v karlovských bučinách dneska ráno úžasná snová mlha peroucí se se sluníčkem, šťavnatě zelené rašící buky a poprašek sněhu, na Rozsoše 5 cm sněhu, jasně modré nebe s bílými mraky, potkali jsme dvakrát srnčí, pak lišku a taky veverku - moc hezká procházka - až na to šílené převýšení a následně přenížení... Na zahradě ráno mínus tři…
Odpověď na příspěvek uživatele Bobca z 21.04.2024, 15:09:00
jojo - dneska to nebyla rosa, ale mlha na kolejích… Karlovské nádraží má jednu specialitu. Vede z něj cesta do karlovských bučin - značená, navíc po ní jde naučná stezka… a ta cesta přechází koleje a jsou tam trvale spuštěné závory. Stále - již několik let. Občas tam stojí poctivci, které nenapadne, že nikdo nikdy ty závory nezvedne. Vysloveně výchovné… hlavně pro děti.
Mě to poslední dobou láka, ale nejspíš by mě to zabilo 😄. Jednou jsem šla netrénovaná 30 km a nemohla jsem pak na záda. V poslední době jsem šla 17km naročným terénem, tedy půl trasy a poslední dva km jsem si říkala, že mě to už neba. No a teď jsem byla nemocná a pak dcera ,tak jsem moc nechodila a pak jsem šla asi 9 km a měla totálně vše namožené. Trasa byla do kopce a já hnala, jak urvanej vagón. Takže jsem totální chcípáček, ale přesto mě laká něco takového vyzkoušet. 🙂
Na můj vkus bylo hodně štěrkových širokých cest. Asfaltu taky, tomu se ale nedá z Šlapanic vyhnout, než se dojde do Moravského krasu a zpátky. Když trasa vedla furt po širokých cestách zhruba mezi 28. až 35. kilometrem, říkala jsem si, že je to snad kvůli tomu, aby nás pořadatelé navedli na pěkné pěšiny. A bylo to tak 🙂
Kopce nebyly výrazné, spíš pozvolná stoupání a klesání. Kde se nešlo po turistické, bylo značení závodu. A to závodní značení bylo perfektní, lepší než turistické značky. Celkově to byla hodně běhavá trasa. Zázemí bylo skvělé, pořadatelé perfektní.
Chodí se i kratší. I když na nich bude ještě více běžců. Mrkněte sem: https://dogmid.cz/.
Jsou ale i neoficiální “dogtrekkingy” (v závorce proto, že většinou pod 80 km). Mně se loni moc líbily Dogtrekkingové hrátky v Českém ráji, které Bonnie šla v necelém roce věku. Trasa byla skvělá, až na začátek a konec do kempu hodně po pěšinách a příjemných cestách. Méně běžců, více kochačů. Mimo turistické trasy to nebylo značené, ale s mapou se to v pohodě dalo. Jestli budeme s Bonnie obě zdravé, dám Českému ráji v září přednost před oficiálním dogmidem.
My jsme dneska vyrazili s pár přáteli do Lhoty u Pačlavic. I když bylo solidní bahýnko, tak jsme se krásně prošli. Kevin zas vystavoval všechny zvířata okolo cesty a já bych přísahala, že jsem ve druhé třetině cesty slyšela chrochtnout prase… Začala jsem mluvit o Alušky příhodě a moc mi nepřidal kámoš. Šli jsme na začátku kousek cesty řepkou (vede tam turistická trasa) a Aleš tam šel úplně poslední a prasata tam slyšel. Tvl jakoooo napadení bych se nechtěla dočkat. Moje nervy. 🙄
Pak jsme u vesnice potkali nějaký pejskaře a tak jsem Konga připnula ke Kevinovi a zjistila jsem, že spolu táhnou jak koně. 😀 Asi pořídíme postroj i Konýskovi. 😀
Se mi na dnešek zdálo, že jsem se byla na Idorka podívat a přišel mne opatrně přivítat a smál se. Živej sen! V tom snu se mi ulevilo a říkala jsem si, že je to na dobré cestě k uzdravení. Záda měla tu správnou barvu, hojila se. Vás jsem ve snu Aluško objala se slovy povzbuzení a říkala jsem, že jsem ta od bělouše, který tam pobíhal…🤷♀️ kéž by se ty dobré zprávy dostavily v reálu, věřím, že ANO 🍀🙏🍀
Dneska kontrola zad, prý mám být v klidu, rána čistá, suchá, kousky co černají se odloupnou a pomalu tam kůže bude dorůstat. Už poskakuje po druhé zadní nožce, když se jde vyčurat. Baští s chutí, pije, bobek byl dneska. Co dostal prášky na bolest, tak je jak kdyby se nic nestalo, jen má tu oranžovou chůdičku vlevo. Zkusím zítra pana chirurga, jestli je opravdu nutné nožku šroubovat, jestli by nesrostla takhle s dlahou a sádrou, třetí narkóza během během 5ti dnů v jeho 12ti letech, i kdyby trochu kulhal, tak co…..
Dneska se snad už trochu vyspím, pořád se mi to vrací, je to příšernej zážitek. První šla po Mirečkovi, je to hrozná bezmoc když víte že nemůžete nic dělat. Tomu rozervala postroj a pokulhává na přední nožku, než stihla víc, přiběhla Mijunka, prase se po ní otočilo, uvidělo mě a Mijunku a pustila se za náma. Mireček utekl, já pádila o život. V tu chvíli se neohlížíte, co pesani a je to strašnej pocit. Idorek už i hůř slyší, tak to odnesl nejvíc. Ale žijem
Dneska kontrola zad, prý mám být v klidu, rána čistá, suchá, kousky co černají se odloupnou a pomalu tam kůže bude dorůstat. Už poskakuje po druhé zadní nožce, když se jde vyčurat. Baští s chutí, pije, bobek byl dneska. Co dostal prášky na bolest, tak je jak kdyby se nic nestalo, jen má tu oranžovou chůdičku vlevo. Zkusím zítra pana chirurga, jestli je opravdu nutné nožku šroubovat, jestli by nesrostla takhle s dlahou a sádrou, třetí narkóza během během 5ti dnů v jeho 12ti letech, i kdyby trochu kulhal, tak co…..
Jejdamane, to se krásně čte a jak je ten klučík statečný! Jsem dojatá 🍀🙏 mám ohromnou radost, že to jde a že sen se stává skutečností. Chápu obavy z další narkózy a držím palce, ať je rozhodnutí co nejprospěšnější.
Ronja s motejlem (neregistrovaný)21.04.2024, 20:25:32xxx.xxx.119.6
Nám dnešní výlet začal výstrahou před travičem, s fotografiemi uhynulých zvířat, mezi nimi i pes. Vypadalo to, že plakát není nový, ale stejně byl pes na vodítku.
Zážitků má pes asi dost. Ošklivě na nás vystartoval pes, ať žijou otevřený branky a žádnej majitel, jsem ráda, že se mnou byl přítel. A já si řekla, že není na škodu zase nosit paralyzér. Pak už to bylo jen ach a jé. V zámecký zahradě jsme viděli čápa a slyšeli klapání, na to se vznesl a letěl za milou na nedaleký komín. Potkali jsme slepou dámu maliňačku, blbnoucí telata, lamy - těm se pes hodně líbil, neschytal žádnej flusanec. Moh si vykroutit hlavu nad syčící husou. Potkali jsme úžasnýho psa, už z dálky spolu chlupáči komunikovali a tohle zastavení bylo teda fakt hezký. Trajdali jsme do kopce, z kopce, vyšlo nám počasí, poslední dva dny lilo. Oproti místním chodcům máme v nohách jen 13 km, ale pes už chrupe, tak myslím, že dobrý. No a mně se vybil telefon, ale jednu fotku jsem stihla.
Odpověď na příspěvek uživatele Aluška z 21.04.2024, 20:17:49
To Vám věřím a neumím si představit, co bych dělala, ale snad totéž, co Vy, protože jste udělala to nejlepší v té situaci…a přeji už jen klidné noci.🌷všem Vašim pejskům posílám pohlazení.
Ronja s motejlem (neregistrovaný)21.04.2024, 20:48:12xxx.xxx.119.6
Před dvěma třemi lety jsme se psem narazili na prasátka spící u cesty. Roztomilost sama, začali jsme couvat a z druhý strany lesa vyšla další a mnohem větší prasata. V hlavě jsem měla to, že kdyby něco, pustím psa a zařvu běž a utíkala taky, protože kdyby se něco stalo mně, tak tomu psovi pak nepomůže nikdo. Jen si prostě prošli. Nedovedu (nechci) si to představit, udělala jste to nejlepší, co jste mohla.
Taky moc držím palce, ať je brzy lépe, ať se daří léčba na těle i na duši.
To Vám věřím a neumím si představit, co bych dělala, ale snad totéž, co Vy, protože jste udělala to nejlepší v té situaci…a přeji už jen klidné noci.🌷všem Vašim pejskům posílám pohlazení.
Váš sen byl krásný a i díky němu věřím, že to bude dobré a uzdraví se. Jinak by se Vám to nezdálo. Děkuju i Bělouškovi, že tam pobíhal 🙂
Tak my včera na prochajdě hrabali díru… teda ne my všichni, jen naše Ginuš. Na chvíli jsem se zastavila a koukám do dáli a pak koukám, že madam pracuje na výkopu, ale tak bylo to u keře, ne ve volném prostoru, tak jsem jí nechala. Ale nakonec jsem jí odtáhla, poněvadž nás to s Matýskem nebavilo stát a koukat…
My včera vyráželi na prochajdu po šesté hodině večerní a byla jsem mile překvapená, že když jsme dorazili na louku, tak bylo krásně, slunilo svítíčko, nefoukal vítr a tím pádem bylo docela teplo, ale jak už jsme se vraceli tak fučel studenej vítr, že jsem teda litovala, že nemám sebou čepici….
Odpověď na příspěvek uživatele Vahine z 22.04.2024, 09:46:34
Ji ji, rozčesaná je, dáma a krasavice vesmírná a jsk jsme přišli dom, tak udělala hurá do bazénku s totàl špinavou humus vodou, kterou jsem zapomněla vylít😴
Tak bohužel, operace nutná a kůže na zádech musí pryč. Je pod tím infekce, udělají kultivaci, musíme napřed porazit infekci a pak se uvidí. K nožce železo a prý za týden bude chodit. Samo by to asi do konce jeho života srůst nemuselo. A teď se podržte, z doby než ke mě přišel má zlomeniny obou zadních nohou a dvojitou zlomeninu pánve - NELÉČENÉ !!!!!! Ptal se mě jak chodí a divil se lítá po lese a výstavy chodil…..
