Sardullah: Tak to já jsem teda držák…když měl Máťa ten urvanej dráp a pajdal a bolelo to, tak aby za mnou nelozil do patra do ložnice, tak jsem si ustlala na chodbě hned za venkovníma dveřma…když byla Jessinka štěňátko a nechtěla spát v ložnici, tak jsem takhle s holkama spala asi dva měsíce, abych jí v noci pustila na čůranda, když se vzbudí. Jenže ona to není chodba, ale chodbička 1,15x2.15m takový zádveří a pak schody do zvýšenýho přízemí.
Což je na pohodu, když tam se mnou spí pyrenejka, který ještě není rok a půl a malý štěndo…jenže při současných rozměrech Giny, Matěje a mých…jsme se tam všichni nevešli…resp. vešli, ale byli jsme jak sardinky…a Gina byla nervózní, protože si nemohla lehnout kam chtěla a roztáhnout se..
No a teď ta situace…pokud Matěj zůstane na chodbě sám, tak se sebere a bude pajdat po schodech za mnou, ale když s ním bude Gina, tak to dá…takže jsem se sebrala a šla do postele, protože psi leží a spí dole…jenže za chvíli dupyty dup Gina přišla spát taky do postele…tak jí říkám, že teda ať spí v posteli a já musím teda spát s Matýskem a popadla jsem saky paky a šla si zase ustlat dolů…za chvíli Gina “kňourinky kňourinky…tak kde jsi…haf haf..čekám”…tak se zvednu, aby nevzbudila celej barák a jdu jí nahoru vysvětlit, že musí spát v ložnici sama, že musím být s Máťou…jdu dolů…za chvíli přijde Gina a chvíli se tam teda motáme jak nudle v bandě, než se tam zase poskládáme jako puzzle…tak když usnou, tak se zase opatrně zvednu, seberu polštář a peřinu a jdu do postele…
No a teď si to přečtěte tak 3x za sebou a tak vypadala moje noc…
Z toho mi jasně vyplývá jedno…máme malou chodbičku…
No ono to u nás taky není jednoduchý, Idorek byl zmatenej kde jsem ale nakonec si lehl vedle mě do pelíšku, nejhůř to nesla Bessinka, ona prostě nesnáší změny a já nebyla v ložnici, tak pak odešla spát ven před barák před dveře a to zase nesu těžce já. Spíš jsem měla strach, jak tam Mirďa lezl přese mě a kolem mě a po mě, tak kdyby se Idor lekl tak aby po něm neskočil a kluci se neporvali. Kvůli těm zádům. Včera byl s námi v ložnici do desíti a pak jsem ho dala do ohrádky. Spí s ním v obýváku i Mijunka, ta je v pelíšku. Ta chodí do postele pod peřinu jenom v zimě. Začala jsem ho učit, že místo schůdků je k posteli rampička, je vtipný jak jsou z toho ti pesani chvíli zmatení a bojí se po tom jít 😀. Dneska když jsem s Mirďou přišla ráno z druhý krátký procházky ( první je v půl pátý ráno, abysme nepotkali žádnýho cizího psa ), tak jsem ho nechala chvíli chodit po kuchyni, než jsem se nachystala do práce. Pak šel do ohrádky. Bojím se ho ještě nechat v baráku, aby si nechtěl hrát s Mijunkou a blbě neskočil. Venku máme taky ohrádku, aby na nás viděl, když jsme na zahradě.