Já měla/mám pocit jako kdybych byla stažená v korzetu. Plus se mi tak různě stěhuje kde to bolí - buď přímo na páteři, nebo ramena - a jak se tomu snažím ulevit, blokuju se o to víc. V zásadě verdik je komplet přetížení v oblasti hrudní páteře a ramen. Pokud by se to neuvolnilo po první rehabce, tak by mi napsali něco lepšího na boles, abych vůbec měla šanci se uvolnit.
Jejej. Přeju ať je brzy líp. Ono to teď lítá všude. 🍀
Mno. My dneska zbaběle venčíme na zahradě a ráno byl na procházce muž. Včera dobrý a dneska mi je zase zle. Pravděpodobně zablokovaná hrudní páteř a nakumulovanej stres. Večer jdu ke své rehabilitační tak snad snad zjistí kde je problém a aspoň po té fyzické stránce se postupně rehabkama a cvičením uleví. Je teda zázrak, že jsem volala dopoledne a měli pro mě termín hned.
Bohužel s nemocnými lidmi nebo třeba s dětmi s různými neurodivergencemi (autismus, ADH a pod. ) nikdo těch, co obhajují ohňostroje, soucítit nebude. Dost často mám pocit, že by je někteří nejraději zase zavírali do ústavů a bojím se, že bude jen hůř.
My dneska odpoledne dali s mladým pánem výlet 10,5 km svižným tempem a solidním terénem. Když jsme došli na tramvaj, tak se tvářil, že by si to prý dal ještě jednou. Teď teda chrápe. Ale až se vychrápe, určitě bude zkoušet, koho by přesvědčil k nějaké akci. 😀 Včera jsem si byla pomazlit jiné lapinky na lapiní sraz a fakt jsem ráda za prozřetelné rozhodnutí to pubertální jelito s sebou nebrat.
Já jsem teď strašnej medvěd brtník. Mám nějaký zablokovaný záda a bolavý rameno, tak většinou venčí muž. Aspoň si panstvo tuží vztah.
Nicméně dneska jsme vyrazili na tradiční vycházku do zoo. Museli jsme ji teda zkrátit, protože nejmladší mládě opravdu hodně nerado zimu a sníh.
Největší úspěch měli sobi. (Ti mladého pána zaujali úplně nejvíc. Vydržel na ně zírat skoro minutu 😅)
Každopádně všem přeji do nového roku zdraví, spokojenost a hlavně spoustu chlupů na ponožkách.
My letos poprvé plánovaně slavíme sami. Chtěla jsem zavést nějakou štědrodenní dopolední procházku, ale mory mi do toho hodily vidle a prostřední mládě si včera pořídilo horečku, nejmladší pokašlává a jájen čekám, kdy lehnei ten nejstarší. Takže ráno venčil muž, abych mohla doladit dárky pro rodinu a budeme doma koukat na pohádky a nebudeme nic hrotit.
Každopádně všem přejeme krásné Vánoce, hlavně zdraví, klid, pohodu a žádné vánoční karamboly. 🍀🌹
Ráno venčil muž. Měla jsem pocit jako kdyby mě v noci přejel parní válec. Tak jsem mezitím konečně zašila venčicí taštičku. Trochu jsem tu přejetost rozchodila, tak odpoledne vezmu mladýho ven já. Optimistický plán je, že půjdeme k řece. Realistický, že udělám základní okruh a půjdu uhynout do tepla k čaji.
Z věcí na odvoz do charity si mladý pán ulovil slona. Prej takovou fajnovou šustivou věc nebudeme vyhazovat. Stejně mu byl zabaven, aby ho nerozebral na součástky a nesežral to. Má to těžkej život. Nic mu nedopřeju.
Držím palce, ať si to posedá co nejlíp, co nejdřív. 🍀
Jako ať ho nepomlouvám, včera sebou fakt praštil. Asi ho vyčerpalo to, jak se mi při úklidu furt musí motat pod nohy. Skoro jsem vytáčela číslo na veterinu, že pes je divnej, že je dopoledne a on chrápe. Ale pak ho to zase přešlo. 😄
Nápodobně. A to si myslím, že se fakt snažím mladýho utahat fyzicky i mentálně, protože jinak vymejšlí psoviny. 🤣
Jo hrozný. My bydlíme mimo centrum a zatím jsem ještě doma s nejmladším potomkem a ten moc nezvládá cestování hromadnou, tak většinou neopouštím svoji ulitu. Ale občas jezdíme po doktorech a brrr. Ona i autobusová zastávka u nás na vystrkově je fujtakslová.
Jinak dneska jsem venčila jen ráno. Odpoledne a večer šel muž. Snažím se doladit úklid, ale se třema pidižvíkama to je jako čistitsi zuby a přikusovat tatranku, a navíc na mě asi něco leze. No a mladý pán má na činnosti názor. Takhle ztrápeně se tvářil, že se mu prej nikdo nevěnuje a tak se na just bude tvářit jako hodné, klidné štěňátko, co vůbec nerozervalo teroristce kapsu u mikiny. 😅
Já měla takové výčitky, že nelovíme kilometry, se starouškem. On byl fajn pes doprovodný. Oběhal se mnou lokality, když jsem psala diplomku. Ještě s prvním synkem jsme toho nachodili docela slušně, na to, že byl už starší pán, kardiak s luxací čéšky v obou kolenou a vůbec chodící chorobopis a povahou vlastně pohodlný gaučový povaleč s názorem na počasí a vlastně cokoliv. Jenže pak přišly plotýnky a tedy narkóza a operace a i když fyzicky se dal dohromady dost dobře, tak hlava už pak nesloužila úplně ideálně a on najednou už nikam daleko chodit nechtěl. A uměl to dát jasně najevo. Typickej umíněnej jozefčík. Zarostl do chodníku a nehnul by s nim ani pár volů. Chtěl si obejít svoje pidikolečko a jít dom. Tak jsme chodili pidikolečka a mohl na zahradu a vlastně si nemyslím, že nějak strádal. Doma dostával různý čmuchací hry, když chtěl mohl ven, a byl se svojí snečkou.
Jinak mladý aktivní puboš středního plemene. 2x denně (ráno a obvykle večer) větší vycházka v rozmezí 4 - 8 km podle nálady, počasí a času (ve všední den většinou 4 - 5 km, o víkendu obvykle dělám jednu delší) s trochou cvičení nebo spíš opakováním nějakých základů slušného chování a ovladatelnosti (potřebuje to jak prase drbání), to nám trvá obvykle tak hodinu až dvě podle délky trasy a “programu". V poledne (nebo večer, když dlouhou zařadím odpoledne) chodíme jen venčící a čmuchací na půl hodiny až hodinu podle situace a programu. Mladej je trochu hyperaktiv, takže doma ještě vymejšlím hlavolamy, aby si zaměstnal hlavu a byl rád, že může chrápat, protože jinak by se zaměstnal sám způsobem, který by se mi nelíbil. Podlahová lišta v kuchyni by mohla vyprávět. Totiž nemohla… Plus máme zahradu, takže pokud chce pouštím ho ven a buď jsem tam s ním a blbneme spolu nebo když se sejdeme prohraje si s bráchovou čubinou nebo dohlížím z kuchyně než si zahradu obejde. Ale nenechávám ho tam bezprizorně půl dne. A snažím se jeden den zhruba ob víkend zařadit nějaký delší výlet, který zahrnuje cestu hromadnou dopravou buď v rámci města nebo i za město, aby zvládal v klidu i takovéhle situace.
Ježkovy zraky 🤣
Já pořizovala lapinu mimojiné i kvůli dětem. A jako fakt i když je to pubertální pometlo, tak k dětem je úžasnej. Ale teda když to panstvo rozjede s plnou parádou (protože nejlepšejší hra je přece na sumo), tak to “rozháním davy” a jsem fakt ráda, že váhy jsou vyrovnané.
Krom výše zmíněného bych řekla, že hraje roli, jestli je přístup na zahradu nebo ne. U čistě bytového psa by mi jedno maximálně dvě venčení (bez ohledu na délku a program) přišlo jako hrubě nedostačující. Jinak podle mě záleží nejen na plemeni, ale i na věku a temperamentu. Staroušovi josefcovi opravdu (s možností jít se podle potřeby vyvenčit na zahradu) s pokročilým věkem stačila jedna dvě vycházky do nejbližšího okolí, aby si očetl pesemesky, a zbytek dne spokojeně prochrápal. S mladým pánem bych při takovém režimu měla doma destruktivní pohromu.
Hehe. Skácet mě k zemi se podařilo i tomu mýmu mrňavýmu chlupatci. Pravda fyzikální zákony byly na jeho straně. Scházeli jsme kopeček, bylo krapet uklouzáno, mladej uviděl veverku, vypnul mozek a už jsem jela. Můj následný komentář byl kapánek jadrný. A mladej čuměl, co jako dělám, proč se flákám a válím na zemi. 😄
Vsadím se, že v tu chvíli by byli za “hysterky" oni. A to jsem si v létě libovala, že tu teď nemáme žádného vysloveně vysírku. Jenže vrstevníci začali dospívat a panstvo to má na háku.
Odpoledne jsem radši změnila lokál a šli jsme se projít k řece. Byl tam boží klid, nikde nikdo, jen my, louka a řeka. Prostě pohoda. No ráno si snad přivstanu, abychom se té největší sešlosti vyhnuli. Nějak nemám náladu na lidi (ti psi za to nemůžou) po těch třech incidentech za čtyři dny.
Díky. Bohužel mentalita místní parkové suity žije filosofií, že si to mají mezi sebou vyříkat a že si za to můžu sama, protože mladýho vodím na vodítku a pouštím jen s ověřenejma kámošema. Dneska jsem zase mladýho bránila doslova vlastním tělem, aby si na něm jinej puboš nehonil ego. A prej: “Ale von taky zavrčel.” No jistě, že zavrčel. Není to pasivní trouba, aby si to nechal líbit. No tak jsem jim sdělila, že ale to, že ho cizí pes na veřejném prostranství bere jako vetřelce není můj problém (to mi bylo řečeno), ale má si to řešit majitel ideálně výchovou a vodítkem.