Mirďa smí do lesa, hurá hurá hurá. Sice zatím jen na vodítku, ale krásně posiluje záda, jak je vysoká tráva a on větří s nosem nahoře. Ale fotit se nebude prej ani za modrý z nebe 😀. Dneska jsme cvičili už 2x, je moc šikovnej. Snad si pamatuju všechny ty cviky. Teď leží na magnetu.
Tak včera byl Mireček na fyzioterapii, ve vaně byl teda hodně nesvůj, to nechtěl ani pamlsky. Při předchozím cvičení měl pořád hlavu v kyblíku s pamlskama, ve vaně se hodně bál. Příště to už snad bude lepší, až si zvykne. Doma budeme cvičit posilovací cviky a na procházky na vodítku může jak daleko ujde. Ale když jsem v práci, je ještě raději v ohrádce, aby náhodou odněkud nechtěl seskočit.
Vahine:Taky bych mu dala ledvinu 🤗 a co to vysílá za signál? Co počebuje mijánek?
Spapali mi jablíčko, mrkvičku, okurku a ředkvičky. Hlávkovej salát jsem ubránila 😀 😀
Tak zase Mirďa klasika 😂
Tady záběr že filmaři jsou opravdu blízko, ten vpravo s maskačovou bundou je syn
Přišla se fotit i matka s dětma 😀
Sarah01:Já teda nevím, jestli je to velikostí 🤔, na výstavách vidím spousty těch velkých pastevců, ale pravda nepočítala jsem to. Včera tam byla i klubovka jezevčíků a těch teda bylo hodně, asi mezi myslivci pořád oblíbený plemeno a hlavně vcelku skladný. Ano, dogu jsem neviděla, ani nepamatuju.
To nebylo hodně jezevčíků, hodně jich je na klubovce na Konopišti, cca 400 kousků.
Sardullah:Takhle se přesně válí naše Ginuš…jako v průkazu původu má uvedeno, že je to pes, ale ty pohyby, co dělá a ty zvuky, co vydává ve mě často probouzí podezření, že je to medvědice…
To mu musím napsat, ať na toho medvěda zavolá Ginuško, jestli se otočí 😂😂
Jeden povaleč 😁
Tenhle byl taky dost blízko
Mi:Nádherné fotky. Ten medvěd u něho to jako fakt?
Jo ten medvěd přišel takhle blízko, lehnul si a usnul
Sardullah:No tak hurááááá…🤗
Já teda musím říct, že nejhorší je, když je potřeba dodržovat nějakej klidovej režim nebo pohybová omezení u psa, kterej je přesvědčenej o tom, že je v pořádku a že můžu cokoliv…
Nenechám se zvyklat, ještě chvíli to musí vydržet
Mirďa vypadá jakoby mu nic nebylo, šli jsme na kratší procházku a on se na mě kouknul a povídá, že by šel do lesa. Na to já že to teda ještě ne, až co řeknou v pondělí na fyzioterapii. Tak se nasraně vlek domů….Pravou zadní nožku už používá normálně, před těmi třemi týdny jí nepatrně odlehčoval.
Zase pár zvířátek z Kanady
Buggyra:To je naprosto úžasné. Má skvělou práci 🙂
V zimě prej pojede fotit do Afriky
A zase pár fotek od syna, tentokrát za hnědýma medvědama na Aljašce. Na jedný fotce je syn, jak vedle něj spí medvěd
Sardullah:Já bych řekla, že tohle je nejhorší…když máme zvířat víc a teď jsou na něco zvyklá a my jim do toho hodíme vidle. Takže sice jednomu uděláme “dobře”, ale zbytek nechápe, proč je něco jinak. Ono možná u psů, kteří jsou zvyklí, kteří často cestují, spí na návštěvách a nebo i pod širákem…tak ti nejsou tak konzervativní a případnou změnu uspořádání nesou lépe, ale třeba my jsme jenom doma a Gina, ta už je nervní, když je kolem desáté večer a já jsem se stále ještě neodebrala na kutě….to je schopná jít nahoru do ložnice a tam nahlas kňourat a štěkat, aby mě jako přivolala a když to nepomáhá, tak se sebere, jde zase dolů a začne držkovat dole.
My jak žijeme hodně stereotypně, tak Gina je strašná konzerva, ale jako omega, takovýho psa jsem ještě neměla a bude hůř…v tomhle mi připomíná dost Sáru, ta nás taky buzerovala, abychom dodržovali nastavený denní režim, zajímavý je, že psí kluky mám takové přizpůsobivější, ale ty psí holky, to je kolikrát horor, nemyslím si, že by měl psice udělat kňour, kňour nebo haf haf a moje odpověď je “no jo, už jdu, aby ses nepopo”….jako třeba teď…ležím v obýváku na “svém” gauči a datluju do klábosnice….ale to není ranní rituál, ráno ležím na druhé sedačce, která je permanentně rozložená a ležíme tam s Ginuškou…no tak teď začala držkovat, ať si jdu lehnout na moje “ranní místečko”….
Přesně, já taky žiju dost stereotypně, ráno s psíkama ven, pak do práce, po práci s psíkama ven, pak s nima na zahradě, večer s psíkama ven, o víkendu ke koni, nebo někam na návštěvu ale tak, abych nenarušila procházkový hodiny psů 😀. Nejhorší jsou stařečci a týraní psíci, ti nesnáší porušení stereotypů, protože hned mají strach kde je ten jejich současnej milovanej páníček ( teda myslím si že mě milují jako já je a že se o ně starám jak nejlíp umím ) a bojí se….
Sardullah:Tak to já jsem teda držák…když měl Máťa ten urvanej dráp a pajdal a bolelo to, tak aby za mnou nelozil do patra do ložnice, tak jsem si ustlala na chodbě hned za venkovníma dveřma…když byla Jessinka štěňátko a nechtěla spát v ložnici, tak jsem takhle s holkama spala asi dva měsíce, abych jí v noci pustila na čůranda, když se vzbudí. Jenže ona to není chodba, ale chodbička 1,15x2.15m takový zádveří a pak schody do zvýšenýho přízemí.
Což je na pohodu, když tam se mnou spí pyrenejka, který ještě není rok a půl a malý štěndo…jenže při současných rozměrech Giny, Matěje a mých…jsme se tam všichni nevešli…resp. vešli, ale byli jsme jak sardinky…a Gina byla nervózní, protože si nemohla lehnout kam chtěla a roztáhnout se..
No a teď ta situace…pokud Matěj zůstane na chodbě sám, tak se sebere a bude pajdat po schodech za mnou, ale když s ním bude Gina, tak to dá…takže jsem se sebrala a šla do postele, protože psi leží a spí dole…jenže za chvíli dupyty dup Gina přišla spát taky do postele…tak jí říkám, že teda ať spí v posteli a já musím teda spát s Matýskem a popadla jsem saky paky a šla si zase ustlat dolů…za chvíli Gina “kňourinky kňourinky…tak kde jsi…haf haf..čekám”…tak se zvednu, aby nevzbudila celej barák a jdu jí nahoru vysvětlit, že musí spát v ložnici sama, že musím být s Máťou…jdu dolů…za chvíli přijde Gina a chvíli se tam teda motáme jak nudle v bandě, než se tam zase poskládáme jako puzzle…tak když usnou, tak se zase opatrně zvednu, seberu polštář a peřinu a jdu do postele…
No a teď si to přečtěte tak 3x za sebou a tak vypadala moje noc…
Z toho mi jasně vyplývá jedno…máme malou chodbičku…
No ono to u nás taky není jednoduchý, Idorek byl zmatenej kde jsem ale nakonec si lehl vedle mě do pelíšku, nejhůř to nesla Bessinka, ona prostě nesnáší změny a já nebyla v ložnici, tak pak odešla spát ven před barák před dveře a to zase nesu těžce já. Spíš jsem měla strach, jak tam Mirďa lezl přese mě a kolem mě a po mě, tak kdyby se Idor lekl tak aby po něm neskočil a kluci se neporvali. Kvůli těm zádům. Včera byl s námi v ložnici do desíti a pak jsem ho dala do ohrádky. Spí s ním v obýváku i Mijunka, ta je v pelíšku. Ta chodí do postele pod peřinu jenom v zimě. Začala jsem ho učit, že místo schůdků je k posteli rampička, je vtipný jak jsou z toho ti pesani chvíli zmatení a bojí se po tom jít 😀. Dneska když jsem s Mirďou přišla ráno z druhý krátký procházky ( první je v půl pátý ráno, abysme nepotkali žádnýho cizího psa ), tak jsem ho nechala chvíli chodit po kuchyni, než jsem se nachystala do práce. Pak šel do ohrádky. Bojím se ho ještě nechat v baráku, aby si nechtěl hrát s Mijunkou a blbě neskočil. Venku máme taky ohrádku, aby na nás viděl, když jsme na zahradě.
Já jsem štír 🦂
Sardullah:Hele ..já ti rozumim a dovedu si představit, že by to u nás dopadlo podobně…
člověk chce pro toho svýho marůdka udělat to nejlepší a tak nějak mu to usnadnit, být mu nablízku a dopadne to takhle…
No mě se stejně v tom obejváku nedařilo usnout, jiná matrace než v ložnici, tak jsem to svedla na Mirďu 😀