No …jako i Jack i Máťa jsou/byli hluční vítači, no tak jsou naučení, že si hned letí pro hračku, v Máťovo případě pro plyšáka…u Árčího to nefunguje.
Zároveň teda musí říct, že za normálních okolností stačí Árčího okřiknout, aby zklidnil hormon, ale když jezdím z práce v době večeře, tak to neslyší, nevidí…zkoušela jsem ho chytnout za flígr a vyhodit na chodbu a pustit ho do obýváku, až se uklidí…ale to je na prd, protože odchytit ječící tryskomyš je kolikrát nad moje síly.
No tak prostě otevřu dveře a vrazím mu do tlamy mrkev…ne jako odměnu, ale aby mu pomohla udržet emoce na uzdě a to funguje velmi dobře.
Další problé, co jsme měli byl při posledním večerním čůranda na zahradě…otevřu dveře a lapiňák letěj s jekotem do zahrady a samozřejě sebou strhnul i Máťu…což je nepřijatelný, aby po půl desátý večer takhle řvali…mám sousedy a fakt je nechci takhle rušit…zařvat nemůžu…kvůlivá sousedů…no tak jsem psi naučila, že ze dveří vyjdeme v klidu, uděláme nějaký sedni, lehni, dej pac, dostanou piškotek a pak si jde každej v klidu po svém.
U mě doma je i problém s tím okřikáváním, protože byť Árčího oslovím jménem, tak Máťa si bere všechno strašně osobně, jakože jsem okřikla jeho…na něj se musí vlídně a radostně…
Jinak na druhou stranu musím říct, že s lapiňákem je veskrze lehké pořízení…je dobře motivovatelnej na odměny a s vidinou odměny přepne do režimu “pekelně se soustředí” a klíďo udělá na povel trojné salto s třemi vruty a absolutně ho nevyruší žádné okolní ruchy a vzruchy…..
Tam je prostě chyba ve mně…já funguju se psy jinak a za ta léta to mám tak stereotypně naučené, že nějak nemůžu přešaltit….a ani se mi nechce…v létě už si dcera lapiňáka odveze …a těch pár dní v měsíci, co mi ho přiveze na hlídání, když bude mít odpolední, to asi přežijem.
Ono to vypadá, že si na lapiňu furt stěžuju, ale obecně musím říct, že je to strašně hodnej a spolupracující pejsek, takový usměvavý zlatíčko…jen prostě v těch detailech to úplně nezapadá do toho, jak se psy funguju já.
