Odpověď na příspěvek uživatele DafiŽeryková z 11.09.2026, 21:43:40
..ja jsem pak ten klikr používala časem když jsem ho učila složité věci, jako třeba otevřít šuplík a vyndat a přinést prášky anebo třeba přinést opravdu těžkou věc, jinak sportovku a obedience učím celoživotně na to TEĎ…ale to bych spíš nechala do jiného tématu než je tohle…tedy štěňata…
Odpověď na příspěvek uživatele bambule z 12.09.2026, 06:09:44
…no já nevím zda výhoda nebo nevýhoda, ale jednak jsem si motýla brala později a jednak jen co byl chvilku doma, zlomila jsem si ruku…takže vše bylo spíš a jenom o budování vztahu a velké socializaci… hlavně přivolání, na vodítku a bez tahání se naučil tak nějak sám, ptotože seznal, že já jako jednoruká jsem dost neschopná a je třeba na mně brát ohledy…skutečně cvičit nějaké povely a jiné blbiny jsme začali až opravdu docela pozdě…
Klikr jsem nikdy nepoužívala, jelikož mě na to tak nějak chyběly ruce, ale léta používám takové mlasknutí “kliknutí” jazykem o patro. Aport začínám podobně jako psala Plaka. Nejdříve zájem o pohybující se předmět (taková vycpaná ponožka, zapletená nohavice od tepláků ), který štěně může chytit a mírné přetahování s učením držení, pak stačí přetahovadlo odhodit kousíček od sebe s přines, aport a když štěně vezme předmět, tak se s ním opět přetahovat a nechat ho vyhrát. Některé štěně to baví a je možné opakovat vícekrát, některé stačí zpočátku jednou, dvakrát. Vše se snažím přizpůsobit zájmu jednotlivého štěněte.Třeba jsme se teď s Gorem učili lehni. Sedni umí, ale pokud jsem chtěla aby si lehnul a dala pamlsek kousek před něj aby si musel lehnout aby na něj dostal, tak se vždy postavil. Pokud by ho člověk chtěl přidržet za kohoutek, tak to se mu nelíbí, takže jsem seděla na tom lehátku venku a nejdříve jsem ho učila jen proběhnout pod pokrčenou nohou, pak jsem nohu více natáhla aby nemohl proběhnout, ale musel si lehnou aby dostal na ruku s pamlskem. Během odpoledne už věděl o co jde a už si i sám lehl ze sedu. Prostě každé štěně je jiné a člověk musí učení přizpůsobovat.
Mně klikr nevyhovuje absolutně…je to prostě věc, kterou mám zbytečně v ruce a ještě musím myslět na to, že mám klikat…
Používám pomocný slovo, co jsem byla naučená od koní “Áno”…a teda před pár lety jsem někde viděla nějaký výcvikový video a holčina používala slovíčko…jakože zkratku od slova “šikovný”…"šik", to mi přijde ještě trefnější…
Včera u nás bylo opravdu horko, Siriusovi to bohužel naprosto lezlo na mozek…. Snad nikdy tolik netáhl jako včera, snad tisíckrát jsem musela zastavit, aby se zpátky přiřadil, čupl na ten jeho zadek. Stejně znovu vyletěl vpřed, jako by to do jeho zataveného mozečku nějak nedošlo. Bohužel jsem taky někde po cestě ztratila napájecí láhev, naštěstí starou malou ( nová velká zůstala doma). Nakonec jsme byla šťastná preštastna, že už jsme doma. Dnes ráno naprosto jiný pes, spolupracující, netahající. Naprostá paráda.
Tohle si pamatuju u Giny, byly dny, že ani třeba po 15ti minutách se mnou nechtěla mluvit, spolupracovat, jakmile jsme udělaly krok v před, tak byla okamžitě v tahu….to se přiznám, že vzhledem k tomu, jak jsme s tím taháním na vodítku bojovali, jsem to otočila a šly jsme dom, protože mi to přišlo výchovně naprosto marný….
