Já jsem se včera vyhoupla (ehm, vysoukala, vypreparovala, vyfuněla) na černého a jala se zčerstva sama samotinká (se samým samotinkým!) na vyjdu “kolem komína”. Máme takový okruh, krokem na dvacet minut (poníci na půl hodinky), který je takový základ, a taháme tam ty koně několikrát do měsíce - i hříbata na ruce, tak ho mají vypálený, a moc neprotestují, když tam mají jít. Takže u dalšího koně odškrtnutá obava, zda půjde sám od stáje 🙂 Neb když píši, tak jsem to přežila. Ani jsem si moc nepřipouštěla, že by to nemělo vyjít, předchozí lehká oťukávání ve stylu “půjdeme tady za stromy, zatímco ostatní jdou po cestě”, “vrátíme se od ostatních koní po cestě zpátky pro pěší doprovod” dopadla dobře, tak nebyl důvod, aby nešel. Navíc když v půlce okruhu máme dvě kobyly na povídání 🙂 Já tam teda načapala kámošky, takže z okruhu na dvacet minut se to přelilo na ¾ hodiny, a to už je, považte, slušná vyjížďka, takže ačkoli jsem sesedala za stmívání, byla jsem velmi spokojená. No, za deset dní mi tyhle srandy po cvičení skončí, protože po cvičení přijdu ke koním za tmy. Budu moct vzít koně max na jízdárnu pod světlomety. Už naštěstí i nějaké mám…