Mě pesani překvapili, ač ráno asi -14, nechtělo se jim domů a štrádovali jsme po lese dobrou třičtvrtěhodinu. Mě omrzly asi všechny prsty na rukou, oni v pohodě. Jo, bundy měli, ale nožičky mají holý 😀. Odpo už bývá jen -4 a to jsme venku naší klasiku 1,5 hodiny. včera Mirďa vyčuchal zajdu, tak s ním oběhnul lesík a za chvilku se vrátil s jazykem na vestě. Pak si ještě chvíli čuchal stopy ve sněhu a kdybych nezavelela domů, aby nám nevyhasly kamna, čuchal by tam určitě až do tmy.
Výšky mi nevadí, mám dvoupatrový dům a střechu v pochůzím sklonu ( tedy mírném ) a běhám po ní jak čamrda, vyčistit komín, natřít štítový prkna, když mi vichřice urvala pár hřebenáčů tak zakrýt díry atd.
Jednak to bylo jak šicí stroj, druhak nacválat klusáka je prakticky nemožný (naštěstí jsme měli klusačku ve škole, takže jsem to s nima uměla). No a do třetice ta jejich měla výbornej zvyk ve cvalu na fleku uskočit a jezdce nechat pokračovat rovně.
Přesně na takový klusačce jsem za mých mladých let taky jezdila 😂, učila jsem jí cválat a skákat. V kroku byla strašně rychlá, jely jsem v partě , ostatní holky si v klidu klábosily a koně šli hezky vedle sebe, já na tý klusací mršině byla pořád kilometr před nima.
Mám 4 trpasličí jezevčíky, stáří asi 15, skoro 14, 13 a 5 let. Ráno hodinová procházka, spíš čuchací . Odpo 1,5-2 hodiny v lese, od jara do podzinu ještě odpo zahrada a večer poslední čurací taky skoro hodina. Na tý zahradě nejsou jen tak sami vykopnutý, jsem tam s nima.
Kamarádka měla tibetskou španělku , která taky měla neustále problémy se žaludkem. Popíšu to laicky, až při pořádném vyšetření ( nevím - hadička do žaludku ? fakt nevím ) se přišlo na to, že někde něco sežrala venku, to něco se přilepilo na stěnu žaludku a začal se tvořit žaludeční vřed, je to možné ? Tak nějak mi to tenkrát vyprávěla. Užívala nějaké léky pro které jezdili do Rakouska a samozřejmě gastro dietu. Jakou už teké nevím.
Mám to naštěstí jako Dája, pesani pozřou všechno, syrový, vařený, občas grancle aby byli zvyklý když náhodou zapomenu vyndat maso z mrazáku. Podělím se s nima o tatranku, chleba se sýrem nebo paštikou, kousek dortu, ovoce a zeleninu, bábovku a zatím cajk. Tak pevně doufám, že jim to vydrží 🙂
Nedávno jsem si na Mirečka vzpomněla. Na vycházce jsem houkla na Bambuli jestli to myslí vážně, chovat se na vodítku jak debil ( ona jinak chodí opravdu velmi spořádaně) a to co po mě hodila za pohled, by mohlo směle konkurovat i Mirečkovi. Fakt. Jenže ona si u toho myslela něco o blbkách na druhé straně vodítka🙄.