala je a šéfovala. Vždycky a všude. Pak si jí odvezli do samoty, byla drsná i k lidem a vždy se snažila prosadit. Prostě měla svojí hlavu, nikdy však člověka nezrakvila, spíš ho ponížila, dá-li se to u zvířete vůbec takhle nazvat? První rok u nás, nás všechny zvysoka ignorovala, byly jsme jen služky s kolečkem trávy. Nic víc, nic míň. Spolupracovala, ale dávala najevo, jak jsme všichni blbí, a že šéfem je ona, kdyby jí nedržela ohrada, přežila by i bez nás. Takhle samostatnou jednotku jsem nikdy před tím ani nikdy potom už nepotkala. Časem se to zlomilo a staly se z nás kámošky, co nepotřebovaly ani vodítko a ohlávku, k stáru byla jak pes. Přesto vždy o krok přede mnou, jen už jinak. Jany kobyla je prostě holt velmi originální a v současném stádě se zjevně necítí good.

No, to je právě to, koně se ve své podstatě chovají úplně normálně, prostě takový je jejich koňský život a v přírodě tomu není jinak. Prostě silnější vítězí. That´s all. Jenže tady je omezuje prostor a člověk, stejně jako kdekoliv jinde (myšleno v jiném ustájení) a co teď s tím? Jak je vlastně plocha obývaná koňmi velká a kolik jich tam je? Nestačilo by počkat do jara, až budou mít zvířata větší prostor a víc se rozptýlí? Zima je na tohle rozhodování fakt na prd, každý chovatel omezuje prostory, aby je pošetřil, včetně mě. Na noc chodí koníci do boxu, nebo jsou stále spolu? 

Ano, zkušenosti mám u vlastního koně. Naprosto vynikající záležitost. Podáváno kobyle v cca 26ti letech (věk koně pouze orientační, mohla být starší, kupována kdysi bez dokladů). Nikdy před tím nedostávala vůbec žádnou kloubní výživu, ani do žrádla. Dle RTG diagnostikována lehká artroza, což je v tomhle věku úplně normální, dále byla dušná a nakonec se přidal i Cushing. Zlepšení bylo vidět ihned po první dávce do 24 hodin. Kobyla viditelně ožila a lépe chodila. Po druhé dávce se to ještě zlepšilo, hýbala se ochotně sama od sebe. Po třetí dávce se to ustálilo, a až do konce podávání přípravku už se viditelně “nic nedělo”. Tenhle efekt nám vydržel cca ¾ roku. Kobyla na tom byla viditelně lépe, měla i takový veselejší výraz, evidentně se jí ulevilo. Po roce jsem chtěla opakovat, bohužel Cushing nabral takové rozměry, že už to nemělo cenu a kobylka odešla za duhový most. Za mě Bonharen kůru doporučuji!

Nejsem sice žádný stádový specialista, koně mám doma a to max po dvou, ale myslím si, že holky měly času dost na to, aby si to sedlo. K tomu nedošlo a obávám se, že konfliktu se opravdu zabránit nedá. Když to tak čtu, připomíná mi to mojí starou chlaďasku. Povahově velmi podobná, přirozeně vůdčí typ. Kupovaná ze samoty, kde byla cca 15 let. Měla být kámoška k mému tehdy nemocnému valachovi, co jsem ho přitáhla domů z JK na “uzdravení” (kde na něj všichni kakali). Přestože on byl mladší, byl nemocný, od začátku po něm děsně šla, věděla, že je to slabý kus. Skončilo to tím, že mu zlomila nohu a bylo vymalováno. Když se stala královnou výběhu, viditelně ožila. Zkoušeli jsme jí tam nastrčit ještě jiné koně, kobylu, valachy, mladé, zdravé. Všechny začla okamžitě likvidovat. Nemělo to smysl. Nechali jsme to být. Tohle samozřejmě není Jany případ, má normální socializovanou kobylu, což ta naše nebyla, jen jsem tím chtěla říct, že to, že je vůdčí typ, může klidně znamenat i to, že půjde přes mrtvoly, aby se dostala na vrchol. Sama nevím, co bych v dané situaci dělala a majitelku dobité kobylky chápu. Tohle je děsně blbá situace.

Heh, tohle jsou přesně ty situace, kdy jsem ráda, že mám herky doma, sice jsem jejich otrokem, ale ze stěhování by mě určitě kleplo dřív než toho koně. Doufám, že k tomuhle nedojde, zvlášť když Vy jste tam spokojená, byla by to fakt škoda!

Být vybaven na transport je samozřejmě dobrá myšlenka, kdo je připraven, není překvapen. O tom žádná. Naprosto beru jako fakt, že kdo s koňmi závodí, účastní se i jiných nesportovních akcí nebo kurzů, nebo prostě jen rád s koňmi cestuje na neprozkoumaná vyjížďková místa, je pro tyto aktivity vybaven. Protože takhle nákladná investice, jako je koupě nového OA + vleku nebo Paraganu se mu jistě časem vrátí. I my jsme po návratu z kliniky uvažovali o Paraganu nebo Theaultu (protože to je pro nás jediná možnost, jak z toho vybruslit), jenže když jsme to probírali kolem dokola doma i nedoma, došli jsme k závěru, že je to jedna velká hovadina a poslali tuhle myšlenku k ledu.

Proč? Protože, s koňmi nezávodím ani nikdy nebudu, nezajímá mě to. Na jiné koňoakce, kde se můžu něčemu přiučit, jedu aspoň jako divák. Když to nestačí, a že to někdy fakt nestačí, pozvu si trenéra k sobě domů. Díky Bohu už je dnes situace mnohem lepší, než když jsem před 20ti lety přitáhla první hajtru k baráku, a nebylo prostě komu zavolat o pomoc. Včetně veterináře, který se v našem okrese jaksi nevyskytoval. Natož trenér. Tsss….Cestování všeobecně mi dost leze na nervy, i bez koně, natož s ním, tže u mě se jedná jen o ty cesty na kliniku. Jenže i tady je to takové…no, když se najde problém, který má plánovatelné a smysluplné řešení, tak to řeším, dopravu objednám a na tu kliniku prostě jedu. Když se jedná o akutní problém, řeším logicky se svými vety v terénu, dokud to jde. V případě, že je to blbý, konzultuji s vetkou finanční stránku věci. Je to krutý to takhle napsat, ale je to prostě fakt, v případě, že by léčení na klinice stálo víc než pořízení nového koně, je volba jasná, i kdybych měla doma svých vlastních deset přepravníků. A to píšu jako člověk, co udělá pro koně první poslední a má je neskutečně rád, ale vocaď pocaď. 

Letos jsem přesně tohle řešila, kdy to vypadalo fakt blbě a vetka se mě zeptala, jestli si zavolám přepravce nebo v případě neúspěchu, má uspat?

Ten maxianděl na tom minikoni je prostě pecka😄! To je solidní vosa na bonboně😄! Všechny fotky moc pěkné, jsem se pobavila!

Buggyro, tak to je děs🙄! A to píšu proto, že jsem po škole dělala něco podobného. Jak já z tama prchala…Tenkrát se ta pozice honosně nazývala “asistentka”, tže jsem si představila jakože vaření kafíčka, kupování chlebíčků a papíru do tiskárny, njn😄, těžká naivita studentky, co trávila brigády manuální prací na statku a pak se měla přeorientovat na “tohle”😄. Byla to malá firma o dvaceti lidech a já měla velmi podobnou náplň práce. Bohužel, nebo Bohudík? jsem si nesedla s majitelem firmy, tak to tam nemělo dlouhýho trvání. Tže jsem se časem přeorientovala ouplně jinam a teď mi z toho vašeho výčtu zbyla jen ta chemie👍. Na současnou pozici jsem se učila 6 měsíců a pak v podstatě ještě rok a půl po školeních. I teď po osmi letech mě leccos překvapí a když za mnou přijede na návštěvu delegace z VŠCHT, tak jim jako absolvent VŠE někdy vážně nerozumim😄. Ale to se vsákne😄, do důchodu daleko😄!

Sardullah moc hezky jste to vystihla! Já se o módní trendy nezajímám vůbec, tže co zrovna frčí fakt netuším, ale s těmi čínskými znaky máte pravdu! Když tohle bylo v kurzu, mě bylo ještě náct a o kérce jsem vůbec neuvažovala. A fakt by mě nenapadlo, jít si to “zkusit”. Tohle může udělat jen nevyspělé jelito anebo člověk, který prostě neví, co chce a veze se na nějaké módní vlně, což je něco, co fakt nechápu😏. Já mám tetování na rameni a zasahuje na část zad a krk. Pod běžným tričkem, byť i s krátkým rukávkem, není vidět vůbec nic. Třeba v práci spoustu let netušili, že něco takového mám, protože tílka do práce nenosím. To, že jdu za měsíc na další kérku, tu taky nikdo neví, a ani se to nedozví. Momentálně chodím nabalená, jak indiánská babička, tže viditelnou kůži mám tak leda ve xichtu😄.

Co se týče stárnutí kůže, tak pochopitelně netuším, jak budu vypadat za 10 let, budu-li vůbec naživu, ale jak jsme se tu tuhle bavily o těch vlasech a tak vůbec, tak já jsem tu psala, že pokožku mám mastnou, stárnutí na mě není zatím nijak vidět a kůže vypadá stále dobře, tak si říkám, proč nevytěžit něco z genetiky a trochu to nevyužít ve svůj prospěch😉? Paradoxní je, že já kolem sebe potetované lidi nemám vůbec. Ve své sociální bublině vůbec nikdo takový není a v práci vím o dvou chlapech a to je všechno. Tže za exota jsem spíš já😄.

Ale jak tu o tom povídáme, tak zjišťuju, že už se na to další kérování děsně těším😊!

Staří a blbí😄, nene😄😄.

Kometo, to jsem ráda, že to vnímáte takhle. Mám totiž občas pocit, že ten, kdo je potetovaný, tak buď seděl v kriminále nebo je mladej a blbej. Jako kdyby nebylo nic mezi tím? Byla jsem akorát na exkurzi na CPZ kdysi dávno s naší ZŠ, asi to mělo sloužit jako odstrašující příklad, jak skončíme, když budeme zlobit😄, jinak jsem se z poza mříží na svět nikdy nedívala. No a mladá a blbá bych děsně chtěla být, ale hádám, že už mi ujel vlak😄😄! 

Tak vám musím holky s tím tetováním trochu rozhodit sandál, abyste si tady nemohly tak pěkně notovat😄😄!

Tže za prvé, hovořím pouze za sebe, jak to mají jiní potetovaní a co je vedlo k výběru motivu, mne nezajímá. Já jsem se rozhodla pro první tetování ve třiceti letech, dala jsem si kérku stylově k narozeninám😉. Tže žádná pomatená náctka už jsem tedy fakt nebyla. O tom, co a kam si nechám vytetovat, jsem přemýšlela 7 let. Tže žádný “jupíí, všichni jsou pokérovaní, tak jdu taky”…Tssss, no tak určitě🙄. Pokud se někdo rozhoduje takhle, tak je to jelito. Hodně jsem to s tatérkou řešila, právě v tom slova smyslu, že jsem uvažovala tímto směrem - je to napořád, půjde to se mnou až do rakve, tže musím vybrat místo, kde to dlouho zůstane fresh i když kůže bude stárnout. Proto mám jen černobílý motiv a na místě, které zůstává dlouho stejné.

Za druhé, motiv by neměl být módní záležitostí, ale spíš by to mělo být něco, co vás vyjadřuje. Tak jsem to udělala i já. Motiv vyjadřuje můj životní styl, mou lásku a osobnost, proto mě nikdy nemůže přestat bavit, nebo se omrzet. Nesmysl. První kérka mě zdobí 10 let a jsem na ní stále hrdá a denně se s ní kochám v zrcadle😉!

Za třetí, cca za měsíc jdu na svou druhou kérku. Bohužel k jiné tatérce, neb ta moje putuje po světě a nevím, kde je jí konec. Přesto se těším a ráda se svěřím do rukou někomu jinému. Motiv a umístění jsem vybírala 5 let. Opět je to něco, co mne charakterizuje a na co se těším, až to budu nosit😉!

Za čtvrté, na tetování hodlám chodit při každém svém životním jubileu, tedy i v 50ti, 60ti, a dál, budu-li živa a bude-li to stav kůže dovolovat🤪 a budu-li já cítit, že je to správné rozhodnutí. 

Tohle fakt není o věku.

A ne, nevypadám jako omalovánka ani tak nikdy vypadat nehodlám!

Já možná malinko tuším, hádám, že možná máme lehce příbuzný obor😉!

Jo, tyhle indivindy pozice jsou dobrý v tom, že nikdo přesně úplně nechápe, cože to vlastně dělám🤣, ale když nedělám (nemoc, dovolená), tak se to hned někam propíše🙄. Pracuji s přístroji a kolegové jsou mne schopni zastoupit tak z ⅓, tže….ach jo…Nesnáším práci v kolektivu, což tady není a to je pro mne super, ale občas to prostě všechno padá na hlavu a člověk se utápí ve stereotypu. Ale na mne hodně působí i tohle období, bez energie ze slunce a dlouhých dnů tak nějak nemám kde brát no. Ale za pár dnů už se to překulí, bude slunovrat a svět bude zase veselejší😉!

Tak to naprosto chápu, mám to stejně. Akorát, že moje pozice je tak specifická, že není koho zaškolit…🙄

Mě pomáhá moje drahá tříčtvrtka, máme to pěkně rozdělené, já chystám boxy, to je relativně “v teple”, koníky vodíme spolu, já chystám krmení na noc, pak jdu do tepla a on vysbírat celý výběh. Tže to celkem jde! I když mi není dobře a venku je fakt hnusně, stejně jsem na druhou stranu ráda, že vypadnu na vzduch. V práci si momentálně připadám jak v kriminále a až to tu nemůžu vydržet, tak počítám každou minutu do Vánoc🙄!

Buggyro, školíte kolegyni, tže doufám že posila nebo rovnou o stupínek výš?😉

Žínko, já se naštěstí nikde nenakazila, já prachobyčejně prochladla u koní🙄. V pondělí, když jsem se večer od nich vracela domů, tak už jsem cítila, jak je mi zima, nešlo mi se zahřát ani pod elektrickou dečkou. Oblečená chodím dost, ale jak teď vstávám ve 4:00, jsem nedotažená, ospalá a už příliš unavená z práce, tak jsem prostě prochladla a bylo to. Tělo už má dost, už aby byly ty svátky, konečně si orazím🙏! Včera jsem ještě byla u své fyzio a ta ze mě vymáčkla úplně všechno, tže jsem čekala, že mi dneska bude hůř, ještěže jsem o víkendu doma a krom koní nikam nemusím🙏! Tak právě ani nemám moc co psát, protože to je jen do práce, z práce, ke koním, od koní a pak se zřítit na gauč, do vany a do hajan. Nějak v týhle trapný tmě a zimě na víc nemám kapacitu🙄. Ještěže mám zlatou maminku, kterážto mi umyla všechna okna v přízemí a dokonce ještě vyprala 3 roky neprané záclony😉. Prej “jak se na to můžeš dívat?” No nijak, chodím z domu i domu za tmy, tak si nějakejch záclon vůbec nevšímám😄. Tak hlavně, že SE TO umylo a vypralo😄!

Buggyro, díky za info!😉

Holky, tak hlásím, že se o mě taky pokouší nějaký chcíp, ale já zatím vítězím na všech frontách😄, poněvadž a protože do sebe peru vitamíny pro koně a v koňském množství😄. Tže díky koňodávkám je to zatím 1 den bolení v krku a trochu zarudlo, párkrát jsem kejchla, dneska mi lehce teče z nosu, ale je to slabý, je to slabý😄. Kašel nula. Jsem normálně v práci a vždycky, když přijdu domu, tak jdu rovnou do stáje a naperu to do sebe z každý pixly. Mám tak trochu obavy, že to těm kobylám asi sežeru😄. Ale lidský vitamíny jsou naprd, slabota.

Jsem ráda, že se Buggyra ozvala, že je na živu. Nevíte holky, co je s Fíkovnicí?😟 Už strašně dlouho jsem tu od ní nic nečetla??

“Malý kůň nikdy nemá malou duši”

Tak tohle podepíšu vlastní krví🤣!