jinak-co vlastně učíte štěnata?
Prej co učíte štěňata😂… čůrat venku, netahat na vodítku, přivolání, sedni, lehni..
A Gina říká, že půlka z toho je zbytečná, že ví sama nejlíp, kdy si má sednout a kdy lehnout…😎
Špicoidni psíci střední velikosti bývali společníky dětí v každé druhé vesnici. Proto jsou tak všestranní a povahově příjemní.
Ještě jsme se nesetkali, že by chovatelé nutili nové majitele na výstavy nebo do chovu. Samozřejmě jsou rádi pokud je někdo do chovu chce ,ale valná většina je ráda, když se dostanou do milujících rodin.
Fiona, nevím, jestli by větší propagace pomohla. On je špic vcelku známý, ale tihle velcí se do bytu moc nehodí, navíc to je chlupatý a pak si řada lidí spíše pořídí lapinu než "obyčejného špice”
Myšky,myšky,třeste se, Divoženka chodí po lese,a po loukách taky🤣 první úlovek, hodná holka,přišla se podělit😂
Gina at se nenaparuje😀😀😀
Jessy náhodou taky není žádnej blb!!😉
Jelikož jediný co jsem od začátku učila bylo at si při přivolání sedne-teda já to nějak moc neučila-ale jak je malá tak sihned sedala sama…-aby na mě viděla-protože já jsem oproti ní strááášně velká😛-ehmm-164cm…
a tak xxkrát za vycházku a na dvoře přilítne a sedne si přede mě-s výrazem-došla jsem,sedla sem-piškot chci!!!
muž dojel ze zverimexu-tak jsem se zeptala,jestli ho pro dnnešek zavřely-zverimex-ne muže..
tak piškoty-vykoupil všechny,klásky andulkám všechny+pro venkovní ptactvo
a granule Žerykovi…
ted by zavřel nejradši on mě někam…asi do vězení…
Na velkého bílého špice mám vzpomínky z dětství. Když jsem přes celou vesnici každý den chodila s maminkou do školky. Bylo to skoro kilometr a půl. Každého psa jsem znala, některé i jménem. Už tenkrát jsem pomalu zjišťovala, který je jaké plemeno. Bydlela tam starší paní a měla nádherného psa bílého velkého špice, jmenoval se Rony. Vždy zuřivě štěkal za velkými plechovými vraty, a skákal dost vysoko. Mamka mi povídala, moc se nepřibližuj asi je zlý. Pak jsem se skamarádila s vnučkou, paní od Ronyho. A to co jsem zjistila, tak mi bylo psa líto. Pes neměl na dvoře ani hrnek s vodou, zbytky dostával do kastrůlku, který byl tak malý, že moje křížená jezevčice měla misku větší. Zjistila jsem, že je to moc hodný pes. A při každé mé návštěvě byl za vodu a něco dobrého moc vděčný. Na procházku jsme ho brát nesměli. Neměl ani vodítko a obojek. Jednou se stalo že utekl a sousedům zakousl slepice. A poté co jsem se od našeho souseda dozvěděla, pána, který byl hajný. A od mala můj velký vzor, myslím že mě má rád od malička a viděl jak se doma o zvířectvo starám a mám pro ně cit. Tak mi pověděl, že paní chtěla nechat Ronyho utratit. On jí řekl, že krásného, mladého a zdravého psa neutratí. Tenkrát se to na vsi bohužel tak řešilo, pokud byl pes starý, nemocný. Bylo mi psa líto, protože i v tak strašných podmínkách, byl krásný, měl hustý bílý kožich, který mu nikdo v životě nevyčesal. Bylo léto a Rony měl tenkrát neuvěřitelné štěstí. Již jsem tady psala, že moji rodiče měli restauraci s ubytováním. Za ta léta byla většina našich prázdninových hostů, jako rodinný známý. Přijela jedna moje oblíbená paní z Prahy, na pobyt. Vždy mě ráda viděla a povídala si se mnou. Taky jsem jí vyprávěla o Ronym. O tom že kdyby to šlo vzala bych si ho domů, ale doma už jsem měla tu skoro jezevčici a táta měl NO. Paní mi povídá bydlím sama v bytě. A možná bych nebyla se psem tak sama. Hned druhý den, jsme se šli zeptat jestli Ronyho nechtějí, že si ho paní vezme. A tak jsem paní půjčila starší vodítko a obojek a Rony jel poprvé v životě vlakem do Prahy s novou paničkou. Paní nám volala, jak je spokojený, čistotný. A za rok přijela i s Ronym na dovolenou, chodili jsme na procházky. A hlavně po roce se pěkně vykrmil. Ale hlavně on si mě pamatoval. A jezdila s ním k nám pak každý rok. A byl to opravdu skvělý, vděčný a krásný pes.
Hezký příběh, mám ráda dobré konce
Děkuji. Kdybych neměla teď ty psy co mám doma. Klidně bych si dokázala špice doma představit. Je to opravdu šikovný pes, a díky Ronymu vím, že jsou opravdu nenároční. Škoda že nejsou v módě. Vzpomínám jak Ronyho obdivoval opravdu každý, nádherný chlupatý méďa. A ten první domov ho vůbec nezlomil a potom si opravdu užíval života.