Ano, ano, tohle přesně děláme. Třeba vítání po příchodu z práce u nás musí být pro sousedy jak otevření domu pro retardované 😀 😀 . Chceme aby nás slyšel, taky to přeháníme - to mě překvapil moje drahá polovina, že si na tohle vlastně přišel sám od sebe, že to takhle vnímá.
O takovéhle postřehy mi vlastně asi jde nejvíc. Jak kompenzovat ten zanikající komunikační kanál, aby pes neměl přesně ten pocit, že na něj není “mluveno”.
Taky na něj pořád mluvím, prostě ze zvyku, on z blízka ještě trochu slyší . Asi tak na 15-20 taky něco slyší když hodně zařvu. Ale to se snažím řvát jenom venku, kvůli sousedům 😀 😀. Ze spánku ho budím jemným pohlazením. Jinak kontaktní on je pořád co je u nás, jak je na mě furt nalepenej tak od příjezdu jeho nejoblíbenější místo je u mě na klíně.
Dík, budu tohle mít na mysli, to je přesně to , co zmiňuje Assil, zatím v tomhle ohledu u nás dobrý a doufám, že dlouho, bude. Pak je přesně výhoda té flexiny, kterou já rozhodně nezatracuju, je to dobrý nástroj v rukách, které vědí, co drží.
Já jí mám ráda, hlavně v těhle případech, on si počuchá a má na to čas, nervu ho na krátkým vodítku, pomalu popocházím a on mě pak doběhne.
Idorek taky skoro neslyší, naštěstí jak neměl hodného prvního majitele, tak je na mě navázanej tak, že ho mám pořád u nohy, nebo mě hledá po mojí stopě. Venku ho už nepouštím z flexiny ( myslím na procházce ), párkrát se po tý mojí stopě rozběhnul na druhou stranu a jak ten stařeček polámanej dokáže mazat rychle….
Mám předokenní rolety na jihozápadní straně domu, kde jsou i hodně velká okna a slunce se do prvního patra opírá od tří hodin až do večera. Nechápu jak jsem bez nich mohla existovat. V baráku i v těch hicech minulý týden krásných 24. Bez rolet bych se upekla.
Taky ještě doplním zbytek smečky - první dvě vořešice ala jezevčík byly Dafinky, k Dafince II. přišla vořešice jezevčík Wendulka - Wendy, Weneláska, Wendulinka, k ní vořešice tygrovaná jezevčice Míja - Mijuška, Mijunka, Myšička, pak dorazila ze Slovenského hnojiště vořešice jezevčík Bessi- Bestiášek, Besulka. Po ní se u nás objevil Idorek - Idor ze Strkovských sádek a zůstalo mu jméno podle PP, protože se mi Idorek líbí. Říkám mu Idy, Píďo, Píďalko, Idýsku. No a Mireček je Kaschmir Kamey z Pánů louky. To honosný jméno do PP jsem si vymyslela sama, ale je to prostě Mireček 🙂
Národní registr majitelů zvířat je nonstop služba a opravdu to funguje tak, že někdo najde psa, přečte čip a když je v NRMZ registrovaný, tak volají majiteli, že má kontaktovat nálezce. Pokud jsou kontakty aktivní a aktuální, je to otázka pár minut. Ověřila jsem si to z pozice majitele opravdu mnohokrát a není jediný problém v tom, že já jako spolek následně musím kontaktovat majitele. Podle mého názoru a mé praxe je NRMZ ta nejlepší volba, pokud chcete psa dostat obratem zpátky.
Moje (i jiných kolegů) narozeniny slavíme předposlední den školního roku. Kdy si všichni současně blahopřejeme, že jsme ho zase přežili ve zdraví.😉
Rozdat následující den vysvědčení zvládneme i lehce unavení 😉
To je samozřejmě vtip, s přibývajícími léty je vidět, jak toho stále méně sníme i vypijeme. Důležité je, že se sejdeme, pokecáme o životě, zapějeme (máme kytary i banjo) a prostě se bavíme.
Reni, budou zase čokošky od studentů ? Chtěla bych příští sobotu jet k Pavle, jestli se jí to bude hodit. Mohly bysme se tam potkat 😀
U nás kontrolovali čip jen na klubových výstavách a na zkouškách. Všichni mí psi jsou v Národním registru a na postrojích mají jméno a tel. číslo. Jak už jsem psala dříve, jsou na to 3 roky, takže stařečkům dám čas a uvidím.
