Jak se vám venčí?

dnešní ranní procházka za kytičkama. Rádlo je od nás jen kousek a jeho květné louky (ta kopretinová i podmáčená orchidejová) jsou prostě krásné. Ještě kvetly vachty, na mokré louce je doplňovalo rdesno, vstavače, suchopýr… No a na té slunné kromě kopretin, rozrazilů, pryskyřníků, jestřábníků, kohoutků, se taky se daly nalézt vstavače. Obec uprostřed nejkrásnějších luk vyseká chodníčky - takže není louka sešlapaná. Je to opravdu funkční řešení - fotografové si přijdou na své a kvítí to neškodí

Sardullah-ano já vím,já si zažila fenu s nemocným srdcem,na který umřela-Killy,Gero rakovina,Kim-nádor,a pak další,Dux amputace nohy…odchody koček,andulek…

i když psi mě sebraly nejvíc…

a ano-můj přítel se na to dívá stejně-nemá rakovinu,neumírá,tak co je?

No jenže-já to vlastně ani nedokážu-a popravdě-nechci vysvětlit….

asi je to tím,že nejsem úplně zdravá,všecko si moc beru,nevím…prostě HPO…

no,na tu veterinu jsem jela s tím,že je to vychytaný…

tam mě vytáčel chlápek co furt retrívra na volno-a furt ho poveloval,retrívr si stejně chodil,odcházel a tak,

pak tam chlápek furt na psa-fena jezevčíka-hop na židli hop na židli a furt ju rval blíž Dafině..

tak jsem prohodila něco jako-no asi by ten pes nemusel chodit sedat na židli,kde sedí lidi pak??

přítel mě pak venku zdrbal,že si manýry z obchodu beru i na veterinu..tak ne,to bych řekla,i kdybych nebyla prodavačka…

no a v lese jsem začala,že je mi líto,že není Dafi zdravá,že se zhoršila…

a přítel,ježíš,dyt se nic neděje,no dyt jí vlastně nic není….

tak jsem mu řekla,at mě zaveze v dědině ke koníkům..tam jsem trčela chvilku u ohrady a vykládala si s koníkem-podle hesla-nech to konovi,ten má větší hlavu…

a pak jsem došla dom,

do večera proležela,

večer řekla Dafi pod si vzít prášečky at seš zdravá holčička-a rozbrečela se….

prostě mi přišlo líto,že několik let řeším léky,jídlo,dietu,

at se trošku hejbe,jestli jí není zima??

at furt nežere…

furt zakrývám-ano zvýšil se jí hlad a zimomřivost,v noci spí pod peřinou,ve dne v klidu zakrytá…

prostě mě po těch letech přišlo líto,že není zdravá,že musí na ty odběry,pak čekat na výsledky,pak zas tam…

  dnes jsme jely k Roštínské kapli,tak se prošly ve stínu v lese,já si vzala snídani sebou+kafe,takže ve stínu,brzo ráno,u potoka,pak snídaně..

pak jsme jely na Bukovanský Mlýn,kde jsem šla dát oslíkům krmení20kč pytlíček na recepci,

v ohradě si mazlila koníka-došel za námi,nechal se hladit-jasně,že jsem nekrmila….

pejsci seděly,koukaly,pak jsme jely domů,

pro zmrzku s Dafi na klín do stínu…

já,vím,že jsem asi?divná,že si to moc beru…

ale ještě včerejší věta doktora-kdyby se to zhoršilo,dojedte ihned..

a sakra,jak bych to poznala??bude víc unavenější?nebo co?

Krmím granule,jabko,vařená zelenina,občas tak jako upěču jablečný pamlsky…hromadu let jsem u ní řešila žrádlo,po mase mě blila,bývalo jí blbě,vyšetření i na jiné veterině,důkladný,ultrzvuk,rtg,krve,diety vyzkoušený+i dietu vegetariánskou,ale do toho ty játra,po těch granulích jí aspon není blbě….,

xxxx let jsem vlastně u ní řešila žrádlo,pomalu každý týden mě blila,bylo ji blbě,veteriny,zkoušení co a jak,ted je jí aspon dobře…po těch granulích…

Ale jo… já tomu rozumím, každou psí bolístku bych raději vzala na sebe. Pro mně je asi škola života, že syn onemocněl, když mu byly 4 roky… to mě dost semlelo, ale člověk se s tím naučí žít a ví, že i když je to blbý, tak jsou podstatně horší nemoci.

A taky to, že jsem rozenej optimista… i když poslední roky dostává můj optimismus pořádně na frak.

Ono jde spíš o to, než se s určitou situací člověk tak nějak vnitřně srovná.

A teda na to absolutně nemá vliv, když mi někdo řekne, že by mohlo být hůř…

Aneb… mně se to kecá, ale už zítra mě může semlít nějaká … pro někoho jiného… banalita.

Ono naštěstí si podobný věci bereme podstatně hůř než ti psi… 

Pro mně bylo třeba nejhorší, když měla Sára osteosarkom a já před ní udržovala dekorum… žádný litování, žádný slzy, žádnej smutek… že když jsem se večer neudržela a v posteli začala brečet, tak že ona přišla a začala mě utěšovat… no tak to nechceš… od tý doby jsem neuronila slzu a všechen smutek a pláč… hysterický… a nebojím se říct až psychické zhroucení jsem si nechala, když odešla do psího nebe.

Ano,nemoci členů rodiny-dlouhodobý,chronický jsou masakr…

takhle už jsem napsala asi 4krát 5 vět…a vždycky je smazala,protože můj psaný projev je někdy dost kostrbatý….,

takže jen-máš můj obdiv….já ten optimismus často nemám….

večerní bez Dafi,na zahradě a kousek od domu-Betty dnes 17 let,

na vycházce jí to šlapalo….

Hele… já jsem o tom tak přemýšlela a ve své podstatě, já si vlastně nemůžu ty chmury dovolit… já jsem bohužel ta skála, o kterou se všichni minimálně psychicky opírají, já jsem ta udatná slovanská žena, co všechno ustojí, já jsem ten racionální, praktickej mozek, kterej funguje, když se kolem něho všechno hroutí, prostě proto, že musí… tedy mimo úmrtí psa, to mě semílá čím dál tím víc… 

A to nepíšu, že by to byla nějaká obdivuhodná supervlastnost… je to únavný a vyčerpávající…ještě když jsem měla Sáru, tak s tou jsem měla pocit, že zvládnu všechno na světě, ona vlastně byla moje psychická skála, o kterou jsem se opírala… teď už jí nemám, ale nedá se nic dělat, život jde dál…. ale je to o hodně těžší.

Je v pořádku si poplakat… teď nevím, jestli to nevypadalo jako “ zlehčování nebo bagatelizace” jakože štítná žláza není rakovina… možná nešikovně napsáno, mělo to být spíš povzbuzení “ hlavu vzhůru, štítná žláza není konec světa”

Sardullah-ano já to pochopila,

a i jsem psala

no nic-tak to teda napíšu-to co jsem asi 5krát smazala….

podotýkám-to co ted budeš číst ber napsaný s nejlepším úmyslem!!!

Takže jako nematka si uvědomuju-že mít nemocný dítě je asi xxxkrát těžší než mít nemocnýho psa-a to píšu se veškerou úctou k Tvé lásce ke psům*vím,že psi miluješ velmi,velice moc a není to pro tebe -jen pes-ale to tady pro nikoho z nás….

-kamarádky co mají děti mi říkají-si představ,jak se ti stýská po psovi-třeba-když jsem byla v nemocnici..-a u dítěte si to 10krát vynásob..

atd…..

a s tím,že jsi skála,co na ni ostatní spoléhají

nedokážu si představit,jak to musí být psychicky vyčerpávající a jaká to musí být dřina…

když byl nemocnej tchán-tak jsem k němu šla-a hahaha,hhhiiiiiihii-ftipná,srandičky,historky-a odešla jsem-a vyfluslá…

mám tetu co má nějakou-psychickou-nevím přesně co-diagnozu-a kdykoliv s ní mluvím-tak-nic ji nebaví-číst,pes,zahrada,vařit,nic…furt je otrávená…vídáme se v Blansku…

a vím,že to nedělá schválně-prostě-ona to tak má-ale je to dřina…-když mi řekne přítel-a já jsem zrovna dost vycuclá-tak se sejdi s tetou-tak říkám-tý jo,to nemůžu-by mě dorazila..

takže Sardullah-být skálou je dřina,velká dřina a nemít k tomu Sáru je prostě naprd..

ale i skála se může začít drolit..

tak na sebe dávej pozor,my tě tady-snad můžu mluvit i za ostatní?máme rádi-tvý historky ze psama jsou boží…🙂

Děkuju..jsem sama sobě největším kritikem…

ono už jen to že bude brát do smrti léky taky není nic super zdravýho,ale to ani pro lidi….

tak to jo…,to je zase pravda..

zase teda nestojí to mega moc..