Příspěvky uživatele

Jo to jsem zkusila, ale asi jsem děsně nešikovná/neobratná a nakonec jsem to vyhodnotila, jako nefunkční řešení. 

Dneska jsme si trochu spravili náladu. Při odpoledním venčení jsme chytli krásné zimní světlo. Jen mladý pán má na portétování názor. 😀 

Bohužel všichni tři jsou místní. Dva NO, jeden retrívr. Všechno to jsou plus mínus psi okolo roka, takže dospívající paka a bohužel majitelé to mají zjevně na háku. 

Začínám silně uvažovat o pořízení pepřáku nebo podobného obranného prostředku. Podruhé během dvou dnů jsem musela řešit psa, který mi chtěl mladého pána zešikanovat. Za měsíc to bylo už potřetí (pokaždé jinej pes, vždycky mlaďoch). Jako nikdy to tvrdej útok v tom, že by tekla krev. Nikdy nešli do mě. Včera to bylo fakt nepříjemný. Ovčoun se nenechal zahnat. Nakonec jsem mladého pána napasovala mezi zídku a lampu, kde měl krytý záda a boky, abych nemusela hlídat všechny světový strany. A když se majitel konečně uráčil psa odlovit, tak místo “omlouvám se” (já fakt dovedu pochopit, že pubertální pes může chovat jako pako, mám pubertálního hormona doma, akorát pak nechápu absenci vodítka nebo šnůry) nebo dotazu, jestli je mladej v pořádku jenom prohlásil, že “to on si chtěl jenom hrát”. Na tuhle hlášku jsem už fakt alergická. A teda nejvíc mě krká to, že ve dvou případech ze tří jsem to musela řešit sama a páníček celou věčnost nezájem a pak akorát blbý kecy, že já to moc řeším. Já fakt nevidím důvod proč bych si měla nechat psa nechat šikanovat machýrkama, co mají potřebu si honit na někom svoje ego. 

A já už jsem fakt otrávená. Vracela jsem se z dvouapůlhodinové vycházky a potkala jsem jednu sousedku taky se psem. A tak mi povídá, že se jí jiná sousedka ptala,  jestli toho psa taky někdy pouštím. Mladý pán je aktuálně ve fázi totální pubertální kníže Ignor. Vodítko a stopovačka jsou moji nejlepší kámoši. Furt dokola opakujeme základy a stejně mám pocit, že to co už znal, vyletělo  ušima do povětří a v hlavě zůstala jen totální černá díra. Denně nechodíme patnáct kiláků, cvičíme, doma vymejšlím různý hry, aby si zaměstnal mozkovnu a místní parková elita (nejlépe ti, co nechají psa lítat a pak do něj pálí elektrikou nebo mají už dávno vyklidněnýho důchodce) do mě furt jede a pomlouvá, že ho chudáčka nepouštím na volno. No úplně mě to vyhodilo z konceptu. A to procházka byla celkem fajn. 

Venku musím mít voči i za rohem, aby nežral dřevo, šišky, spadaný ovoce, hnusy a jinej bordel, ale je to lepší než doma. Máme speciální povel “vyflusni to!”. Starouš tohle nikdy nedělal. Mladej pán dělá, jak kdyby nedostal tejden nažrat. 

Já už můžu pořizovat jenom bytelný hračky od Kongu. Ty nervy, když mamlas sežral půlku gumového míčku… Naštěstí prošel. Furt voči i na prdeli, jestli zase nežere, co nemá. Popelnice. 

Eh. Venčí se blbě. Od konce minulého týdne máme doma nějakou žaludeční virozu. Vždycky už to vypadá dobře a bum, zase zvracení. No a od včerejška se do party marodu přidal i mladý pán s epesní sračkou. Takže ráno nedostal nic, večer jen dietku a muž mi po návratu z šicí session u kamarádky hlásil, že dobrý, že bobek byl normální. A tedkonc ráno zase epesní sračka. Takže budu volat na veterinu, jestli nás někam vmáčknou, aby se to radši zkontrolovalo. 😟

U nás taky. Bláto, mokro, dneska jsem musela mladého pána regulérně osprchovat, protože měl bahno až za ušima. 

Ta jeho radost z tý trošky sněhu je skoro nakažlivá. Takže jsme zase byli přes hodinu venku. Toliko k tomu předsevzetí, že to nebudu přehánět, když nejsem úplně fit. 😀

My si v sobotu udělali odpolední dlouhou vycházku. Šly s námi dvě kamarádky, takže mladý pán měl k dispozici o čtyři ochotné drbací ruce navíc a máme konečně i nějakou společnou fotku. Včera jsem teda ostuda ranní a večerní venčení delegovala na muže. Asi na mě leze nějakej moribundus (se nedivím, děti si už tři neděle úspěšně předávají kašel a rýmu) a nechtělo se mi úplně do toho mrazu. Já šla ven jen odpoledne a nebylo to ono. Dneska  ráno nás čekala sněhová nadílka. Pro mladého pána to bylo první větší setkání se sněhem, tak si to musel pořádně užít, než to zas odtaje. I když mi není nic moc, cábrovali jsme venku hodinu a půl. Odpoledne to asi pojmu úsporněji. 

Achjo vy si to teda vyžíráte. Držím palce!

U nás taky lilo celej den. Pořád leje. 

Dneska je od rána ideální počasí na posezení v ucháči s teplým čajem u krbu. Nemám ani krb ani ucháč. Zato mám psa s integrovanou pláštěnkou a názorem, že není špatné počasí, pouze špatnej kožich a nelíbí-li se nám počasí, můžeme pět minut počkat a ono se možná znění. A když ne, tak platí bod jedna. Takže vlněné triko a ponožky to jistí a vydali jsme se déšť nedéšť, mlha nemlha do lesa. Dnes už podruhé. 😅

Já mladýho pouštím, když na něm vidím, že vnímá. V lesíku u vyhlídky, tam se mě docela drží. Nebo když v bezpečném prostoru potkáme osvědčené kámoše. A stejně mam oči i vzadu a za rohem a musim myslet tak na tři kroky před ním. Ale na otevřeném prostranství jedině na stopovačce. Jak vidí otevřenou plochu, tak vypne, a má potřebu ji celou obsáhnout. Třeba se časem shodneme na přípustné vzdálenosti, ale zatím ke shodě nedošlo. Navíc je to naivní mamlas, v každým vidí kámoše, a opět v tu chvíli vypne mozek a mohl by někoho samou láskou převálcovat. A na rozcabenýho puboše na volno nejsem zvědavá ani já ani okolí. Ono to třeba jednou půjde. Sarouš jozevec pak mimo zástavbu a silnice na volno chodil, ale trvalo to.

Já tuhle měnila trasu kvuli bezprizornímu akiťákovi. Už prý po nějakých psec startoval. Na hřbetě měl kartáč už zdálky a radši jsem zahnula, než riskovat, že si bude chtít na pubošovi mastit ego.

Jinak elektrikou tu psa smaží snad každej druhej. Největší experti si pořídili do Prahy müsterlanda. Myslivci nejsou. Tvrdí jak se tu nikam nedá se psem jít. Pes věčně bez vodítka, protože ho přece nebudou týrat špagátem, lítá jak splašenej. Jednou to za mladým pánem střihl přes silnici těsně před autem.  Teď to řeší tak, že po něm chlap hystericky řve a pálí do něj elektriku. A mně pravidelně vyčítá, že prej chudáka malýho nikdy nepustím z vodítka. 

Já měla dneska velmi opatrnou radost z mladého pána. On ještě úplně nezvládá všechnu tu svojí energii a emoce a vůbec puberta, hormony tryskaj i ušima. A dneska mi přišlo, že ten čas než se zase zasoustředil a začal vnímat, byl kratší a že i ten jeho projev nadšení nebyl tak expresivní. 

A dopoledne si pohrál a zaběhal s se svojí nejvíc nejlepší kámoškou a roční gordonsetřicí, takže doma celkem spokojeně chrněl.   

Já sem hodím pár nepsích, protože včera při ranním a dneska při večerním venčení slunce takhle úžasně čarovalo. 🙂

Jsem posílala fotky chovatelce a shodly jsme se, že mladý pán je magor. 😂 Ale je náš, takže je úplně nejlepšejší a nejúžasnější pubertální jelito pod sluncem i pod měsícem. 😄

To je božan. Jsme zrovna nedávno potkali s mladým pánem barzoje na vycházce. Dospělého teda. To bylo nádherné impozantní stvoření.